ECLI:CZ:NSS:2022:10.AZS.248.2021:60
sp. zn. 10 Azs 248/2021 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Sylvy
Šiškeové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Z. L., zastoupeného advokátem
Mgr. et Bc. Filipem Schmidtem, LL. M., Ovenecká 78/33, Praha 7, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
26. 11. 2019, čj. OAM-642/ZA-ZA11-ZA20-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, čj. 2 Az 67/2019 - 109,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal dne 16. 7. 2019 druhou (opakovanou) žádost o udělení mezinárodní
ochrany. Důvodem byla jeho obava z návratu do země původu – Gruzie, kde byl v letech 1991–
1992 zapojen do abchazsko-gruzínského konfliktu. Návratu do země původu brání také zhoršený
zdravotní stav žalobce (chronická hepatitida typu C a cirhóza jater). Vzhledem k délce
předchozího správního řízení o udělení mezinárodní ochrany se navíc žalobce i jeho rodina zcela
začlenili do české společnosti.
[2] Žalovaný rozhodl, že žalobcova žádost je podle §10a odst. 1 písm. e)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, nepřípustná, a řízení o ní podle §25 písm. i) téhož zákona
zastavil. Žalobce uvedl stejný důvod pro udělení mezinárodní ochrany jako v případě první
žádosti. K námitce žalobcova zdravotního stavu žalovaný sdělil, že se netýká změny situace
v zemi původu ani nesvědčí o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů
uvedených v §12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle §14a téhož zákona.
K namítané délce předchozího správního řízení a začlenění žalobce do české společnosti
žalovaný uvedl, že institut mezinárodní ochrany nelze využít k další legalizaci pobytu na území
ČR.
[3] V řízení před městským soudem žalobce předložil nový důkaz, podle něhož není
občanem Gruzie. Podle městského soudu nemá tato skutečnost vliv na určení země, ve vztahu
k níž je třeba posuzovat důvody pro udělení mezinárodní ochrany. I pokud by se žalobce
nacházel v postavení osoby bez státní příslušnosti, nezměnila by se země, ve vztahu k níž by byla
jeho žádost posuzována. Městský soud žalobu zamítl.
[4] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Městský
soud nesprávně vypořádal nově zjištěnou skutečnost, že stěžovatel není státním občanem Gruzie.
Dále stěžovatel namítl, že délka řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany
ve spojení s rodinným životem na území ČR představují nové skutečnosti, pro které měla být
jeho žádost meritorně posouzena. Stěžovatel poukázal také na nesprávné užití vyhlášky
Ministerstva vnitra č. 328/2015 Sb., kterou se stanoví bezpečné země původu. Městský soud totiž
nemohl s ohledem na novou skutečnost týkající se státního občanství odkázat na Gruzii jako
na bezpečnou zemi původu. Stěžovatel navíc nemůže využít žádného z institutů upravených
zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů. Stěžovatel rovněž namítl nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že nejsou naplněny podmínky
pro meritorní posouzení stěžovatelovy v pořadí druhé žádosti o mezinárodní ochranu.
Stěžovatelův případ měl být posuzován ve vztahu ke Gruzii bez ohledu na tvrzené pozbytí
státního občanství.
[6] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce,
se po posouzení přípustnosti kasační stížnosti NSS zabývá podle §104a s. ř. s. tím, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS kasační
stížnost odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39,
č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, body 10–12).
[7] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[8] K nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí lze odkázat např. na rozsudky NSS ze dne
4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003 - 75, č. 133/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 14. 7. 2005,
čj. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS. Městský soud postupoval v souladu s touto
judikaturou. Svůj rozsudek řádně odůvodnil a srozumitelně vysvětlil, proč neshledal stěžovatelovy
žalobní body důvodnými.
[9] Podle §10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany
nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo
jako nepřípustnou podle §11a odst. 1. Ustanovení §11a odst. 1 zákona o azylu předpokládá,
že žalovaný nejprve posoudí, zda je opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany přípustná,
tj. zda cizinec uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince
předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení
[písm. a)] a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12
nebo že mu hrozí vážná újma podle §14a [písm. b)].
[10] Jinak řečeno, pokud cizinec podá druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany,
jako je tomu nyní, žalovaný ji věcně projedná pouze tehdy, pokud žadatel tvrdí nové skutečnosti,
které nebyly obsahem jeho předchozí žádosti, nemohl je tvrdit bez vlastního zavinění, a zároveň
jsou relevantní pro udělení azylu či doplňkové ochrany.
[11] Městský soud vyložil, že ačkoliv stěžovatel pochází původně z oblasti Abcházie, již
v řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalovaný konstatoval, že stěžovatel
není nucen k návratu na abchazské území. Na osoby ze smíšených abchazsko-gruzínských rodin
státní orgány Gruzie nahlížejí jako na státní příslušníky Gruzie a tito požívají na území Gruzie
stejná práva i povinnosti. Žalovaný proto posuzoval hrozbu pronásledování a vážné újmy právě
ve vztahu ke Gruzii. Městský soud přitom z aktuálních podkladů obsažených v správním spisu
ověřil, že v Gruzii nedošlo ve vztahu k stěžovatelem tvrzeným důvodům k žádné změně politické
či bezpečnostní situace, stejně tak tam nedošlo ani k jiným změnám, které by mohly být
podstatné ve vztahu k udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatel současně nenamítal, že by mu
v Gruzii hrozilo azylově relevantní nebezpečí, resp. větší riziko vážné újmy než ostatním osobám
v obdobném postavení (usnesení NSS ze dne 14. 4. 2022, čj. 10 Azs 515/2021 - 62).
[12] Stěžovatel namítl nesprávný postup městského soudu při vypořádání otázky jeho státní
příslušnosti. Z ustálené judikatury však plyne, že důvodem pro udělení mezinárodní ochrany
bez dalšího není absence státní příslušnosti. NSS v této souvislosti konstatoval, že „formou azylu
nelze (…) poskytnout subsidiární ochranu apatridům, kteří jsou apatridy bez dalšího, tj. osobám, které
nepožívají de iure či de facto ochrany „pouze“ pro skutečnost, že nejsou státními občany určitého státu (…)
Důvodem poskytnutí ochrany apatridům formou azylu by například bylo jednání státu, který by své občany zbavil
státního občanství z azylově relevantního důvodu, a učinil je tak osobami bez občanství, popřípadě by osoby
bez občanství vystavil takovému pronásledování z azylově relevantních důvodů (tj. odepření de facto ochrany),
že by bylo nemožné nadále na území takového státu setrvat“ (rozsudek ze dne 10. 1. 2007,
čj. 6 Azs 80/2006 - 64, č. 1659/2008 Sb. NSS, či usnesení ze dne 30. 9. 2014,
čj. 3 Azs 57/2014 - 33, a usnesení ze dne 29. 9. 2016, čj. 2 Azs 175/2016 - 56). Stěžovatel netvrdil
(a v řízení ani žádné takové skutečnosti nevyplynuly), že o státní příslušnost přišel z důvodu
pronásledování, které by bylo motivováno azylově relevantními důvody. Zároveň nelze
přehlédnout možnost stěžovatele požádat o udělení gruzínského státního občanství
na gruzínském konzulátu.
[13] Jako další důvod opakované žádosti stěžovatel uvedl začlenění do české společnosti.
Žalovaný i městský soud dospěli k závěru, že se jedná o novou skutečnost, která nebyla obsahem
stěžovatelovy první žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Neshledali však, že je tato skutečnost
relevantní pro udělení azylu či doplňkové ochrany. K tomuto posouzení nemá NSS výhrady.
Judikatura nevylučuje, že by zásah do rodinného či soukromého života cizince mohl představovat
hrozbu vážné újmy a důvod vedoucí k udělení doplňkové ochrany podle §14a odst. 2 zákona
o azylu. Vychází však z toho, že se jedná pouze o výjimečné případy pramenící z mimořádných
okolností (např. má-li cizinec manželku, která je českou státní občankou, s níž se mu na území
České republiky narodila dcera, přičemž zdravotní stav manželky je natolik závažný,
že jí neumožňuje starat se o dítě; srov. rozsudek NSS ze dne 11. 3. 2015,
čj. 3 Azs 256/2014 - 27). NSS souhlasí s žalovaným i městským soudem, že v případě stěžovatele
se o mimořádnou okolnost takové intenzity nejedná, resp. stěžovatel tuto námitku blíže
nekonkretizoval.
[14] Pokud jde o obavy z hrozícího pronásledování v zemi původu a špatný zdravotní stav
stěžovatele, tato tvrzení nejsou tvrzeními novými. Není proto třeba, aby byla opětovně věcně
posouzena. Závěrem NSS uvádí, že azyl nelze zaměňovat s jinými legálními formami pobytu
cizinců na území ČR. Žádný z institutů zákona o pobytu cizinců však není předmětem nyní
posuzované věci, a proto se jimi městský soud nemusel zabývat.
[15] NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost podle §104a s. ř. s.
[16] O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl podle úspěchu ve věci podle §60 odst. 1 s. ř. s.
a §120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020 - 33,
č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51-53). Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2022
Zdeněk Kühn
předseda senátu