ECLI:CZ:NSS:2022:3.AZS.31.2021:40
sp. zn. 3 Azs 31/2021 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: K. L. X., zastoupený Mgr.
Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 30. 10. 2020, č. j. OAM-617/ZA-ZA11-HA10-2020, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. 2.
2021, č. j. 66 Az 1/2020 - 51,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele advokátu Mgr. Ladislavu Bártovi s e
př i z ná vá odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 3 400,-
Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30
dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení žalobce ne se stát.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2020. Tímto rozhodnutím
žalovaný deklaroval, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle
§10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a řízení ve věci proto podle
§25 písm. i) tohoto zákona zastavil.
[2] Při posouzení věci vycházel soud z následujícího skutkového stavu. Žalobce je státním
příslušníkem Vietnamské socialistické republiky, do České republiky přicestoval v roce 2007,
pobýval zde na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. To mu však bylo
zrušeno v souvislosti s výkonem trestu odnětí svobody. Následně požádal o udělení mezinárodní
ochrany. Jeho žádost byla zamítnuta rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 10. 2019, žalobu proti
tomuto rozhodnutí pak zamítl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 2. 2020,
č. j. 63 Az 48/2019 - 40. Dne 16. 9. 2020 podal žalobce opakovanou žádost o udělení
mezinárodní ochrany. Důvodem podání žádosti byla jeho neochota vrátit se do Vietnamu, neboť
v České republice žije celá jeho rodina.
[3] Při posouzení věci vzal krajský soud v úvahu, že žalobce ve správním řízení netvrdil,
že by v zemi původu došlo k natolik zásadní změně bezpečnostní situace, aby to mělo vliv
z hlediska posouzení podmínek mezinárodní ochrany. Žádné takové skutečnosti pak netvrdil ani
v žalobě. Jeho námitky směřovaly obecně pouze k tomu, že žalovaný neprovedl srovnání situace
v zemi původu v době rozhodování o první žádosti s aktuální situací. Žalovaný však
v napadeném rozhodnutí explicitně deklaroval, že situace v zemi původu se ve sledovaném
období nezměnila. Součástí spisu jsou pak dva relevantní dokumenty, z nichž žalovaný informace
o zemi původu čerpal. Krajský soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí žalovaného
je zákonné.
[4] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) z důvodu uvedeného
v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy pro vady řízení před správním orgánem, které byly krajským
soudem nesprávně posouzeny. Přijatelnost kasační stížnosti spatřuje stěžovatel v tom, že krajský
soud „nesprávně posoudil způsob, jakým se žalovaný vypořádal se skutečnostmi nově uváděnými stěžovatelem,
a to, že stěžovateli hrozí ve Vietnamu nebezpečí“. Stěžovatel pak zopakoval svoji námitku, že žalovaný
neprovedl dostatečné srovnání situace v zemi původu v době podání první a druhé (nynější)
žádosti o mezinárodní ochranu, neboť nevycházel z materiálů věnujících se situaci v zemi
původu žalobce v době řízení o první žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Dle jeho názoru
se žalovaný vůbec nevyjádřil k bezpečnostní situaci ve Vietnamu, a to ve vztahu k neúspěšným
žadatelům o mezinárodní ochranu. Ze zprávy organizace Freedom House z roku 2017, která
nebyla při vydání napadeného rozhodnutí použita, přitom vyplývá, že tito žadatelé mohou být
po návratu do vlasti šikanováni či dokonce uvězněni. Je sice nepochybné, že v řízení o udělení
mezinárodní ochrany nese žadatel břemeno tvrzení, ovšem ani to nezbavuje žalovaného
povinnosti vypořádat se s konkrétními změnami situace v zemi původu. Z výše uvedených
důvodů stěžovatel navrhl, aby byl napadený rozsudek krajského soudu zrušen, stejně jako
rozhodnutí žalovaného a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení.
[5] Dříve, než mohl přistoupit k vypořádání uplatněného důvodu kasační stížnosti, musel
Nejvyšší správní soud posoudit otázku její přijatelnosti. Podle §104a odst. 1 s. ř. s. ve znění
účinném v době podání návrhu, jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud
pro nepřijatelnost.
[6] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39
přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě
ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné
vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
[7] V projednávané věci spatřuje stěžovatel přijatelnost své kasační stížnosti v tom,
že se žalovaný při posuzování přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu
nedostatečně zabýval otázkou, zda nedošlo v zemi původu ke změně situace, neboť neměl
k dispozici materiály z prvního řízení o udělení mezinárodní ochrany, a krajský soud pro tuto
vadu jeho rozhodnutí nezrušil. Z uvedeného tvrzení ovšem nelze seznat, v čem by měl onen
podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele požadovaný zákonem k tomu, aby mohla být
kasační stížnost věcně projednána, spočívat. Žádná právní otázka, k níž by se měl Nejvyšší
správní soud vyslovit v zájmu sjednocování judikatury, nebyla stěžovatelem nastolena,
dovozované pochybení je pak formulováno dosti obecně a není zřejmé, jaké vady v hodnocení
situace ze strany žalovaného (natožpak vady zásadní a svojí povahou extrémní, jež by mohly
založit přijatelnost návrhu) by z něho měly plynout. Důvody zamítnutí první žádosti o poskytnutí
mezinárodní ochrany byly v narační části rozhodnutí žalovaného popsány a stěžovatel je nijak
nezpochybnil, krajský soud se vyjádřil také k tomu, proč považuje jeho návrat do země původu
za možný. Tvrzení o nebezpečí šikany, či dokonce uvěznění, jež mu ve vlasti po návratu hrozí,
uvedl stěžovatel poprvé až v kasační stížnosti, aniž by však současně tvrdil, že toto nebezpečí
vyvstalo až po vydání napadeného rozsudku, takže je nemohl uplatnit dříve. Tato námitka je tedy
svojí povahou nepřípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.) a nemohla by být posuzována věcně ani
v případě přijatelnosti návrhu. Zásadou non refoulment se přitom krajský soud s ohledem na obsah
žaloby i správního spisu zabýval dostatečně.
[8] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že v projednávané věci neshledal žádné důvody
přijatelnosti kasační stížnosti, proto ji podle výše citovaného §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[9] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s.).
[10] Ustanovenému zástupci stěžovatele advokátu Mgr. Ladislavu Bártovi pak přiznal odměnu
vypočtenou podle §9 odst. 4 a §7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby podle
§11 odst. 1 písm. d) cit. vyhl. ve výši 3 100,-Kč a náhradu hotových výdajů podle
§13 odst. 3 cit. vyhl ve výši 300,-Kč, úhrnem 3 400,-Kč. Uvedená částka bude jmenovanému
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Náklady zastoupení stěžovatele nese dle §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 4. srpna 2022
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu