Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 04.08.2022, sp. zn. 3 Azs 31/2021 - 40 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2022:3.AZS.31.2021:40

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
ECLI:CZ:NSS:2022:3.AZS.31.2021:40
sp. zn. 3 Azs 31/2021 - 40 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: K. L. X., zastoupený Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2020, č. j. OAM-617/ZA-ZA11-HA10-2020, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. 2. 2021, č. j. 66 Az 1/2020 - 51, takto: I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovenému zástupci stěžovatele advokátu Mgr. Ladislavu Bártovi s e př i z ná vá odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 3 400,- Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení žalobce ne se stát. Odůvodnění: [1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2020. Tímto rozhodnutím žalovaný deklaroval, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle §10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a řízení ve věci proto podle §25 písm. i) tohoto zákona zastavil. [2] Při posouzení věci vycházel soud z následujícího skutkového stavu. Žalobce je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky, do České republiky přicestoval v roce 2007, pobýval zde na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. To mu však bylo zrušeno v souvislosti s výkonem trestu odnětí svobody. Následně požádal o udělení mezinárodní ochrany. Jeho žádost byla zamítnuta rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 10. 2019, žalobu proti tomuto rozhodnutí pak zamítl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 2. 2020, č. j. 63 Az 48/2019 - 40. Dne 16. 9. 2020 podal žalobce opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Důvodem podání žádosti byla jeho neochota vrátit se do Vietnamu, neboť v České republice žije celá jeho rodina. [3] Při posouzení věci vzal krajský soud v úvahu, že žalobce ve správním řízení netvrdil, že by v zemi původu došlo k natolik zásadní změně bezpečnostní situace, aby to mělo vliv z hlediska posouzení podmínek mezinárodní ochrany. Žádné takové skutečnosti pak netvrdil ani v žalobě. Jeho námitky směřovaly obecně pouze k tomu, že žalovaný neprovedl srovnání situace v zemi původu v době rozhodování o první žádosti s aktuální situací. Žalovaný však v napadeném rozhodnutí explicitně deklaroval, že situace v zemi původu se ve sledovaném období nezměnila. Součástí spisu jsou pak dva relevantní dokumenty, z nichž žalovaný informace o zemi původu čerpal. Krajský soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí žalovaného je zákonné. [4] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy pro vady řízení před správním orgánem, které byly krajským soudem nesprávně posouzeny. Přijatelnost kasační stížnosti spatřuje stěžovatel v tom, že krajský soud „nesprávně posoudil způsob, jakým se žalovaný vypořádal se skutečnostmi nově uváděnými stěžovatelem, a to, že stěžovateli hrozí ve Vietnamu nebezpečí“. Stěžovatel pak zopakoval svoji námitku, že žalovaný neprovedl dostatečné srovnání situace v zemi původu v době podání první a druhé (nynější) žádosti o mezinárodní ochranu, neboť nevycházel z materiálů věnujících se situaci v zemi původu žalobce v době řízení o první žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Dle jeho názoru se žalovaný vůbec nevyjádřil k bezpečnostní situaci ve Vietnamu, a to ve vztahu k neúspěšným žadatelům o mezinárodní ochranu. Ze zprávy organizace Freedom House z roku 2017, která nebyla při vydání napadeného rozhodnutí použita, přitom vyplývá, že tito žadatelé mohou být po návratu do vlasti šikanováni či dokonce uvězněni. Je sice nepochybné, že v řízení o udělení mezinárodní ochrany nese žadatel břemeno tvrzení, ovšem ani to nezbavuje žalovaného povinnosti vypořádat se s konkrétními změnami situace v zemi původu. Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby byl napadený rozsudek krajského soudu zrušen, stejně jako rozhodnutí žalovaného a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. [5] Dříve, než mohl přistoupit k vypořádání uplatněného důvodu kasační stížnosti, musel Nejvyšší správní soud posoudit otázku její přijatelnosti. Podle §104a odst. 1 s. ř. s. ve znění účinném v době podání návrhu, jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. [6] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39 přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. [7] V projednávané věci spatřuje stěžovatel přijatelnost své kasační stížnosti v tom, že se žalovaný při posuzování přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu nedostatečně zabýval otázkou, zda nedošlo v zemi původu ke změně situace, neboť neměl k dispozici materiály z prvního řízení o udělení mezinárodní ochrany, a krajský soud pro tuto vadu jeho rozhodnutí nezrušil. Z uvedeného tvrzení ovšem nelze seznat, v čem by měl onen podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele požadovaný zákonem k tomu, aby mohla být kasační stížnost věcně projednána, spočívat. Žádná právní otázka, k níž by se měl Nejvyšší správní soud vyslovit v zájmu sjednocování judikatury, nebyla stěžovatelem nastolena, dovozované pochybení je pak formulováno dosti obecně a není zřejmé, jaké vady v hodnocení situace ze strany žalovaného (natožpak vady zásadní a svojí povahou extrémní, jež by mohly založit přijatelnost návrhu) by z něho měly plynout. Důvody zamítnutí první žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany byly v narační části rozhodnutí žalovaného popsány a stěžovatel je nijak nezpochybnil, krajský soud se vyjádřil také k tomu, proč považuje jeho návrat do země původu za možný. Tvrzení o nebezpečí šikany, či dokonce uvěznění, jež mu ve vlasti po návratu hrozí, uvedl stěžovatel poprvé až v kasační stížnosti, aniž by však současně tvrdil, že toto nebezpečí vyvstalo až po vydání napadeného rozsudku, takže je nemohl uplatnit dříve. Tato námitka je tedy svojí povahou nepřípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.) a nemohla by být posuzována věcně ani v případě přijatelnosti návrhu. Zásadou non refoulment se přitom krajský soud s ohledem na obsah žaloby i správního spisu zabýval dostatečně. [8] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že v projednávané věci neshledal žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti, proto ji podle výše citovaného §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl. [9] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). [10] Ustanovenému zástupci stěžovatele advokátu Mgr. Ladislavu Bártovi pak přiznal odměnu vypočtenou podle §9 odst. 4 a §7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby podle §11 odst. 1 písm. d) cit. vyhl. ve výši 3 100,-Kč a náhradu hotových výdajů podle §13 odst. 3 cit. vyhl ve výši 300,-Kč, úhrnem 3 400,-Kč. Uvedená částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení stěžovatele nese dle §60 odst. 4 s. ř. s. stát. Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 4. srpna 2022 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:04.08.2022
Číslo jednací:3 Azs 31/2021 - 40
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Usnesení
odmítnuto pro nepřijatelnost
Účastníci řízení:Ministerstvo vnitra
Prejudikatura:1 Azs 13/2006
Kategorie rozhodnutí:E
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2022:3.AZS.31.2021:40
Staženo pro jurilogie.cz:18.05.2024