ECLI:CZ:NSS:2022:10.AS.505.2021:19
sp. zn. 10 As 505/2021 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň
Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: L. B., zast. obecným zmocněncem
L. L., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 1/376,
Praha 2 – Nové Město, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2021,
čj. MPSV-2021/170017-922, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 9. 11. 2021, čj. 72 Ad 45/2021-7,
takto:
Kasační stížnost se zamí t á .
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně požádala Úřad práce České republiky – pobočku v Olomouci o zvýšení dávky
pěstounské péče, konkrétně odměny pěstouna podle §47i zákona č. 359/1999 Sb.,
o sociálně-právní ochraně dětí. Úřad práce její žádost zamítl a žalovaný následně zamítl odvolání
žalobkyně proti tomuto rozhodnutí. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu
ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci. Tento soud však usnesením uvedeným
v záhlaví s odkazem na §7 odst. 3 s ř. s. postoupil věc Krajskému soudu v Brně.
[2] Proti usnesení o postoupení věci podala stěžovatelka stručnou kasační stížnost,
ve které uvedla jediný argument, že o její věci rozhodoval „odvolací správní orgán v Olomouci“,
proto by měl o žalobě rozhodovat Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (odvolání
vyřizoval odbor žalovaného pro Olomoucký kraj, pozn. NSS). Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[3] Kasační stížnost je přípustná, má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou
oprávněnou. NSS dodává, že stěžovatelka v řízení o této kasační stížnosti nemá povinnost být
zastoupena advokátem (srov. k tomu usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015,
čj. 1 As 196/2014 - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS, body 23-29).
[4] Kasační stížnost není důvodná.
[5] V případech uvedených v §7 odst. 3 s. ř. s., tedy i ve věcech dávek pěstounské péče
(o které jde nyní), platí zvláštní pravidlo pro příslušnost soudu, který rozhoduje o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu. Příslušnost není dána jako obvykle sídlem správního orgánu
(§7 odst. 2 s. ř. s., ten navíc primárně určuje příslušnost soudu podle sídla správního orgánu
prvního stupně, nikoli odvolacího, jak tvrdí stěžovatelka), ale k řízení o žalobě je příslušný krajský
soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje.
[6] Jak správně uvedl krajský soud, stěžovatelka má bydliště v Prostějově, který spadá
do obvodu Krajského soudu v Brně (srov. bod 7 přílohy č. 2 a bod 52 přílohy č. 3 k zákonu
č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích), nikoli do obvodu Krajského soudu v Ostravě – pobočky
v Olomouci. O bydlišti stěžovatelky v nynější věci není žádných pochyb (k tomu srov. např.
rozsudek NSS ze dne 6. 6. 2019, čj. 1 As 166/2019-29, bod 9, nebo usnesení NSS
ze dne 11. 6. 2020, čj. Nad 76/2020-25, bod 3).
[7] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne
krajský soud v rozhodnutí, kterým řízení o žalobě skončí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. února 2022
Zdeněk Kühn
předseda senátu