ECLI:CZ:NSS:2022:3.AZS.183.2021:42
sp. zn. 3 Azs 183/2021 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: A. R., zastoupený
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2,
Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
7. 6. 2021, č. j. 2 A 11/2021 – 32,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žalovaná je po v i n na zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta
Mgr. Petra Václavka.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalovaná domáhá zrušení rozsudku Městského soudu
v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 7. 6. 2021, č. j. 2 A 11/2021 – 32. Výrokem I. napadeného
rozsudku městský soud zrušil rozhodnutí žalované ze dne 13. 4. 2021,
č. j. CPR-34401-4/ČJ-2020-930310-V244, a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Výrokem II. pak
rozhodl o přiznání náhrady nákladů řízení žalobci. Rozhodnutím žalované bylo zamítnuto
odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie
hl. m. Prahy, ze dne 25. 8. 2020, č. j. KRPA-22687-37/ČJ-2020-000022-SV, kterým bylo žalobci
uloženo správní vyhoštění se zákazem vstupu na území členských států EU v délce trvání
15 měsíců a se stanovením doby k vycestování do 50 dnů od právní moci rozhodnutí.
[2] Zrušovacím důvodem rozsudku městského soudu byla nepřezkoumatelnost rozhodnutí
žalované, spočívající v nedostatku důvodů tohoto rozhodnutí. Městský soud přisvědčil žalobní
námitce, podle níž žalobce v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí namítl porušení zásady
legitimního očekávání ve smyslu §2 odst. 4 správního řádu, které demonstroval na dvou
případech, v nichž měla žalovaná za podobného skutkového stavu věci přerušit řízení o správním
vyhoštění do doby pravomocného skončení řízení o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu
vyhošťovaného cizince (stejně jako v odkazovaných případech i žalobce žádal o toto pobytové
oprávnění a též navrhoval žalované přerušení řízení do doby rozhodnutí Ministerstva vnitra
o jeho žádosti – pozn. NSS). Městský soud dovodil, že žalobce danou odvolací námitku uplatnil
řádně, jednoznačným způsobem (uvedením spisových značek) odkázal na jiná řízení,
v nichž měla žalovaná k přerušení řízení o vyhoštění cizince za obdobných skutkových okolností
přistoupit, avšak neobdržel od ní na tuto námitku dostatečnou odpověď. Žalovaná se sice
vyjádřila k návrhu na přerušení řízení, který s uvedenou námitkou souvisel, přičemž k tomuto
postupu neshledala důvody, avšak již se blíže nezabývala, zda v jiných případech skutečně došlo
k přerušení řízení a zda tyto případy jsou obdobné žalobcově věci. Podle městského soudu
žalovaná nijak neosvětlila, v jakých podstatných znacích se žalobcův případ odlišuje od jím
odkazovaných řízení, jaká je v dané otázce ustálená správní praxe a zda se od ní opravdu
odchýlila, jak tvrdil žalobce v odvolání. Ostatně žalovaná si poukazovaná rozhodnutí
ani neopatřila. Z důvodu zrušení napadeného rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost se městský
soud dále nezabýval zbylými žalobními body. Žalovanou v rozsudku zavázal k tomu,
aby se v dalším řízení dostatečně a srozumitelně vypořádala s odvolací námitkou porušení zásady
legitimního očekávání, konkrétně s odkazy žalobce na jiná řízení. K tomu si má z vlastní úřední
činnosti či prostřednictvím žalobce opatřit dotčená správní rozhodnutí, na která žalobce
v odvolání poukazoval.
[3] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) podává proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
z důvodů, které podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“).
[4] Stěžovatelka polemizuje se zrušovacím důvodem napadeného rozsudku a tvrdí,
že se s námitkou porušení legitimního očekávání žalobce vypořádala v souladu s požadavky
kladenými na činnost správních orgánů, byť tak učinila implicitně. Stěžovatelka uvedla, z jakých
důvodů nepřistoupila k přerušení řízení, a to na str. 4 a 5 svého rozhodnutí. Tyto důvody
následně v kasační stížnosti opakuje a uzavírá, že žalobce tedy přerušení řízení nemohl legitimně
očekávat. Stěžovatelka v rozhodnutí popsala skutkový stav věci a okolnosti, které vedly k uložení
správního vyhoštění, tyto skutečnosti mimo jiné vztáhla i na důvody pro nepřerušení řízení.
S danou odvolací námitkou se vypořádala při zohlednění všech individuálních okolností případu.
Dále podotýká, že každý případ správního vyhoštění se odlišuje od jiných, nelze proto bez
dalšího argumentovat odkazem na jiná řízení. Přerušení řízení o správním vyhoštění s ohledem
na běžící řízení o žádosti dotčeného cizince o příslušné pobytové oprávnění nepředstavuje běžně
aplikovanou správní praxi, kterou by bylo možné legitimně očekávat. Požadavek legitimního
očekávání nadto nemůže vést k tomu, aby byly správní orgány povinny zkoumat jiná řízení,
na která účastníci odkazují, a „zaplňovat spisové materiály řízeními týkajícími se zcela jiných osob
a případů“.
[5] Stěžovatelka uzavírá, že z předestřených důvodů považuje napadený rozsudek
za nezákonný, neboť městský soud nevzal v potaz argumenty obsažené v jejím rozhodnutí
v souvislosti s otázkou přerušení řízení, a zároveň jej shledává nepřezkoumatelným
pro nedostatek důvodů. Požadavek správního soudu na explicitní vyjádření stěžovatelky
k námitce porušení legitimního očekávání totiž pomíjí implicitní argumenty obsažené
ve správním rozhodnutí. Městský soud nerozvedl, proč považoval závěry stěžovatelky
za nedostatečné. Stěžovatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. K otázce přijatelnosti kasační stížnosti
se přitom nijak nevyjadřuje.
[6] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že se s jejími důvody neztotožňuje,
naopak souhlasí se závěry městského soudu. Stěžovatelka se s jím uplatněnou odvolací námitkou
nevypořádala a zatížila správní rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Žalobce připomíná,
že porušení zásady legitimního očekávání demonstroval na konkrétních případech, které
specifikoval uvedením příslušné spisové značky. Stěžovatelka tuto odvolací námitku nezohlednila,
nepřihlédla k rozhodnutím, na která v odvolání odkazoval a tato rozhodnutí si ani neobstarala.
Žalobce nikterak nezpochybňuje, že každý případ se musí posuzovat individuálně, ale aby bylo
možné posoudit, zda byla odkazovaná rozhodnutí vydána v obdobné věci, je nutné z nich
nejprve vycházet. Závěrem žalobce podotýká, že rozhodnutí stěžovatelky neobsahuje žádné
„implicitní argumenty“ týkající se legitimního očekávání ve vztahu k uváděným rozhodnutím a jejich
spisovým značkám. Navrhuje tedy zamítnutí kasační stížnosti.
[7] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud posoudit námitky uplatněné v kasační stížnosti,
musel posoudit otázku její přijatelnosti. Podle §104a odst. 1 s. ř. s. (ve znění účinném
od 1. 4. 2021, které je relevantní pro projednávanou věc s ohledem na vydání napadeného
rozsudku dne 7. 6. 2021) platí, že jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem
rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne
ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.
[8] Vymezením neurčitého právního pojmu „podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele“
se již Nejvyšší správní soud zabýval při výkladu §104a s. ř. s. ve znění účinném od 13. 10. 2005
do 31. 3. 2021 (viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS;
všechna zmiňovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Novelou s. ř. s.
provedenou zákonem č. 77/2021 Sb. byl rozšířen okruh případů, při jejichž přezkumu Nejvyšší
správní soud posuzuje přijatelnost kasační stížnosti. Nyní se jedná o všechny věci, v nichž
u krajského (zde městského) soudu rozhodoval specializovaný samosoudce, nikoli již jen kasační
stížnosti ve věci mezinárodní ochrany. Tato změna nezakládá žádný rozumný důvod měnit
kritéria přijatelnosti kasační stížnosti (shodně viz rozsudek tohoto soudu ze dne 10. 6. 2021,
č. j. 1 As 124/2021 – 28). Při rozhodování o (ne)přijatelnosti kasační stížnosti proto tento soud
i nadále vychází z judikaturně ustálených kritérií.
[9] Podle již zmiňovaného usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 13/2006 – 39
je přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě
ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné
vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech, ve kterých před krajským (zde městským) soudem rozhodoval
specializovaný samosoudce, je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad práva a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
[10] V nyní projednávané věci je stěžovatelkou žalovaná. Dle judikatury Nejvyššího správního
soudu i v takovém případě lze považovat kasační stížnost za přijatelnou, pokud by bylo shledáno
zásadní pochybení krajského (městského) soudu při výkladu hmotného nebo procesního práva,
případně pokud by krajský (městský) soud nerespektoval konstantní a bezrozpornou soudní
judikaturu (srovnej rozsudek ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 – 59, č. 1143/2007 Sb. NSS).
[11] Kasační soud dodává, že užití judikovaného názoru nebrání, že posledně citovaný
rozsudek zdejšího soudu vznikl na půdorysu zákonného ustanovení (§104a s. ř. s.), jehož
působnost byla v dané době omezena jen na věci mezinárodní ochrany. Rozšíření věcné
působnosti odkazovaného ustanovení (dle novely s. ř. s. provedené zákonem č. 77/2021 Sb.) nic
nemění na obecné relevanci judikovaného názoru, neboť ten konec konců vychází z principu
rovnosti stran. Bylo by v rozporu s tímto principem odepřít en bloc přijatelnost kasační stížnosti
pro zásadní pochybení krajského (městského) soudu (či pro rozpor jeho závěrů s konstantní
judikaturou Nejvyššího správního soudu) jen proto, že stěžovatelem je žalovaný správní orgán,
nikoli žalobce (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2022,
č. j. 3 Azs 16/2022 - 36).
[12] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[13] V projednávané věci stěžovatelka v kasační stížnosti žádný důvod přijatelnosti neuvedla.
Nepředestřela žádnou právní otázku, jež by mohla mít obecný dopad na rozhodovací činnost
krajských soudů a k níž by se měl Nejvyšší správní soud vyslovit za účelem sjednocování
judikatury. Takovou otázku soud nedovodil ani z obsahu napadeného rozsudku či ze soudního
a správního spisu; ostatně – jak bylo vyloženo výše – jediným důvodem zrušovacího rozsudku
městského soudu byla nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí stěžovatelky.
Co se týče nepřezkoumatelnosti, městský soud v odůvodnění citoval z judikatury zdejšího soudu
vztahující se k této otázce (viz odstavec 25 napadeného rozsudku), a dle této judikatury
i postupoval, takže ani v tomto ohledu není kasační stížnost přijatelná. Z rozsudku plyne,
že městský soud bral v potaz, že stěžovatelka zdůvodnila, proč nepřistoupila k přerušení řízení,
jak navrhoval žalobce. Zároveň však i přesto shledal správní rozhodnutí nepřezkoumatelným pro
nedostatek důvodů, neboť v něm podle jeho názoru nebyla dostatečná odpověď na konkrétně
formulovanou odvolací námitku týkající se porušení legitimního očekávání žalobce (viz odstavec
27 napadeného rozsudku). Nejvyšší správní soud v takovém posouzení věci prima facie neshledává
přepjatý formalismus městského soudu, spočívající v tom, že by kladl přehnaný či až absurdní
důraz na povinnost správních orgánů odůvodňovat řádně svá rozhodnutí, který by za určitých
okolností též mohl vést k závěru o přijatelnosti kasační stížnosti. Stěžovatelka nadto sama
připouští, že na daný odvolací argument výslovně nereagovala, byť zastává názor, že tak učinila
implicitně.
[14] Jinými slovy, stěžovatelkou tvrzená pochybení městského soudu by jako důvod
přijatelnosti mohla obstát jen v krajních případech, pokud by v průběhu řízení o žalobě došlo
k hrubým vadám, které by svojí povahou byly v rozporu se samotnými základními zásadami
přezkumného soudního řízení, případně pokud by rozhodnutí soudu vykazovalo natolik závažné
nedostatky, že by bylo v rozporu s právem na spravedlivý proces nechat je bez povšimnutí.
[15] Takové vady však Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku ani v průběhu řízení,
které předcházelo jeho vydání, neshledal. Co se týče tvrzené nepřezkoumatelnosti rozsudku, která
by mohla být zásadní vadou v řízení způsobující přijatelnost kasační stížnosti, Nejvyšší správní
soud takové pochybení nezjistil. Městský soud jasně a srozumitelně vysvětlil, z jakých důvodů
shledal rozhodnutí stěžovatelky nepřezkoumatelným a proč dospěl k závěru o nutnosti jeho
zrušení. Výše již bylo naznačeno, že městský soud svoje úvahy řádně zdůvodnil a vzal v potaz
to, co bylo v rozhodnutí stěžovatelky (stran otázky přerušení řízení a dalších okolností) uvedeno;
není tedy pravdou, že opomenul „implicitní“ argumenty obsažené v přezkoumávaném rozhodnutí,
jak se stěžovatelka domnívá.
[16] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že neshledal žádný důvod přijatelnosti kasační
stížnosti, a proto ji podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[17] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1,
větou první s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Podle rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu totiž představuje odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost zjednodušený meritorní
přezkum, nelze jej proto ztotožnit s jinými případy odmítnutí kasační stížnosti,
např. pro neodstranění vad či z důvodů stanovených v §46 odst. 1 s. ř. s. (viz usnesení ze dne
25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 – 33, č. 4170/2021 Sb. NSS, část III. 4.). Na danou věc proto
nedopadá pravidlo uvedené v §60 odst. 3, větě první s. ř. s., dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
[18] Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů nenáleží. Toto
právo náleží procesně úspěšnému žalobci, a to za jeden úkon právní služby učiněný jeho
zástupcem, konkrétně za vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 16. 9. 2021 [§11 odst. 1 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif) – dále jen „advokátní tarif“]. Žalobci přísluší odměna ve výši 3 100 Kč
za daný úkon právní služby [§9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu, ve spojení s §7 bodem 5
téhož předpisu], společně s náhradou hotových výdajů za tento úkon ve výši 300 Kč (§13 odst. 4
advokátního tarifu). Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty
(§14a odst. 1 advokátního tarifu), proto odměna byla navýšena o částku odpovídající této dani
(21 %), tj. o 714 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti tedy činí v daném
případě částku 4 114 Kč. Tuto částku je stěžovatelka povinna zaplatit žalobci k rukám jeho
zástupce advokáta Mgr. Petra Václavka, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 14. června 2022
JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu