ECLI:CZ:NSS:2022:2.AS.196.2022:23
sp. zn. 2 As 196/2022 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Sylvy Šiškeové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Mgr. Z. K., DiS., proti
žalovanému: Nejvyšší státní zastupitelství, se sídlem Jezuitská 585/4, Brno, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2020, č. j. 1 SIN 313/2020 - 5, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2022, č. j. 15 A 81/2020 - 66,
o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2022,
č. j. 15 A 81/2020 - 66, p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se v bodě 2 žádosti podané podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím, Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze (dále jen „povinný subjekt“),
domáhala informace „jaký je přesný počet státních zástupců z Vašeho Vrchního státního zastupitelství,
kteří jsou držiteli oznámení pro stupeň utajení Vyhrazené, kteří jsou držiteli osvědčení pro stupeň utajení
Důvěrné, osvědčení pro stupeň utajení Tajné a osvědčení pro stupeň utajení Přísně tajné“. Povinný subjekt
odmítl žádost žalobkyně podle §15 odst. 1 ve spojení s §2 odst. 4 a §11 odst. 1 písm. a) zákona
o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně. Konstatoval,
že požadované informace jsou výsledkem vnitřních aktů řízení (organizačně-personálních
opatření povinného subjektu). V případě zveřejnění by mohla mít důvěrnost těchto informací
o vnitřních organizačně-personálních poměrech povinného subjektu negativní dopad na hájení
veřejného zájmu povinným subjektem.
[2] Žalobkyně se proti rozhodnutí žalovaného bránila žalobou, které Městský soud v Praze
vyhověl a výrokem I. napadené rozhodnutí v části, jíž byla odmítnuta žádost žalobkyně
o poskytnutí informace, zrušil. Výrokem II. městský soud povinnému subjektu uložil,
aby žalobkyni ve lhůtě 15 dnů požadovanou informaci poskytl.
[3] Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, s níž spojil
návrh na přiznání odkladného účinku. Stěžovatel se domnívá, že zveřejnění požadované
informace by mohlo mít negativní dopad na průběh trestního řízení v konkrétních věcech
i na schopnost povinného subjektu hájit veřejný zájem v rámci zákonem vymezené působnosti.
Stěžovatel zdůraznil, že poskytnutí informace je nevratný úkon. I pokud by Nejvyšší správní soud
vyhověl stěžovatelově kasační stížnosti a napadený rozsudek zrušil, nebylo by možné již
poskytnutou informaci nijak chránit ani odvrátit případný negativní dopad jejího zveřejnění
na výkon působnosti povinného subjektu. Případné vyhovění žádosti o přiznání odkladného
účinku způsobí žalobkyni újmu spočívající v tom, že bude muset vyčkat na rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu. Jde však o újmu pouze dočasnou a újma hrozící povinnému
subjektu v důsledku zveřejnění požadovaných informací je oproti ní nepoměrně větší.
[4] Žalobkyně ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedla, že jí Vrchní
státní zastupitelství v Olomouci před dvěma roky požadovanou informaci sdělilo, přičemž si není
vědoma toho, že by tím vznikla nenahraditelná újma. Dodala, že bude-li muset vyčkat
na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, újmu jí to nezpůsobí.
[5] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti
Nejvyšší správní soud zjišťuje splnění zákonných předpokladů [§73 odst. 2 zákona č. 150/2002
Sv., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], tj. 1. výrazného nepoměru újmy způsobené stěžovateli
v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené
jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly, a 2. chybějícího rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[6] Z návrhu je zjevné, že se stěžovatel obává zveřejnění informací o vnitřních organizačně-
personálních poměrech povinného subjektu, které jsou podle jeho názoru důvěrné a citlivé
a které povinný subjekt poskytuje zásadně jen těm orgánům veřejné moci, jež tuto informaci
nutně potřebují k výkonu své působnosti. Nejvyšší správní soud nemůže bez věcného projednání
věci vyloučit, že by postupem povinného subjektu v návaznosti na závěry napadeného rozsudku
opravdu mohl nastat důsledek tvrzený stěžovatelem. Proto považuje stěžovatelovy důvody
za dostatečně závažné pro přiznání odkladného účinku. V případě, že by kasační stížnosti nebyl
přiznán odkladný účinek a Nejvyšší správní soud by následně kasační stížnosti vyhověl, nebyla by
žádná možnost jak případný chybný důsledek zvrátit, a předmět sporu by tím fakticky odpadl.
Kasační přezkum by se tím dostal toliko do roviny akademické úvahy, neboť účelu zákona
o ochraně utajovaných informací by již nebylo možné dosáhnout. Důvodem přiznání odkladného
účinku je tak především snaha zabránit nevratným krokům povinného subjektu, po nichž by již
nebylo rozhodování kasačního soudu dostatečně účinné. Nejvyšší správní soud setrvale judikuje,
že ve věcech svobodného přístupu k informacím by v případě vyhovění kasační stížnosti
stěžovatele – povinného subjektu, za současného nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
přezkum zákonnosti napadeného rozsudku kasačním soudem v podstatě ztratil smysl a jeho
význam by byl pouze akademický. Ani zrušujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu by již
nebylo možné zvrátit skutečnost, že povinný subjekt informaci podle závazného pokynu soudu
poskytl (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2020, č. j. 4 As 322/2020 - 32,
či ze dne 22. 10. 2014, č j. 3 As 188/2014 - 27, nebo ze dne 14. 7. 2021, č. j. 10 As 241/2021-21).
[7] Nejvyšší správní soud současně připouští, že žalobkyni vznikne přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti určitá újma spočívající v tom, že bude muset vyčkat na rozhodnutí
o kasační stížnosti. Tato újma má však jen dočasný charakter do doby, než bude rozhodnuto,
zda je poskytnutí požadovaných informací v souladu se zákonem. Nebude-li kasační stížnost
důvodná, bude povinný subjekt muset postupovat podle napadeného rozsudku městského soudu.
Žalobkyni proto nevznikne větší újma, než by vznikla povinnému subjektu, pokud by byl nucen
plnit na základě rozsudku městského soudu, který by byl posléze shledán nezákonným.
Nepřiznáním odkladného účinku v případě úspěšnosti kasační stížnosti přitom může povinnému
subjektu vzniknout újma. Nejvyšší správní soud v přiznání odkladného účinku neshledal
ani rozpor s veřejným zájmem. Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku
podle §73 odst. 2 ve spojení s §107 s. ř. s. byly splněny, Nejvyšší správní soud stěžovateli
vyhověl a přiznal kasační stížnosti odkladný účinek ve vztahu k rozsudku městského soudu.
[8] Usnesení o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-
li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody
v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.). Rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku je rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí o věci
samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2022
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu