ECLI:CZ:NSS:2022:3.AS.316.2020:52
sp. zn. 3 As 316/2020 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobců: a) Bc. P. R.,
b) L. K., oba zastoupeni Mgr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Sokolovská 32/22,
Praha 8, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2,
Praha 1, za účasti: 1) L. S., 2) G – REALITY s. r. o., se sídlem U Nemocnice 430, Kolín,
zastoupená JUDr. Martinem Wurstem, advokátem se sídlem Pertoldova 3339/35, Praha 4,
v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
15. 9. 2020, č. j. 3 A 105/2019 – 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
ve výši 5 260 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich
zástupce, advokáta Mgr. Tomáše Dvořáčka.
III. Osoby zúčastněné na řízení n emaj í právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 4. 2019, č. j. MHMP 563782/2019, zamítl odvolání
žalobců a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 21 (dále jen „stavební úřad“) ze dne
23. 7. 2018, č. j. UMCP21/11992/2018/SU/Kup, jímž byla umístěna stavba nazvaná „X“ na
pozemku parc. č. X v katastrálním území Ú. (dále jen „stavba“).
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojili žalobci žalobou u Městského soudu v Praze (dále
jen „městský soud“), který rozsudkem ze dne 15. 9. 2020, č. j. 3 A 105/2019 – 52, rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[3] Žalobci v řízení před městským soudem mimo jiné namítali, že si žalovaný
dle §149 odst. 5 správního řádu nevyžádal potvrzení nebo změnu závazných stanovisek, ačkoli
proti nim brojili v odvolání, a pouze konstatoval, že „stanoviska dotčených orgánů k umístění záměru
jsou kladná a nemají omezenou dobu platnosti“. Podle žalobců se jedná o závažnou procesní vadu,
neboť nemohou samostatně brojit proti obsahu závazného stanoviska. Městský soud shledal tuto
námitku důvodnou a rozhodnutí žalovaného proto zrušil.
[4] Městský soud citoval relevantní právní úpravu, včetně §149 odst. 5 správního řádu, podle
něhož jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení
nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání
závazného stanoviska. Tomuto správnímu orgánu zasílá odvolání spolu s vyjádřením správního orgánu prvního stupně
a s vyjádřením účastníků.
[5] Poté městský soud odmítl tvrzení žalovaného, že odvolací námitka žalobců ohledně
neaktuálnosti závazných stanovisek nesměřovala proti vlastnímu obsahu těchto stanovisek. Dále
obecně přisvědčil žalovanému, že stanoviska nemají omezenou platnost, avšak současně uvedl,
že tato okolnost žalovaného nezprošťuje povinnosti, aby takto napadená stanoviska podrobil
přezkoumání nadřízeným orgánem, který je buď potvrdí, nebo změní.
[6] Městský soud též odmítl tvrzení žalovaného, že stanoviska jsou kladná a nedošlo
ke změně návrhu, ani ke změnám v území. Tímto konstatováním dle něj nelze rezignovat
na povinnost stanovenou správním orgánům v §149 odst. 5 správního řádu, neboť posuzovat
změnu okolností, jež jsou předmětem závazných stanovisek dotčených orgánů, nepřísluší
žalovanému (který v těchto oblastech nedisponuje potřebnými znalostmi), ale právě těmto
orgánům. Jedná se o podstatnou vadu řízení před správním orgánem, která mohla mít zásadní
vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.
[7] Proti rozsudku městského soudu podává žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
jejíž důvody podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[8] Zdůrazňuje, že žalobci v podaném odvolání přezkum závazných stanovisek výslovně
nevyžadovali a odkazuje na bod 5) jejich odvolání. Svoji odvolací námitku formulovali pouze
obecně, neboť tvrdili jen neaktuálnost závazných stanovisek s ohledem na změny v území, aniž
by ji spojili s tvrzením o konkrétním dotčení jejich práv a s požadavkem na přezkum těchto
stanovisek. Rovněž ani věcně proti obsahu žádného stanoviska nebrojili a nenamítali jejich
nezákonnost. Nelze tak dovodit, jaká by měla být hlediska, podle kterých by nadřízený dotčený
orgán měl stanoviska přezkoumávat. Takto uplatněná odvolací námitka nebyla způsobilá vyvolat
postup dle §149 odst. 5 správního řádu.
[9] Shodný názor podle stěžovatele zaujal i jiný senát městského soudu v rozsudku ze dne
2. 9. 2020, č. j. 10 A 73/2020 - 54, neboť vytkl žalovanému, že postupoval dle §149 odst. 5
správního řádu, ačkoli v tehdejší věci odvolatelé neuplatnili žádné věcné námitky. Dále odkazuje
na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“), podle níž žalovaný (odvolací správní
orgán) není povinen vyžádat přezkum stanoviska nadřízeným dotčeným orgánem, není-li
konkrétně namítána jeho nesprávnost.
[10] Stěžovatel nezpochybňuje, že mu nepřísluší posuzovat změnu okolností, jež jsou
předmětem závazných stanovisek dotčených orgánů, jak uvedl městský soud. Právě proto
argumentoval tím, že platnost závazných stanovisek není časově omezena a dotčené orgány
mohou uplatňovat v téže věci další stanoviska pouze v případě nově zjištěných skutečností
v souvislosti s podstatnou změnou podmínek v území [§4 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)]. Dotčené orgány byly o pokračování
řízení informovány a nová stanoviska neuplatnily. Stěžovatel proto trvá na tom, že podané
odvolání nebylo způsobilé vyvolat postup dle §149 odst. 5 správního řádu.
[11] Žalobci se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňují s napadeným rozsudkem a kasační
námitky stěžovatele považují za nedůvodné. Citují ze svého odvolání proti rozhodnutí stavebního
úřadu námitky označené body 4) a 5). Z nich plyne, že žalobci zde poukázali na dobu tří let, která
uplynula od vydání závazných stanovisek. Dále poukázali na kontext současných i zamýšlených
změn v území, které se týkají zejména měnícího se využití nynější budovy „Ideal Luxu“ s tím,
že tato stavba v současnosti slouží i pro potřeby Sboru dobrovolných hasičů Újezd nad Lesy.
V budoucnu půjde o výstavbu tzv. „Polikliniky Blatov“, která je ve fázi návrhu dispoziční studie.
Z toho dovozovali, že poměry v dotčeném území se mění a tyto změny „nelze přehlížet“.
[12] Žalobci tedy dle svého přesvědčení vysvětlili, proč považují poněkud „historická“
stanoviska dotčených orgánů - vztaženo k době, kdy bylo o námitkách a odvolání žalobců
rozhodováno - za nesprávná a nezákonná. Judikatura, na níž odkazuje stěžovatel, na nyní
projednávanou věc nedopadá, protože se týká případů, ve kterých žádné odvolací námitky vůči
stanoviskům dotčených orgánů nebyly uplatněny nebo tyto námitky byly jen procesního
charakteru.
[13] Osoby zúčastněné na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřily.
[14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a za stěžovatele v souladu
s §105 odst. 2 s. ř. s. jedná pověřená zaměstnankyně s vysokoškolským právnickým vzděláním.
Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu
s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Ve věci rozhodl
bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[15] Kasační stížnost není důvodná.
[16] Předmětem sporu je posouzení otázky, zda odvolací námitky žalobců proti rozhodnutí
stavebního úřadu byly způsobilé vyvolat postup stěžovatele dle §149 odst. 5 správního řádu,
tj. vyžádání stanoviska správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání
závazného stanoviska. Stěžovatel má za to, že tomu tak nebylo, naproti tomu městský soud
ve shodě se žalobci tuto otázku zodpověděl kladně.
[17] Stěžovateli je předně třeba vytknout, že obsah příslušných odvolacích námitek žalobců
vylíčil v kasační stížnosti zavádějícím způsobem. Uvedl, že „žalobci v podaném odvolání přezkum
závazných stanovisek výslovně nevyžadovali – viz bod 5) odvolání“.
[18] Nejvyšší správní soud z textu odvolání (č. l. 35 správního spisu) ověřil, že zmíněný bod 5)
odkazuje na předchozí bod 4) odvolání (oba body též citovali žalobci ve vyjádření ke kasační
stížnosti). Z obou bodů čtených ve vzájemném kontextu plyne, že žalobci tvrdili neaktuálnost
závazných stanovisek s ohledem na změny v území, přičemž v této souvislosti výslovně poukázali
na měnící se využití nynější budovy „Ideal Luxu“ s tím, že tato stavba v současnosti slouží
i pro potřeby Sboru dobrovolných hasičů Újezd nad Lesy, v budoucnu půjde o výstavbu
tzv. „Polikliniky Blatov“, která je ve fázi návrhu dispoziční studie. Dále žalobci v odvolání
nesouhlasně citovali konkrétní a relevantní pasáže z rozhodnutí stavebního úřadu. Uvedli,
že „měla být předl ožena aktualizovaná stanoviska dotčených orgánů státní správy “ (důraz
přidali žalobci).
[19] Za těchto okolností je sice pravdou, že žalobci výslovně přezkum závazných stanovisek
nevyžadovali, nicméně z obsahu výše reprodukovaných odvolacích námitek jednoznačně plyne,
že právě tento přezkum měli na mysli. Ačkoli namísto slova „přezkum“ užili do jisté míry
laického vyjádření (žádali o „aktualizaci“ stanovisek), jejich vůle iniciovat postup dle §149 odst. 5
správního řádu je z obsahu odvolání dostatečně patrná. Městský soud postupoval správně, pokud
takto projev vůle žalobců v odvolání vyložil.
[20] Co se týče vlastního postupu žalovaného, Nejvyšší správní soud připouští, že výše
vymezené odvolací námitky jsou formulovány poměrně obecně. Soud si je dále vědom judikatury,
jíž se stěžovatel dovolává a podle níž chybějící věcné odvolací námitky či výtky procesního
charakteru nejsou způsobilé vyvolat postup dle §149 odst. 5 správního řádu. V nyní
projednávané situaci však žalobci předložili odvolací námitky věcného charakteru. Jistě si lze
představit, že žalobci mohli své námitky formulovat podrobněji a konkrétněji, zejména mohli
uvést nikoli jen příklad změn v území, které vyvolávají potřebu přezkumu závazných stanovisek,
ale jejich úplný výčet. Mohli také konkretizovat, jak tyto změny území ovlivňují dílčí závěry
uvedené v konkrétních závazných stanoviscích. Kvalita odvolací argumentace je však plně
v dispozici žalobců. Pokud se rozhodli užít argumentace obecné a velmi sporé, nelze jim
to vytýkat, neboť to budou právě oni, kdo případně ponese nepříznivé následky toho, že neužili
konkrétnější či vhodnější argumenty ve svém odvolání.
[21] V nyní projednávané věci je podstatné, že se žalobci neomezili na prosté tvrzení
o neaktuálnosti závazných stanovisek, ale toto tvrzení (byť stručně) dále odůvodnili poukazem
na (a) dobu tří let, která uplynula od jejich vydání; a (b) změny v území, které dále ilustrovali
poukazem na změnu využití budovy „Ideal Luxu“. Takto vymezený rozsah přezkumu závazných
stanovisek je postačující a městský soud nepochybil, pokud zrušil rozhodnutí žalovaného,
jenž dle §149 odst. 5 správního řádu nepostupoval.
[22] Co se týče odkazů stěžovatele na jiná rozhodnutí soudů, jeho poukaz na rozsudek
městského soudu č. j. 10 A 73/2020 – 54 není relevantní, neboť v něm městský soud posuzoval
jinou skutkovou situaci – tehdy odvolatelé neuplatnili (vůbec) žádnou věcnou námitku a omezili
se jen na nedůvodnou námitku procesního charakteru. Stejně tak odkaz na rozsudek NSS ze dne
24. 10. 2019, č. j. 1 As 208/2018 – 30 (všechna judikatura tohoto soudu je dostupná
na www.nssoud.cz), není přiléhavý, neboť v tehdy projednávané věci odvolatel nijak nebrojil
proti obsahu neaktualizovaných závazných stanovisek. Jak vyloženo výše, o tuto situaci se v nyní
projednávané věci nejedná.
[23] Jelikož kasační stížnost není důvodná, Nejvyšší správní soud ji za podmínek vyplývajících
z §110 odst. 1 in fine s. ř. s. rozsudkem zamítl.
[24] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti. Na náhradu nákladů řízení mají naopak právo žalobci, kteří
byli procesně úspěšní. Přiznaná náhrada nákladů řízení žalobců spočívá v odměně jejich zástupce
za řízení o kasační stížnosti, a to za jeden úkon právní služby - vyjádření ke kasační stížnosti
[§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Za jeden úkon právní služby náleží zástupci
odměna ve výši 3 100 Kč podle §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu, ve spojení s §7 bodem 5
téhož předpisu. Podle §12 odst. 4 advokátního tarifu má advokát při zastupování více osob
za každou z těchto osob právo na mimosmluvní odměnu sníženou o 20 % této částky.
Při zastupování dvou osob tak ustanovenému zástupci náleží odměna ve výši 4 960 Kč a náhrada
hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden společný úkon (§13 odst. 4 téže vyhlášky). Zástupce
žalobců není plátcem DPH, a proto jeho celková odměna činí 5 260 Kč. Stěžovatel je povinen
uhradit žalobcům uvedenou částku ve lhůtě 30 dní ode dne právní moci tohoto rozsudku,
a to k rukám jejich zástupce, advokáta Mgr. Tomáše Dvořáčka.
[25] Osoba zúčastněná na řízení má podle §60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch
nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil, popř. jí soud
může na návrh z důvodů zvláštního zřetele přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení.
V daném případě soud neuložil osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost a tyto osoby
přiznání náhrady nákladů řízení nepožadovaly. Proto jim (za použití §120 s. ř. s.) právo
na náhradu nákladů řízení nevzniklo.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 24. května 2022
JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu