ECLI:CZ:NSS:2022:3.AZS.414.2020:28
sp. zn. 3 Azs 414/2020 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Y. T.,
zastoupený Mgr. Janem Vondrou, advokátem se sídlem Palackého třída 2203/186, Brno,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2019, č. j. OAM-417/ZA-ZA11-VL16-2019, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2020,
č. j. 33 Az 34/2019 - 52,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek
Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
21. 6. 2019. Tímto rozhodnutím nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle
§12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu. Žalobce
pochází ze Zakarpatské oblasti (M.), je svobodný, bezdětný, vyznáním katolík. Je ukrajinské
národnosti, mluví rusky a ukrajinsky, nikdy nebyl politicky činný. Naposledy pobýval na Ukrajině
v roce 2009. Do České republiky přicestoval v roce 2010, následně získal povolení
k dlouhodobému pobytu. V roce 2015 byl z území České republiky vyhoštěn, ztratil pas,
na Ukrajinu však nevycestoval, a to především z toho důvodu, že se obával povolání do armády.
Povolávací rozkaz mu sice nebyl doručen, ale podle jeho tvrzení jej zřejmě převzal jeho otec.
Žádost o udělení mezinárodní ochrany si žalobce podal až 1. 5. 2019, důvodem byla snaha
o legalizaci pobytu, přetrvávající obava z povolání do armády, ekonomické důvody a skutečnost,
že na Ukrajině se nemá kam vrátit.
[3] Po posouzení výše uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že podmínky
pro udělení mezinárodní ochrany nejsou splněny. Shodně se žalovaným měl za to, že žalobce
podal žádost o udělení mezinárodní ochranu jen s cílem vyhnout se správnímu vyhoštění,
přičemž tvrzené obavy z povolání do armády azylovým důvodem nejsou. Ostatní, podružnější
námitky pak neshledal relevantními.
[4] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) formálně z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. V obecné rovině přitom namítá, že žalovaný dostatečně
nezjistil skutkový stav věci, v důsledku čehož dospěl k řadě vadných závěrů. Krajský soud
se pak dle jeho názoru v napadeném rozsudku se závěry žalovaného v podstatě jen ztotožnil
a jeho argumentaci potvrdil. Vadu řízení před správním orgánem pak stěžovatel spatřuje v tom,
že žalovaný vycházel pouze z informačních zdrojů, které si sám zpracoval (MZV či OAMP),
a nevzal v potaz informace o současné situaci na Ukrajině, které je možno získat z otevřených
zdrojů, především na internetu. Na základě toho pak dospěl k nesprávnému závěru, že stěžovateli
v zemi jeho původu vážná újma ve smyslu §12 a 14b zákona o azylu nehrozí.
[5] Žalovaný se dle názoru stěžovatele řádně nevypořádal ani s jeho námitkami ohledně
udělení humanitárního azylu a doplňkové ochrany, a to přes jeho opakované upozornění,
že se svou rodinou na Ukrajině není v kontaktu, a i když stěžovatel uvedl důvody, pro které
ani není možné, aby u své rodiny (ať už u otce nebo u bratra) pobýval. Navíc mu stále hrozí
postih za nenastoupení vojenské služby. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že stále probíhající
konflikt nelze posuzovat rigidně, pouze podle situace v určitém období, ale je nutné
vždy zohlednit aktuální vývoj a proměnlivost dění. Dle jeho názoru tak neposkytnutí
doplňkové ochrany je porušením nejen příslušných ustanovení zákona o azylu, ale i zásady
non-refoulement vyplývající z čl. 33 Ženevské úmluvy, a to zejména z důvodu možného ohrožení
života stěžovatele v případě rozšíření bojů z východních částí Ukrajiny do ostatních částí země.
[6] Z výše uvedeného je dle stěžovatele „zjevně patrné“, že důvody kasační stížnosti
významným způsobem přesahují jeho vlastní zájmy ve smyslu §104a s. ř. s. Závěrem proto
navrhl, aby byl zrušen jak napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, tak i rozhodnutí
žalovaného z 21. 6. 2019, a jemu přiznány náklady řízení.
[7] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k věcnému vypořádání uplatněných
námitek, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.
[8] Podle §104a s. ř. s. ve znění účinném v době podání návrhu, jestliže kasační stížnost
ve věcech mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele,
odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.
[9] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39
přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je –
kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též
nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních
zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
[10] Stěžovatel ve své kasační stížnosti ztotožnil důvody její přijatelnosti s uplatněnými důvody
pro její podání. Žádnou konkrétní právní otázku, kterou by měl Nejvyšší správní soud řešit
v rámci sjednocování judikatury, neuvedl, z velmi obecně formulovaných kasačních důvodů
pak lze sotva dovodit, v čem měl vlastně krajský soud konkrétně pochybit, natožpak aby z nich
bylo zřejmé, proč má stěžovatel za to, že povaha jeho věci svým významem podstatně přesahuje
jeho vlastní zájmy. Žádný přesah vlastních zájmů stěžovatele pak v okolnostech projednávané
věci nenalezl ani Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti. Za této situace tedy podanou kasační
stížnost podle výše citovaného ustanovení §104a odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
[11] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 10. února 2022
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu