ECLI:CZ:NSS:2022:3.AZS.155.2021:36
sp. zn. 3 Azs 155/2021 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Rychlého
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: D. D.,
zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2021,
č. j. 16 Az 8/2021 – 23,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce rozsudek Městského soudu v Praze (dále
jen „městský soud“) ze dne 13. 5. 2021, č. j. 16 Az 8/2021 – 23, jímž byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2021, č. j. OAM-824/ZA-ZA12-P15-2020.
Tímto rozhodnutím byla zamítnuta jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany podle §16 odst. 1
písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen
„zákon o azylu“), jako zjevně nedůvodná.
[2] Při posuzování věci vycházel městský soud z následujícího skutkového stavu. Žalobce
je tádžické národnosti a nemá žádné politické přesvědčení. Je ženatý, jeho manželka žije v ČR
a jejich tři společné děti zůstaly u rodičů manželky v zemi původu. V Uzbekistánu žili
s manželkou u rodičů, protože byl jeho dům v roce 2018 zbourán. Aby si mohl žalobce postavit
nový dům, vzal si půjčku a přijel do ČR, aby zde vydělal peníze na splácení dluhu (zbývá
mu uhradit 18 tisíc amerických dolarů). Věřitel ví, že je žalobce s manželkou v Evropě, a myslí
si, že vydělává „velké peníze, proto na něj tlačí, aby peníze vrátil“. Nyní žalobce s věřitelem v kontaktu
není, věřitel však chodí k jeho rodičům, kteří mu sdělují, že mu žalobce peníze vrátí.
Do Uzbekistánu se s manželkou vrátit nemohou, protože tam nemají práci. Musí naopak zůstat
v ČR a vydělat zde peníze na úhradu dluhu.
[3] Po zhodnocení výše uvedených skutečností městský soud konstatoval, že důvodem
žalobce pro podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla snaha vydělat v ČR peníze,
aby mohl svému věřiteli efektivněji splácet dluh, který má v zemi původu. Jiné důvody
pro udělení mezinárodní ochrany žalobce ve své žádosti neuvedl. Městský soud dodal,
že z popisu vztahu žalobce s věřitelem nevyplynulo, že by mezi sebou měli mít konflikt, žalobce
pouze tvrdil, že věřitel po něm požaduje vrácení vypůjčených finančních prostředků. Žalobce sice
uvedl, že věřitel se jeho rodičů na něj dotazoval a zjišťoval, zda splatí dluh; netvrdil však,
že by jim v důsledku toho vznikly nějaké potíže.
[4] Městský soud dal žalobci za pravdu v tom, že pronásledování ze strany soukromých osob
může v některých případech odůvodňovat udělení mezinárodní ochrany (v této souvislosti
odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2008, č. j. 3 Azs 48/2008 – 57).
Musí však být zjevné, že orgány v zemi původu nejsou schopny (např. proto, že vůbec neexistují)
či ochotny (např. proto, že určitou skupinu ve společnosti systematicky odmítají chránit,
ač ji samy neperzekuují) poskytnout účinnou ochranu před vážnou újmou způsobenou nestátními
subjekty; pak nelze po cizinci požadovat, aby se na tyto orgány obracel. Břemeno tvrzení ohledně
nedostupnosti (respektive nedostatečnosti) ochrany v zemi původu leží na straně žadatele
o mezinárodní ochranu. Výše popsaná situace však dle městského soudu v případě žalobce
nenastala - žalobce žádné takové okolnosti v žádosti o mezinárodní ochranu netvrdil a v žalobě
obavy z věřitele zmínil jen v obecné rovině. Žalovaný proto adekvátně k tvrzením žalobce
ve svém rozhodnutí uvedl, že z jeho výpovědi ve správním řízení jasně vyplynulo, že důvodem
jeho odchodu z vlasti byly výhradně ekonomické důvody. Městský soud závěrem poukázal
na to, že žalobce do ČR přicestoval v listopadu 2019, přičemž o mezinárodní ochranu požádal
teprve v listopadu 2020; také tato okolnost snižuje věrohodnost tvrzení žalobce
o prezentovaných obavách z věřitele v zemi původu.
[5] Kasační stížnost podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) z důvodů, které podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Výslovně neuvádí
žádný důvod přijatelnosti kasační stížnosti.
[6] Stěžovatel namítá, že se městský soud nedostatečně vypořádal s jeho žalobní argumentací,
dle níž čelí v zemi původu reálnému nebezpečí ze strany „dotírajících věřitelů“, jejichž kontakty
prorůstají do státní správy a tamní policie. Městský soud v této souvislosti pochybil, pokud
neshledal důvody pro udělení humanitárního azylu, ačkoli by vycestování stěžovatele
do domovského státu nastolilo „zcela katastrofickou situaci, v rámci které by byl stěžovatel postaven do role
bezdomovce, na kterého by navíc dotírali jeho věřitelé, aby splnil svůj dluh“, na jehož umoření si však
nemůže vydělat prací v domovském státě. Stěžovatel dodává, že „žalobou napadané rozhodnutí“
(zřejmé spíše míněno kasační stížností napadený rozsudek – pozn. NSS) se omezuje toliko
na rekapitulaci správního řízení a důvodů žalovaného pro nevyhovění žádosti, nereaguje však
na jím uplatněné námitky a vytýká jim jejich obecnost. Stěžovatel je přesvědčen, že i obecná
žalobní námitka musí být důkladně vypořádána; v této souvislosti cituje z rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu, které se zabývá požadavky na odůvodnění soudních rozhodnutí. Městskému
soudu dále vytýká, že nedostatečně hodnotil provedené důkazy a nezabýval se rozporem mezi
listinnými důkazy o bezpečnostní a politické situaci v Uzbekistánu a výpovědí stěžovatele.
Nakonec poukazuje na to, že po žadatelích o udělení mezinárodní ochrany není možné
požadovat, aby prokazovali, že byli v zemi původu perzekuováni.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje její zamítnutí a odkazuje na své
vyjádření k žalobě.
[8] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud posoudit námitky uplatněné v kasační stížnosti,
musel se zabývat její přijatelností. Podle §104a odst. 1 s. ř. s. (ve znění účinném od 1. 4. 2021)
jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.
[9] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
č. 933/2006 Sb. NSS (všechna zde citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz), je přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší
správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení
o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad práva a sjednocování rozhodovací činnosti
krajských soudů.
[10] V projednávané věci stěžovatel nepředestřel žádnou právní otázku, jež by mohla mít
obecný dopad na rozhodovací činnost krajských soudů a k níž by se měl Nejvyšší správní soud
vyslovit za účelem sjednocování judikatury. Takovou otázku soud nedovodil ani z obsahu
napadeného rozsudku či ze soudního a správního spisu.
[11] Stěžovatelem tvrzená pochybení městského soudu by pak jako důvod přijatelnosti mohla
obstát jen v krajních případech, pokud by v průběhu řízení o žalobě došlo k hrubým vadám, které
by svojí povahou byly v rozporu se samotnými základními zásadami přezkumného soudního
řízení, případně pokud by rozhodnutí soudu vykazovalo tak extrémně závažné nedostatky,
že by bylo v rozporu s právem na spravedlivý proces nechat je bez povšimnutí.
[12] Takové vady však Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku ani v průběhu řízení,
které předcházelo jeho vydání, neshledal. Co se týče tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku spočívající v nedostatečném odůvodnění, která by mohla být zásadní vadou v řízení
způsobující přijatelnost kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud takové pochybení nezjistil.
Městský soud jasně a srozumitelně vysvětlil, z jakých důvodů shledává rozhodnutí žalovaného
zákonným, tedy proč stěžovatelem tvrzené důvody, na základě nichž se obává návratu do země
původu (tj. především ve správním řízení tvrzená nemožnost vydělat si peníze na splácení dluhu
věřiteli v Uzbekistánu), nesvědčí pro udělení mezinárodní ochrany. Pro úplnost lze dodat, že se
stěžovatel mýlí v tom, že i obecná žalobní námitka musí být soudem pečlivě vypořádána. Kvalita
žaloby totiž předurčuje kvalitu jejího vypořádání soudem, neboť soud není povinen ani oprávněn
za žalobce domýšlet další argumenty a vyhledávat za něj možné vady napadeného rozhodnutí,
není-li k jejich přezkumu vázán z úřední povinnosti (srov. rozsudek rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78; č. 2162/2011 Sb. NSS).
[13] Nakonec i při posuzování stěžejní otázky v řízení o žalobě, tedy za jakých podmínek
lze obavy žadatele o mezinárodní ochranu spočívající v nemožnosti splácení dluhu soukromým
osobám v zemi původu považovat za relevantní z hlediska udělení nějaké z forem mezinárodní
ochrany, městský soud vycházel z judikatury Nejvyššího správního soudu, která se touto
problematikou zabývala (viz rozsudek ze dne 15. 12. 2003, č. j. 4 Azs 31/2003 – 64, nebo
již zmiňovaný rozsudek č. j. 3 Azs 48/2008 – 57).
[14] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že neshledal žádný důvod přijatelnosti kasační
stížnosti, a proto ji podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[15] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1,
větou první s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Podle rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu totiž představuje odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost zjednodušený meritorní
přezkum, nelze jej proto ztotožnit s jinými případy odmítnutí kasační stížnosti,
např. pro neodstranění vad či z důvodů stanovených v §46 odst. 1 s. ř. s. (viz usnesení ze dne
25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 – 33, část III. 4.; č. 4170/2021 Sb. NSS). Na danou věc proto
nedopadá pravidlo uvedené v §60 odst. 3, větě první s. ř. s., dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
[16] Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady v řízení o kasační
stížnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti žádnému z účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 17. března 2022
JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu