ECLI:CZ:NSS:2022:4.AS.27.2020:25
sp. zn. 4 As 27/2020 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: J. H., zast. Mgr. Michalem
Miturou, advokátem, se sídlem Místecká 329/258, Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad
Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
4. 3. 2019, č. j. MSK 4777/2019, sp. zn. DSH/1654/2019/JUR 067.1 V5 N, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2019,
č. j. 22 A 23/2019 - 30,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2019, č. j. 22 A 23/2019 - 30,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Magistrát města Opavy, odbor dopravy (dále jen „správní orgán prvního stupně“),
rozhodnutím ze dne 30. 11. 2018, č. j. MMOP 141632/2018, sp. zn. 19027/2018/DOPR/HoM,
zamítl podle §123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), námitky žalobce proti provedenému
záznamu 12 bodů v registru řidičů a záznamy učiněné ke dnům 12. 7. 2016, 4. 6. 2017,
16. 8. 2017, 10. 4. 2018 a 19. 9. 2018 v souvislosti s pravomocnými rozhodnutími o přestupcích
potvrdil.
[2] Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl
odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
II.
[3] Žalobce se bránil proti napadenému rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Ostravě
(dále jen „krajský soud“). Ten v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“)
napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[4] Krajský soud nepřisvědčil závěru žalovaného, že všechny příkazové bloky,
na jejichž podkladě došlo k záznamu bodů v registru řidičů, jsou ve vztahu k popisu skutků
srozumitelné, čitelné a splňují požadavek dostatečné individualizace skutku. Příkazový blok
ze dne 19. 9. 2018, č. C 1732880, série AC/2017, totiž podle krajského soudu
neobsahuje konkrétní popis způsobu spáchání skutku, jak vyžaduje §92 odst. 2 písm. e) zákona
č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti
za přestupky“). Pouhý odkaz (bez jakékoliv další specifikace jednání žalobce) na ustanovení §7
odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu obsažený v tomto příkazovém bloku nepostačuje,
jelikož citované ustanovení v sobě zahrnuje alternativní možnosti spáchání přestupku,
a to možnost při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj
nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení. Krajský soud na podporu svého závěru
poukázal na obdobný případ posuzovaný Krajským soudem v Ústí nad Labem v rozsudku
ze dne 26. 5. 2015, č. j. 15 A 103/2013 - 37.
[5] Krajský soud tedy uzavřel, že s ohledem na skutečnost, že příkazový blok neobsahuje
všechny nutné náležitosti (trpí vadou nedostatečné individualizace skutku), není bezvadným
podkladem pro záznam bodů do registru řidičů ve smyslu §123b odst. 1 a 2 zákona o silničním
provozu. Napadené rozhodnutí je tudíž založeno na skutečnostech, které nemají oporu
ve správním spise.
III.
[6] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) nyní proti napadenému rozsudku brojí kasační stížností
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Navrhuje jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[7] Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že jedno z podkladových rozhodnutí
pro záznam bodů v registru řidičů, příkazový blok ze dne 19. 9. 2018, č. C 1732880, série
AC/2017, není bezvadným podkladem pro záznam bodů, neboť trpí vadou nedostatečné
individualizace skutku, spočívající v absenci popisu přestupkového jednání.
[8] Stěžovatel uznává, že v posuzovaném příkazovém bloku není uveden slovní popis skutku.
Tato vada však podle něj nemá vliv na zákonnost tohoto rozhodnutí ani na jeho způsobilost
být podkladem pro záznam bodů, jelikož z obsahu bloku lze zcela nepochybně určit, jakým
jednáním se žalobce dopustil přestupku, a tedy jaký počet bodů mu má být zaznamenán
podle přílohy zákona o silničním provozu. V části určené pro popis skutku je v daném
příkazovém bloku uvedeno, že „[d]ne 19. 9. 2018 v 13:40 hod řídil vozidlo RZ X na ulici Lidická
v Klimkovicích a porušil §7/1c) z. č. 361/2000 Sb.“ Podle citovaného ustanovení řidič nesmí při jízdě
vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové
nebo záznamové zařízení. Posuzovaný příkazový blok tedy tím, že poukazuje na ustanovení §7
odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, označuje jediné nezaměnitelné jednání žalobce.
Obsah uvedeného příkazového bloku tedy neumožňuje zaměnit žalobcovo jednání za jiné.
Citované ustanovení přitom zcela odpovídá §125c odst. 1 písm. f) bod 1 téhož zákona,
na základě nějž byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku.
[9] Stěžovatel odmítá poukaz krajského soudu na rozsudek Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 26. 5. 2015, č. j. 15 A 103/2013 – 37, neboť ten se týká odlišné situace.
Krajský soud v Ústí nad Labem v něm posuzoval příkazový blok, v němž bylo přestupkové
jednání popsáno odkazem na §4 písm. c) zákona o silničním provozu. Ten však na rozdíl od nyní
posuzovaného §7 odst. 1 písm. c) téhož zákona obsahuje několik různých povinností (řídit
se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, doprovodnými značkami,
dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace), přičemž možná jednání
podřaditelná pod porušení tohoto ustanovení jsou hodnocena různým počtem bodů,
resp. nejsou vůbec bodově hodnocena. Nebylo-li tedy v daném případě jednání řidiče
v příkazovém bloku blíže konkretizováno, nebylo možné dovodit, jaký počet bodů
(resp. zda vůbec) má být řidiči na základě takového bloku zaznamenán. V nynější věci byl sice
také v příkazovém bloku popis skutku definován pouze odkazem na zákonné ustanovení [§7
odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu], ale toto ustanovení obsahuje pouze jedinou
povinnost (zákaz), byť ji lze porušit různým způsobem provedení skutku. Z uvedeného důvodu
nelze dospět k jinému výkladu, než že poruší-li řidič povinnost uvedenou v tomto ustanovení
(bez ohledu na to, zda drží telefon nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení, i bez ohledu
na to, zda je drží v ruce či jiným způsobem), jde vždy o jednání, za něž se podle přílohy zákona
o silničním provozu zaznamenají 2 body. Posuzovaný příkazový blok tedy podle stěžovatele
představuje způsobilý podklad pro záznam bodů do registru řidičů.
[10] Stěžovatel svoji argumentaci podporuje i odkazem na rozsudek ze dne 8. 8. 2012,
č. j. 7 As 124/2012 - 26, v němž Nejvyšší správní soud řešil případ obdobný tomu
nyní projednávanému, kdy v pokutovém bloku bylo v kolonce pro popis skutku uvedeno kromě
data a místa spáchání přestupku pouze „§6/1a)“. Kasační soud zde uzavřel, že se jedná o zcela
dostatečný popis skutku, neboť pod daným paragrafem, odstavcem a písmenem je v zákoně
uvedena pouze jediná povinnost a přestupkové jednání uvedené v pokutovém bloku
je tak nezaměnitelně identifikováno. Pokutový blok proto v uvedeném případě shledal
jako způsobilý podklad pro záznam bodů.
[11] Nakonec stěžovatel upozorňuje také na rozsudek ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 -
20, v němž Nejvyšší správní soud posuzoval situaci, kdy řidič porušil povinnost zastavit vozidlo
na signál s červeným světlem. I v tomto případě dovodil, že pouhý odkaz na zákonné ustanovení
v popisu skutku (spolu s uvedením místa a času) v pokutovém bloku postačuje.
IV.
[12] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti označuje napadený rozsudek za správný
a dostatečně, přiléhavě a přesvědčivě odůvodněný. Navrhuje kasační stížnost zamítnout
jako nedůvodnou.
[13] Žalobce předesílá, že podle §92 odst. 2 písm. e) zákona o odpovědnosti za přestupky
je nezbytnou náležitostí příkazového bloku mimo jiné i přesný popis jednání, kterým pachatel
porušil konkrétní povinnost stanovenou zákonem. Povinnost přesné identifikace přestupkového
jednání je potvrzována i ustálenou judikaturou správních soudů (např. rozsudkem Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 - 20, nebo rozsudkem Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 21. 8. 2018, č. j. 50 A 44/2018 - 30). Krajský soud v napadeném
rozsudku dospěl ke správnému závěru, že posuzovaný příkazový blok nelze považovat za náležitý
podklad pro záznam bodů, neboť z něj nevyplývá, zda žalobce držel telefon či jiné záznamové
zařízení nebo hovorové zařízení a zda tento držel v ruce nebo jiným způsobem. Takto neurčité
rozhodnutí proto podle žalobce nemůže být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů,
resp. pro odebrání řidičského oprávnění.
[14] Odkazy stěžovatele na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8 . 2012,
č. j. 7 As 124/2012 - 26, a ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 - 20, jsou podle žalobce
nepřiléhavé, jelikož ani v jednom z nich kasační soud neposuzoval porušení povinnosti stanovené
v §7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Nejvyšší správní soud v nich sice uvedl,
že v některých případech postačuje jako popis skutku uvést odkaz na porušení příslušného
ustanovení zákona o silničním provozu, to je však možné pouze v situacích, kdy je z daného
ustanovení zřejmé, že zde uvedená povinnost mohla být porušena pouze jedním způsobem (řidič
neměl při jízdě zapnutý bezpečnostní pás, nezastavil při červené na semaforu). Porušení
povinnosti obsažené v nyní posuzovaném §7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu
se však lze dopustit více způsoby. Krajský soud proto v napadeném rozsudku dospěl
ke správnému závěru, že posuzovaný příkazový blok nepředstavuje způsobilý podklad pro zápis
bodů do registru řidičů.
V.
[15] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněného
důvodu a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[16] Kasační stížnost je důvodná.
[17] Spornou v nyní posuzované věci je otázka, zda příkazový blok ze dne 19. 9. 2018,
č. 1732880, série AC/2017, obsahuje jednu ze zákonných náležitostí vyplývající z §92 odst. 2
písm. e) zákona o odpovědnosti za přestupky, a to popis skutku, a představuje tak způsobilý
podklad pro zápis bodů do registru řidičů ve smyslu §123b odst. 1 a 2 zákona o silničním
provozu.
[18] Krajský soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že posuzovaný příkazový blok trpí
vadou nedostatečné individualizace skutku spočívající v absenci popisu přestupkového jednání,
a tudíž takovým bezvadným podkladem pro záznam bodů v registru řidičů není.
[19] Stěžovatel má naopak za to, že příkazový blok vytýkanou vadou netrpí. Skutečnost,
že v něm není uveden slovní popis skutku, ale pouze odkaz na jeho právní kvalifikaci, nemá vliv
na zákonnost tohoto rozhodnutí ani na jeho způsobilost být podkladem pro záznam bodů.
Z příkazového bloku lze totiž zcela nepochybně určit, jakým jednáním se žalobce dopustil
přestupku, a tedy jaký počet bodů mu má být zaznamenán registru řidičů podle přílohy zákona
o silničním provozu.
[20] Nejvyšší správní soud z příkazového bloku ze dne 19. 9. 2018, č. 1732880, série
AC/2017, ověřil, že je v něm uvedeno jméno žalobce, datum narození, adresa místa jeho
trvalého pobytu (přičemž totožnost žalobce byla ověřena podle občanského průkazu
a byl mu zkontrolován řidičský průkaz), popis skutku [ve znění: „Dne 19. 9. 2018 v 13:40 hod řídil
vozidlo RZ: X na ulici Lidická v Klimkovicích a porušil §7/1c) z. č. 361/2000 Sb.“]. Z příkazového
bloku je také zřejmé, že žalobci byla uložena pokuta 200 Kč za přestupek podle §125c odst. 1
písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu, poučení o tom, že jeho podpisem se příkazový blok
stal pravomocným a vykonatelným rozhodnutím, dále pak datum, místo a podpisy žalobce a
oprávněné úřední osoby (včetně jejího razítka).
[21] Podle §7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, řidič nesmí při jízdě vozidlem držet
v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení.
[22] Podle §125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu, fyzická osoba se dopustí
přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla v rozporu s §7 odst. 1 písm. c) drží
v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení.
[23] Podle §92 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, je-li příkazem na místě ukládána
pokuta nebo peněžitá záruka za splnění povinnosti, obdrží obviněný příkazový blok. Podpisem příkazového
bloku obviněným se příkaz na místě stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. Nemůže-li obviněný
peněžitou povinnost na místě splnit, vydá se mu příkazový blok na peněžitou povinnost na místě nezaplacenou
s poučením o způsobu zaplacení, o lhůtě splatnosti a o následcích nezaplacení. Podle odstavce 2 písm. e)
téhož ustanovení se v příkazovém bloku uvede popis skutku s označením místa, času a způsobu
jeho spáchání nebo v případě záruky za splnění povinnosti popis skutkových zjištění.
[24] Jak již správně uvedl krajský soud v napadeném rozsudku, příkazní řízení je zkráceným
a velmi zjednodušeným typem správního řízení, jehož podstata je postavená na procesní
ekonomii řízení a spočívá v rychlém, neformálním projednání a vyřízení přestupku přímo
na místě po jeho zjištění. V praxi správní orgán zpravidla ve velice krátkém čase projedná
pachatelův přestupek a uloží mu za něj přiměřenou sankci, pokud s tím pachatel přestupku
souhlasí. Příkazového bloku je využíváno typicky při projednávání přestupků z oblasti dopravy
a provozu na pozemních komunikacích, jako tomu bylo i v nyní posuzovaném případě.
[25] Nároky na obsahové náležitosti příkazového bloku jsou určovány popsanou povahou
příkazního řízení a blíže byly specifikovány (tehdy ve vztahu k pokutovému bloku vydávanému
v blokovém řízení) již v §85 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon
o přestupcích“), podle něhož pověřené osoby [n]a pokutových blocích vyznačí komu, kdy a za jaký
přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon o přestupcích
zrušen a nahrazen zákonem o odpovědnosti za přestupky, přičemž dosavadní blokové řízení
bylo nahrazeno příkazním řízením, při kterém je příkaz vydáván na místě. Namísto pokutového
bloku se vydává příkazový blok, mezi jehož obsahové náležitosti patří mimo jiné i popis skutku
s označením místa, času a způsobu jeho spáchání [§92 odst. 2 písm. e) zákona o odpovědnosti
za přestupky]. V případě předchozí i současné právní úpravy správního trestání platila, resp. platí,
povinnost popsat skutek, v němž má přestupek spočívat, podobně jako je tomu v oblasti
soudního trestání, jehož principy se uplatní i pro oblast správního trestání (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. 8 As 17/2007 - 135).
[26] Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 - 20,
k obsahovým náležitostem pokutových bloků vyslovil, že „[s] rigidní přísností nelze posuzovat pokutový
blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité
formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena,
jak vyžaduje ust. §85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby
bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li
se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být
podkladem pro zápis bodů to nic nemění. […] Nelze dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti
pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku
přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit
i s pouhým uvedením odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost,
jak je tomu u pokutového bloku L 4443991. U něho se totiž jedná o odkaz na dostatečně konkrétní ustanovení
zákonů ve spojení s dalšími údaji, které ve svém souhrnu skutek stěžovatele dostatečně konkrétně popisují. […]
Dalším údajem na přestupkovém bloku je, že přestupek byl spáchán dne 22. 1. 2010 v 19.10 hod. v Karviné
na tř. 17. listopadu. Taková specifikace splňuje požadavek dostatečné individualizace skutku, neboť
z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu jednání se stěžovatel dopustil
a kdy a kde se to stalo.“
[27] Obdobně se ve vztahu k popisu přestupkového jednání pouhým odkazem na ustanovení
zákona o silničním provozu Nejvyšší správní soud vyjádřil také v rozsudku ze dne 8. 8. 2012,
č. j. 7 As 124/2012 - 26. Ač se oba tyto rozsudky věnují náležitostem pokutových bloků
před změnou právní úpravy dne 1. 7. 2017, jsou použitelné i v nynějším případě týkajícím
se příkazového bloku, neboť požadavky na údaje v nich se nezměnily, nová právní úprava
v zákoně o odpovědnosti za přestupky je pouze formuluje pregnantněji (viz citace výše
v odst. [25]).
[28] Je tedy podstatné, a potvrzují to i závěry výše zmíněné judikatury, aby konkrétní jednání
konkrétní osoby bylo v příkazovém bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude
zaměnitelné s jiným jednáním a současně nebude pochyb o jeho právní kvalifikaci. Stane-li
se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné,
na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů do registru řidičů to nic nemění. V určitých
případech se tudíž lze spokojit i s dostatečně konkrétním odkazem na ustanovení zákona
o silničním provozu, jenž stanoví porušenou povinnost, který ve spojení s dalšími údaji skutek
dostatečně konkrétně označí. Ke zpochybnění způsobilosti příkazového bloku jako podkladu
pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na příkazovém bloku přestupek
jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen.
[29] Smyslem popisu skutku je totiž jeho nezaměnitelnost, která hraje významnou roli
zejména z pohledu dodržení zásady ne bis in idem (nikdo nesmí být stíhán opětovně
pro týž skutek), ale i z pohledu práva na obhajobu (je třeba, aby obviněný věděl, co je mu kladeno
za vinu a aby se tak mohl dostatečně a účinně bránit). Z uvedeného důvodu i příkazové bloky,
jakožto formulářové písemné vyhotovení rozhodnutí o přestupku, obsahují kolonku pod č. 5.
označenou: „Popis skutku – čas, místo, způsob spáchání“.
[30] Jak již výše uvedeno, v nyní posuzovaném příkazovém bloku ze dne 19. 9. 2018,
č. 1732880, série AC/2017, bylo konkrétně uvedeno, že žalobce „[d]ne 19. 9. 2018 v 13:40 hod řídil
vozidlo RZ: X na ulici Lidická v Klimkovicích a porušil §7/1c) z. č. 361/2000 Sb.“ Právní kvalifikace
takto popsaného skutku pak byla shodně obsažena v kolonce č. 6 příkazového bloku tak, že se
jedná o přestupek podle §125c odst. 1 písm. f) bodu 1 zákona o silničním provozu. Podle něj se
[f]yzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla v rozporu s §
7 odst. 1 písm. c) drží v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení.
[31] Nejvyšší správní soud na rozdíl od krajského soudu neshledal, že by posuzovaný
příkazový blok postrádal jednu ze základních náležitostí vyžadovanou §92 odst. 2 písm. e)
zákona o odpovědnosti za přestupky, spočívající v popisu skutku, resp. že by v něm přestupkové
jednání (popis skutku) nebylo dostatečně specifikováno a individualizováno. K samotnému
popisu skutku sice oprávněné úřední osoby využily pouze odkazu na §7 odst. 1 písm. c) zákona
o silničním provozu, podle něhož [ř]idič nesmí při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem
telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení, daly tím však jednoznačně najevo,
že se žalobce jako řidič motorového vozidla dopustil konkrétního, individuálně popsaného
jednání, které nemohlo být s jiným zaměněno. K naplnění skutkové podstaty daného přestupku
by totiž došlo v každém případě držení (v ruce nebo jiným způsobem) určitého zařízení
(telefonního přístroje nebo jiného hovorového nebo záznamového zařízení). Se žalobcem
a krajským soudem tak sice lze souhlasit v tom, že oprávněné úřední osoby mohly přestupkové
jednání formulovat vedle odkazu na zákonné ustanovení též jeho slovním popisem a blíže
slovně uvést, jaké konkrétní zařízení žalobce držel a zda v ruce nebo jiným způsobem,
přesto však v souzené věci s ohledem na povahu jednání, jímž mělo dojít k naplnění daného
přestupku lze i jen prostý odkaz na §7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu
bez uvedení tohoto slovního popisu skutku považovat za dostatečný k jeho individualizaci
tak, aby ve výsledku nebyl zaměnitelný se skutkem jiným.
[32] Z příkazového bloku ze dne 19. 9. 2018, č. 1732880, série AC/2017, je totiž zcela zřejmé,
komu, kdy a za jaký přestupek (viz §92 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky) byla pokuta
v příkazním řízení uložena. Ač bylo vytýkané žalobcovo jednání (přestupkové jednání) popsáno
pouze odkazem na porušené ustanovení právního předpisu [§7 odst. 1 písm. c) zákona
o silničním provozu] bez jeho konkrétního slovního popisu, neshledává Nejvyšší správní soud
v této skutečnosti pochybení způsobující vadnost příkazového bloku pro nedostatečnou
individualizaci přestupkového jednání. Ustanovení §7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním
provozu je totiž dostatečně konkrétní, zakotvující pouze jedinou povinnost, a to zjednodušeně
řečeno povinnost řidiče při jízdě vozidlem nedržet (v ruce nebo jiným způsobem) zařízení
(telefonní přístroj, hovorové nebo záznamové zařízení).
[33] Mnohost jednání, kterým by mohlo dojít k porušení této povinnosti, na niž v napadeném
rozsudku poukazuje krajský soud, je přitom dána pouze vícero alternativami provedení, stále
se však jedná o porušení jedné zákonné povinnosti. Z §7 odst. 1 pí sm. c) zákona o silničním
provozu nevyplývá, že obsahuje vícero povinností, jejichž porušením dojde ke spáchání různých
přestupků, jak tomu bylo v případě řešeném Krajským soudem v Ústí nad Labem v rozsudku
ze dne 26. 5. 2015, č. j. 15 A 103/2013 - 37, jehož se dovolával krajský soud v napadeném
rozsudku. Závěry uvedeného rozsudku nejsou v nyní posuzované věci přiléhavé. Krajský soud
v Ústí nad Labem v citovaném případě sice posuzoval pokutový blok, v němž bylo přestupkové
jednání taktéž popsáno pouze odkazem na určité zákonné ustanovené, konkrétně na §4 písm. c)
zákona o silničním provozu. Uvedené ustanovení však na rozdíl od §7 odst. 1 písm. c)
téhož zákona, jenž byl použit v nynějším případě, obsahuje vymezení vícero různých povinností
pro osoby účastnící se provozu na pozemních komunikacích (řídit se světelnými, případně
i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními
pro provozní informace), přičemž možná jednání podřaditelná pod porušení tohoto ustanovení
byla hodnocena také různým počtem bodů, respektive některá nebyla bodově hodnocena vůbec.
Je tedy zcela logické, že v uvedeném případě popis přestupkového jednání provedený pouhým
odkazem na ustanovení §4 písm. c) zákona o silničním provozu (zakotvující více povinností)
nemohl postačovat.
[34] Jak již výše uvedeno, nyní posuzovaný §7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu
obsahuje pouze jednu povinnost, tudíž specifikace přestupkového jednání (v souhrnu s dalšími
údaji uvedenými v příkazovém bloku) v příkazovém bloku pouhým odkazem na toto ustanovení
je dostatečná. Bez ohledu na to, jakým způsobem řidič při jízdě držel zařízení v uvedeném
ustanovení označené, jde vždy o jednání, jež vykazuje znaky přestupku a podle přílohy zákona
o silničním provozu se za ně zaznamenají 2 body v registru řidičů. Z uvedeného důvodu
tedy nelze v posuzovaném případě dospět k závěru prezentovanému krajským soudem,
že při absenci slovního popisu skutku a jen odkazem na uvedené ustanovení v příkazovém bloku
nebylo specifikováno, kterého porušení povinnosti se žalobce dopustil a jaký přestupek spáchal
(z vícero v úvahu přicházejících, jak tomu bylo v případě, jenž posuzoval Krajský soud v Českých
Budějovicích).
[35] Ve vztahu k nyní posuzovanému příkazovému bloku Nejvyšší správní soud
také zdůrazňuje, že žalobce se mohl na místě bránit proti zjištění přestupkového jednání,
jeho prokázání, právní kvalifikaci a uložené pokutě (což jsou podmínky pro vydání rozhodnutí
v příkazním řízení podle §91 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky), což neučinil. Kasační
soud připomíná, že je vždy věcí té které osoby, aby příkazový blok nepodepsala, pokud
s ním není srozuměna. Žalobce posuzovaný příkazový blok podepsal, čímž s jeho obsahem
vyjádřil souhlas; tím se příkazový blok stal pravomocným a vykonatelným
rozhodnutím o přestupku. Žalobce tedy svým podpisem vyslovil souhlas jak s popisem skutku,
tak s jeho právní kvalifikací.
[36] Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že v dané věci bylo, byť pouhým odkazem na §7
odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, ve spojení s dalšími údaji uvedenými na příkazovém
bloku [místo (na ulici Lidická v Klimkovicích), čas (dne 19. 9. 2018 v 13:40), právní kvalifikace skutku
(§125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu)] vytýkané jednání popsáno natolik
jednoznačně a určitě, že není zaměnitelné s jiným. Taková specifikace splňuje požadavek
dostatečné individualizace skutku, neboť z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné,
jakého konkrétního jednání se žalobce dopustil a kdy a kde se tak stalo a jak bylo toto jednání
právně kvalifikováno.
[37] Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené neshledal příkazový blok ze dne 19. 9. 2018,
č. 1732880, série AC/2017, nezpůsobilým podkladem pro záznam bodů do registru řidičů,
přestupkové jednání žalobce v něm byl dostatečně konkrétně a individualizovaně vymezeno.
Krajský soud tedy v napadeném rozsudku dospěl k nesprávnému závěru, že posuzovaný
příkazový blok trpí vadou nedostatečné individualizace skutku, spočívající v absenci popisu
přestupkového jednání, a je proto nezpůsobilým podkladem pro zápis bodů v registru řidičů
podle §123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu. Krajský soud tudíž pochybil, zrušil-li
napadené rozhodnutí pro nezákonnost podle §78 odst. 1 s. ř. s. z důvodu, že napadené
rozhodnutí je založeno na skutečnostech, které nemají oporu ve správním spise.
[38] S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl naplněn.
VI.
[39] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, a napadený rozsudek
proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[40] V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110
odst. 4 s. ř. s.). Znovu tedy posoudí příkazový blok ze dne 19. 9. 2018, č. C 1732880, série
AC/2017, z hlediska splnění zákonných náležitostí podle §92 odst. 2 zákona o odpovědnosti
za přestupky a jeho způsobilosti být podkladem pro zápis bodů do registru řidičů v souladu
se závěry Nejvyššího správního soudu vyjádřenými výše a poté opětovně posoudí zákonnost
napadeného rozhodnutí.
[41] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2022
Mgr. Petra Weissová
předsedkyně senátu