ECLI:CZ:NSS:2022:3.AZS.211.2022:37
sp. zn. 3 Azs 211/2022 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: V. T., zastoupený
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 2022,
č. j. 77 A 59/2020 – 54,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádnému z účastníků se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se v rac í soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce
Mgr. Petra Václavka, advokáta.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal
zrušení rozhodnutí žalované ze dne 20. 3. 2020, č. j. MV-27170-4/SO-2020, kterým žalovaná
zamítla odvolání žalobce proti usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky
(dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 3. 12. 2019, č. j. OAM-28040-21/DP-2019, a toto
rozhodnutí potvrdila. Posledně uvedeným rozhodnutím správní orgán prvního stupně zastavil
podle §66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby
platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účast v právnické osobě,
neboť žalobce k žádosti nedoložil všechny požadované doklady (konkrétně doklad prokazující,
že nemá dluh na veřejném zdravotním pojištění).
[2] Krajský soud rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, č. j. 77 A 59/2020 – 54, žalobu zamítl jako
nedůvodnou.
[3] Předmětem sporu byla otázka, zda správní orgány v řízení zjistily stav věci, o kterém
nebyly důvodné pochybnosti a zda nepostupovaly v hodnocení žalobcem předložených dokladů
přepjatě formalisticky. Žalobce totiž správnímu orgánu prvního stupně doložil potvrzení
Všeobecné zdravotní pojišťovny (dále jen „VZP“) ze dne 4. 7. 2019, které prokazovalo,
že u obchodní společnosti Samrob s. r. o., se sídlem Bavorská 856/14, Praha 5 (dále jen „společnost
Samrob“), v níž žalobce figuruje jako statutární orgán a u které je taktéž zaměstnán jako technik,
není evidován žádný nedoplatek pojistného ani penále na veřejném zdravotním pojištění. Žalobce
měl za to, že vzhledem k tomu, že je po celou dobu svého působení u společnosti Samrob
zaměstnán na hlavní pracovní poměr, vyplývá této společnosti ze zákona povinnost za něj
odvádět zdravotní a sociální pojištění. Proto žalobce považoval za prokázané, že doložením
potvrzení VZP o neexistenci jakýchkoliv nedoplatků a penále na všeobecném zdravotním
pojištění společnosti Samrob zároveň prokázal, že není evidován dluh na veřejném zdravotním
pojištění ani u jeho osoby.
[4] Krajský soud uvedené argumentaci nepřisvědčil. Odkázal na §46 odst. 7 písm. d) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále
jen „zákon o pobytu cizinců“), dle něhož je cizinec k žádosti povinen předložit doklad potvrzující
bezdlužnost cizince, nikoliv bezdlužnost jiného subjektu, byť s vazbou na tohoto cizince. Správní
orgány proto nepostupovaly přepjatě formalisticky, protože po žalobci pouze požadovaly to,
co mu ukládá zákon. Žalobce byl ve výzvě správního orgánu prvního stupně k odstranění vad
žádosti ze dne 8. 10. 2019 řádně poučen o tom, co má předložit. Krajskému soudu nebylo zřejmé,
proč si u stejného orgánu (VZP) nezajistil doklad o vlastní bezdlužnosti a místo toho doložil
doklad o bezdlužnosti společnosti Samrob. O přepjatém formalismu by bylo možné hovořit,
pokud by žalobce tvrdil a prokázal, že z mimořádných a na jeho vůli nezávislých důvodů nemohl
požadovaný doklad získat. Nic takového ovšem žalobce neuváděl a nesplnění výše citované
zákonné povinnosti smysluplně nevysvětlil. Správní orgán proto postupoval správně, jestliže
řízení o žádosti usnesením zastavil, protože bez doložení příslušného potvrzení nemohla být
věcně projednána.
[5] Proti rozsudku krajského soudu podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodů, které lze podřadit pod §103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“).
[6] Úvodem opakuje, že doložil potvrzení o bezdlužnosti společnosti Samrob, ve které
působí jako jediný jednatel a zároveň zaměstnanec na hlavní pracovní poměr – technik. Pokud
by měla společnost Samrob nedoplatek na veřejném zdravotním pojištění, musel
by se promítnout v doloženém potvrzení. Tak tomu ovšem nebylo a uvedené znamená,
že uvedená společnost za stěžovatele řádně odváděla veškeré pojistné. Doložením potvrzení
vztahujícího se ke společnosti Samrob tedy stěžovatel fakticky doložil rovněž vlastní bezdlužnost.
Podle stěžovatele tak plně vyhověl smyslu a účelu zákona a správní orgány trváním
na doložení dokladu prokazujícího bezdlužnost cizince postupovaly přepjatě formalisticky.
K tomu odkazuje na judikaturu Ústavního soudu. Popsané „závadné“ jednání správních orgánů
krajský soud chybně aproboval. Nad rámec uvedeného stěžovatel ke kasační stížnosti připojil
potvrzení o bezdlužnosti ze dne 7. 7. 2022, ze kterého plyne, že VZP neeviduje ve vztahu
ke stěžovateli k danému dni žádný nedoplatek. Přiložil rovněž doklad „Informace o pojištěnci – výpis
za období 1. 4. 2019 – 7. 7. 2022“, vydaný stěžovateli ze strany VZP taktéž dne 7. 7. 2022.
[7] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že v ní stěžovatel uplatňuje obdobné
námitky jako v odvolacím řízení, respektive řízení před krajským soudem. Proto pouze odkazuje
na své rozhodnutí a na napadený rozsudek.
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu
s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost
kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů. Ve věci přitom rozhodl bez jednání za podmínek vyplývajících z §109 odst. 2, věta první
s. ř. s.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Stěžovatel v kasační stížnosti v zásadě setrvává na žalobních tvrzeních a je toho názoru,
že krajský soud nesprávně aproboval přepjatě formalistický postup správních orgánů. Nejvyšší
správní soud se se stanoviskem stěžovatele neztotožňuje z důvodů uvedených níže.
[11] Podle §46 odst. 7 písm. d) zákona o pobytu cizinců k žádosti o vydání povolení
k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání je cizinec povinen předložit doklad prokazující bezdlužnost cizince.
Podle souvisejících ustanovení téhož zákona (§178e odst. 1 a 2) je takovým dokladem ve vztahu
k veřejnému zdravotnímu pojištění potvrzení příslušné pojišťovny o tom, že daná osoba nemá
evidován nedoplatek na pojistném a na penále.
[12] Nejvyšší správní soud ze správního spisu ověřil, že stěžovatel k žádosti nedoložil
potvrzení VZP o tom, že nemá nedoplatek či penále na pojistném na veřejné zdravotní pojištění.
Doložil pouze potvrzení VZP vztahující se ke společnosti Samrob (viz odstavec [3] výše). Správní
orgán prvního stupně ho vyzval k odstranění vad žádosti (výzva ze dne 8. 10. 2019,
č. j. OAM-28040-13/DP-2019). Stěžovatel však požadovaný doklad správnímu orgánu prvního
stupně ani přes výzvu nedoložil, ačkoli byl ve výzvě poučen, že pokud vady žádosti neodstraní,
bude řízení zastaveno.
[13] Z výše uvedeného je zřejmé, že správní orgán prvního stupně postupoval v souladu
s literou zákona o pobytu cizinců, což ostatně nepopírá ani stěžovatel; ten pouze vytýká,
že zákonný postup je přepjatě formalistický.
[14] Stěžovatel opakovaně tvrdí, že doložením potvrzení vydaného společnosti Samrob
fakticky zákonnou povinnost splnil a prokázal tím bezdlužnost i své vlastní osoby. Tak tomu
ovšem není. Předně – jak trefně podotkl i krajský soud – zákon jednoznačně vyžaduje prokázání
bezdlužnosti cizince (logicky tedy žadatele o příslušné pobytové oprávnění), nikoli jiné osoby.
Z laického pohledu lze chápat úvahu stěžovatele, podle níž je-li zaměstnán ve společnosti
Samrob, která za něj má odvádět pojistné, postačí doložení dokladu vztahujícího se k této
společnosti. Z pohledu právních předpisů je však dotčená obchodní společnost subjektem
odlišným od stěžovatele. Zákon o pobytu cizinců vyžaduje ve výše citovaném ustanovení právě
jen po cizinci – žadateli o pobytové oprávnění – aby doloženými podklady prokázal vlastní
bezdlužnost. Stěžovateli se takový požadavek sice může v daném případě jevit přehnaně
formalistický či zbytečný, ale jedná se o racionálně stanovenou zákonnou náležitost žádosti, která
musí být doložena, neboť cizinci mohou vzniknout nedoplatky na pojistném na zdravotním
pojištění nezávisle na společnosti, u níž pracuje v hlavním pracovním poměru či vykonává funkci
jednatele.
[15] Následky neodstranění vad žádosti, tedy zastavení řízení, pak rovněž vyplývají ze zákona
[§66 odst. 1 písm. c) správního řádu], nemůže se proto jednat o přehnaně formalistický postup
správních orgánů, jak stěžovatel namítal. Jde naopak o postup zákonný, ostatně zde ani není
prostor pro správní uvážení rozhodujícího orgánu, který při neodstranění vad žádosti musí řízení
zastavit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2016, č. j. 7 Azs 99/2016 – 36;
všechna zde citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[16] Kasační soud znovu opakuje, že stěžovatel nikterak nevysvětluje, co mu bránilo v tom,
aby na výzvu správního orgánu požadovaný doklad předložil. Naopak jej přiložil ke kasační
stížnosti, což pouze ukazuje, že tak mohl učinit již ve správním řízení. Nejvyšší správní soud nyní
k doloženému potvrzení od VZP přihlédnout nemohl (§109 odst. 5 s. ř. s.).
[17] K výše uvedenému lze pro úplnost dodat, že „[j]udikatura tedy dlouhodobě setrvává na názoru,
že v případě řízení o žádosti je především na žadateli, aby vyvinul dostatečnou aktivitu pro kladné vyřízení
žádosti. Naopak se v takovém řízení neuplatní zásada vyšetřovací, podle níž by bylo na správním orgánu,
aby zjišťoval skutečný stav věci. Uvedené závěry plně dopadají také na oblast pobytu cizinců. Ad absurdum
by si správní orgány byly schopny obstarat prakticky všechny doklady samy, a požadavky v zákoně by byly touto
optikou redundantní (např. doklad prokazující bezdlužnost dotazem na finanční či celní úřady; doklad
o cestovním zdravotním pojištění dotazem na zdravotní pojišťovny atd.) Zákon ovšem tyto povinnosti ukládá
žadateli, ne správnímu orgánu. Doklady je pak nutné s ohledem na zásadu koncentrace řízení předložit již
v řízení před prvostupňovým orgánem“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2020,
č. j. 7 Azs 234/2020 – 32, k tomu dále srov. v tomto rozhodnutí další citovanou judikaturu).
Uvedené závěry lze plně vztáhnout i na nyní projednávanou věc.
[18] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů neshledal kasační stížnost důvodnou,
a proto ji zamítl (§110 odst. 1 in fine s. ř. s.).
[19] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti. Žalovaná náhradu nákladů výslovně neuplatnila a Nejvyšší správní soud
ani ze spisu neshledal, že by jí vznikly náklady nad rámec její běžné administrativní činnosti. Soud
proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
[20] Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval o žádosti stěžovatele o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, neboť po předložení spisu a po provedení nezbytných
procesních úkonů přikročil k jejímu meritornímu posouzení. Za této situace by rozhodnutí
o odkladném účinku bylo nadbytečné a neúčelné.
[21] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nerozhodoval, byly naplněny podmínky pro vrácení zaplaceného soudního
poplatku za tento návrh ve výši 1 000 Kč (§10 odst. 1, věta první zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích). Soudní poplatek bude stěžovateli vyplacen z účtu Nejvyššího správního
soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Václavka,
advokáta se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 6. října 2022
JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu