ECLI:CZ:NSS:2022:3.AZS.364.2020:86
sp. zn. 3 Azs 364/2020 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého, v právní věci žalobce: J. D. U., zastoupený
JUDr. Athanassiosem Pantazopoulosem, advokátem se sídlem Slavíkova 1510/19, Praha 2, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2019, č. j. OAM-201/ZA-ZA11-K03-2018, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2020, č. j. 45 Az 11/2019
- 34,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 10. 5. 2019. Tímto rozhodnutím nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana
podle §12, §13, §14, §14a a 14b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu. Žalobce
poprvé požádal o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky dne 31. 8. 2006.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 9. 2006 mu tato ochrana nebyla udělena, neboť žalovaný
dospěl k závěru, že žalobcem tvrzené pronásledování z důvodu jeho členství v politické straně
PDP není ničím podloženo a některá jeho tvrzení jsou nevěrohodná. Dne 1. 3. 2018 podal
žalobce další žádost o udělení mezinárodní ochrany. V průběhu řízení uvedl, že je státním
příslušníkem Nigérie z etnika Ingbo a hlásí se ke křesťanskému vyznání. Asi od roku 2010 byl
členem skupiny BIAFRA, která usiluje o vytvoření vlastního státu, a od roku 2014 je členem
spřízněného hnutí IPOB. Je ženatý, manželka žije v Rožnově pod Radhoštěm spolu s jeho
dcerou. Žalobce byl asi 3, 5 roku ve vězení za drogovou trestnou činnost, od té doby o své rodině
nic neví. Vlast navštívil naposledy na dobu asi pěti měsíců na přelomu let 2013 a 2014 za účelem
návštěvy rodiny, od té doby přebývá nepřetržitě v České republice. Kvůli svému odsouzení však
přišel o povolení k pobytu.
[3] Po vyhodnocení žalobcovy výpovědi i obsahu listin obsažených ve správním spisu dospěl
krajský soud ve shodě s žalovaným k závěru, že údaje uváděné žalobcem jsou rozporné, zmatečné
a ve výsledku nevěrohodné. Jeho pronásledování tak nebylo prokázáno.
[4] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) formálně z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Konkrétně namítal, že správní orgán a následně ani soud
nepřihlédly k nejrůznějším zprávám lidsko-právních organizací, jako např. Human Right Watch
anebo Amnesty International, které se problematikou dodržování lidských práv i v Biafře
zabývají. Pronásledování představitelů hnutí IPOB probíhalo v minulosti a trvá dosud. Nelze tedy
vyloučit, že při návratu stěžovatele do země původu dojde k jeho uvěznění, mučení, zabití nebo
jiné formě nelidského zacházení. Správní orgán a následně ani soud se nezabývaly dopadem jeho
nuceného návratu do země původu, v jehož důsledku by došlo k porušení Ženevské úmluvy
o právním postavení uprchlíků a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
především jeho čl. 3 a 6. K tomu stěžovatel odkázal na příslušnou judikaturu Nejvyššího
správního soudu, především na rozsudek ze dne 25. 4. 2019, č. j. 5 Azs 207/2017 - 36, a také
na rozsudek ze dne 30. 9. 2013, č. j. 4 Azs 24/2013 - 34. Ohledně hodnocení věrohodnosti své
výpovědi se pak dovolával usnesení ze dne 16. 6. 2020, č. j. 1 Azs 422/2019 - 41. V čem spatřuje
přijatelnost své kasační stížnosti, neuvedl. Závěrem navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen
a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Podle §104a odst. 1 s. ř. s. ve znění účinném v době podání kasační stížnosti, jestliže
kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.
[6] V projednávané věci je kasační stížnost přípustná, avšak dříve, než mohl přistoupit
k vypořádání kasačních námitek, musel Nejvyšší správní soud zodpovědět otázku její přijatelnosti.
[7] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě
ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné
vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů kasační stížnosti,
stanovených v §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž též uvést, v čem stěžovatel spatřuje – v mezích kritérií
přijatelnosti – v konkrétním případě přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
[8] Jak bylo již uvedeno výše, stěžovatel sám v kasační stížnosti za účelem věcného
projednání svého návrhu neuvedl žádné důvody, v nichž by spatřoval podstatný přesah vlastních
zájmů, skutečnosti patřičného významu pak z úřední povinnosti nezjistil ani Nejvyšší správní
soud. Otázka hodnocení věrohodnosti výpovědi žadatele o mezinárodní ochranu byla již
judikaturou Nejvyššího správního soudu řešena (k věci nejblíže v rozsudku ze dne 6. 2. 2008,
č. j. 1 Azs 18/2007 - 55, ale též ve stěžovatelem zmiňovaném rozsudku ze dne 16. 6. 2020,
č. j. 1 Azs 422/2019 - 41, s jehož základními tezemi je napadený rozsudek krajského soudu
v souladu) a projednávaná věc žádný prostor k dalším zobecňujícím závěrům a ke sjednocování
judikatury neposkytuje. Nejvyšší správní soud pak nezjistil ani excesivní vybočení krajského
soudu při jeho postupu v řízení či při zjišťování skutkového stavu, ani extrémní nesoulad mezi
skutkovými zjištěními a právními závěry, které na jejich základě soud učinil. Z výše uvedených
důvodů proto kasační stížnost podle výše citovaného ustanovení §104a odst. 1 s. ř. s. jako
nepřijatelnou odmítl.
[9] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 14. června 2022
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu