ECLI:CZ:NSS:2022:2.AS.103.2022:29
sp. zn. 2 As 103/2022 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Ing. E. H., zastoupeného
JUDr. Lucií Madleňákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Nádražní 381/9, Mohelnice, proti
žalovanému: Magistrát města Karviné, se sídlem Fryštátská 72/1, Karviná, o žalobě na ochranu
před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2022, č. j. 25 A 233/2021 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) domáhal ochrany
před nezákonným zásahem žalovaného. Zásah měl spočívat v tom, že žalovaný nezahájil řízení
o odstranění stavby na pozemku sousedícím se žalobcovým pozemkem.
[2] V průběhu řízení vzal žalobce svůj návrh zpět a uvedl, že žalovaný v mezidobí řízení
o odstranění stavby zahájil. Tuto skutečnost soudu potvrdil i žalovaný.
[3] Usnesením ze dne 30. 3. 2022, č. j. 25 A 233/2021 - 27, krajský soud řízení o žalobě
zastavil a stanovil žalovanému povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení, neboť
ke zpětvzetí žaloby došlo z důvodu pozdějšího chování žalovaného.
[4] Proti usnesení krajského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
Nesouhlasí s tím, že ke zpětvzetí žaloby došlo pro jeho pozdější chování. Ze stejného důvodu
se stěžovatel domnívá, že nebyl důvod přiznat žalobci náhradu nákladů řízení před krajským
soudem.
[5] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na to, že skutečnost, že dotčené řízení
nebylo při podání žaloby zahájeno, potvrdil krajskému soudu i sám stěžovatel. Rozhodnutí
krajského soudu je tedy zákonné a správné. Žalobce soudu zaslal ještě doplnění svého vyjádření,
v němž popsal některé aspekty probíhajícího řízení o odstranění stavby.
[6] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo ke splnění podmínek
řízení o kasační stížnosti. Dospěl však k závěru, že stěžovatel není osobou oprávněnou k podání
kasační stížnosti a jeho kasační stížnost je nepřípustná.
[7] Podle §46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou; podle písm. d)
téhož ustanovení pak odmítne i návrh, který je podle tohoto zákona nepřípustný. To platí přiměřeně
i v řízení o kasační stížnosti (§120 s. ř. s.).
[8] Podle §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba
zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení takového rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná
proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále uvedeno jinak.
[9] Nepřípustná může být v souladu s §104 odst. 2 s. ř. s. mj. kasační stížnost, která směřuje
jen proti výroku o nákladech řízení.
[10] Otázkou přípustnosti kasační stížnosti v závislosti na výsledku předchozího řízení a osobě
stěžovatele se zabýval rozšířený senát. V usnesení ze dne 26. 3. 2020, č. j. 9 Afs 271/2018 - 52,
č. 4024/2020 Sb. NSS, dospěl k závěru, že kasační stížnost může podat pouze osoba, které byla
rozhodnutím soudu způsobená relevantní újma. K této otázce mimo jiné uvedl (důraz přidán):
„Relevantní újmu však nelze shledat ani v případě, kdy žaloba sice není zamítnuta (pro žalovaného obecně
nejpříznivější možný výsledek každého soudního sporu), ale soudní řízení je skončeno jinak, aniž by žalobě bylo,
byť jen z malé části, vyhověno. Takovými rozhodnutími jsou v soudním řízení správním typicky usnesení
o odmítnutí žaloby nebo o zastavení řízení.“ Dále k tomu rozšířený senát uvedl: „Relevantní újmu je totiž
v každém případě nutno posuzovat ve vztahu k věci samé. Újma tedy nemůže spočívat např. jen v prodloužení
řízení (viz výše), ale ani, jak poukazuje stěžovatel a předkládající senát, v rozhodnutí o nákladech řízení. Takové
rozhodnutí je akcesorickým výrokem soudu, který nelze napadnout samostatnou kasační stížností (§104 odst. 2
s. ř. s.). Rozšířený senát sice (v již citované věci KOPPA) přisvědčil přípustnosti kasační námitky proti výroku
rozhodnutí krajského soudu např. o náhradě nákladů řízení, podané souběžně s alespoň jednou kasační námitkou
směřující proti rozhodnutí v meritu věci, přípustnost napadení výroku o nákladech řízení však podmínil
přípustností alespoň jedné meritorní námitky.“
[11] Rozšířený senát uzavřel, že je-li zjevné, že řízení o žalobě nemůže pro stěžovatele skončit
příznivěji, a to ani v případě úspěšnosti kasační stížnosti, je osobou zjevně neoprávněnou
k podání kasační stížnosti podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
[12] Stěžovatel sice vyjadřuje nesouhlas i s výrokem o zastavení řízení o žalobě, nicméně
důsledky, které napadenému usnesení přičítá, pramení z výroku, jímž soud žalobci přiznal
náhradu nákladů řízení. Na projednávanou věc se tak uplatní závěry citovaného usnesení
rozšířeného senátu.
[13] V projednávané věci je zjevné, že řízení o žalobě nemůže pro stěžovatele skončit
příznivěji, a to ani v případě úspěšnosti kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud kasační
stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle §60 odst. 3 věty první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., neboť žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. června 2022
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu