ECLI:CZ:NSS:2022:3.AS.10.2020:44
sp. zn. 3 As 10/2020 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: R. Š.,
zastoupeného Mgr. Zuzanou Candigliotou, advokátkou se sídlem Burešova 615/6, Brno,
proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4,
o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2019, č. j. VS-93506/ČJ-2019, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2019,
č. j. 31 A 90/2019 - 98,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2019, č. j. 31 A 90/2019 - 98, s e
z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovené zástupkyni žalobce advokátce Mgr. Zuzaně Candigliotě se p ři zn áv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 8 228 Kč. Tato částka
bude jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedené usnesení Krajského
soudu v Brně, jímž bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2019
pro nezaplacení soudního poplatku.
[2] Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu. Žalobu
proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 19. 6. 2019. Usnesením ze dne 2. 9. 2019,
č. j. 31 A 90/2019 - 85 soud přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků ve výši 80 %.
Toto usnesení nabylo právní moci dne 11. 9. 2019. Následným usnesením ze dne 25. 10. 2019,
č. j. 31 A 90/2019 - 88 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za žalobu a návrh
na přiznání odkladného účinku v celkové výši 800 Kč do 15 dnů od doručení tohoto usnesení.
Právní moci nabylo dne 5. 11. 2019.
[3] Dne 6. 11. 2019 zaslal žalobce soudu podání, v němž sdělil, že není schopen soudní
poplatek uhradit, neboť po udělení kázeňského trestu byl vyřazen z práce a nemá tudíž žádné
příjmy. Navrhl tedy, aby soud řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích nezastavil a dále pokračoval v řízení z titulu zachování a ochrany jeho práv.
Pokud by se tak nestalo, vznikla by mu v důsledku jeho nemajetnosti újma. Dále navrhl,
aby krajský soud uplatnil soudní poplatek jako přednostní pohledávku, kterou by uhradil
v případě, že ho Vězeňská služba opět zaměstná.
[4] Krajský soud po marném uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku řízení ve věci
podle §47 písm. c) s. ř. s. zastavil. K podání žalobce ze dne 6. 11. 2019 uvedl, že ho nemohl
zohlednit, neboť pokud ten nesouhlasil s pouze částečným osvobozením od soudních poplatků,
mohl napadnout usnesení krajského soudu ze dne 2. 9. 2019 kasační stížností, což neučinil. Soud
přitom zdůraznil, že k případnému zaplacení soudního poplatku po uplynutí lhůty se nepřihlíží.
[5] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) z důvodu uvedeného
v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy pro nezákonnost usnesení o zastavení řízení. Namítal
především, že měl být Krajským soudem v Brně pro svoji nemajetnost osvobozen od soudních
poplatků zcela, stejně jako se stalo v souběžném řízení u Městského soudu v Praze
a v probíhajícím řízení u Nejvyššího správního soudu. Kasační stížnost proti usnesení
o částečném osvobození od soudních poplatků nepodal z důvodu své neznalosti procesních
pravidel ve správním soudnictví. Zkušenosti má pouze z trestního řízení, kde v případě,
že během řízení neuhradí nějaký poplatek, řízení proběhne a až poté jsou po něm pohledávky
státem vymáhány. Měl tedy za to, že se podobný postup uplatní i v projednávané věci. Vzhledem
k dovozované nezákonnosti usnesení o částečném osvobození od soudního poplatku stěžovatel
navrhl, aby bylo napadené usnesení o zastavení řízení zrušeno a věc vrácena krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu uplatněného stížnostního
bodu, z úřední povinnosti pak přihlédl k procesní vadě v řízení před krajským soudem ve smyslu
§109 odst. 4 s. ř. s. a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[7] K věci samé nejprve uvádí, že nepovažuje za relevantní námitky stěžovatele, které směřují
primárně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2019, č. j. 31 A 90/2019 - 85.
Toto usnesení bylo stěžovateli řádně doručeno a obsahovalo též odpovídající poučení o možnosti
podat proti němu kasační stížnost. Žádné jiné poučení, než jaké je v tomto usnesení uvedeno,
se účastníkům řízení (ať již práva znalým či neznalým) nedostává. Jestliže stěžovatel svého práva
nevyužil, neboť měl za to, že lze situaci řešit jinak, není mu v tomto pomoci a nelze z důvodu
jeho omylu ignorovat právní účinky, které jsou s nabytím právní moci usnesení spojeny.
Podle §55 odst. 2 s. ř. s. je soud svým pravomocným usnesením vázán a krajský soud byl
proto povinen je v dalším řízení respektovat. Za této situace tedy v projednávané věci neexistuje
žádný prostor pro úvahy, zda bylo uvedené usnesení vydáno v souladu se zákonem či nikoliv.
Stěžovatel soudní poplatek v předepsané výši nezaplatil, výchozí podmínka pro zastavení řízení
tak byla splněna.
[8] Přes výše uvedené však Nejvyšší správní soud nemůže považovat napadené usnesení
o zastavení řízení za zákonné. Podání stěžovatele ze dne 6. 11. 2019 totiž podle svého obsahu
sice nebylo kasační stížností, což připouští i stěžovatel, evidentně však směřovalo k aplikaci
jiného institutu – poshovění se splněním poplatkové povinnosti z důvodu uvedeného
v ustanovení §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích.
[9] Podle tohoto ustanovení soud řízení pro nezaplacení poplatku řízení nezastaví, je-li
nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě
určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí
osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek zaplatit.
[10] Návrh, aby řízení nebylo zastaveno, spolu s důvody, které považoval za podstatné
(viz odst. [3]), uplatnil stěžovatel v předepsané lhůtě. Bylo proto na krajském soudu,
aby tento návrh s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci posoudil po formální
i věcné stránce a zaujal k němu zřetelné stanovisko. Krajský soud tedy mohl podle výsledku
posouzení buď usnesením podle §9 odst. 5 zákona o soudních poplatcích deklarovat,
že podmínky uvedené v 9 odst. 4 písm. c) tohoto zákona jsou splněny a pokračovat v řízení,
eventuálně mohl vyzvat stěžovatele i k doplnění návrhu, anebo v opačném případě,
byť by nevydával o této otázce samostatné usnesení, měl alespoň v odůvodnění svého usnesení
o zastavení řízení vysvětlit, proč má za to, že tyto podmínky splněny nejsou. Žádnou úvahu
k této stěžejní otázce však napadené usnesení neobsahuje, krajský soud navíc nechal lhůtu
stanovenou k zaplacení soudního poplatku uplynout a svoje rozhodnutí poté postavil čistě
jen na tezi, že za této situace by nebylo možné k jeho dodatečnému zaplacení přihlížet,
aniž by se ovšem vzájemným vztahem ustanovení §9 odst. 1, věta druhá a třetí, a §9 odst. 4
zákona o soudních poplatcích jakkoliv zabýval. Jedná se o zásadní procesní vadu, která mohla mít
vliv na zákonnost napadeného usnesení.
[11] Nejvyšší správní soud proto podle §110 odst. 2 s. ř. s. napadené usnesení zrušil a věc
vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm je soud podle §110 odst. 4 s. ř. s. vázán právním
názorem Nejvyššího správního soudu výše uvedeným. V novém rozhodnutí rozhodne
podle §110 odst. 3 s. ř. s. i o nákladech řízení o této kasační stížnosti.
[12] Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyně – advokátka
Mgr. Zuzana Candigliota. Ta učinila ve věci dva hlavní úkony právní služby (převzetí věci
a příprava zastoupení, doplnění kasační stížnosti) podle §11 odst. 1 písm. b) a d)
vyhl. č. 177/1996 Sb., za což jí náleží odměna vypočtená podle §7 a §9 odst. 4 písm. d)
cit. vyhl. v celkové výši 6 200 Kč. Podle §13 odst. 3 cit. vyhl. pak k přiznané odměně náleží
náhrada hotových výdajů v celkové výši 600 Kč. Vzhledem k tomu, že jmenovaná je plátkyní
DPH, byla částka 6 800 Kč podle §57 odst. 2 s. ř. s. navýšena o 21 %, tj. o 1 428 Kč. Úhrnná
částka 8 228 Kč bude jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 31. března 2022
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu