ECLI:CZ:NSS:2022:3.ADS.341.2019:49
sp. zn. 3 Ads 341/2019 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: A. R., zastoupené
Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 5. 10. 2018, č. j. RN-X, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2019, č. j. 18 Ad 43/2018 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým krajský soud zamítl její žalobu
proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalované. Žalovaná tímto rozhodnutím zamítla námitky
stěžovatelky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 3. 7. 2018, jímž přiznala stěžovatelce starobní
důchod ve výši 8.608 Kč měsíčně. Přiznaná výše starobního důchodu byla rozhodnutím žalované
ze dne 4. 9. 2018 následně snížena na částku 7.692 Kč měsíčně. Namítala, že uvedenou částku
považuje vzhledem k počtu odpracovaných let za nepřiměřeně nízkou, neboť v České republice
pracuje nepřetržitě od 1. 12. 1991 až doposud, tj. téměř 28 let. Pracuje v zařízení sociální péče
a po celou dobu odvádí příspěvky na sociální pojištění. Uznána jí však byla pouze doba pojištění
od 1. 1. 1993, což považuje za diskriminační.
[2] Jelikož nebyla stěžovatelka při podání kasační stížnosti zastoupena zástupcem z řad
advokátů, Nejvyšší správní soud ji usnesením ze dne 23. 10. 2019, č. j. 3 Ads 341/2019 - 15,
vyzval, aby doložila plnou moc udělenou jí advokátovi k jejímu zastupování, popř. aby prokázala,
že má vysokoškolské vzdělání vyžadované podle zvláštních zákonů pro výkon advokacie.
Stěžovatelka této výzvě soudu vyhověla a dne 7. 1. 2020 doložila plnou moc udělenou advokátovi
Mgr. Ladislavu Bártovi.
[3] Jelikož kasační stížnost neobsahovala zákonem předepsané náležitosti, vyzval Nejvyšší
správní soud stěžovatelku usnesením ze dne 8. 1. 2020, č. j. 3 Ads 341/2019-32, aby ve lhůtě
jednoho měsíce od doručení daného usnesení uvedla, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
podle §103 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) rozsudek krajského soudu
napadá, aby tyto důvody skutkově a právně konkretizovala a aby zároveň uvedla, co navrhuje.
Toto usnesení bylo stěžovatelce (prostřednictvím jejího zástupce) doručeno dne 14. 1. 2020,
kdy rovněž nabylo právní moci. Stěžovatelka byla v usnesení poučena, že pokud důvody kasační
stížnosti nedoplní ve stanovené lhůtě, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne podle §37
odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Lhůta k doplnění kasační stížnosti uplynula dne 14. 2. 2020
(pátek). Stěžovatelka ve stanovené lhůtě kasační stížnost nedoplnila.
[4] Nejvyšší správní soud následně obdržel dne 15. 2. 2020 (sobota) datovou zprávu
obsahující doplnění kasační stížnosti, kterou zástupce stěžovatelky odeslal ze své datové schránky
v tentýž den. V tomto doplnění zástupce stěžovatelky uvedl, že usnesení kasačního soudu
č. j. 3 Ads 341/2019-32 bylo dle jeho přesvědčení vydáno omylem, neboť na původní kasační
stížnost stěžovatelky podanou dne 16. 10. 2019 nelze nahlížet jako na blanketní. Ta totiž
obsahovala projednatelný kasační bod, byť velmi stručný, v němž nesouhlasila se započtením
doby pro stanovení výše důchodu pouze od 1. 1. 1993. S usnesením soudu
č. j. 3 Ads 341/2019-32 tudíž nemohou být dle jeho názoru spojeny účinky koncentrace řízení
a stěžovatelka tak kasační stížnost mohla rozvést o konkrétní právní argumentaci, pro kterou
považuje napadený rozsudek a rozhodnutí za nesprávné.
[5] Zástupce stěžovatelky v doplnění kasační stížnosti uvedl, že provedený výklad čl. 15
odst. 2 Správního ujednání o provádění Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou
republikou o sociálním zabezpečení č. 117/2002 Sb.m.s. (dále jen „Správní ujednání“) považuje
za ústavně nekonformní. Výklad předmětného ustanovení dle něj zakládá diskriminační zacházení
s pojištěnci, které je založeno na svévolných a náhodných základech. Uzavřel, že krajský soud
a ani žalovaná se otázkou sídla zaměstnavatele stěžovatelky vůbec nezabývaly, což způsobuje
nezákonnost jejich rozhodnutí a dokonce i protiústavnost.
[6] Nejvyšší správní soud při posouzení otázky projednatelnosti kasační stížnosti úvodem
uvádí, že se s názorem zástupce stěžovatelky ohledně náležitostí původního podání nemůže
ztotožnit. Podle §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení domáhá jeho zrušení.
Jak tedy z toho ustanovení vyplývá, primárním posláním kasačního soudu je v řízení o kasační
stížnosti přezkum rozhodnutí krajského soudu. Zpochybnění závěrů krajského soudu
představuje nutný předpoklad posouzení uplatněné argumentace jako přípustné kasační námitky
(srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019-63,
č. 4051/2020 Sb. NSS). Úkolem kasačního soudu však není posouzení vágního a v obecném
duchu se nesoucího apelu, ve kterém se stěžovatel domáhá svých práv. Naopak smyslem
kasačního řízení je umožnit kvalifikovanou polemiku s argumentací krajského soudu.
Stěžovatelkou původně podaná kasační stížnost nijak nenapadá závěry, ke kterým v napadeném
rozsudku dospěl krajský soud. Pouze namítá, že vypočtená výše jejího starobního důchodu
je nepřiměřeně nízká a započtená doba pojištění je diskriminační. Takovýto argument
však nemůže naplnit vysoké požadavky, které jsou kladeny na projednatelnost kasační stížnosti.
I z tohoto důvodu je na základě §105 odst. 2 s. ř. s. v řízení o kasační stížnosti požadováno
povinné zastoupení advokátem, jehož účelem je zvýšit kvalifikovanost podání
a vystupování v řízení o mimořádném opravném prostředku. Účelem je chránit jednak
samotného stěžovatele, který se obrací na poslední instanci soustavy správního soudnictví, jednak
má zajistit, aby Nejvyšší správní soud posuzoval pouze vážně míněná, kvalifikovaná a ne zjevně
bezúspěšná podání.
[7] V nyní posuzovaném případě považoval Nejvyšší správní soud kasační stížnost podanou
dne 16. 10. 2019 za neprojednatelnou, a pokud by stěžovatelka kasační stížnost nedoplnila
o všechny náležitosti požadované §106 odst. 1 s. ř. s., vyhodnotil by ji podle §37 odst. 5 s. ř. s.
jako neprojednatelnou. Původní kasační stížnost nebyla sepsána advokátem, toho si stěžovatelka
obstarala až následně v průběhu řízení o kasační stížnosti. Proto ji soud vyzval usnesením
č. j. 3 Ads 341/2019-32 k jejímu doplnění. Nejednalo se tudíž o žádný omyl soudu,
jak se zástupce stěžovatelky mylně domníval, ale o nutný postup, který měl za cíl stěžovatelce
pomoct odstranit vady podané kasační stížnosti. Kasační soud konstatuje, že jelikož původně
podaná kasační stížnost neobsahovala žádnou projednatelnou kasační námitku, nemohla být
ani v časově neomezené době rozvedena. Kasační stížnost mohla být doplněna pouze postupem
uvedeným §106 odst. 3 s. ř. s.
[8] Ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s. však zavádí koncentraci řízení a soud již proto nemůže
přihlížet ke stížnostním námitkám uplatněným po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě zaslané
v souladu s §106 odst. 3 s. ř. s. V této souvislosti Nejvyšší správní soud odkazuje na nález
Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 390/05, v němž Ústavní soud uvedl, že pokud
je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem dle §106 odst. 3 s. ř. s., může rozšířit
kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody jen ve lhůtě jednoho měsíce
v tomto ustanovení zakotvené, pokud nebyla na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů
soudem prodloužena. Soud proto pro příště zástupci stěžovatelky doporučuje, aby namísto
polemiky se správností soudem vydaných výzev k odstranění vad se jimi raději řídil a namítané
vady odstranil v soudem stanovené lhůtě.
[9] Soud závěrem uvádí, že nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání,
musí být tyto náležitosti doplněny podle §106 odst. 3 s. ř. s. ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Tuto lhůtu může soud na včasnou
žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
[10] Protože kasační stížnost neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, což brání jejímu
věcnému projednání, tato vada nebyla přes výzvu ve stanovené lhůtě odstraněna, a zároveň
stěžovatelka ani neuvedla žádné vážné důvody, proč tak ve stanovené lhůtě neučinila, Nejvyšší
správní soud ve smyslu §37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s. kasační stížnost odmítl.
[11] O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 28. ledna 2022
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu