ECLI:CZ:NSS:2022:4.AFS.111.2022:22
sp. zn. 4 Afs 111/2022 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: EKO Logistics s.r.o.,
IČ 26710170, se sídlem Tyršova 68, Týnec nad Labem, zast. Mgr. Jakubem Hajdučíkem,
advokátem, se sídlem Sluneční náměstí 14, Praha 5, proti žalovanému: Generální finanční
ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
24. 2. 2022, č. j. 8 A 65/2021 - 46,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se v rac í soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč,
který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám advokáta Mgr. Jakuba
Hajdučíka do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Shrnutí předcházejícího řízení
[1] Žalobou na ochranu proti nečinnosti podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský
soud“) se žalobkyně podle §79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), domáhala vydání meritorního rozhodnutí v řízení
vedeném žalovaným o jejím odvolání proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne
11. 2. 2021, č. j. 5468/21/5200-11431-711413.
[2] Městský soud rozsudkem ze dne 24. 2. 2022, č. j. 8 A 65/2021 - 46, žalobu na ochranu
proti nečinnosti žalovaného zamítl.
[3] V odůvodnění rozsudku městský soud nejprve citoval relevantní ustanovení soudního řádu
správního a konstatoval, že o nečinnost správního orgánu se jedná pouze tehdy, neexistuje-li
žádná skutečnost bránící v řízení činit úkony a rozhodovat. Dále odkázal na usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2010, č. j. 7 Ans 5/2008 - 164, č. 2181/2011 Sb.
NSS, a uvedl, že posouzení toho, zda je správní orgán nečinný, je otázkou důvodnosti žaloby.
Ze skutkových okolností případu bylo zřejmé, že žalobkyně podala dne 27. 5. 2021 podnět
na ochranu proti nečinnosti podle §38odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“), který byl Ministerstvem financí podle odstavce
čtvrtého téhož ustanovení odložen, neboť odvolání žalobkyně nebylo žalovanému vůbec
postoupeno, a ten proto nemohl být nečinný. Žalovaný pak ve věci rozhodl až po podání žaloby,
a to rozhodnutím ze dne 17. 8. 2021, č. j. 50336/21/7700-10124-202542. Na tuto skutečnost
městský soud žalobkyni upozornil, avšak ta na ni nereagovala. Proto městský soud učinil závěr,
že nečinnost žalovaného, proti níž žalobkyně brojila, v době jeho rozhodování již netrvala.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou
kasační stížnost. V ní namítla, že žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 3. 2020,
č. j. 12552/20/7700-10124-050820, nařídil podle §121 až §123 daňového řádu
přezkoumání rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15. 11. 2019,
č. j. 47389/19/5200-11433-711413 (dále jen „rozhodnutí ze dne 15. 11. 2019“). To pak napadla
správní žalobou u Krajského soudu v Praze, což brání jakémukoli daňovému řízení. Podle §62
s. ř. s. současně platí, že vydat nové rozhodnutí nebo provést jiný úkon, jímž bude vyhověno
daňovému subjektu, lze pouze se souhlasem soudu. Předmětné ustanovení je přitom speciálním
ustanovením k obecné možnosti správce daně nařídit podle §121 až §123 daňového řádu
přezkoumání rozhodnutí, což potvrzuje §124 odst. 2 téhož zákona. Změny rozhodnutí
Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15. 11. 2019 tak bylo možné dosáhnout pouze
postupem podle §62 s. ř. s. Stěžovatelka dále odkázala na relevantní judikaturu Nejvyššího
správního soudu, podle níž jsou daňová rozhodnutí, k jejichž vydání nebyl příslušný žádný
správní orgán, nicotná, čemuž odpovídá rovněž §105 daňového řádu. V posuzovaném případě
tak je rozhodnutí nicotné, jelikož k jeho vydání nebylo Odvolací finanční ředitelství vůbec
oprávněno, přičemž k uspokojení stěžovatelky mělo správně dojít postupem podle §62 s. ř. s. Ta
v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2009,
č. j. 4 Ads 105/2008 - 185. V důsledku uvedeného měl žalovaný místo vydání rozhodnutí
o odvolání stěžovatelky vyslovit nicotnost rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne
11. 2. 2021, č. j. 5468/21/5200-11431-711413. Pokud tak neučinil, je nicotné i jeho rozhodnutí
o odvolání ze dne 17. 8. 2021, č. j. 50336/21/7700-10124-202542, a nečinnost žalovaného nadále
trvá. Městský soud tak k předmětnému rozhodnutí neměl vůbec přihlížet.
[5] S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti nejprve zrekapituloval podstatu žaloby na ochranu
proti nečinnosti správního orgánu. Dále konstatoval, že se soud v posuzovaném případě nemohl
zabývat kasačními námitkami stěžovatelky ohledně zákonnosti postupu žalovaného při nařízení
přezkoumání rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15. 11. 2019, případně
skutečností, zdali byl žalovaný o odvolání oprávněn meritorně rozhodnout, či pouze vyslovit
nicotnost prvoinstančního rozhodnutí. Podle žalovaného pak je uspokojení daňového subjektu
podle §62 s. ř. s. ve spojení s §124 daňového řádu speciálním typem přezkumného řízení, jehož
využití má aplikační přednost před obecným přezkumem rozhodnutí podle §121 až §123
daňového řádu za podmínky, že je daňový subjekt uspokojen. Jinak řečeno postup podle §124
daňového řádu je důvodný pouze v případě změny nebo zrušení přezkoumávaného rozhodnutí
ve prospěch daňového subjektu. Ten následně podle §62 s. ř. s. sdělí soudu, zda byl uspokojen.
Daňový řád ani soudní řád správní pak nevylučují nařízení či provedení přezkumného řízení
podle §121 až §123 daňového řádu v průběhu soudního přezkumu přezkoumávaného
rozhodnutí. Ze znění §124 odst. 2 daňového řádu jen vyplývá, že ustanovení o nařízení
přezkoumání rozhodnutí se nepoužijí, je-li aplikován speciální postup uspokojení navrhovatele.
Z ustanovení §75 odst. 1 s. ř. s. je dále zřejmé, že soud při přezkumu správního rozhodnutí
vychází ze skutkového stavu věci v době rozhodování správního orgánu. Zákaz přezkoumání
správního rozhodnutí nadřízeným správním orgánem tak nelze z citovaných ustanovení dovodit.
IV. Posouzení kasační stížnosti
[7] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla, že rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství
ze dne 15. 11. 2019 napadla správní žalobou, což brání jakémukoli daňovému řízení. Nařídil-li
žalovaný podle §121 až §123 daňového řádu přezkoumání předmětného rozhodnutí, postupoval
nesprávně. Vyhovět stěžovatelce vydáním nového rozhodnutí, případně jiným úkonem totiž bylo
možné pouze v řízení podle §62 s. ř. s. Uvedené ustanovení je přitom speciální k §121 až §123
daňového řádu, což vyplývá z §124 odst. 2 daňového řádu. Odvolací finanční ředitelství
tak nebylo k vydání předmětného rozhodnutí vůbec příslušné, v důsledku čehož je nicotné.
Žalovaný tak měl místo meritorního rozhodnutí o odvolání stěžovatelky vyslovit nicotnost
zmíněného rozhodnutí, jak vyplývá §105 daňového řádu. Neučinil-li tak, byl i nadále nečinný
a městský soud k jeho rozhodnutí o odvolání stěžovatelky neměl přihlížet.
[8] Výše uvedené kasační námitky však stěžovatelka neuplatnila v žalobě na ochranu
proti nečinnosti žalovaného, ve které mu pouze vytýkala, že v zákonem stanovené
lhůtě, tedy nejpozději do dne 4. 6. 2021 nerozhodl o jejím odvolání podaném dne 4. 3. 2021
proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 11. 2. 2021,
č. j. 5468/21/5200-11431-711413, přičemž podnět na odstranění nečinnosti Ministerstvo financí
odložilo, neboť žalovaný předmětné odvolání nemá, a proto nemůže být nečinný. Současně
v žalobě brojila proti tomuto způsobu vyřízení podnětu k nápravě nečinnosti žalovaného.
Kasační stížnost se tedy opírá o naprosto jiné důvody, než byly uplatněny v žalobním řízení,
ačkoliv v něm jimi mohlo být argumentováno.
[9] Navíc řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti slouží k ochraně před nečinností
žalovaného správního orgánu s vydáním rozhodnutí nebo osvědčení (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 1. 2018, č. j. 9 Afs 303/2017 - 43). V řízení podle §79 a násl. s. ř. s.
se tak lze domáhat ochrany proti nečinnosti správního orgánu v případě, kdy má správní orgán
povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení, jimž koresponduje subjektivní nárok stěžovatele
na vydání rozhodnutí či osvědčení v dané věci (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 6. 2007, č. j. 4 Ans 10/2006 - 59, obdobně též rozsudek ze dne 22. 5. 2009,
č. j. 9 Ans 1/2008 - 135). Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu současně v usnesení
ze dne 27. 6. 2017, č. j. 2 As 179/2016 - 66, dovodil, že žaloba na ochranu proti nečinnosti
„je prostředkem ochrany proti nevůli správního orgánu vydat v zahájeném řízení rozhodnutí a řízení tak řádně
ukončit.“ Předmětem řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti a na něho navazujícího řízení
o kasační stížnosti proto nemůže být přezkum zákonnosti dosud vydaných správních rozhodnutí
a jim předcházejících řízení, nýbrž toliko posouzení, zda byl žalovaný správní orgán nečinný
při vydání meritorního rozhodnutí, a to i v případě, kdyby se jednalo o nicotný správní akt.
IV. Závěr a náklady řízení
[10] Lze tedy shrnout, že kasační stížnost není podle §104 odst. 4 s. ř. s. přípustná,
neboť se opírá jen o důvody, které stěžovatelka neuplatnila v řízení před městským soudem,
ač tak mohla učinit. Proto Nejvyšší správní soud podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120
s. ř. s. kasační stížnost pro nepřípustnost odmítl.
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití §60
odst. 3 věty první ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich
náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
[12] Podle §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), byl-li návrh na zahájení řízení (zde kasační
stížnost) před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek.
Proto Nejvyšší správní soud rozhodl také o vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační
stížnost ve výši 5.000 Kč stěžovatelce k rukám jejího zástupce, a to ve lhůtě 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení (§10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. června 2022
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu