ECLI:CZ:NSS:2022:3.AS.88.2022:19
sp. zn. 3 As 88/2022 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti
žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2022,
č. j. 5 A 45/2019 – 59,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal dne 11. 1. 2018 k žalované (prostřednictvím její organizační jednotky
Věznice Bělušice) žádost o poskytnutí informací. Žalovaná žalobci část požadovaných informací
poskytla a co se týče zbytku požadovaných informací, tak jej vyzvala, aby uhradil náklady
za mimořádně rozsáhlé vyhledání zbylých informací. Úhrada za mimořádně rozsáhlé vyhledání
informací byla stanovena ve výši 2 484 Kč (na tuto částku snížilo výši úhrady
ke stížnosti žalobce Generální ředitelství Vězeňské služby, a to rozhodnutím ze dne 9. 5. 2018,
č. j. VS-1114-2/ČJ-2018-800040-INFZ – pozn. NSS). Žalobce měl uvedenou částku
zaplatit ve lhůtě 60 dnů od jejího oznámení. Rozhodnutím ze dne 14. 8. 2018,
č. j. VS-12288-11/ČJ-2018-801840, žalovaná žádost žalobce v části, za níž byl vyzván k úhradě
nákladů za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací, odložila podle §17 odst. 5 zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), neboť
ve stanovené lhůtě požadovanou částku nezaplatil.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalované o odložení žádosti o informace žalobou, v níž tvrdil,
že je nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť v příslušném účetním období neexistoval platný
sazebník pro stanovení výše nákladů. Současně se domáhal přiznání náhrady škody ve výši
100 000 Kč, která mu měla vzniknout v důsledku tvrzeného nezákonného postupu žalované při
vyřizování jeho žádosti. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne
31. 1. 2022, č. j. 5 A 45/2019 – 59, žalobu proti rozhodnutí žalované zamítl jako nedůvodnou
(výrok I.), v části týkající se náhrady škody ji odmítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal
náhradu nákladů řízení (výrok III.).
[3] Městský soud nejprve konstatoval, že zásady stanovení úhrad a licenčních odměn
za poskytování informací stanoví podle §21 odst. 2 informačního zákona vláda nařízením. Tím
je nařízení vlády č. 173/2006 Sb., o zásadách stanovení úhrad a licenčních odměn za poskytování
informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Zároveň nadřízený orgán žalované,
kterým je Ministerstvo spravedlnosti, vydalo v souladu s citovaným nařízením instrukci ze dne
17. 7. 2011, č. j. 286/2011-OT-OSV, kterou se stanoví sazebník úhrad za poskytování informací
podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaná byla při vyřizování žádosti žalobce
vázána tímto vnitřním předpisem vydaným nadřízeným správním orgánem a neměla prostor
se od něj odchýlit. Správně tedy podle městského soudu na sazebník stanovený citovanou
instrukcí při stanovení výše úhrady odkázala, šlo přitom v době rozhodování žalované o účinný
a platný interní normativní akt.
[4] Žalobu na náhradu škody způsobené žalovanou městský soud odmítl podle §46 odst. 2
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) a zároveň žalobce poučil, že se může tohoto nároku
ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku domáhat podáním žaloby u příslušného soudu
rozhodujícího v občanském soudním řízení. K tomu uvedl, že nárok na náhradu škody
způsobenou při výkonu veřejné moci upravuje zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu
způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).
Spory o náhradu škody přitom projednávají soudy v občanském soudním řízení a nemohou
o nich rozhodovat soudy ve správním soudnictví.
[5] Proti rozsudku městského soudu brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností,
ve které pouze namítá, že městský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, ačkoli v jiných řízeních
na podkladě totožné žaloby rozhodnutí žalované zrušil pro nepřezkoumatelnost. V tomto směru
odkazuje na řízení vedené před městským soudem pod sp. zn. 5 A 48/2019
a sp. zn. 5 A 49/2019. Uvedené podle něj rovněž zakládá „titul na personální změnu“. Požaduje
zrušení napadeného rozsudku a přikázání věci k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu
v Praze.
[6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[7] Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska její přípustnosti,
neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem projednána věcně.
[8] S ohledem na to, jakým způsobem je v nyní projednávané věci formulována kasační
argumentace stěžovatele, považuje Nejvyšší správní soud za vhodné připomenout, že řízení
ve správním soudnictví, včetně řízení o kasační stížnosti, je ovládáno dispoziční zásadou.
S výjimkami uvedenými v §109 odst. 4, větě za středníkem s. ř. s., je tak Nejvyšší správní soud
vázán důvody uvedenými v kasační stížnosti (§109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.), a proto
obsah stížnostních bodů a kvalita jejich odůvodnění v kasační stížnosti do značné míry předurčují
obsah rozhodnutí kasačního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 – 54; citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz). Rozsudek krajského (zde městského) soudu je tedy přezkoumáván
v intencích kasačních námitek, se zřetelem k důvodům obsaženým v §103 odst. 1 s. ř. s.
Je nutno zdůraznit, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu (§102 s. ř. s.) a důvody které v ní lze s úspěchem uplatnit, se tak
musí upínat právě k tomuto rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
3. 6. 2003, č. j. 6 Ads 3/2003 – 73).
[9] Dále lze poukázat na rozsudek tohoto soudu ze dne 14. 6. 2017, č. j. 3 As 123/2016 – 40,
podle kterého „[n]ejsou-li stěžovatelé spokojeni se skutkovým či právním posouzením věci, musí být z obsahu
kasační stížnosti zřejmé, které závěry krajského soudu pokládají stěžovatelé za nedostatečné,
respektive nesprávné, a z jakého důvodu. Neobsahuje-li kasační stížnost takovou argumentaci,
je nutno na ni nahlížet jako na nepřípustnou, neboť se míjí s kasačními důvody uvedenými v §103 s. ř. s.
(viz §104 odst. 4 s. ř. s.).“
[10] Kasační stížnost stěžovatele neobsahuje žádnou polemiku se závěry městského soudu,
stěžovatel v ní pouze tvrdí, že městský soud rozhodl ve dvou jiných řízeních o údajně „totožné“
žalobě odlišným způsobem (zrušil rozhodnutí žalované o odložení žádosti o informace pro
nepřezkoumatelnost). Toto tvrzení však samo o sobě a bez dalšího není způsobilé být důvodem
kasační stížnosti, respektive nelze ho podřadit pod žádný z taxativně vyjmenovaných důvodů
kasační stížnosti podle §103 odst. 1 s. ř. s.
[11] Nejvyšší správní soud se nemohl samostatně zabývat ani tvrzením stěžovatele, že postup
městského soudu zakládá „titul na personální změnu“, neboť jej vztahoval k tvrzenému
rozporu napadeného rozsudku s rozsudky ze dne 28. 2. 2022, č. j. 5 A 48/2019 – 75,
a č. j. 5 A 49/2019 – 74, což však zdejší soud neshledal projednatelnou kasační námitkou.
[12] Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle
§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s §104 odst. 4 s. ř. s. a za použití §120 s. ř. s., pro její
nepřípustnost.
[13] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. května 2022
JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu