ECLI:CZ:NSS:2022:4.ADS.408.2021:17
sp. zn. 4 Ads 408/2021 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: J. P., zast. JUDr. Josefem
Doubkem, advokátem, se sídlem Tylova 242, Pelhřimov, proti žalovanému: Ministerstvo práce
a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 17. 8. 2021, č. j. MPSV-2021/80502-421/1, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 11. 2021,
č. j. 55 Ad 17/2021 - 54,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 8. 2021, č. j. MPSV-2021/80502-421/1, bylo zamítnuto
odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Jihlavě ze dne
8. 4. 2021, č. j. PEA-404/2021-5, kterým byla žalobkyně vyřazena z evidence uchazečů
o zaměstnání z důvodu nesplnění oznamovací povinnosti bez vážných důvodů, neboť
neoznámila úřadu práce výkon činnosti na základě dohody o pracovní činnosti, který nebrání
vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, nejpozději v den nástupu k výkonu této činnosti.
[2] Řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích
usnesením ze dne 25. 11. 2021, č. j. 55 Ad 17/2021 - 54, podle ustanovení §47 písm. c)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a §9 odst. 1
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o soudních poplatcích“), zastavil, neboť žalobkyně ve lhůtě stanovené v usnesení soudu
k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 3.000 Kč, která uplynula v pátek 19. 11. 2021,
ani do dne soudního rozhodnutí tuto svou poplatkovou povinnost nesplnila, i když byla poučena
o důsledcích včasného nezaplacení soudního poplatku.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Proti tomuto usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou
kasační stížnost. V ní namítla, že k nezaplacení soudního poplatku došlo administrativní
a technickou chybou, když ona i její právní zástupce byli přesvědčeni, že je zaplacen. Po doručení
napadeného usnesení byl okamžitě soudní poplatek ve výši 3.000 Kč poukázán na účet soudu,
čímž byl uvedený nedostatek zhojen a neměla by následovat sankce spočívající v nemožnosti
projednat žalobu. Z jejího obsahu je přitom patrné, jak je pro ni rozhodnutí v této věci významné
a jaké důsledky pro ni vyplývají z rozhodnutí žalovaného. Je osobou zdravotně postiženou
kvůli autohavárii, kterou způsobil opilý řidič jiného motorového vozidla. Proto primární zájem
na řádném posouzení rozhodnutí žalovaného by neměl být převýšen omylem nezaplaceným
soudním poplatkem ve stanovené lhůtě. S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatelka navrhla
zrušení napadeného usnesení krajského soudu.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost.
Poukázal přitom na skutečnost, že je vlastní odpovědností každého poplatníka, aby se soudní
poplatek dostal do dispozice soudu řádně a včas, jak uvedl Ústavní soud v nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 9/20, kterým zamítl návrh na zrušení ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích, podle jehož části se k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty nepřihlíží.
III. Posouzení kasační stížnosti
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelka
je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[6] Následně se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, jinak by ji odmítl jako nepřijatelnou
(§104a odst. 1 s. ř. s. a čl. II zákona č. 77/2021 Sb.). Vymezením neurčitého právního pojmu
„podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele“ se již Nejvyšší správní soud zabýval
při výkladu §104a s. ř. s., ve znění účinném do 31. 3. 2021 (viz usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS). Novelou soudního řádu správního provedenou
zákonem č. 77/2021 Sb. byl s účinností od 1. 4. 2021 rozšířen okruh případů,
při jejichž přezkumu Nejvyšší správní soud posuzuje přijatelnost kasační stížnosti.
Nově se nejedná jen o věci azylu, resp. o věci mezinárodní ochrany, nýbrž o všechny věci,
v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce. Tato změna nezakládá
žádný rozumný důvod měnit kritéria přijatelnosti kasační stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 27).
[7] Při rozhodování o nepřijatelnosti kasační stížnosti proto Nejvyšší správní soud i nadále
vychází z judikatorně ustálených kritérií (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021,
č. j. 8 As 287/2020 - 33, bod 52), jež pramení ze závěrů usnesení č. j. 1 Azs 13/2006 - 39.
O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových
případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly
plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, 2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech
sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky řešené dosud správními soudy
jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení
se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud a) krajský soud ve svém
rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
V posuzované věci však Nejvyšší správní soud podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatelky
neshledal.
[8] Napadené usnesení krajského soudu bylo vydáno za použití §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích, ve znění zákona č. 296/2017 Sb., podle něhož nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním
návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho
zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném
uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
Uvedené ustanovení je tedy naprosto jednoznačné a neumožňuje přihlížet k úhradě soudního
poplatku po skončení uvedené patnáctidenní (či kratší) lhůty stanovené ve výzvě soudu pro jeho
zaplacení, a to bez ohledu na důvody, jež zapříčinily pozdní splnění poplatkové povinnosti,
či na důsledky rozhodnutí správního orgánu napadeného žalobou pro poplatníka. To potvrzuje
rovněž ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu představovaná kupříkladu usnesením
ze dne 14. 12. 2017, č. j. 3 As 321/2017 - 19, v němž se uvádí, že lhůta dodatečně určená soudem
k zaplacení soudního poplatku podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném
od 30. 9. 2017, je zcela nepochybně propadná, což vyplývá i z důvodové zprávy
k zákonu č. 296/2017 Sb.
[9] V dané věci byla stěžovatelka usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
3. 11. 2021, č. j. 55 Ad 17/2021 - 36, vyzvána k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši
3.000 Kč v patnáctidenní lhůtě od jeho doručení, k čemuž došlo dne 4. 11. 2021, přičemž byla
řádně poučena o důsledcích nesplnění poplatkové povinnosti ve stanovené lhůtě. Před jejím
uplynutím do pátku 19. 11. 2021 však stěžovatelka soudní poplatek neuhradila a učinila
tak až po obdržení usnesení o zastavení žalobního řízení dne 26. 11. 2011. Přiznání právních
účinků této pozdní aktivity by bylo v naprostém rozporu s aktuálním zněním ustanovení
§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, jehož smyslem je stanovení časově ohraničené
a nepřekročitelné lhůty pro dodatečné splnění poplatkové povinnosti (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2020, č. j. 4 Afs 201/2020 - 23), na čemž nemohou
nic změnit ani důvody uvedené v kasační stížnosti. Proto není možné k opožděnému zaplacení
soudního poplatku za žalobu ve výši 3.000 Kč přihlédnout a na jeho základě zrušit napadené
usnesení krajského soudu, čehož se stěžovatelka domáhala.
IV. Závěr a náklady řízení
[10] S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze konstatovat, že krajský soud věc posoudil
zcela v souladu s ustálenou judikaturou správních soudů a nedopustil se ani jiného hrubého
pochybení, které by vyžadovalo zásah Nejvyššího správního soudu. Ten proto podle §104a
odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, neboť svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle úspěchu
ve věci v souladu s §60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení
rozšířeného senátu č. j. 8 As 287/2020 - 33, část III. 4.). Stěžovatelka v tomto řízení úspěch
neměla, a proto nemá právo na náhradu jeho nákladů. Procesně úspěšnému žalovanému v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho běžné úřední
činnosti. Proto Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti. Z právě citovaného rozhodnutí rozšířeného senátu plyne rovněž
to, že stěžovatelka nemá právo na vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2022
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu