ECLI:CZ:NSS:2022:2.AS.11.2020:36
sp. zn. 2 As 11/2020 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Bc. L. S., zastoupená
JUDr. Tomášem Prokopcem, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 285/19, Praha 2, proti
žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 4, Praha 2, ve věci žaloby
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2019, č. j. MZDR 7457/2019-2/PRO, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2019, č. j.
22 Ad 2/2019 - 49,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 2. 2019, č. j. MZDR 7457/2019-2/PRO, potvrdil
rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne
23. 11. 2018, č. j. MSK 164352/2018, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání
přestupku podle §115 odst. 1 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen
„zákon o zdravotních službách“), kterého se měla dopustit tím, že v rozporu s §11 odst. 2 téhož
zákona poskytovala zdravotní služby bez oprávnění k jejich poskytování, když v době
od 1. 11. 2017 do 2. 5. 2018 poskytovala zdravotní služby spočívající ve vyšetření zrakových
funkcí bez oprávnění k jejich poskytování. Za uvedený přestupek byla žalobkyni uložena pokuta
ve výši 30 000 Kč a povinnost k náhradě nákladů přestupkového řízení ve výši 1 000 Kč.
[2] Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného brojila u Krajského soudu v Ostravě (dále
„krajský soud“), který se však s postupem správních orgánů ztotožnil a její žalobu v záhlaví
označeným rozsudkem zamítl. Dospěl k závěru, že vyšetření zrakových funkcí coby diagnostický
výkon spadá mezi služby poskytované nelékařskými zdravotními pracovníky a jedná
se o zdravotní službu podle §2 odst. 2 písm. a) a odst. 4 písm. a) a b) zákona o zdravotních
službách, a to i v případě, že je prováděno za účelem zhotovení brýlové pomůcky. Žalobkyně
sporné zdravotní služby poskytovala, přestože k nim v rozhodné době neměla příslušné
oprávnění, proto nezbývá než konstatovat, že uvedeným jednáním naplnila skutkovou podstatu
přestupku podle §115 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách. Námitky žalobkyně proti
shodnému závěru obou správních orgánů proto nejsou důvodné.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností
opírající se o důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[4] Stěžovatelka namítá, že ve spise není obsažena jakákoliv konkretizace, pokud jde o popis
její údajně protiprávní činnosti, který by umožnil posouzení toho, zda „měření zraku“ bylo
stěžovatelkou uskutečňováno v rámci výkonu činnosti, ke které je oprávněna (vázaná živnost).
Ani krajský soud se nezabýval účelem měření zraku, resp. automaticky uzavřel, že se jedná
o zdravotní službu, s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Krajský soud
tak vycházel z apriorního názoru o tom, že se v případě měření zraku jedná o diagnostickou
činnost, což podle krajského soudu vylučuje, aby byla podřazena pod živnost optiky.
Diagnostická činnost však podle stěžovatelky neznamená poskytování zdravotních služeb a jako
příklad uvádí fungování pedagogicko-psychologických poraden (a s tím spojenou psychologickou
diagnostiku). Činnosti podle živnostenského zákona a činnosti zdravotnických pracovníků
se tak prolínají.
[5] Dle stěžovatelky obsahem živnosti oční optika je „provádění měření“, nikoliv „vyšetření“.
Měření zraku je souladné s oprávněním vyplývajícím z vázané živnosti, neboť jím je změření
potřebné dioptrické hodnoty korekční brýlové čočky, se kterou má zákazník požadovanou
zrakovou ostrost (a nejedná se tudíž o diagnostiku). Takovou činnost nelze podřadit
pod §2 odst. 4 zákona o zdravotních službách a zařazení pod činnost diagnostickou
je nepodloženou spekulací, která se neopírá o zjištěný skutkový stav.
[6] Krajský soud dále pochybil, když zamítl návrhy na doplnění dokazování, které by vedly
k vyjasnění skutkového stavu.
[7] V závěru kasační stížnosti stěžovatelka namítla, že se nejednoznačné právní „podřazení“
měření zraku mělo promítnout do posuzování subjektivní stránky přestupku podle
§115 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách.
[8] Žalovaný trvá na tom, že ve správním řízení bylo průkazně zjištěno provedenou
kontrolou, že stěžovatelka měřila zrak klientům své živnostenské provozovny. Kromě činností
vylíčených samotnou stěžovatelkou a zjištění z propagace provozovny na internetových stránkách
orgán prvního stupně popsal také vybavení provozovny odpovídající vybavení zdravotnického
zařízení optometristy podle vyhlášky č. 92/2012 Sb., která je prováděcí vyhláškou k zákonu
o zdravotních službách. Nelze si nepovšimnout, že v žalobě stěžovatelka nezpochybňovala
skutkové okolnosti, jak byly popsány v rozhodnutí o přestupku. Spornou činila stěžovatelka
pouze otázku, zda se jednalo o zdravotní službu, či nikoliv. Pokud se týká zpochybňování
hodnocení této problematiky krajským soudem v této věci, žalovaný je přesvědčen, že krajský
soud své závěry výstižně a dostatečně odůvodnil.
[9] Dále uvedl, že zákonodárce výslovně stanovil, které činnosti považuje za zdravotní služby
(v zákonu o zdravotních službách) a komu je jejich poskytování vyhrazeno (v zákonech
č. 95/2004 Sb. a č. 96/2004 Sb.). Současně pro takový případ explicitně zákonodárce stanovil,
že v těchto případech se nejedná o živnost (§3 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském
podnikání). Účel zdravotní služby spočívající v měření zraku je nadto zcela zřejmý a krajský soud
jej v napadeném rozsudku uvedl – je to diagnostika. Jestliže je fakticky vykonávána tato činnost,
nelze bez ohledu na zákonnou výhradu jednostranně prohlásit, jak to činí stěžovatelka, že sice
byla poskytována činnost vyhrazená podle §3 odst. 2 písm. a) živnostenského zákona
zdravotnickým pracovníkům, ale jejím účelem nebylo poskytnout zdravotní službu. Obdobně
irelevantní je tvrzení stěžovatelky, že jsou v rámci oční optiky prováděna vyšetření,
která jsou vztahována k osobě zákazníka (nikoliv pacienta). Jedná se jen o sémantiku, není
rozhodné, jestli stěžovatelka chápe svého klienta jako zákazníka, nebo pacienta, podstatné
pro interpretaci jednání stěžovatelky v oční optice je pouze to, zda poskytovala zdravotní služby,
či nikoliv. Ostatně sama stěžovatelka v kasační stížnosti užívá slovo „vyšetření“.
[10] Taktéž žalovaný nesouhlasí s argumentací stěžovatelky, že lze určité činnosti legálně
provádět mimo rámec zákona o zdravotních službách. Krajský soud nepochybil, pokud
se výslovně nezabýval stěžovatelčinou námitkou uplatněnou v žalobě spočívající v tom,
že i fyzické osoby pečují o své zdraví anebo zdraví svých dětí. Předmětem soudního přezkumu
totiž byl výkon veřejným právem regulované podnikatelské činnosti a projednávané otázky byly
v rozsahu živnostenského zákona a zákona o zdravotních službách.
[11] K náplni živnosti očního optika a oprávnění optometristy žalovaný uvedl, že jak vyplývá
z vyhlášky č. 55/2011 Sb. a zákona č. 95/2004 Sb., vyšetřovat zrakové funkce a další tam
vyjmenované činnosti může jen optometrista, resp. oftalmolog čili oční lékař. Jedná se tedy
o činnost vyhrazenou zdravotnickým pracovníkům a tím pádem o výluku z působnosti
živnostenského zákona.
[12] Ohledně neprovedení navrhovaných důkazů se žalovaný ztotožňuje s krajským soudem,
že se nejednalo o návrhy na doplnění skutkového stavu, nýbrž o hodnocení právních otázek.
[13] Žalovaný se rovněž ztotožnil s hodnocením krajského soudu, podle něhož popis
skutkového děje spočívající v „měření zraku přístrojem refraktometrem“ nevyvolává žádnou
pochybnost, že se jedná o činnost, která je zvláštními předpisy vyhrazena nelékařským
zdravotnickým pracovníkům. Stěžovatelčina námitka, že se krajský soud měl zabývat tím,
co uvedená svědkyně anebo kontrolní orgán při provedené kontrole po stěžovatelce požadovaly,
tak není důvodná, neboť zjištěný skutkový stav nebyl mezi stranami sporný. Významná byla
pouze povaha činnosti a určení, podle kterého režimu z předmětných právních předpisů se věc
řídí, přičemž na to krajský soud odpověděl.
[14] K poslední stížní námitce žalovaný poznamenal, že podnikající fyzická osoba odpovídá
za přestupek objektivně, proto se správní orgány subjektivní stránkou přestupku nezabývaly.
Kromě toho je argumentace stěžovatelky poněkud mimoběžná, neboť buď stěžovatelka
za přestupek odpovídá, nebo nikoliv, a ne že to není jednoznačné, přičemž správní orgány výklad
ohledně povahy konkrétní činnosti zaujmout musí.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[15] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti,
a přitom neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[16] Kasační stížnost není důvodná.
Nepřezkoumatelnost
[17] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou, že napadený rozsudek
je nepřezkoumatelný. Meritorní přezkum rozhodnutí je možný, pouze jde-li o rozhodnutí
srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč soud
rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku. Tato kritéria napadený rozsudek splňuje, neboť je z něj
zcela zřejmé, jakými úvahami byl při posouzení věci krajský soud veden a k jakému závěru
na jejich základě dospěl.
Opomenutí důkazů
[18] Stěžovatelka dále namítala, že krajský soud neprovedl některé z navrhovaných důkazů.
Krajský soud v bodu 19 napadeného rozsudku dostatečně odůvodnil, proč je neprovedl. Námitka
tak není důvodná.
Rozdíly mezi činností očního optika a optometristy
[19] Následně Nejvyšší správní soud posoudil jádro sporu, tedy zda se stěžovatelka dopustila
přestupku podle §115 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách, tj. zda poskytovala
zdravotní služby bez příslušného oprávnění.
[20] Podle §3 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“) není živností v rozsahu zvláštních zákonů
mimo jiné činnost fyzických osob lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, nelékařských zdravotnických
pracovníků při poskytování zdravotních služeb a přírodních léčitelů. Takovým zvláštním zákonem je také
zákon číslo 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských
zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče
a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních),
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nelékařských zdravotnických povoláních“).
[21] Stěžovatelka v řízení před správními orgány netvrdila, že splňuje kvalifikační požadavky
ve smyslu §11 zákona o nelékařských zdravotnických povoláních pro výkon profese
optometristy. Má však živnostenské oprávnění k vázané živnosti očního optika. Obsahovou
náplní této živnosti je podle Přílohy č. 2 nařízení vlády č.278/2008 Sb., o obsahových náplních
jednotlivých živností, ve znění účinném do 30. 6. 2019, následující (zvýraznění provedl NSS):
Individuální zhotovení, výdej a opravy optických korekčních zdravotnických prostředků, zjištění polohy zornic,
inklinace a prohnutí brýlového středu a dalších parametrů potřebných ke zhotovení optických korekčních
zdravotnických prostředků určených do dálky, na čtení nebo jinou pracovní vzdálenost. Měření a vyhodnocení
parametrů potřebných ke zhotovení optických korekčních zdravotnických prostředků, přepočet lékařem nebo
optometristou stanovené dioptrické hodnoty astigmatické korekce a výpočet změny korekce vzhledem k její konečné
poloze před okem, přizpůsobení zhotoveného optického korekčního zdravotnického prostředku rozměrům hlavy
uživatele tak, aby splňoval funkční, hygienické, bezpečnostní a estetické požadavky. Podávání odborných informací
o způsobu používání optických korekčních zdravotnických prostředků a jejich údržbě, poradenství při výběru
korekčních obrub, doporučení vhodných druhů a úprav brýlových čoček. V rámci živnosti lze provádět též prodej
a opravy brýlových obrub, hromadně zhotovovaných optických korekčních zdravotnických prostředků, slunečních
a ochranných brýlí. Prodej příslušenství k brýlím a kontaktním čočkám, pomůcek a prostředků určených
k údržbě, k ochraně optických korekčních zdravotnických prostředků a ochranných prostředků zraku (například
pouzdra na brýle, utěrky a kapaliny určené k čištění brýlových čoček.
[22] Z výše uvedeného je zjevné, že zákonná úprava živnosti očního optika výslovně počítá
s tím, že oční optik provádí určitá měření týkající se lidských očí a k nim přiléhajících částí těla
(hlavy, uší, obličeje aj.). Zejména zjišťuje polohu zornic a měří a vyhodnocuje další parametry
lidského těla (očí a k nim přiléhajících částí těla) potřebné ke zhotovení a přizpůsobení optických
korekčních zdravotnických prostředků. Smyslem a účelem činnosti očního optika je na základě
vstupních údajů o zdravotních parametrech zraku budoucího uživatele optického korekčního
zdravotnického prostředku, které zjistí vyšetřeními a jinými postupy lékař či optometrista,
zhotovit takovýto individuálně připravený a přizpůsobený korekční prostředek. Pokud se oční
optik při své činnosti bude držet výše uvedeného vymezení, nelze jej postihovat za exces z mezí
živnostenského oprávnění, a to i když součástí jeho činnosti budou nejrůznější měření týkající
se lidských očí. Excesem by však bylo, pokud by jím prováděná měření měla nahrazovat ta,
která má provádět lékař či optometrista a která mají být podkladem (zjištěním o zdravotním stavu
budoucího uživatele optického korekčního zdravotnického prostředku) pro navazující činnosti
očního optika.
[23] Podle §2 odst. 2 písm. a) zákona o zdravotních službách se zdravotními službami rozumí
poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona zdravotnickými pracovníky a dále činnosti vykonávané jinými
odbornými pracovníky, jsou-li tyto činnosti vykonávány v přímé souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Podle
odst. 4 písm. a) se pak zdravotní péčí rozumí soubor činností a opatření prováděných u fyzických osob
za účelem 1. předcházení, odhalení a odstranění nemoci, vady nebo zdravotního stavu (dále jen „nemoc“),
2. udržení, obnovení nebo zlepšení zdravotního a funkčního stavu, 3. udržení a prodloužení života a zmírnění
utrpení, 4. pomoci při reprodukci a porodu, 5. posuzování zdravotního stavu a podle písm. b) preventivní,
diagnostické, léčebné, léčebně rehabilitační, ošetřovatelské nebo jiné zdravotní výkony prováděné zdravotnickými
pracovníky (dále jen „zdravotní výkon“) za účelem podle písmene a), c) odborné lékařské vyšetření podle zákona
o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek.
[24] Podle §11 odst. 2 zákona o nelékařských zdravotnických povoláních platí, že za výkon
povolání optometristy se považuje činnost v rámci diagnostiky a korekce očních refrakčních vad a poradenství
a aplikace kontaktních čoček. Detailnější výčet činností spočívajících ve výkonu povolání
optometristy obsahuje §10 vyhlášky č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků
a jiných odborných pracovníků (provádějící výše uvedený zákon o nelékařských zdravotnických
povoláních; dále jen „vyhláška č. 55/2011 Sb.“) (zvýraznění provedl NSS):
(1) Optometrista vykonává činnosti podle §3 odst. 1 a dále bez odborného dohledu a bez indikace může
a) doporučovat vhodné druhy a úpravy brýlových čoček,
b) provádět poradenskou činnost v oblasti refrakčních vad, včetně druhů kontaktních čoček a jejich vhodného
použití,
c) přejímat, kontrolovat, ukládat léčivé přípravky, manipulovat s nimi a zajišťovat jejich dostatečnou zásobu,
d) přejímat, kontrolovat a ukládat zdravotnické prostředky a prádlo, manipulovat s nimi a zajišťovat jejich
dezinfekci a sterilizaci a jejich dostatečnou zásobu.
(2) Optometrista bez odborného dohledu a bez indikace u osob starších 15 let věku může
a) vyšetřovat zrakové funkce a provádět metrická vyšetření refrakce oka, určovat refrakční vadu a provádět
korekce,
b) rozhodovat, zda je ke korekci refrakční vady vhodné použít dioptrické brýle, individuálně zhotovený
zdravotnický prostředek, kontaktní čočky nebo speciální optické pomůcky, a předepisovat je, zhotovovat
a opravovat,
c) vyšetřovat v oblasti předního segmentu oka pro potřeby korekce refrakčních vad,
d) provádět poradenskou činnost v oblasti refrakčních vad,
e) při podezření na oční onemocnění doporučovat pacientům vyšetření u lékaře se specializovanou způsobilostí
v oboru oftalmologie,
f) aplikovat kontaktní čočky a předávat je s poučením a doplňkovým sortimentem pacientům a provádět jejich
následné kontroly.
(3) Optometrista pod odborným dohledem očního lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru oftalmologie může
provádět
a) činnosti uvedené v odstavci 2 u osob mladších 15 let,
b) vyšetření na oftalmologických diagnostických přístrojích; tato vyšetření však nehodnotí a nestanovuje diagnózu.
[25] Je zjevné, že optometrista může dle shora uvedeného ustanovení vyhlášky č. 55/2011 Sb.
provádět nejrůznější měření očí zaměřená na zjištění, jaký je jejich stav z hledisek zdravotních.
[26] Stěžovatelka podle protokolu o kontrole ze dne 2. 5. 2018 provedla kontrolní pracovnici
„měření zraku za pomocí optotypů a brýlové skříně“. Samotná stěžovatelka uvedla, že „provádí zejména
doměření dioptrií k brýlím a centraci, k čemuž používá optotypy a centrační věž“. Stěžovatelka nedisponovala
oprávněním k poskytování zdravotních služeb. Disponovala toliko vysokoškolským bakalářským
vzděláním ve studijním oboru Optika a optometrie a již neplatným osvědčením k výkonu
zdravotnického povolání bez odborného dohledu v oboru optometrista.
[27] Nejvyšší správní soud vyšel ze závěru rozsudku rozšířeného senátu ze dne 19. 9. 2019,
čj. 2 As 122/2017 – 73, bodu 76, v němž se o vztahu mezi živnostenskou úpravou určitých
činností a úpravou obsahově podobných činností ve zvláštních zákonech na úseku zdravotnictví
(na půdorysu řešení otázky, zda homeopatie je zdravotní službou) uvádí:
„Ani poukazy žalovaného na výluku podle živnostenského zákona nejsou důvodné. Podle žalovaným uváděného
§3 odst. 2 písm. a) živnostenského zákona totiž živností 'není v rozsahu zvláštních záko nů činnost fyzických
osob – lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, nelékařských zdravotnických pracovníků při poskytování
zdravotních služeb a přírodních léčitelů '. Na rozdíl od §3 odst. 1, případně někdy i §3 odst. 3, živnostenského
zákona se tak nejedná o obecnou výluku tam vyjmenovaných činností, které nelze bez dalšího provozovat podle
živnostenského zákona, ale jde o výluku omezenou na rozsah daný zvláštním zákonem. V rozsahu,
ve kterém tedy tyto zvláštní zákony danou činnost upravují, se pak neuplatní živnostenský zákon. Například
povolání maséra, pokud je vykonáváno ve zdravotnictví, se vykonává jako zdravotnické povolání maséra
ve zdravotnictví a nevidomého a slabozrakého maséra ve zdravotnictví (§37 zákona o nelékařských povoláních
ve zdravotnictví). Pokud je masérství vykonáváno mimo zdravotnictví, pak jde o živnost vázanou podle přílohy
2 živnostenského zákona, konkrétně jde o 'Masérské, rekondiční a regenerační služby', přičemž odborná
způsobilost k výkonu této živnosti může být doložena i splněním podmínek odborné způsobilosti dle zákona
o nelékařských povoláních ve zdravotnictví. Z toho naopak plyne, že v rozsahu, ve kterém tato činnost zvláštním
zákonem upravena není, podléhá živnostenskému zákonu.“
[28] Krajský soud dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2019,
čj. 8 As 317/2018-37, zejm. body 18 a 19, který se zabýval otázkou, zda lze v rámci
živnostenského oprávnění očního optika nabízet a provádět měření zraku refraktometrem,
nikoliv měřením dioptrických hodnot. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je ve svém
základu použitelný i na nyní projednávanou věc.
[29] Stěžovatelka opírá svou argumentaci o to, že se správní orgány ani krajský soud
nezabývaly účelem měření zraku a že se jedná spíše o diagnostiku než vyšetření. Její argumentaci
nelze přijmout.
[30] Vyšetření zraku pomocí optotypů je zcela běžná metoda využívající tabule se symboly,
které jsou v jednotlivých řádcích stejně velké, ale řádky se velikostí liší, a sice typicky tak,
že směrem dolů se zmenšují. Symboly mohou mít podobu písmen, číslic, obrázků nebo znaků.
Ostrost zraku vyšetřovaného se určí v závislosti na tom, do jaké velikosti znaky bez problémů
z určité vzdálenosti rozeznává.
[31] Podobně brýlová skříň, využívající sady zkušebních čoček různých parametrů,
jež se zasazují do zkušebních obrub, slouží ke zjištění, jakou korekci zraku vyšetřovaný potřebuje.
[32] Žalovaný v napadeném rozhodnutí na str. 3 uvedl, že stěžovatelka nezpochybnila,
že prováděla měření zraku pomocí optotypů, brýlové skříně a zkušebních obrub. Dále
na str. 4 podřadil uvedené pod provádění metrických vyšetření refrakce oka dle vyhlášky
č. 55/2011 Sb. Krajský soud se sice účelem měření výslovně nezabýval, nicméně z napadeného
rozsudku je patrné, že sdílí názor žalovaného. Žalovaný i krajský soud se tak účelem měření zraku
zabývali. Použití pojmů vyšetření, či naopak diagnostika není v nynější věci podstatné,
neboť rozhodující je povaha prováděné činnosti a její účel. Navíc samotný §11 odst. 2 zákona
o nelékařských zdravotnických povoláních používá pojmu diagnostika. Klíčové je, že stěžovatelka
přinejmenším zčásti (používáním optotypů a brýlové skříně) svojí činností prováděla vyšetření
zraku, tedy zjištění, jak dobře vyšetřovaný vidí a případně v jaké míře a jakým způsobem je třeba
jeho zrak korigovat. Toto jsou však činnosti vyhrazené lékaři či optometristovi; oční optik je sám
provádět nemůže. Naopak, výsledky těchto vyšetření mají být podkladem pro to, aby oční optik
připravil budoucímu uživateli patřičný optický korekční zdravotnický prostředek. Ke své činnosti
může oční optik využívat nezřídka i stejných měřicích metod a pomůcek jako oční lékař
či optometrista. Rozhodný však je odlišný účel takových měření – oční optik nezjišťuje zdravotní
stav vyšetřovaného, nýbrž na základě takového zjištění provedeného očním lékařem
či optometristou připravuje a individuálně nastavuje budoucímu uživateli patřičný optický
korekční zdravotnický prostředek.
[33] Stěžovatelka neměla k činnosti, kterou prováděla při kontrolním šetření dne 2. 5. 2018
a i v jiných případech, k nimž se sama přihlásila, patřičné oprávnění podle zákona o zdravotních
službách, takže ji poskytovala v rozporu s tímto zákonem. Naplnila proto skutkovou podstatu
správního deliktu podle §115 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona. Krajský soud posoudil
v kasační stížnosti namítané právní otázky v souladu se zákonem.
[34] Poslední kasační námitka, a sice že nejednoznačné právní podřazení měření zraku se mělo
promítnout do posuzování subjektivní stránky přestupku podle §115 odst. 1 písm. a) zákona
o zdravotních službách, je nepřípustná. Stěžovatelka ji totiž neuplatnila v žalobě, ač tak učinit
mohla (§104 odst. 4, druhá alternativa s. ř. s.), neboť všechny skutkové okolnosti (podstata
jednání vytýkaného jí jako správní delikt, sankce za něj uložená, parametry rozhodné právní
úpravy aj.) jí v době podání žaloby byly či přinejmenším mohly být známy.
IV. Závěr a náklady řízení
[35] Vzhledem k tomu, že žádná z uplatněných námitek nebyla důvodná, Nejvyšší správní
soud na základě výše uvedeného kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 in fine s. ř. s.).
[36] Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla procesní
úspěch (§60 odst. 1 s. ř. s.). Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné úřední
činnosti v tomto řízení nevznikly, takže mu Nejvyšší správní soud jejich náhradu nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. ledna 2022
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu