ECLI:CZ:NSS:2022:2.AFS.68.2022:15
sp. zn. 2 Afs 68/2022 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr Sylvy Šiškeové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: ABIES Vysočina s. r. o.,
se sídlem Elišky Přemyslovny 380, Praha 5, zastoupené JUDr. Janem Malým, advokátem
se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému: Státní zemědělský intervenční fond,
se sídlem Ve Smečkách 801/33, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
26. 8. 2021, č. j. SZIF/2021/0538180, sp. zn. 16/F1D/109/004858-G-VC01, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2022,
č. j. 14 A 214/2021 - 46,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků řízení n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před městským soudem
[1] Dne 26. 8. 2021 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. SZIF/2021/0538180,
sp. zn. 16/F1D/109/004858-G-VC01, jímž žalobkyni uložil povinnost vrátit finanční prostředky
ve výši 78 006,96 Kč, které jí byly poskytnuty jako Platba pro Mladého zemědělce pro rok 2016,
a to do 60 dnů od doručení rozhodnutí. Žalovaný současně
podle §85 odst. 2 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, vyloučil odkladný účinek
odvolání proti svému rozhodnutí.
[2] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, jehož součástí byl i podnět
k provedení přezkumného řízení o vyloučení odkladného účinku. Současně žalobkyně podala
i žalobu proti části rozhodnutí žalovaného, konkrétně do výroku, jímž žalovaný vyloučil odkladný
účinek odvolání.
[3] V průběhu řízení před městským soudem (dne 20. 12. 2021) nadřízený správní orgán
(Ministerstvo zemědělství) vydal ve zkráceném přezkumném řízení rozhodnutí
sp. zn. MZE-61030/2021, č. j. MZE-64739/2021-14141, kterým zrušil výrok napadeného
rozhodnutí žalovaného o vyloučení odkladného účinku odvolání. Rozhodnutí nabylo právní moci
dne 29. 12. 2021.
[4] V návaznosti na výše uvedené žalobkyně podáním ze dne 1. 2. 2022 vzala žalobu zpět
s odůvodněním, že byl napraven soulad v nazírání na možnost aplikace vyloučení odkladného
účinku opravného prostředku postupem podle správního řádu a nezákonnost byla odstraněna.
Současně požádala o přiznání náhrady nákladů řízení, neboť řízení bylo zastaveno pro chování
žalovaného.
[5] Městský soud s ohledem na zpětvzetí žaloby řízení zastavil. Ze žaloby bylo totiž patrné,
že žalobkyně brojila pouze proti té části napadeného rozhodnutí, v níž žalovaný vyloučil
odkladný účinek odvolání proti výroku o povinnosti vrátit stanovenou částku. Vzhledem k tomu,
že napadený výrok o vyloučení odkladného účinku byl v přezkumném řízení zrušen, a žalobkyni
tak bylo vyhověno, dospěl soud k závěru, že jí náleží právo na náhradu nákladů řízení podle
§60 odst. 3 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[6] Proti usnesení městského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
Uvádí, že vyrozuměl soud o zrušení žalobou napadené části svého rozhodnutí dříve,
než žalobkyně vzala žalobu zpět. Soud proto měl žalobu odmítnout, neboť odpadl předmět
řízení a nebylo již co brát zpět. Městský soud v otázce přiznání nákladů řízení nesprávně vycházel
pouze z informací, které mu poskytla žalobkyně. Neuvedl však žádné důvody, proč jí přiznal
náhradu nákladů řízení. Stěžovatel nikdy neměl zájem žalobkyni uspokojit. Nadřízený správní
orgán v přezkumném řízení zrušil relevantní část stěžovatelova rozhodnutí na něm zcela
nezávisle. Pouhé konstatování, že rozhodnutí stěžovatele bylo zrušeno, a tudíž bylo žalobkyni
vyhověno, jako odůvodnění přiznání nákladů řízení nemůže obstát (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 12. 2017, č. j. 3 As 43/2016 - 36).
[7] Stěžovatel dále poukazuje na nejednotný postup Městského soudu v Praze. V některých
ze 17 sporů o stejné právní otázce soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení.
[8] Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo ke splnění podmínek
řízení o kasační stížnosti. Dospěl však k závěru, že stěžovatel není osobou oprávněnou k podání
kasační stížnosti a jeho kasační stížnost je nepřípustná.
[10] Podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán osobou
k tomu zjevně neoprávněnou; podle písm. d) téhož ustanovení pak odmítne i návrh, který je podle tohoto
zákona nepřípustný. To platí přiměřeně i v řízení o kasační stížnosti (§120 s. ř. s.).
[11] Podle §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba
zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení takového rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná
proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále uvedeno jinak.
[12] Nepřípustná může být v souladu s §104 odst. 2 s. ř. s. mj. kasační stížnost, která směřuje
jen proti výroku o nákladech řízení.
[13] Otázkou přípustnosti kasační stížnosti v závislosti na výsledku předchozího řízení a osobě
stěžovatele se zabýval rozšířený senát. V usnesení ze dne 26. 3. 2020, č. j. 9 Afs 271/2018 - 52,
č. 4024/2020 Sb. NSS, dospěl k závěru, že kasační stížnost může podat pouze osoba, které byla
rozhodnutím soudu způsobená relevantní újma. K této otázce mimo jiné uvedl (důraz přidán):
„Relevantní újmu však nelze shledat ani v případě, kdy žaloba sice není zamítnuta (pro žalovaného obecně
nejpříznivější možný výsledek každého soudního sporu), ale soudní řízení je skončeno jinak, aniž by žalobě bylo,
byť jen z malé části vyhověno. Takovými rozhodnutími jsou v soudním řízení správním typicky usnesení
o odmítnutí žaloby nebo o zastavení řízení.“ Dále k tomu rozšířený senát uvedl, že: „Relevantní újmu
je totiž v každém případě nutno posuzovat ve vztahu k věci samé. Újma tedy nemůže spočívat
např. jen v prodloužení řízení (viz výše), ale ani, jak poukazuje stěžovatel a předkládající senát, v rozhodnutí
o nákladech řízení. Takové rozhodnutí je akcesorickým výrokem soudu, který nelze napadnout samostatnou
kasační stížností (§104 odst. 2 s. ř. s.). Rozšířený senát sice (v již citované věci KOPPA) přisvědčil přípustnosti
kasační námitky proti výroku rozhodnutí krajského soudu např. o náhradě nákladů řízení, podanou souběžně
s alespoň jednou kasační námitkou směřující proti rozhodnutí v meritu věci, přípustnost napadení výroku
o nákladech řízení však podmínil přípustností alespoň jedné meritorní námitky.“
[14] Rozšířený senát uzavřel, že je-li zjevné, že řízení o žalobě nemůže pro stěžovatele skončit
příznivěji, a to ani v případě úspěšnosti kasační stížnosti, je osobou zjevně neoprávněnou
k podání kasační stížnosti podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
[15] Přestože stěžovatel vyjadřuje nesouhlas i s výrokem o zastavení řízení o žalobě, veškeré
důsledky, které napadenému usnesení přičítá, pramení výhradně z výroku, jímž soud žalobkyni
přiznal náhradu nákladů řízení. Zrušení rozhodnutí a změnu výroku ze „řízení se zastavuje“
na „žaloba se odmítá“ požaduje pouze s ohledem na náhradu nákladů řízení, což je zjevně jediný
důvod podání kasační stížnosti. Na projednávanou věc se tak uplatní závěry citovaného usnesení
rozšířeného senátu. Rozšířený senát mimo jiné překonal právní závěry rozsudku Nejvyššího
správního soudu č. j. 3 As 43/2016 - 36, na který odkazuje stěžovatel; související argumentací
proto již není nutno se zabývat.
[16] Nad rámec rozhodnutí Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že městský soud náhradu
nákladů řízení nepřiznal v souvislosti s §62 s. ř. s., tedy v režimu uspokojení navrhovatele.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] V projednávané věci je zjevné, že řízení o žalobě nemůže pro stěžovatele skončit
příznivěji, a to ani v případě úspěšnosti kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud kasační
stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Následoval přitom
stejný postup kasačního soudu ve věcech týchž účastníků sp. zn. 1 Afs 38/2022 a 8 Afs 21/2022.
[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle §60 odst. 3 věty první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., neboť žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2022
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu