ECLI:CZ:NSS:2022:4.AFS.297.2021:55
sp. zn. 4 Afs 297/2021 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Šroubárna Ždánice a.s.,
IČO: 463 47 496, se sídlem Jiráskova 972/52, Kyjov, zast. Mgr. Miroslavem Osladilem,
advokátem, se sídlem Sokolovská 668/136d, Praha 8, proti žalovanému: Generální ředitelství
cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 9. 2019,
č. j. 47218/2019-900000-311, č. j. 47218-2/2019-900000-311, č. j. 47218-3/2019-900000-311,
č. j. 47218-4/2019-900000-311, č. j. 47218-5/2019-900000-311, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2021, č. j. 31 Af 50/2021 - 408,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2021, č. j. 31 Af 50/2021 - 408, se r uší
a věc se v rací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Přehled dosavadního řízení
[1] Žalovaný v záhlaví uvedenými rozhodnutími zohlednil závěry předchozího soudního
řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 10 Afs 186/2017)
a rozhodl, že se ve všech prvostupňových rozhodnutích celního úřadu ze dne 11. 4. 2014,
č. j. 842-74/2014-53000-51 až 842-78/2014-53000-51 výrok o předepsání penále podle §251
zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád bez náhrady ruší. Žalovaný rovněž odstranil zjištěné formální
nepřesnosti ve výroku prvostupňových rozhodnutí a v ostatním je zachoval.
[2] Žalobce se v žalobě ze dne 15. 11. 2019 domáhal zrušení deseti rozhodnutí žalovaného
ze dne 16. 9. 2019, č. j. 47218 až 47218-10/2019-900000-311, zejména proto, že uplynula lhůta
pro stanovení cla, a tato rozhodnutí žalovaného tak byla vydána v rozporu s právními předpisy,
zejména s §111 odst. 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.
[3] Rozhodnutím ze dne 15. 4. 2021, č. j. 21253/2021-900000-311, žalovaný rozhodl
v přezkumném řízení podle §123 odst. 5 daňového řádu s přihlédnutím k nařízení Rady
(EHS) č. 2913/92, nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 a nařízení Evropského parlamentu a Rady
(EU) č. 952/2013 o změně v záhlaví tohoto rozsudku uvedených rozhodnutí tak, aby jejich výrok
výslovně uváděl, že objektivně nastala právní skutečnost předvídaná čl. 221 odst. 4 celního
kodexu, v důsledku které se celní orgány dovolávají prolomení zákonné tříleté lhůty pro sdělení
cla.
[4] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 6. 2021, č. j. 31 Af 84/2019 - 424, žalobu
ze dne 15. 11. 2019 v části, v níž se žalobce domáhal přezkumu v záhlaví uvedených rozhodnutí
žalovaného ze dne 16. 9. 2016, vyloučil k samostatnému projednání. Shledal totiž, že změna
těchto rozhodnutí žalovaného v přezkumném řízení může mít vliv na procesní postup soudu
v souvislosti s rozsudkem NSS ze dne 21. 11. 2019, č. j. 8 Afs 361/2018 - 49.
[5] Následně krajský soud usnesením ze dne 27. 7. 2021, č. j. 31 Af 50/2021 - 408, řízení
zastavil, neboť s poukazem na závěry uvedené v rozsudku NSS č. j. 8 Afs 361/2018 - 49 dospěl
k závěru, že odpadl předmět řízení, jelikož napadená rozhodnutí žalovaného de facto zanikla
a byla nahrazena rozhodnutím žalovaného v přezkumném řízení. Žalobce tudíž nemůže
být nadále zkrácen na svých právech napadenými rozhodnutími žalovaného ze dne 16. 9. 2019
a zároveň mu byla zachována možnost brojit proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2021,
č. j. 21253/2021-900000-311. Existence předmětu řízení napadeného rozhodnutí je esenciální
podmínkou řízení podle §65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). S ohledem na zánik žalobou napadených rozhodnutí nastala situace, ve které
nejsou splněny podmínky řízení, tento nedostatek je neodstranitelný, v řízení proto nelze
pokračovat a nelze než žalobu odmítnout podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[6] Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační
stížnost. Stěžovatel v prvé řadě opětovně namítl, že v době vydání napadených rozhodnutí
již uplynula prekluzivní lhůta dle čl. 221 odst. 3 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým
se vydává celní kodex Společenství. Napadená rozhodnutí byla zatížena nezákonností
také z dalších důvodů popsaných stěžovatelem v žalobě.
[7] Kasační stížností napadené usnesení krajského soudu považuje stěžovatel za předčasné,
jelikož rozhodnutí žalovaného v přezkumném řízení, které je důvodem pro zastavení řízení,
dosud nenabylo právní moci. Stěžovatel v této souvislosti uvedl, že dne 11. 5. 2021 podal
proti rozhodnutí žalovaného v přezkumném řízení odvolání k Ministerstvu financí.
Ke dni podání této kasační stížnosti nebylo ze strany Ministerstva financí rozhodnuto o odvolání
stěžovatele. V rámci řízení o odvolání může být ze strany Ministerstva financí rozhodnuto,
že rozhodnutí žalovaného se zrušuje a přezkumné řízení se zastavuje. Pak by byla potvrzena
rozhodnutí napadená správní žalobou v jejich původním znění a neexistoval by důvod
pro zastavení řízení, jelikož žalobou napadená rozhodnutí by dále existovala v nezměněném
znění. Mohlo by tak dojít k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu.
[8] Rozhodnutím žalovaného v přezkumném řízení byla provedena změna spočívající
v doplnění odkazu na čl. 221 odst. 4 celního kodexu. Nedošlo ale k žádné změně ohledně závěru,
zda byl celní dluh stěžovateli sdělen včas. Rozhodnutí žalovaného v přezkumném řízení
se rovněž žádným způsobem nedotklo povinností uložených stěžovateli žalobou napadenými
rozhodnutími, tedy povinnosti uhradit doměřené clo, povinnosti uhradit antidumpingové clo
a vyměřené výše těchto cel.
[9] Žalovaný nebyl oprávněn provést výše popsanou změnu napadených rozhodnutí. Pokud
žalovaný měl za to, že existuje důvod pro prolomení prekluzivní lhůty pro sdělení celního dluhu
podle čl. 221 odst. 4 celního kodexu, měla být tato skutečnost uvedena v napadených
rozhodnutích. To ale žalovaný neučinil. Vzhledem k absenci jakéhokoliv vyjádření k běhu lhůty
nelze určit, z jakého důvodu byl celní dluh stěžovateli vyměřen, a napadená rozhodnutí
jsou tak v této otázce nepřezkoumatelná. Tuto nezákonnost nelze napravit změnou rozhodnutí
provedenou rozhodnutím žalovaného v přezkumném řízení, ale pouze zrušením napadených
rozhodnutí.
[10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti k běhu prekluzivní lhůty pro sdělení celního
dluhu stěžovatele odkázal na své vyjádření k žalobě a dále na odůvodnění svého rozhodnutí
vydaného v přezkumném řízení, odůvodnění rozhodnutí Ministerstva financí, kde je tato
problematika podrobně vypořádána a kde je podrobně popsán běh předmětné prekluzivní lhůty
ve vztahu k jednotlivým žalobou napadeným rozhodnutím.
[11] K námitkám stěžovatele uvedeným v kasační stížnosti uvedl, že Ministerstvo financí
v rozhodnutí o nařízení přezkumu ze dne 8. 9. 2020, č. j. MF-18401/2020/3902-4, konstatovalo
rozpor rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2019 s právním předpisem, nikoli však pro uplynutí
lhůty pro sdělení celního dluhu, jak namítal stěžovatel, ale v tom, že pokud objektivně nastala
právní skutečnost předvídaná čl. 221 odst. 4 celního kodexu, v důsledku které se celní orgány
dovolávají prolomení zákonné tříleté lhůty pro sdělení cla, musí být tato právní skutečnost
součástí rozhodnutí o sdělení dlužné částky cla, nebo součástí rozhodnutí o odvolání, což zde
není. Tím došlo dle názoru Ministerstva financí k narušení právní jistoty na straně daňového
subjektu o průběhu lhůt, neboť mu nemuselo být zřejmé, na základě jaké právní skutečnosti
dospěly celní orgány k závěru o prolomení prekluzivní lhůty.
[12] Žalovaný upozornil, že rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2017,
č. j. 31 Af 7/2015 - 172, a Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2019,
sp. zn. 10 Afs 186/2017, potvrdily, že clo i antidumpingové clo bylo ve všech pěti dotčených
případech vyměřeno stěžovateli správně a rozhodnutí Ministerstva financí (o nařízení přezkumu
i o rozkladu proti tomuto rozhodnutí ze dne 8. 4. 2021, č. j. MF-18401/2020/3902-8) potvrdila
názor žalovaného, že k uplynutí prekluzivní lhůty pro sdělení celního dluhu stěžovateli
v dotčených případech nedošlo. Nebylo proto namístě rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2019
zrušit.
[13] S ohledem na právní názor Ministerstva financí dospěl žalovaný k závěru,
že není na místě ani přezkumné řízení zastavit podle §123 odst. 5 daňového řádu. Žalovaný
proto dotčená rozhodnutí změnil tak, aby jejich výrok uváděl, že objektivně nastala právní
skutečnost předvídaná čl. 221 odst. 4 celního kodexu, v důsledku které se celní orgány dovolávají
prolomení zákonné tříleté lhůty pro sdělení cla. Žalovaný má za to, že byl vázán právním
názorem Ministerstva financí a nemohl pokračovat žádným jiným způsobem.
[14] V doplnění vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný poukázal na to, že Ministerstvo financí
rozhodnutím ze dne 16. 11. 2021, č. j. MF-30660/2021/3902-4, zamítlo odvolání stěžovatele
a potvrdilo rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2021, č. j. 21253/2021-900000-311.
III. Posouzení kasační stížnosti
[15] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s.
zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti
v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[16] Kasační stížnost je důvodná.
[17] Z provedené rekapitulace je zřejmé, že v dané věci se jedná o posouzení, zda krajský soud
postupoval správně, když řízení o žalobě zastavil.
[18] V prvé řadě musí Nejvyšší správní soud zdůraznit, že napadené usnesení krajského soudu
je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, neboť ačkoli z jeho odůvodnění vyplývá, že krajský
soud se domníval, že jsou dány podmínky pro odmítnutí žaloby, výrok zní, že se řízení zastavuje.
Již z tohoto důvodu musel Nejvyšší správní soud přistoupit ke zrušení napadeného usnesení,
jelikož byl naplněn důvod kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., k němuž musel
Nejvyšší správní soud přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[19] Nejvyšší správní soud se však musí vyjádřit i ke kasační argumentaci stěžovatele,
v níž namítal, že krajský soud nesměl žalobu odmítnout před nabytím právní moci rozhodnutí
vydaného v přezkumném řízení. Stěžovatel argumentoval možným průběhem řízení o odvolání
proti rozhodnutí žalovaného v přezkumném řízení, kdy mohlo dojít k tomu, že Ministerstvo
financí rozhodnutí žalovaného vydané v přezkumném řízení zruší a přezkumné řízení zastaví,
což by znamenalo potvrzení rozhodnutí žalovaného napadených žalobou. Nejvyšší správní soud
souhlasí s tím, že krajský soud měl vyčkat na právní moc rozhodnutí vydaného v přezkumném
řízení a teprve poté na toto rozhodnutí procesně reagovat. Je to totiž právní moc rozhodnutí,
s níž je spojeno definitivní vyřešení určité otázky správním orgánem. Dokud rozhodnutí vydané
v přezkumném řízení nenabude právní moci, není najisto postaveno, zda a jakým způsobem
správní orgány zjištěnou nezákonnost původního pravomocného rozhodnutí odstranily
či napravily. Do té doby proto není na místě, aby soud v řízení o žalobě proti žalobou
napadenému pravomocnému rozhodnutí (které je předmětem přezkumného řízení) vyvozoval
procesní následky z toho, že bylo v přezkumném řízení určitým způsobem rozhodnuto.
[20] Jak sice upozornil žalovaný v doplnění vyjádření ke kasační stížnosti, Ministerstvo financí
již rozhodnutím ze dne 16. 11. 2021, č. j. MF-30660/2021/3902-4, zamítlo odvolání stěžovatele
a potvrdilo rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2021, č. j. 21253/2021-900000-311, kterým
v přezkumném řízení změnil napadená rozhodnutí. Nyní je tedy situace zcela nepochybně taková,
že v záhlaví uvedená rozhodnutí žalovaného byla změněna rozhodnutím žalovaného
v přezkumném řízení. To však nic nemění na tom, že v době rozhodování krajského soudu
nebylo dáno pravomocné rozhodnutí správního orgánu o změně žalobou napadeného
rozhodnutí v přezkumném řízení.
[21] Věcně ovšem Nejvyšší správní soud souhlasí s argumentací krajského soudu v kasační
stížností napadeném usnesení, v níž poukázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 21. 11. 2019,
č. j. 8 Afs 361/2018 - 49, č. 3951/2020 Sb. NSS, podle nějž, dojde-li v průběhu řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu ke změně žalobou napadeného rozhodnutí v přezkumném řízení postupem
podle §123 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, odpadne předmět řízení, a nejsou tak již dány
podmínky řízení o takové žalobě [§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. V době rozhodování krajského soudu
ovšem pro odmítnutí žaloby nebyly dány podmínky, neboť jak bylo výše vysvětleno, rozhodnutí
vydané v přezkumném řízení dosud nenabylo právní moci.
[22] Námitkami stěžovatele směřujícími do věci samé se Nejvyšší správní soud nemohl
zabývat, neboť se nejedná o přezkoumání meritorního rozhodnutí krajského soudu. Námitky
stěžovatele v převážné míře směřují proti rozhodnutí žalovaného vydanému v přezkumném
řízení, které vůbec nebylo předmětem tohoto soudního řízení. Stěžovatel se může bránit žalobou
proti rozhodnutí vydanému v přezkumném řízení, přičemž v rámci ní je oprávněn brojit
i proti těm částem původních (nyní napadených) rozhodnutí žalovaného, která
nebyla rozhodnutím vydaným v přezkumném řízení dotčena (srov. bod 18 cit. rozsudku
č. j. 8 Afs 361/2018 - 49).
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[23] Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbylo, než kasační stížností napadené usnesení
krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Nemohl přitom žalobu sám odmítnout,
neboť nemůže nyní zohlednit to, že dodatečně po vydání napadeného rozhodnutí již důvod
pro odmítnutí žaloby nastal (srov. textaci §110 odst. 1 část věty prvé za středníkem s. ř. s.).
To může učinit až krajský soud v dalším řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. února 2022
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu