ECLI:CZ:NSS:2022:3.AZS.43.2022:34
sp. zn. 3 Azs 43/2022 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: V. R., zastoupeného
JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2021, č. j. OAM-6/LE-BA02-VL14-2021, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2021,
č. j. 62 Az 21/2021-30,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zam ít á .
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
specifikovaného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým zamítl jeho
žalobu proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl jeho
žádost o udělení mezinárodní ochrany podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, jako
zjevně nedůvodnou, neboť stěžovatel neprokázal, že v jeho případě nelze Ukrajinu považovat
za bezpečnou zemi původu. Krajský soud se ve svém rozsudku ztotožnil se závěry žalovaného
a posoudil žádost stěžovatele jako účelovou.
[2] Stěžovatel společně s podáním kasační stížnosti požádal Nejvyšší správní soud o přiznání
jejího odkladného účinku. Svůj návrh odůvodnil tím, že v opačném případě pro něj ztratí
konečný výsledek řízení význam, neboť se již bude potýkat s popsanými následky návratu
do země původu. Podle jeho názoru bude rovněž čelit obavám z návratu do vojenské oblasti,
ve které dochází k zabíjení civilistů a kde je situace značně nestálá. Zdůraznil, že byl vystaven
mučení ze strany ukrajinských státních orgánů (kontrarozvědky), kvůli kterému musel opustit
Ukrajinu. Tuto okolnost dle jeho přesvědčení nevyhodnotil žalovaný v napadeném rozhodnutí
správně. Dále uvedl, že přiznáním odkladného účinku nebude způsobena žádná újma třetím
osobám a nebude znamenat ani rozpor s veřejným zájmem, neboť nepředstavuje hrozbu
pro veřejný pořádek, veřejné zdraví a bezpečnost státu. Možnost zůstat na území České republiky
po dobu vedeného řízení považuje za zcela zásadní a zároveň upozornil na nedávné narození
své dcery.
[3] Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl,
že stěžovatelovy důvody nenaplňují podmínky uvedené v §73 odst. 2 soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), neboť nedostál své povinnosti prokázat jím tvrzenou újmu. Dodal,
že povinnost cizince vycestovat z území České republiky samo o sobě nemůže ohrozit jeho právo
na spravedlivý proces. Důvodem pro přiznání odkladného účinku není ani zájem cizince
na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti.
[4] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší
správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného
rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud
není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být
vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s. Podle tohoto
ustanovení soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Po posouzení návrhu stěžovatele a všech souvisejících skutečností Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že podmínka nepoměrně větší újmy plynoucí z §73 odst. 2 s. ř. s. nebyla
stěžovatelem v tomto případě naplněna.
[6] Stěžovatel v prvé řadě namítá, že samotné soudní řízení by v případě jeho vycestování
pro něj ztratilo význam a v zemi svého původu by nemohl přebírat poštu, účastnit se případného
jednání a v případě pozitivního výsledku se vrátit zpět. V této souvislosti soud odkazuje
na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020,
č. j. 8 Azs 339/2019-38, v němž roz šířený senát uvedl, že obecně vyjádřený zájem cizozemského
stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem
a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších
individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Cizinci byl
ustaven jako jeho zástupce advokát JUDr. Maroš Matiaško, LL.M., který i bez jeho osobní
přítomnosti je schopen hájit jeho zájmy během probíhajícího řízení o kasační stížnosti. V tomto
ohledu tak nelze spatřovat nepoměrně větší újmu.
[7] Stěžovatel dále uvedl, že byl obětí mučení ze strany ukrajinské kontrarozvědky. Obává
se, že v případě jeho návratu do země původu bude jejími členy znovu zadržen a bude vystaven
dalšímu mučení, nelidskému a ponižujícímu zacházení a věznění. Nejvyšší správní soud uvádí,
že stěžovatel takto tvrzenou újmu ve svém návrhu nepodložil žádnými indiciemi či alespoň
odkazy, na základě nichž by si soud mohl ověřit její existenci. Za takového stavu nemohl soud
přisvědčit oprávněnosti stěžovatelova tvrzení. Stěžovatel zároveň zmínil, že se mu před
nedávnem narodila dcera. Z takto obecně podané informace taktéž nelze nijak ověřit její
pravdivost, neboť stěžovatel neuvedl její jméno a ani datum narození. Z údajů poskytnutých
stěžovatelem při pohovoru dne 16. 2. 2021 naopak vyplývá, že je svobodný a bezdětný.
[8] K bezpečnostní situaci v zemi původu stěžovatele Nejvyšší správní soud uvádí,
že si je vědom momentálního vývoje na Ukrajině. Stěžovatel pouze uvedl, že se bude muset
navrátit do vojenské oblasti, kde dochází k zabíjení civilistů. To je sice pravda, nicméně soud
na tomto místě musí dodat, že Ukrajina vyhlásila všeobecnou mobilizaci pro muže ve věku
od 18 do 60 let. Stěžovatel má tak povinnost zapojit se do obrany své země. Případné nesplnění
této povinnosti je už však na jeho zvážení a odpovědnosti.
[9] Nejvyšší správní soud v souvislosti se situací stěžovatele však konstatuje, že dne
17. 3. 2022 prezident České republiky podepsal zákon o některých opatřeních v souvislosti
s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, který
v nejbližších dnech bude vyhlášen ve Sbírce zákonů a nabude účinnosti. Na základě tohoto
zákona je stěžovatel oprávněn požádat o udělení dočasné ochrany, která mu umožní legální pobyt
na území České republiky, a nebude tak nucen k vycestování do země svého původu. Nejvyšší
správní soud proto dospěl k závěru, že nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nemůže
stěžovateli vzniknout nepoměrně větší újma, protože mu nehrozí v současné době reálné riziko,
že by byl nucen na Ukrajinu odcestovat. Soud dodává, že stěžovateli v případě změny situace nic
nebrání v tom, aby o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti požádal později znovu.
[10] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v daném případě
nejsou podmínky ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. naplněny, a proto návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své
budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005-76).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 24. března 2022
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu