ECLI:CZ:NSS:2022:10.AZS.487.2021:47
sp. zn. 10 Azs 487/2021 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce
Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: X. Z., zastoupena
advokátkou Mgr. Marikou Rytířovou, Lazarská 11/6, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2021, čj.
OAM-144/ZA-ZA11-LE31-R2-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2021, čj. 29 Az 5/2021 - 212,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně podala dne 16. 2. 2016 žádost o mezinárodní ochranu. Žalovaný rozhodnutím
ze dne 8. 3. 2018 žalobkyni mezinárodní ochranu neudělil. Toto rozhodnutí bylo později zrušeno
rozsudkem NSS ze dne 19. 6. 2020, čj. 3 Azs 228/2019 - 49. Vzhledem k tomu, že v dalším řízení
o žádosti o mezinárodní ochranu byla stěžovatelka neznámého pobytu, žalovaný dospěl k závěru,
že nelze rozhodnout na základě dosud zjištěného stavu věci, a rozhodnutím ze dne 18. 5. 2021
zastavil řízení o žádosti žalobkyně podle §25 písm. j) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně žalobu. Krajský soud
řízení o žalobě podle §33 písm. b) zákona o azylu zastavil, neboť žalobkyně byla neznámého
pobytu.
[2] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla usnesení krajského soudu kasační stížností. V kasační
stížnosti nejprve dlouze shrnula průběh dosavadního řízení o své žádosti o mezinárodní ochranu
včetně soudního přezkumu a osobní nesnáze své zástupkyně. V první linii kasačních námitek
se stěžovatelka zabývá tím, z jakého důvodu nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení o její
žádosti. Druhá linie kasačních námitek se týká již možností soudního přezkumu rozhodnutí
žalovaného. Podle stěžovatelky krajský soud postupem podle §33 písm. b) zákona o azylu popřel
její právo na soudní přezkum rozhodnutí žalovaného a vyloučil možnosti nápravy zásadního
pochybení, kterého se dopustil žalovaný. Stěžovatelka zdůraznila, že požadavek na soudní
přezkum ve věcech mezinárodní ochrany vyplývá i z čl. 46 směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání
statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice). Stěžovatelka navrhla položení předběžné
otázky SDEU, zda je §25 písm. j) a §33 písm. b) a j) zákona o azylu v souladu s evropským
právem, a to zejména s čl. 46 odst. 1 a 2 procedurální směrnice. Navrhla rovněž, aby NSS
případně podal ústavnímu soudu návrh na zrušení §33 písm. b) a j) zákona o azylu a přerušil
řízení do doby rozhodnutí Ústavního soudu.
[3] Namítla také, že žalobu podala v podstatě předčasně. Žalovaný totiž nezaslal předvolání
k převzetí rozhodnutí zástupkyni stěžovatelky. Z tohoto důvodu tedy nenastala fikce doručení
správního rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 6. 2021, čj. 1 Azs 41/2021 - 29, a §24a
odst. 3 zákona o azylu).
[4] Vzhledem k tomu, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor soudu a své řízení
zatížil průtahy, měl by NSS rozhodnout přímo o udělení mezinárodní ochrany (k tomu odkázala
na judikaturu SDEU). S odkazem na obsah správního spisu zdůraznila, že splňuje podmínky
pro udělení mezinárodní ochrany.
[5] Stěžovatelka navrhla, aby NSS zrušil rozhodnutí krajského soudu i žalovaného a udělil
stěžovatelce mezinárodní ochranu.
[6] Žalovaný popsal svůj postup ve správním řízení a rozvedl důvody, na základě nichž
zastavil řízení podle §25 písm. j) zákona o azylu. Uvedl také, že v soudním řízení byly
podle relevantní judikatury splněny podmínky pro zastavení řízení podle 33 písm. b) zákona
o azylu. Konstatoval, že krajský soud vyvinul dostatečné úsilí ke zjištění pobytu stěžovatelky.
[7] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný
samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná
kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatelky (§104a s. ř. s.).
Není-li tomu tak, odmítne kasační stížnost jako nepřijatelnou (viz usnesení ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021 - 28,
č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11–12).
[8] Kasační stížnost je nepřijatelná. NSS neshledal žádné pochybení krajského soudu,
které by v této věci založilo přijatelnost kasační stížnosti.
[9] Sporná otázka v projednávané věci je, zda krajský soud mohl postupovat
podle §33 písm. b) zákona o azylu a řízení o žalobě zastavit.
[10] NSS se k §33 zákona o azylu ve své judikatuře opakovaně vyjadřoval. Shledal,
že jeho smyslem je „umožnit soudům nezabývat se meritorně žalobami ve věci azylu těch žalobců,
kteří již zmizeli ze zorného pole orgánů české veřejné moci, tzn. žalobců, o nichž by již bylo nadbytečné
rozhodovat, neboť již pravděpodobně nejsou v dosahu jurisdikce České republiky“ (rozsudek
ze dne 25. 2. 2004, čj. 2 Azs 16/2004 - 45). Jsou-li splněny podmínky tohoto ustanovení, nemá
soud ve svém procesním postupu možnost volby; vylučuje to, aby ve věci meritorně rozhodoval,
a musí řízení zastavit (rozsudky ze dne 4. 9. 2008, čj. 3 Azs 40/2008 - 67, či např.
ze dne 29. 4. 2009, čj. 4 Azs 2/2009 - 33).
[11] Zákon stěžovatelce neupírá věcný soudní přezkum napadeného správního rozhodnutí,
jen jej podmiňuje mimo jiné tím, že má být zjistitelné místo jejího pobytu. Pokud stěžovatelka
zmizela ze zorného pole českých státních orgánů, na její právní postavení (pobytový status)
by výsledek soudního řízení, resp. správního řízení, neměl totiž pravděpodobně žádný vliv.
Jestliže měla stěžovatelka zájem na svém řízení ve věci mezinárodní ochrany, měla žalovanému
nebo krajskému soudu sdělit aktuální místo svého pobytu. Krajský soud přitom ohledně pobytu
stěžovatelky učinil dostatečné šetření, přesto ani jemu se místo jejího pobytu zjistit nepodařilo.
[12] Na posouzení věci nemá vliv ani to, že řízení o žádosti stěžovatelky o mezinárodní
ochranu bylo zastaveno podle §25 písm. j) zákona o azylu, podle kterého se řízení zastaví, pokud
nelze zjistit místo pobytu žadatele o mezinárodní ochranu a na základě dosud zjištěného stavu
věci nelze rozhodnout. Přezkoumání tohoto rozhodnutí by mělo smysl podle již citované
judikatury pouze v případě, v něm by stěžovatelka byla kontaktní a soud by věděl, kde se zdržuje.
NSS se proto nemohl zabývat námitkami stěžovatelky, které se týkaly toho, že údajně nebyly
splněny podmínky pro zastavení řízení o mezinárodní ochraně podle §25 písm. j) zákona o azylu.
[13] NSS tedy nesdílí názor stěžovatelky, že by jí byl odepřen soudní přezkum rozhodnutí
žalovaného. Rozhodnutí žalovaného jistě mohlo být přezkoumáno, avšak stěžovatelka by musela
splnit podmínku, podle níž musí být soudu znám její současný pobyt. To nesplnila, čímž se sama
připravila o soudní přezkum rozhodnutí. Rozhodnutí soudu tedy není v rozporu s unijním
právem a nelze je považovat ani za protiústavní (srov. např. rozsudek NSS ze dne 8. 12. 2021,
čj. 10 Azs 219/2021 - 29).
[14] Stěžovatelka dále namítala, že žalovaný její zástupkyni nezaslal výzvu k převzetí
rozhodnutí. Žaloba je tedy podle jejího názoru předčasná. NSS konstatuje, že v souladu s jeho
rozsudkem ze dne 7. 6. 2021, čj. 1 Azs 41/2021 - 29, má být doručena výzva k převzetí
rozhodnutí i zástupci cizince (soud zde vycházel z §24a zákona o azylu a správního řádu), jinak
nemůže nastat fikce doručení ve smyslu §24a odst. 2 zákona o azylu.
[15] V nyní projednávané věci je ovšem situace jiná, neboť žalovaný následně zástupkyni
stěžovatelky vyrozuměl o nabytí právní moci rozhodnutí a současně jí dne 6. 6. 2021 doručil
stejnopis daného rozhodnutí. V této souvislosti je třeba také zdůraznit, že v žalobě zástupkyně
stěžovatelky sama výslovně uvedla, že rozhodnutí žalovaného jí bylo doručeno dne 6. 6. 2021.
Není tedy pochyb o tom, že rozhodnutí žalovaného bylo zástupkyni stěžovatelky doručeno,
dostalo se do její dispozice (jinou otázkou je den nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, což
však není pro rozhodnutí v této věci významné) a umožnilo jí včasné podání žaloby. Žádná práva
stěžovatelky tedy nemohla být zkrácena. Jedná se o případ odlišný od věci řešené prvním
senátem, v níž cizinec podával žalobu sám bez žalobních bodů.
[16] V této věci tedy nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou
jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně. Krajský soud ani hrubě
nepochybil při výkladu práva. NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost
(§104a s. ř. s.).
[17] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle §60 odst. 1
a §120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021,
čj. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51–53). Stěžovatelka úspěch neměla,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak toto právo měl, žádné
náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2022
Ondřej Mrákota
předseda senátu