ECLI:CZ:NSS:2022:3.AZS.338.2021:32
sp. zn. 3 Azs 338/2021 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: V. U.,
zastoupený JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Praha 10, Archangelská 1568/1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 936/3, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2021,
č. j. 13 Az 41/2020-22,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 18. 8. 2020, č. j. OAM-383/ZA-ZA11-VL13-2020, žalovaný zamítl
žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
(dále jen „zákon o azylu“) jako zjevně nedůvodnou. Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl
Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem.
[2] Při posuzování věci vycházel městský soud z následujícího skutkového stavu.
Dne 10. 7. 2020 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, k níž při pohovoru mimo
jiné uvedl, že celý život žil v Moldavsku v obci Susleni, od roku 2006 pracoval v Rusku a do země
původu se vracel pouze občas. Do České republiky původně vycestoval na 3 měsíce, ale rozhodl
se zůstat, přestože neměl žádné pobytové povolení. Od října 2019 strávil šest měsíců v nemocnici
kvůli problémům s plícemi; v červenci 2020 mu zbývalo do ukončení léčby, spočívající již toliko
v užívání tří druhů léků, čtrnáct měsíců. Za léčbu musí nemocnici do pěti let uhradit 300 000 Kč.
Legalizaci pobytu mu zkomplikovala pandemie koronaviru, při nelegálním pobytu byl přistižen
policií a bylo mu uloženo správní vyhoštění do roku 2022. V případě návratu do vlasti by měl
problémy, protože si vypůjčil 1 000 € od soukromé osoby; po splacení 1 400 € mu však jeho
známá, která pracuje u policie, sdělila, že musí policii zaplatit 1 500 € jako poplatek za opožděnou
platbu. Ve vlasti nikdy neměl problémy se státními orgány, pouze byl jednou přistižen při řízení
pod vlivem alkoholu. V Moldavsku nebude schopen vydělat peníze, které v České republice dluží,
a zatím nemá jiné řešení než požádat o mezinárodní ochranu.
[3] Městský soud uvedl, že vyhláška č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon
o dočasné ochraně cizinců, výslovně zmiňuje Moldavsko jako bezpečnou zemi původu; žalovaný
tedy mohl bez dalšího uzavřít, že jde z hlediska azylového práva o bezpečnou zemi.
I přesto žalovaný provedl důkaz zprávou Ministerstva vnitra nazvanou „Hodnocení Moldavské
republiky jako bezpečné země původu, stav: červen 2019“, z níž ověřil, že situace v Moldavsku nedoznala
změn, jež by mohly svědčit o zhoršení situace jeho občanů ve vztahu k azylovému právu.
Tím splnil své povinnosti týkající se řádného zjištění skutkového stavu.
[4] Dále městský soud upozornil, že za uvedené situace je to žadatel o mezinárodní ochranu,
kdo musí prokázat, že v jeho konkrétním případě daný stát za bezpečnou zemi původu
považovat nelze. V posuzované věci žalobce tvrdil, že se do Moldavska nemůže vrátit zejména
kvůli špatné ekonomické a bezpečnostní situaci v zemi. Dle městského soudu však bylo tvrzení
ohledně bezpečnostní situace vyvráceno informacemi o Moldavsku (které splňují požadavky
vymezené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008-81);
nevyplývá z ní, že by tato země byla na pokraji občanské války, nebo že by zde byli utlačováni
protiruští aktivisté a že by jim hrozilo pronásledování, jak žalobce uváděl v žalobě.
Rovněž ekonomické potíže nespadají pod žádný azylově relevantní důvod. Důvodem udělení
mezinárodní ochrany nemůže být ani tvrzená nespokojenost žadatele se stavem dodržování
lidských práv. Konečně, ani zdravotní stav žalobce není tak vážný, aby byl důvodem vyhovění
jeho žádosti o mezinárodní ochranu, protože jej lze léčit pouhým užíváním léků dostupných
též v zemi původu žalobce. Žalobce tedy neprokázal, že v jeho případě nelze Moldavsko
považovat za bezpečnou zemi původu a rozhodnutí žalovaného tak z hlediska zákona obstojí.
[5] Proti tomuto rozsudku podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
kterou podřazuje pod důvody dle §103 odst. 1 písm. b) a d) soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“).
[6] Kasační stížnost je nicméně pouhou rekapitulací dřívější argumentace v azylovém řízení
a parafrázováním žalobních námitek; výtky vůči napadenému rozsudku jsou formulovány jen
zcela obecně. Stěžovatel tvrdí, že skutkové závěry napadeného rozsudku nemají oporu ve spisu
a že se městský soud nevypořádal se všemi prezentovanými důvody podané žádosti
o mezinárodní ochranu; naopak je místy zlehčoval a zčásti ignoroval. Stěžovatel přitom jasně
vyjádřil obavy z návratu do vlasti z důvodu tamní katastrofální ekonomické situace, množících se
případů vražd a hrozícího nebezpečí pro civilní obyvatelstvo. Trvá na tom, že pokud by městský
soud ověřil jím tvrzené skutečnosti, musel by dojít k závěru, že je dán přinejmenším důvod
k udělení doplňkové ochrany dle §14a zákona o azylu. Městský soud tedy dostatečně nevyvrátil
argumentaci, která jednoznačně potvrzuje důvodnost žádosti o mezinárodní ochranu.
[7] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnil s odůvodněním napadeného
rozsudku. Uvedl, že kasační stížnost pouze kopíruje žalobní námitky s tím rozdílem, že tvrzená
pochybení jsou nyní místo správních orgánů připisována městskému soudu. Napadený rozsudek
považuje za přezkoumatelný, naopak stěžovatel neprokázal, že by v jeho případě nešlo
Moldavsko považovat za bezpečnou zemi původu.
[8] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k posouzení důvodnosti kasačních
námitek, musel se zabývat otázkou přijatelnosti kasační stížnosti.
[9] Podle §104a odst. 1 s. ř. s. platí, že jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským
soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší
správní soud pro nepřijatelnost.
[10] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
č. 933/2006 Sb. NSS (všechna citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz), je přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší
správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení
o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad práva a sjednocování rozhodovací činnosti
krajských soudů. Přijatelnost kasační stížnosti by rovněž dle výše citovaného usnesení
č. j. 1 Azs 13/2006 – 39 zakládalo zásadní pochybení městského soudu při výkladu hmotného
či procesního práva, pokud by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
Tyto judikatorní závěry, vyslovené v době, kdy byl institut nepřijatelnosti vyhrazen pouze
pro věci mezinárodní ochrany (tj. do 31. 3. 2021), jsou i nadále plně aplikovatelné, neboť recentní
znění §104a s. ř. s. pouze rozšířilo okruh případů, ve kterých se tato procesní podmínka zjišťuje.
[11] Předně nelze přehlédnout, že stěžovatel v kasační stížnosti žádný důvod její přijatelnosti
neuvádí. Nepředestřel v ní ani žádnou právní otázku, jež by mohla mít obecný dopad
na rozhodovací činnost krajských soudů a k níž by se měl Nejvyšší správní soud vyslovit
za účelem sjednocování judikatury. Takovou otázku soud nedovodil ani z obsahu napadeného
rozsudku či ze soudního a správního spisu. Stěžovatel v zásadě namítá pouze obecně vadu
napadeného rozsudku spočívající v tom, že je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.
[12] Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu (tj. těžká procesní vada) by důvod
přijatelnosti založit mohla, městský soud však v napadeném rozsudku dostatečně, srozumitelně
a přesvědčivě odpověděl na všechny uplatněné žalobní námitky (viz zejména odstavce [14] až [21]
jeho odůvodnění); nebylo přitom jeho povinností vypořádat se také s tvrzeními uvedenými pouze
v žádosti o udělení mezinárodní ochrany (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
2. 9. 2021, č. j. 9 Azs 159/2021-23). Napadený rozsudek tedy není nepřezkoumatelný a kasační
soud nezjistil ani žádné jiné pochybení městského soudu ve smyslu výše uvedeného usnesení
č. j. 1 Azs 13/2006 – 39. Skutkové závěry městského soudu přitom zjevně vycházejí z obsahu
spisového materiálu shromážděného žalovaným.
[13] Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že městský soud pochybil, pokud z tvrzení stěžovatele
nedovodil existenci azylového důvodu ve smyslu ustanovení §14a zákona o azylu
(humanitární azyl), stěžovatel nikterak nepolemizuje s odkazem městského soudu na dikci
ustanovení §16 odst. 3 zákona o azylu (viz odst. [12] odůvodnění napadeného rozsudku),
podle kterého se v případě zamítnutí azylové žádosti podle §16 odst. 2 citovaného zákona
existence tohoto azylového důvodu neposuzuje.
[14] Nejvyšší správní soud tedy z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle
§104a odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
[15] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1,
větou první s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Podle rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu totiž představuje odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost zjednodušený meritorní
přezkum, nelze jej proto ztotožnit s jinými případy odmítnutí kasační stížnosti, například
pro neodstranění vad či z důvodů stanovených v §46 odst. 1 s. ř. s. (srov. usnesení ze dne
25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 – 33, část III. 4.; č. 4170/2021 Sb. NSS). Na danou věc proto
nedopadá pravidlo uvedené v §60 odst. 3, větě první s. ř. s., dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Stěžovatel v řízení úspěch
neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo
na náhradu nákladů řízení, žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Nejvyšší správní
soud proto rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nemá žádný
z účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 30. srpna 2022
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu