ECLI:CZ:NSS:2022:2.AS.192.2020:33
sp. zn. 2 As 192/2020 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: L. W. Š., zastoupený
Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému:
Městský úřad Lovosice, se sídlem Školní 407/2, Lovosice, o žalobě na ochranu
před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 6. 2020, č. j. 15 A 245/2018 – 48,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 6. 2020, č. j. 15 A 245/2018 - 48,
se r uš í a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce byl příkazem Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 15. 2. 2018,
sp. zn. MMUL/OPA/ODN/17624/2018/BalK (dále jen „příkaz“) uznán vinným z přestupku
řízení motorového vozidla, na němž nebyla umístěna registrační značka, za což mu byla uložena
pokuta ve výši 5000 Kč a zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců.
[2] Žalobce podal žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který měl
spočívat v tom, že žalovaný evidoval v registru řidičů výše uvedený přestupek a sankci za něj
uloženou neoprávněně. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“)
v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl.
[3] Krajský soud rozhodoval podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí.
Konstatoval, že záznam do registru lze provést jen na základě pravomocného rozhodnutí,
a nepřisvědčil tvrzení žalobce, že příkaz doposud nenabyl právní moci, neboť proti němu podal
řádně a včas odpor. Podle krajského soudu má být otázka, zda žalobce podal řádný a včasný
odpor, řešena v žalobě na ochranu proti nečinnosti. Zásahová žaloba je vůči žalobě na ochranu
proti nečinnosti subsidiární. Jelikož žaloba žalobce na ochranu proti nečinnosti správního orgánu
byla pravomocným rozsudkem krajského soudu zamítnuta, krajský soud vycházel z tam
konstatované skutečnosti, že proti příkazu nebyl podán žalobcem odpor a příkaz nabyl právní
moci dne 28. 2. 2018.
[4] Žalovaný plnil svou povinnost danou zákonem o silničním provozu, když do registru
řidičů zanesl údaje o žalobcem spáchaném přestupku, včetně druhu a výše sankce, která mu byla
za toto jednání uložena. O nezákonný zásah tedy nešlo.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „napadený rozsudek“
a „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu, který lze podřadit pod kasační důvod podle §103
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), tj. nesprávné
posouzení právní otázky soudem.
[6] Podle stěžovatele se krajský soud při rozhodování o žalobě proti nezákonnému zásahu
řídil závěrem, že odpor proti příkazu nebyl podán, který dříve vyjádřil v rozsudku ze dne
21. 4. 2020, č. j. 15 A 17/2019 - 24, o žalobě proti nečinnosti Magistrátu města Ústí nad Labem.
Stěžovatel uvedl argumenty, proč považuje tento rozsudek za nezákonný, a dovodil, že nutně
je nezákonným také napadený rozsudek, který z něj vychází.
[7] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnil s rozhodnutím
krajského soudu. Uvedl, že se nemohl dopustit žádného nezákonného zásahu, neboť pouze plnil
povinnost stanovenou právním předpisem. Magistrátem města Ústí nad Labem mu byl doručen
příkaz s vyznačenou doložkou právní moci. Nebyl povinen přezkoumávat správnost a zákonnost
aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam o spáchaném přestupku proveden,
jelikož na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku,
než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným způsobem prohlásí za nezákonné
a zruší je. Žalovaný navrhnul zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl
účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.). Kasační stížnost byla podána
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. řádně zastoupen.
[9] Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), přičemž takové neshledal.
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Stěžovatel namítá, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku, zda byl odpor
podán řádně a včas, neboť věcně vycházel z rozsudku o žalobě na ochranu proti nečinnosti, který
je však nezákonný.
[12] Krajský soud rozsudkem ze dne 21. 4. 2020, č. j. 15 A 17/2019 - 24, nečinnostní žalobu
stěžovatele zamítl. Stěžovatel proti němu podal dne 4. 5. 2020, tedy ještě před vydáním
napadeného rozsudku v této věci, kasační stížnost. Nejvyšší správní soud jí vyhověl a rozsudkem
ze dne 20. 8. 2020, č. j. 6 As 112/2020 - 36, výše označený rozsudek krajského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení. Vyslovil závazný právní názor, že odpor podaný zástupcem stěžovatele
byl včasný a podaný osobou k tomu oprávněnou. Podáním odporu byl příkaz zrušen a řízení
o stěžovatelově přestupku pokračovalo.
[13] Jak dovodila judikatura Nejvyššího správního soudu, jestliže krajský soud nepřeruší
řízení a vychází z pravomocného rozhodnutí soudu v související věci (§52 odst. 2 s. ř. s.),
přičemž toto rozhodnutí je následně Nejvyšším správním soudem zrušeno, může být tato
skutečnost sama o sobě důvodem pro zrušení i navazujícího rozsudku krajského soudu, je-li
rovněž napaden kasační stížností (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 8. 2012, č. j. 5 As 83/2011 - 273 a rozsudek ze dne 31. 1. 2022, č. j. 2 Azs 30/2020 - 66).
[14] Jelikož v napadeném rozsudku vycházel krajský soud z jiného rozsudku, který byl
pro nezákonnost v otázce podstatné i pro rozhodnutí v této věci Nejvyšším správním soudem
zrušen, je zřejmé, že právní názor, na kterém založil své rozhodnutí krajský soud, je nesprávný,
a tedy ani jeho rozsudek nemůže obstát. Krajský soud v napadeném rozsudku žádné vlastní
úvahy o tom, zda příkaz nabyl nebo nenabyl právní moci, neuvedl, pouze vycházel ze závěrů
vyjádřených k tomu v jiném pravomocném rozsudku.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[15] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud napadený rozsudek dle §110
odstavce 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude vycházet
ze závěru, že příkaz, na základě něhož byl záznam do registru proveden, nenabyl právní moci
a zohlední i změnu procesní situace v závislosti na zjištění, zda zásah trvá nebo již skončil.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odstavec 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. března 2022
Mgr. Eva Šonková
předsedkyně senátu