ECLI:CZ:NSS:2022:4.AS.30.2020:38
sp. zn. 4 As 30/2020 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: ENERGOAQUA, a.s.,
se sídlem 1. máje 823, Rožnov pod Radhoštěm, zast. JUDr. Jiřím Oblukem, advokátem,
se sídlem Nádražní 213/10, Ostrava, proti žalovanému: Energetický regulační úřad,
se sídlem Masarykovo nám. 5, Jihlava, proti rozhodnutí Rady žalovaného ze dne 22. 5. 2018,
č. j. 02421-55/2016-ERU, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 9. 1. 2020, č. j. 62 A 110/2018 - 50,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 9. 2017, č. j. 02421-49/2016-ERU (dále
jen „rozhodnutí žalovaného“), uznal žalobkyni vinnou ze spáchání dvou správních deliktů podle
§91a odst. 1 písm. l) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy
v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném
do 5. 6. 2017 (dále jen „energetický zákon“), a uložil jí pokutu ve výši 30.000 Kč. Správního
deliktu se žalobkyně měla dopustit jednak tím, že ve dnech 15. 9. 2014, 23. 4. 2015, 23. 7. 2015
a 8. 10. 2015 jako vlastník části elektrizační soustavy nacházející se na pozemku
parc. č. st. 1333/6, v katastrálním území Rožnov pod Radhoštěm, bezdůvodně neudělila
písemný souhlas, respektive vzala zpět udělený písemný souhlas se stavbou „Napojení objektu M7
ON SEMICONDUCTOR na veřejný vodovod a kanalizaci“ v ochranném pásmu příslušných zařízení
elektrizační soustavy (dále také jen „správní delikt I.“). Dále pak tím, že dne 3. 2. 2016
jako vlastník příslušné části elektrizační soustavy nacházející se v katastrálním území Rožnov
pod Radhoštěm na témže pozemku, bezdůvodně neudělila písemný souhlas se stavbou „Rožnov
pod Radhoštěm – Propojení vodovodů“ a stavbou „Rožnov pod Radhoštěm – Prodloužení splaškové
kanalizace“, jakož i se souvisejícími stavebními a jinými činnostmi v ochranném pásmu
příslušných zařízení elektrizační soustavy (dále také jen „správní delikt II.“).
[2] Rada žalovaného v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“)
zamítla rozklad žalobkyně a rozhodnutí žalovaného potvrdila.
II.
[3] Žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala
zrušení napadeného rozhodnutí i rozhodnutí žalovaného. Krajský soud žalobu zamítl
jako nedůvodnou rozsudkem ze dne 9. 1. 2020, č. j. 62 A 110/2018 - 50 (dále jen „napadený
rozsudek“).
[4] Krajský soud se prvotně zabýval spornou otázkou, zda byly žádosti společnosti
ON SEMICONDUCTOR CZECH REPUBLIC, s.r.o., (dále jen „žadatel“), formulovány jako
žádosti o udělení písemného souhlasu ve smyslu §46 odst. 11 písm. b) energetického zákona.
Vyhodnotil, že z podání žalobkyně nazvaného „Zpětvzetí souhlasu“ a z obsahu jejích dalších podání
(ze dne 23. 4. 2015 a ze dne 23. 7. 2015) lze jednoznačně dovodit, že žalobkyně věděla, co žadatel
svými žádostmi sleduje. V těchto vyjádřeních žalobkyně odkazovala na energetický zákon
i na samotný §46 tohoto zákona. Ve svém vyjádření ze dne 22. 9. 2015 odkazovala žalobkyně
ve vztahu k udělení písemného souhlasu podle §46 odst. 11 energetického zákona na obsah
předešlých písemností ze dne 23. 4. 2015 a 23. 7. 2015, které podle ní měly obsahovat „opakované
vyslovení nesouhlasu s pracemi v ochranném pásmu energetických rozvodů.“ Krajský soud uzavřel,
že žalobkyně musela vědět o předmětu žádostí žadatele. Zdůraznil také, že celý proces započal
již zpětvzetím původního souhlasu žalobkyně uděleného dne 15. 9. 2014 podle §46 odst. 11
energetického zákona.
[5] Další vyjádření žalobkyně ze dne 8. 10. 2015 pak podle krajského soudu reagovalo
na žádost o písemný souhlas s činnostmi v ochranném pásmu ze dne 22. 9. 2015 (učiněnou
Ing. Šnapkou, autorizovaným inženýrem zastupujícím žadatele) a ani v tomto případě
nebylo pochyb o tom, že se jednalo o vyjádření k žádosti o udělení souhlasu podle §46 odst. 11
energetického zákona. Konečně z posledního vyjádření žalobkyně ze dne 3. 2. 2016 bylo podle
krajského soudu taktéž zjevné, že si byla vědoma toho, že žádost sleduje získání písemného
souhlasu podle §46 energetického zákona. Nesouhlasy žalobkyně ze dnů 15. 9. 2014, 23. 4. 2015,
23. 7. 2015, 8. 10. 2015 a 3. 2. 2016 (dále souhrnně jako „nesouhlasy“) byly podle závěrů
krajského soudu způsobilé naplnit skutkovou podstatu správního deliktu podle §91a odst. 1
písm. l) energetického zákona a nebylo možné je s ohledem na jejich obsah vyhodnotit
jen jako obecné nesouhlasy s vydáním územního rozhodnutí ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), jak žalobkyně namítala.
[6] Krajský soud dále dovodil, že v návaznosti na §91a odst. 1 písm. l) energetického zákona
bylo povinností žalobkyně nesouhlasy s umístěním staveb žadatele řádně odůvodnit. Žalobkyně
totiž byla jako vlastník elektrizační soustavy povinna posoudit naplnění zákonných důvodů
pro neudělení souhlasu podle §46 odst. 11 písm. b) energetického zákona. Takové konkrétní
důvody pak měla sdělit žadateli v odpovědích na jeho žádosti. Jestliže tak neučinila, dopustila
se vytčených správních deliktů podle §91a odst. 1 písm. l) energetického zákona.
[7] Nesouhlasně se krajský soud vyjádřil i k námitce, že se měl žalovaný zabývat tím,
zda byly dány důvody pro neudělení souhlasu s umístněním staveb. K takovému kroku by podle
krajského soudu mohl žalovaný přistoupit až v případě, že by žalobkyně důvody svého
nesouhlasu konkrétně a jasně ve svých vyjádřeních uvedla. Žalovaný totiž neměl povinnost
zjišťovat existenci těchto důvodů z úřední povinnosti.
[8] Krajský soud přisvědčil žalobkyni, že nebyla povinna za žadatele sama obstarávat
podklady pro posouzení splnění podmínek pro umístění staveb či práce v ochranném pásmu
podle energetického zákona. Přesto ale bylo její povinností své nesouhlasy konkrétně odůvodnit,
a to alespoň tím, že žádost trpí nedostatky, pro které souhlas udělit nelze, aby žadatel mohl
na takový nesouhlas případně reagovat a svoji žádost doplnit.
[9] Krajský soud se neztotožnil ani s argumentací žalobkyně, podle které měl žalovaný
posoudit její jednání komplexně, a sice z pohledu ochranného režimu všech dotčených
energetických a vodohospodářských vedení a staveb, nikoliv jen elektrizační soustavy. Uzavřel,
že kolizi umístění předmětné stavby s jiným druhem energetického či vodohospodářského vedení
či stavby v jiném zákonném režimu neuvádí §46 odst. 11 písm. b) energetického zákona
jako důvod pro neudělení souhlasu. Nadto zdůraznil, že v daném případě není žalobkyni kladeno
za vinu, že žadateli písemný souhlas s umístněním staveb v ochranném pásmu elektrizační
soustavy neudělila, ale to, že jej řádně neodůvodnila.
[10] Závěrem krajský soud nepřisvědčil ani námitce, podle níž vytýkané jednání žalobkyně
nenaplňuje materiální stránku správního deliktu podle §91a odst. 1 písm. l) energetického
zákona. Žalobkyně totiž tvrdila, že neudělila souhlas i z důvodu ochrany zařízení pro výrobu
a rozvod tepelné energie podle §87 odst. 4 energetického zákona. Podle něj ale „bezdůvodné“
neudělení souhlasu není správním deliktem. Takové tvrzení krajský soud považoval
za nepodložené. Materiální stránku vytčených správních deliktů neshledal v neumožnění
samotného umístění staveb, nýbrž v povinnosti vlastníků elektrizační soustavy postupovat
v souladu s energetickým zákonem, konkrétně jeho §46 odst. 11 nebo §68 odst. 4. Krajský soud
dále upozornil, že ke společenské škodlivosti dochází tím, že vlastník elektrizační soustavy
při udělování souhlasu podle §46 odst. 11 písm. b) energetického zákona nepostupuje v souladu
s tímto zákonem a fakticky zneužívá svého dominantního postavení vůči žadateli, pokud
jeho žádosti i přes naplnění zákonných důvodů nevyhoví. V posuzované věci je společenská
škodlivost dána již tím, že svůj nesouhlas žalobkyně dostatečně neodůvodnila.
III.
[11] Proti napadenému rozsudku brojí žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Navrhuje zrušit napadený rozsudek a věc vrátit
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[12] Stěžovatelka předně namítá, že nemohla naplnit skutkovou podstatu správního deliktu
podle §91a odst. 1 písm. l) energetického zákona, neboť svými nesouhlasy nereagovala
na žádosti žadatele o vyslovení písemného souhlasu s umístněním staveb ve smyslu §46 odst. 11
písm. b) energetického zákona. Vyjma podání pana Ing. I. Š. ze dne 22. 9. 2015, ke kterému se
stěžovatelka vyjádřila svým nesouhlasným stanoviskem ze dne 8. 10. 2015, stěžovatelka nikdy
neobdržela žádost podle §46 odst. 11 písm. b) energetického zákona. Nesouhlasy s umístěním
staveb stěžovatelka vždy formulovala a předkládala jako obecné nesouhlasy s vydáním územního
rozhodnutí k předmětným stavbám v územním řízení podle stavebního zákona a jako obecné
nesouhlasy s předmětnými stavebními činnostmi v prostoru ochranných pásem všech dotčených
energetických a vodohospodářských vedení a staveb, tedy nikoliv výlučně jen ve vztahu k zařízení
elektrizační soustavy, ale např. i k zařízení pro výrobu a rozvod tepelné energie, plynárenských
zařízení a jiného potrubního vedení, jež se v daném místě nacházejí a jejichž vlastníkem je rovněž
stěžovatelka.
[13] Stěžovatelka také tvrdí, že nesouhlasné sdělení ze dne 15. 9. 2014 odůvodnila argumentací
vztahující se k územnímu řízení podle stavebního zákona. Zbylé nesouhlasy formulovala a mínila
jako nesouhlasy vlastníka technické infrastruktury se stavebními činnostmi v ochranném pásmu
všech dotčených energetických zařízení, vodohospodářských vedení a staveb spadajících
pod působnost a ochranu energetického zákona, tedy nikoliv výlučně jen ve vztahu k zařízení
elektrizační soustavy.
[14] Stěžovatelka dále uvádí, že si byla vědoma toho, co žádosti žadatele sledují. Tímto
jejich smyslem byla snaha o realizaci zamýšlených staveb a činností v ochranných pásmech
dotčených energetických zařízení, vodohospodářských vedení a staveb. Žadatel proto potřeboval
komplexní souhlas se stavbou, resp. s činností v ochranných pásmech nikoliv jen a pouze
ve vztahu k ochrannému pásmu elektrizační soustavy. Hypotetické udělení souhlasu ve smyslu
§46 odst. 11 písm. b) energetického zákona by tudíž bylo zcela bezvýznamné bez současného
udělení dalších potřebných souhlasů ve vztahu k dalším dotčeným energetickým zařízením.
[15] Stěžovatelka brojí i proti tomu, že krajský soud neposoudil její jednání komplexně,
tj. tedy nejen z hlediska elektrizační soustavy, ale i z pohledu ochranného pásma všech ostatních
dotčených energetických a vodohospodářských vedení a staveb nacházejících se v průmyslovém
areálu, v němž měly být stavby umístěny. Důvod pro vyslovení nesouhlasu s jedním druhem
dotčených energetických rozvodů je nepochybně důvodem pro vyslovení nesouhlasu ve vztahu
ke všem dotčeným energetickým rozvodům ve vlastnictví stěžovatelky. Stěžovatelka nebyla
povinna z těchto obecných nesouhlasů zvlášť vyčleňovat zařízení elektrizační soustavy
a své nesouhlasy detailně odůvodňovat. Žalovaný i krajský soud při svém rozhodování pominuli
existenci dalších ochranných pásem a nepřihlédli ke skutečnému stavu na staveništích.
Stěžovatelka je přesvědčena, že její nesouhlasy s předmětnými stavebními činnostmi v prostoru
ochranných pásem všech dotčených energetických vedení a staveb nemohou být posuzovány
jako správní delikt vztahující se k ochraně elektrizační soustavy.
[16] Stěžovatelka opakovaně namítá, že žadatel nikdy nedoložil, že jsou splněny zákonné
podmínky pro udělení souhlasu za použití zákonné výjimky ve smyslu §46 odst. 11 písm. b)
energetického zákona. To ostatně prokázat ani nemohl, jestliže o udělení tohoto typu souhlasu
nikdy nežádal. Stěžovatelka je přesvědčena, že nebylo její povinností zkoumat, zda technické
a bezpečnostní podmínky umožňují provádění zamýšlených záměrů v ochranném pásmu dotčené
elektrizační soustavy a zároveň, že nedojde v souvislosti s prováděním těchto záměrů k ohrožení
života, zdraví, bezpečnosti nebo majetku osob. Z tohoto důvodu se stěžovatelka omezila
na obecnější odůvodnění opřené o dikci energetického zákona, a to pro svou důvodnou
obavu z vážného nebezpečí spočívajícího v ohrožení bezpečnosti a spolehlivého provozu
všech energetických a vodohospodářských vedení a staveb.
[17] Za nesprávný stěžovatelka považuje i závěr o naplnění formální stránky skutkové
podstaty správního deliktu podle §91a odst. 1 písm. l) energetického zákona, konkrétně výklad
tam užitého termínu „bezdůvodně“. Krajský soud ustanovení vyložil tak, že je nutné nesouhlasná
vyjádření s umístněním předmětných staveb řádně odůvodnit, aby žadatel o vydání souhlasu
mohl svoji žádost upravit nebo doplnit a svůj záměr opětovně předložit vlastníku elektrizační
soustavy k dalšímu posouzení. Stěžovatelka naopak tvrdí, že z žádného ustanovení energetického
zákona či jiného právního předpisu neplyne povinnost vlastníka (provozovatele energetického
vedení) odůvodnit svůj nesouhlas s umístěním a prováděním stavby či jiných prací v ochranném
pásmu elektrizační soustavy. Stěžovatelka tento termín vykládá tak, že k tomu, aby vlastník
elektrizační soustavy mohl vyslovit nesouhlas s jinou stavbou nebo stavební činností
v ochranném pásmu podle §46 odst. 11 energetického zákona, musí existovat relevantní důvody.
V případě, že tyto důvody nejsou dány, lze nesouhlas považovat za bezdůvodný.
[18] V závěru kasační stížnosti pak stěžovatelka uvádí, že nemohla naplnit ani materiální
stránku správního deliktu podle §91a odst. 1 písm. l) energetického zákona. Souhlas
s umístněním staveb neudělila nejen z důvodu ochrany elektrizační soustavy, ale i z důvodu
ochrany zařízení pro výrobu a rozvod tepelné energie podle §87 odst. 4 energetického zákona,
přičemž tak učinila z důvodu dodržení povinností vlastníka a provozovatele energetických vedení
vyplývajících pro ni z energetického zákona. Jelikož podle §87 odst. 4 energetického zákona
není správním deliktem, není-li případný nesouhlas ve vztahu k zařízením pro výrobu a rozvod
tepelné energie odůvodněn, nemohla se stěžovatelka vytčených správních deliktů dopustit.
IV.
[19] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti připojuje k posouzení sporných otázek
krajským soudem a navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost. Zároveň odkazuje
i na vyčerpávající odůvodnění svých předchozích rozhodnutí v dané věci.
[20] Ke stížnostní argumentaci uvádí, že §46 odst. 11 písm. b) energetického zákona je nutno
vykládat v souladu s jeho smyslem a účelem, kterým není blokace výstavby staveb v ochranném
pásmu. Bez souhlasu provozovatele zařízení přitom výstavba jakýchkoli staveb není v ochranném
pásmu možná. Zájmy provozovatele infrastruktury však nejsou nadřazeny zájmům dalších
provozovatelů či investorů, naopak vybudování infrastruktury se často děje ve veřejném zájmu.
Souhlas podle §46 odst. 11 energetického zákona koresponduje s pojmem stanovisko vlastníka
veřejné technické infrastruktury podle §86 odst. 2 písm. c) téhož zákona a je povinnou přílohou
žádosti o vydání územního rozhodnutí pro jakýkoli stavební záměr v ochranném pásmu. Jedná
se o právní jednání soukromého subjektu, který není vůči žadatelům o umístění stavby
v ochranném pásmu v nadřazeném postavení, ale jeho jednání má dopad do veřejnoprávních
poměrů. Jestliže je subjektu soukromého práva přiznávána možnost činit právní úkony s tak
závažnými důsledky, proti nimž mají dotčené osoby jen velmi omezené možnosti obrany,
je zároveň nutné na stěžovatelku klást přiměřené nároky co do oprávněnosti a odůvodněnosti
jejího postupu.
[21] Žalovaný souhlasí i s výkladem §91a odst. 1 písm. l) energetického zákona ve spojení
s §46 odst. 11 písm. b) téhož zákona podaným krajským soudem. Ve shodě s ním má za to,
že v nesouhlasném stanovisku je nutno uvést relevantní důvody tohoto nesouhlasu.
[22] Žalovaný nepovažuje za opodstatněnou ani námitku, podle níž stěžovatelkou učiněné
nesouhlasy jsou obecnými stanovisky vlastníka technické infrastruktury pro účely územního
řízení. Z jednotlivých žádostí je zřejmé, čeho se žadatel domáhal. V případě obou staveb
se jednalo o žádosti o vyjádření souhlasu k dokumentaci pro územní rozhodnutí ohledně staveb,
které měly být umístěny v ochranném pásmu. Z hlediska zařízení elektrizační soustavy
je tudíž zjevné, že stanovisko vlastníka upravuje právě §46 odst. 11 energetického zákona,
přičemž je podle žalovaného nepodstatné, komu byly žádosti adresovány či zda v nich
bylo odkazováno na §46 odst. 11 písm. b) energetického zákona.
[23] K tvrzené nekomplexnosti posouzení věci ve vztahu k ochraně další technické
infrastruktury žalovaný uvádí, že žádosti stavebníků o umístění staveb v ochranných pásmech
musí být vlastníky či provozovateli technické infrastruktury posuzovány s ohledem na právní
režim vztahující se k ochranným pásmům konkrétních zařízení, případně tedy komplexně k více
z nich. Jestliže jsou u zařízení elektrizační soustavy splněny podmínky pro udělení souhlasu podle
§46 odst. 11 písm. b) energetického zákona, nemůže být důvodem pro jeho neudělení
skutečnost, že jiná zařízení technické infrastruktury jsou chráněna jinými ustanoveními
energetického zákona. Stěžovatelka měla tudíž vymezit podmínky ve vztahu ke každé technické
infrastruktuře podle jejího právního režimu.
[24] Konečně žalovaný nesouhlasí ani s tvrzením stěžovatelky, že žadatel nikdy nedoložil,
že byly naplněny podmínky pro udělení souhlasu za použití výjimky podle §46 odst. 11 písm. b)
energetického zákona. Naopak právě stěžovatelka měla stanovit podmínky výkonu činností
v ochranném pásmu, popř. zdůvodnit, proč tyto vykonávat nelze.
V.
[25] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[26] Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje mimo jiné kasační důvod podle §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. K tomuto kasačnímu důvodu však neuvádí konkrétní námitky. Jelikož řízení
o kasační stížnosti je ovládáno (shodně jako řízení o žalobě) dispoziční zásadou, je výlučně věcí
stěžovatelky, jaké konkrétní námitky vůči napadenému rozsudku krajského soudu vznese
a uplatní. Nejvyšší správní soud není povinen, ale ani oprávněn tyto námitky za stěžovatelku
domýšlet. Pro chybějící konkrétní stížnostní námitky naplňující uvedený kasační důvod se jím
nemohl Nejvyšší správní soud blíže zabývat. Nutno však dodat, že uvedená skutečnost
stěžovatelce není jakkoliv na újmu. Z obsahu kasační stížnosti je zjevné, že stěžovatelka rozporuje
krajským soudem přijaté právní závěry týkající se posouzení jejího jednání jakožto správního
deliktu podle energetického zákona. Jedná se tudíž o námitky podřaditelné pod kasační důvod
vyplývající z §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jimiž se kasační soud bude dále zabývat.
[27] Stěžovatelka v této souvislosti předně namítá, že její nesouhlasy s umístněním staveb
žadatele nebyly písemnými nesouhlasy ve smyslu §46 odst. 11 písm. b) energetického zákona.
Jednalo se o negativní vyjádření vlastníka technické infrastruktury k vydání územního rozhodnutí
k předmětným stavbám žadatele podle stavebního zákona a o obecné, resp. komplexní
nesouhlasy s předmětnými stavebními činnostmi v prostoru ochranných pásem všech dotčených
energetických a vodohospodářských vedení a staveb, tudíž nikoliv výlučně o nesouhlasy
ve vztahu k zařízení elektrizační soustavy.
[28] Podle §46 odst. 11 písm. b) energetického zákona, pokud to technické a bezpečnostní podmínky
umožňují a nedojde-li k ohrožení života, zdraví, bezpečnosti nebo majetku osob, vlastník příslušné části
elektrizační soustavy udělí písemný souhlas se stavbou neuvedenou v písmenu a) nebo s činností v ochranném
pásmu, který musí obsahovat podmínky, za kterých byl udělen.
[29] Podle §91a odst. 1 písm. l) energetického zákona, právnická nebo podnikající fyzická osoba
se dopustí správního deliktu tím, že jako vlastník přímého vedení nebo provozovatel přímého plynovodu poruší
některou z povinností stanovených v §43 nebo §65 odst. 3 nebo jako vlastník příslušné části elektrizační
soustavy nebo osoba provozující plynárenské zařízení bezdůvodně nestanoví písemně podmínky pro realizaci
veřejně prospěšné stavby nebo neudělí bezdůvodně písemný souhlas s jinou stavbou nebo stavební nebo jinou činností
v ochranném pásmu podle §46 odst. 11 nebo §68 odst. 4.
[30] Podle §86 odst. 2 písm. c) stavebního zákona, k žádosti o vydání územního rozhodnutí
žadatel připojí stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení
nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem.
[31] Podle §161 odst. 1 stavebního zákona, vlastníci technické infrastruktury jsou povinni vést
o ní evidenci, která musí obsahovat polohové umístění a ochranu, a v odůvodněných případech, s ohledem
na charakter technické infrastruktury, i výškové umístění. Na žádost pořizovatele územně analytických podkladů,
územní studie nebo územně plánovací dokumentace, obecního úřadu, žadatele o vydání regulačního plánu
nebo územního rozhodnutí, stavebníka nebo osoby jím zmocněné sdělí vlastník technické infrastruktury ve lhůtě
do 30 dnů údaje o její poloze, podmínkách napojení, ochrany a další údaje nezbytné pro projektovou činnost
a provedení stavby.
[32] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovatelka dne 23. 5. 2014 ve svém
sdělení nazvaném „Vyjádření k dokumentaci pro územní rozhodnutí“ stanovila podmínky pro realizaci
stavby „Napojení objektu M7 ON SEMICONDUCTOR na veřejný vodovod a kanalizaci“. Zároveň
stanovila podmínky prací v místě ochranného pásma inženýrských sítí a uvedla, že souhlasí
s vydáním územního rozhodnutí.
[33] S ohledem na uvedené souhlasné stanovisko Městský úřad Rožnov pod Radhoštěm,
odbor výstavby a územního plánování (dále jen „stavební úřad“), vydal dne 29. 10. 2014
rozhodnutí č. j. MěÚ-RpR/32925/2014, o umístění stavby „Napojení objektu M7 ON
SEMICONDUCTOR na veřejný vodovod a kanalizaci“.
[34] Stěžovatelka následně učinila dne 15. 9. 2014 zpětvzetí původního souhlasu,
v němž uvedla, že „bere zpět svá předchozí kladná vyjádření zaslaná zástupci žadatele a současně sděluje,
že se stavbou ‚Napojení objektu M7 ON SEMICONDUCTOR na veřejný vodovod a kanalizaci‘ nesouhlasí.“
[35] Vzhledem ke zpětvzetí původního souhlasného stanoviska odvolací správní orgán
rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 29. 10. 2014, č. j. MěÚ-RpR/32925/2014, zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stavební úřad následně rozhodnutím ze dne 10. 3. 2015,
č. j. MěÚ-RpR/07035/2015, žádost žadatele o vydání rozhodnutí o umístění stavby „Napojení
objektu M7 ON SEMICONDUCTOR na veřejný vodovod a kanalizaci“ zamítl. Důvodem
bylo, že předmětná stavba byla navržena k umístění v ochranném pásmu vedení elektrické
energie, plynárenského rozvodu i rozvodů tepelné energie, přitom ve smyslu §46 odst. 8
písm. b), §68 odst. 3 a §87 odst. 4 energetického zákona byla k umístění stavby nutná písemná
souhlasná stanoviska vlastníka této technické infrastruktury se stavbou a prováděním prací
v ochranných pásmech. Byl tedy nutný mimo jiné i souhlas ve vztahu k elektrizační soustavě.
[36] Projektant žadatele Ing. I. H. v „Žádosti o předání podkladů vlastníka technické infrastruktury“
ze dne 31. 3. 2015, zaslal stěžovatelce projektovou dokumentaci ke stavbě „Napojení objektu M7
ON SEMICONDUCTOR na veřejný vodovod a kanalizaci“ a požádal stěžovatelku o sdělení
aktuálních údajů o poloze vedení technické infrastruktury v jejím vlastnictví, o podmínkách její
ochrany a dalších údajů nezbytných pro projektovou činnost a provedení stavby podle §161
stavebního zákona. V návaznosti na tuto žádost stěžovatelka žadateli dne 23. 4. 2015 sdělila, že
„[p]otrubní trasa vodovodu i kanalizace je navržena tak, že ze severní strany objektu M7 je vedena přes ochranná
pásma energetických rozvodů – Silového elektrického kabelového vedení NN a VN, potrubního vedení
horkovodu, chlazené vody, páry a vratného kondenzátu. Tyto energetické rozvody spadají pod dikci zákona č.
458/2000 Sb., v platném znění, Energetický zákon. Vlastník technické infrastruktury pro veřejnou potřebu je
vázán podmínkami uvedenými v ustanoveních zákona č. 458/2000 Sb. v platném znění, Energetický zákon,
zejména nikoli však výlučně, ustanoveními týkajícími se ochranných pásem a činnosti v něm, např. §46
Ochranná pásma elektrizační soustavy, a následující obdobné pro energii tepelnou. Činnosti spojené s realizací a
uložením zamýšleného potrubí vodovodu a kanalizace v ochranných pásmech uvedených výše jsou vážnou
potenciální hrozbou pro zajištění zákonných povinností vlastníka technické infrastruktury. Na základě výše
uvedených skutečností vlastník technické infrastruktury Nesouhlasí se stavebními
činnostmi v prostoru ochranných pásem energetických a vodohospodářských vedení a
staveb. Podmínky pro činnost v ochranných pásmech z výše uvedeného důvodu nebudou
v tomto případě stanoveny.“
[37] Dne 30. 6. 2015 požádal Ing. I. H. stěžovatelku opětovně o vyjádření z hlediska jejích
dotčených zájmů v návaznosti na zaslanou projektovou dokumentaci ke stavbě „Napojení objektu
M7 ON SEMICONDUCTOR na veřejný vodovod a kanalizaci“. Stěžovatelka ve svém vyjádření ze
dne 23. 7. 2015 odkázala na své sdělení ze dne 23. 4. 2015 a zopakovala v něm uvedené
skutečnosti. Dále doplnila, že „považuje činnosti spojené s ukládáním a provozováním zamýšlené stavby
v ochranných pásmech, výše uvedených energetických rozvodů a staveb, za potenciálně vážné nebezpečí s možností
ohrožení jejich spolehlivého provozu, zdraví a majetku osob. Na základě výše uvedeného společnost
ENERGOAQUA, a.s. jako provozovatel energetických rozvodů a staveb nesouhlasí s činnostmi v ochranných
pásmech energetických rozvodů a staveb dotčených zamýšlenou stavbou Žadatele, prací výkopových, stavebních,
montážních a jinými nevyjímaje. Společnost ENERGOAQUA, a. s. tímto nesouhlasí s vydáním
územního rozhodnutí na stavbu ‚Napojení objektu M7 ON SEMICONDUCTOR
na veřejný vodovod a kanalizaci‘.“
[38] Ing. Ivan Šnapka, autorizovaný inženýr pro pozemní stavby a autorizovaný inspektor
zastupující žadatele, urgoval dne 22. 9. 2015 stěžovatelku o stanovisko k projektové dokumentaci
pro územní řízení a o souhlas s prací v ochranném pásmu, týkající se stavby „Napojení objektu M7
ON SEMICONDUCTOR na veřejný vodovod a kanalizaci“. Uvedl, že „[p]roto Vás znovu v souladu
s §161 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb. – stavební zákon – v platném znění jakožto vlastníka technické
infrastruktury žádáme (urgujeme) o vydání stanoviska k projektové dokumentaci pro územní
řízení podle §161 zákona č. 183/2006 Sb. Ve stanovisku váš žádáme o sdělení polohy vaší
infrastruktury, podmínkách napojení, ochrany, bezpečnosti, křížení a další údaje nezbytné
pro projekční činnost a provedení stavby. Dále vás v souladu s §46 odst. 11 zákona č. 458/200 Sb. –
energetický zákon v platném znění žádáme o písemný souhlas s prací v ochranném pásmu v rámci
tohoto stavebního záměru.“
[39] Stěžovatelka sdělením ze dne 8. 10. 2015 reagovala na žádost žadatele ze dne 22. 9. 2015
a odkázala jej na své předchozí sdělení ze dne 23. 4. 2015 s tím, že v případě chybějících údajů
se má obrátit na jejího právního zástupce či na zpracovatele dopisu ze dne 23. 4. 2015. K žádosti
o souhlas s pracemi v ochranném pásmu podle §46 odst. 11 písm. b) energetického zákona
v tomto sdělení uvedla, že „odkazuji jak na již výše citovaný dopis mého klienta ze dne 23. 04. 2015,
tak i na další dopis mého klienta ze dne 23. 07. 2015, značka EA/TK/344/15, který byl rovněž zaslán
již panu I. H. a který obsahuje opakovaně vyslovený nesouhlas s pracemi v ochranném pásmu energetických
rozvodů. Nebudu obsáhle polemizovat s Vaším názorem na smysl ochranných pásem a povinností vlastníka
energetických rozvodů dle příslušných ustanovení zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu
státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), (dále jen „Energetický
zákon“), s nímž nelze souhlasit. Jak totiž vyplývá z ustanovení §46 odst. 8 Energetického zákona,
je v ochranném pásmu nadzemního a podzemního vedení, výrobny elektřiny a elektrické stanice zakázáno zřizovat
bez souhlasu vlastníka těchto zařízení stavby či umisťovat konstrukce a jiná podobná zařízení,
jakož i uskladňovat hořlavé a výbušné látky, provádět bez souhlasu jeho vlastníka zemní práce, provádět činnosti,
které by mohly ohrozit spolehlivost a bezpečnost provozu těchto zařízení nebo ohrozit život, zdraví či majetek osob,
provádět činnosti, které by znemožňovaly nebo podstatně znesnadňovaly přístup k těmto zařízením.
Tento zákonem stanovený zákaz popsaných činností platí obecně a ustanovení §46 odst. 11 Energetického
zákona, jehož se dovoláváte, je možnou výjimkou, kterou vlastník může za určitých podmínek povolit;
z cit. ustanovení Energetického zákona však nepochybně nelze dovodit povinnost vlastníka tak učinit.
Pro pořádek Vám sděluji, že můj klient je přesvědčen, že podmínky stanovené cit. ustanovením Energetického
zákona pro možnost povolení výjimky ze zákazu dle ustanovení §46 odst. 8 Energetického zákona splněny
nejsou, a proto s pracemi v ochranném pásmu nesouhlasí, jak již vícekráte deklaroval.“
[40] Žádostí ze dne 23. 12. 2015 Ing. I. H., projektant stavby „Rožnov pod Radhoštěm – Propojení
vodovodů“ a stavby „Rožnov pod Radhoštěm – Prodloužení splaškové kanalizace“, vyzval stěžovatelku
k vyjádření z hlediska dotčení jejích zájmů, požádal o udělení písemného souhlasu s umístěním
uvedených staveb v ochranném pásmu včetně podmínek, za kterých je udělen, resp. o stanovení
podmínek pro realizaci veřejně prospěšné stavby. Zároveň stěžovatelce zaslal projektovou
dokumentaci k dané stavbě. Stěžovatelka předložila žadateli dne 3. 2. 2016 stanovisko, ve kterém
uvedla, že „[v]ámi předložený záměr, rozsah a způsob provádění zamýšlené stavby, četnost vzájemných kolizí
nově navrhovaného potrubí se stávajícími inženýrskými sítěmi jak podzemními tak nadzemními, řešený způsobem
častých souběhů a křížení se stávajícími energetickými a vodohospodářskými rozvody, stavbami a zařízeními
v našem vlastnictví, vykazuje znaky významného ohrožení bezpečnosti a provozuschopnosti stávajících
inženýrských sítí. Stavba je v mnoha případech navržena v ochranných pásmech stávajících potrubních rozvodů
horkovodů, chlazené vody, silových elektrických kabelů VN a NN. Jmenované energetické rozvody spadají pod
dikci zákona č. 458/2000 Sb., v platném znění, Energetický zákon, kde činnosti, které jsou v ochranných
pásmech těchto rozvodů zakázány nebo omezeny jsou definovány v §46, §87 tohoto zákona. Stavba je v mnoha
případech navržena v ochranných pásmech stávajících potrubních rozvodů vody pitné a kanalizace splaškové, které
spadají pod dikci zákona č. 274/2001 Sb. O vodovodech a kanalizaci pro veřejnou potřebu, kde činnosti, které
jsou v ochranných pásmech těchto rozvodů zakázány nebo omezeny jsou definovány v §23 tohoto zákona (…).
Společnost ENERGOAQUA, a.s., jako vlastník a provozovatel energetických a vodohospodářských rozvodů,
zařízení a staveb nesouhlasí s činnostmi v ochranných pásmech dotčených zamýšlenou stavbou, stejně tak s pracemi
výkopovými, stavebními, montážními a jinými. Společnost ENERGOAQUA, a.s. tímto nesouhlasí
s vydáním územního rozhodnutí pro stavbu ‚Rožnov pod Radhoštěm – Propojení
vodovodů‘ ‚Rožnov pod Radhoštěm – Prodloužení splaškové kanalizace‘, tak jak je
navržena a předložena Žadatelem. “
[41] S ohledem na shora citovanou právní úpravu i skutkové okolnosti věci vyplývající
ze správního spisu není sporná skutečnost, že povinností žadatele bylo předložit stavebnímu
úřadu k vydání rozhodnutí o umístění staveb v souladu s §86 odst. 2 písm. c) stavebního zákona
mimo jiné souhlasné stanovisko vlastníka technické infrastruktury (zde stěžovatelky) ke stavbám
a provádění činností v ochranném pásmu energetických zařízení, tedy i elektrizační soustavy,
pro stavby „Napojení objektu M7 ON SEMICONDUCTOR na veřejný vodovod a kanalizaci“, „Rožnov
pod Radhoštěm – Propojení vodovodů“ a „Rožnov pod Radhoštěm – Prodloužení splaškové kanalizace“.
Této povinnosti předložení souhlasného stanoviska podle §46 odst. 11 písm. b) energetického
zákona si byl žadatel zjevně vědom, neboť v několika žádostech adresovaných stěžovatelce poté,
co stavební úřad dne 10. 3. 2015 zamítl jeho žádost o umístění první ze jmenovaných staveb,
opětovně žádal stěžovatelku o vydání tohoto souhlasného stanoviska a o určení podmínek
pro umístění stavby a provádění činností v ochranném pásmu technické infrastruktury
ve vlastnictví stěžovatelky mezi jinými i v ochranném pásmu elektrizační soustavy.
[42] Přestože žadatel neuvedl ve všech svých žádostech (ze dne 31. 3. 2015, 30. 6. 2015,
23. 12. 2015) přímý odkaz na §46 odst. 11 písm. b) energetického zákona, podle nějž žádá
souhlas vlastníka elektrizační soustavy, stěžovatelce bylo nepochybně známo (s ohledem na její
postavení jako vlastníka technické infrastruktury, kterou je i elektrizační soustava), že takové
stanovisko je v případě uvedených staveb nezbytné, mají-li být tyto stavby umístěny v ochranném
pásmu elektrizační soustavy. Uvedený závěr podporuje i obsah rozhodnutí stavebního úřadu
ze dne 10. 3. 2015, č. j. MěÚ-RpR-07035/2015, kterým zamítl žadatelovu žádost o vydání
rozhodnutí o umístění stavby „Napojení objektu M7 ON SEMICONDUCTOR na veřejný vodovod
a kanalizaci.“ Podstatným důvodem zamítnutí této žádosti bylo právě zpětvzetí původního
souhlasného stanoviska s umístněním stavby učiněné stěžovatelkou. Jelikož toto rozhodnutí
stavební úřad doručoval i stěžovatelce, také ta si musela být vědoma skutečnosti, že její souhlas
podle §46 odst. 11 písm. b) energetického zákona je pro vydání kladného rozhodnutí podstatný.
To plyne ostatně i z výše citovaného §86 odst. 2 písm. c) stavebního zákona (viz odst. [30]), který
vyjmenovává podstatné náležitosti a přílohy žádosti o vydání územního rozhodnutí.
[43] Nelze přehlédnout ani text samotných nesouhlasů stěžovatelky. V těch ze dne 15. 9. 2014
(zpětvzetí souhlasu), ze dne 23. 4. 2015 a ze dne 23. 7. 2015 skutečně neodkazuje přímo na §46
odst. 11 písm. b) energetického zákona. Zpětvzetí souhlasu ze dne 15. 9. 2014 pouze obecně
konstatovalo, že veškerá kladná stanoviska, resp. souhlasy doposud udělené bere stěžovatelka
zpět. Přitom ale předchozí kladné stanovisko ze dne 23. 5. 2014 stěžovatelka učinila právě podle
§46 odst. 11 písm. b) energetického zákona, bez kterého by nebylo možné umístění stavby
„Napojení objektu M7 ON SEMICONDUCTOR na veřejný vodovod a kanalizaci“ povolit. V dalším
nesouhlasu ze dne 23. 4. 2015 pak stěžovatelka hovořila o ochranných pásmech energetických
rozvodů a výslovně zmínila i zařízení elektrické energie a další, která podléhají podmínkám podle
energetického zákona a odkazovala výslovně i na samotný §46 tohoto zákona. Následně ve svém
stanovisku ze dne 23. 7. 2015 odkazovala stěžovatelka na předchozí nesouhlasy s umístěním
stavby, znovu upozornila na ochranná pásma energetických rozvodů, mezi něž patří mimo
jiné ochranné pásmo elektrických zařízení a citovala i část §46 energetického zákona.
[44] Nadto 8. 10. 2015 stěžovatelka opětovně vyjádřila svůj nesouhlas s umístěním stavby,
a to přímo s odkazem na §46 odst. 11 písm. b) energetického zákona, přičemž odkázala
na svá vyjádření ze dnů 23. 4. 2015 i 23. 7. 2015 a uvedla, že podle ní nejsou splněny podmínky
k provádění prací v ochranném pásmu, které by zakládaly možnost povolení výjimky ze zákazu
podle §46 odst. 8 energetického zákona. Z právě uvedeného je tudíž nepochybné,
že stěžovatelka odmítala vydat souhlas s umístněním stavby či prováděním stavebních či jiných
prací mimo jiné v ochranném pásmu elektrizační soustavy ve smyslu §46 odst. 11 písm. b)
energetického zákona, aniž přitom uvedla konkrétní důvody tohoto nesouhlasu.
[45] Podobně jako ve shora zmíněných nesouhlasných sděleních se stěžovatelka vyjádřila
i k umístění staveb „Rožnov pod Radhoštěm – Propojení vodovodů“ a „Rožnov pod Radhoštěm – Prodloužení
splaškové kanalizace“. Žadatel bez uvedení odkazu na příslušná ustanovení energetického zákona
požádal stěžovatelku o udělení souhlasu s umístěním stavby v ochranném pásmu energetických
rozvodů a stanovení podmínek pro jejich umístnění. Stěžovatelka ale i nyní ve svém nesouhlasu
odkazovala na energetický zákon a jeho příslušná ustanovení týkající se jednotlivých
energetických rozvodů a vyjadřovala se k jejich ochranným pásmům a výslovně uvedla i rozvody
elektrické energie. I v tomto případě si tedy byla vědoma toho, že žadatel žádá vedle jiného také
o vydání souhlasného stanoviska podle §46 odst. 11 písm. b) energetického zákona k umístění
obou staveb v ochranném pásmu elektrizační soustavy.
[46] S námitkou stěžovatelky, že se jednalo o obecné nesouhlasy vztahující se ke všem
energetickým vedením, které se v ochranných pásmech na daných pozemcích nacházejí,
tudíž nelze souhlasit. Energetický zákon upravuje jednotlivé druhy energetických rozvodů a tyto
odlišuje (viz §46, §68 a §87 energetického zákona), čehož si ostatně stěžovatelka, jak výše
uvedeno, byla dobře vědoma. Energetický zákon nestanoví povinnost vydat komplexní souhlas
či nesouhlas vztahující se ke všem druhům ochranných pásem těchto energetických rozvodů
souhrnně. To by ostatně z povahy věci bylo nemožné za situace, pokud by vlastníkem
či provozovatelem těchto jednotlivých energetických rozvodů byly odlišné subjekty. Naopak
pro každé z jednotlivých druhů energetických rozvodů stanoví energetický zákon specifické
podmínky ve vztahu k jejich ochranným pásmům. Zmiňovaný §46 energetického zákona
se vztahuje k ochrannému pásmu elektrizační soustavy a §46 odst. 11 písm. b) tohoto zákona
upravuje podmínky souhlasu týkající se staveb a prací v něm. Ustanovení §68 energetického
zákona upravuje ochranná pásma pro plynárenská zařízení. V případě realizace staveb či stavební
činnosti je nutno rovněž získat souhlas vlastníka plynárenského zařízení. Konečně §87
energetického zákona se vztahuje k rozvodům tepelné energie. I v tomto případě
je při umisťování staveb či provádění prací nutno získat souhlas provozovatele (vlastníka) tohoto
zařízení. Skutečnost, že jsou v daném případě jednotlivé rozvody ve vlastnictví jednoho subjektu,
zde stěžovatelky, nezakládá stěžovatelce právo vyjádřit se souhrnně a v obecnosti ke všem těmto
jednotlivým druhům energetických rozvodů, aniž by specifikovala jednotlivé podmínky
pro stavby a případně stavební práce či jiné činnosti v ochranných pásmech každého z nich.
Je tomu tak právě proto, že i energetický zákon obsahuje samostatnou úpravu týkající
se ochranných pásem ve vztahu k jednotlivým druhům energetických rozvodů zvlášť.
[47] I když není vyloučeno, aby vlastník více druhů energetických rozvodů, má-li vyjádřit
své stanovisko (souhlas či nesouhlas) k vícero z nich, tak učinil v jednom vyjádření,
přesto i v takovém případě jej musí formulovat tak, aby obsahovalo konkrétní skutečnosti
jednotlivě ke každému jednotlivému druhu energetického rozvodu a aby v něm odlišilo
a specifikovalo požadavky ve vztahu ke každému druhu rozvodu samostatně. Nelze tedy
ani tak podat jediné souhrnné stanovisko ke všem a vyslovit „komplexní“, nadto obecný
nesouhlas, aniž by vlastník energetických rozvodů zohlednil požadavky pro jejich jednotlivé
druhy, jak vyplývají z energetického zákona.
[48] Pokud tedy žalovaný i krajský soud vyhodnotili na základě zjištěného obsahu jednotlivých
nesouhlasů, že se jednalo mimo jiné o nesouhlasy vlastníka elektrizační soustavy ve smyslu §46
odst. 11 písm. b) energetického zákona, pak nepochybili. Nejvyšší správní soud s takovým
závěrem zcela souhlasí.
[49] Na základě právě uvedeného se Nejvyšší správní soud dále zabýval tím,
zda bylo povinností stěžovatelky odůvodnit nesouhlasy s umístněním staveb v ochranném pásmu
elektrizační soustavy, neboť podle stěžovatelky tato povinnost nevyplývá ze žádného ustanovení
energetického zákona.
[50] Krajský soud v bodě 17. napadeného rozsudku uvedl, že „[p]ožadavek na řádné odůvodnění
nesouhlasu se současně zdejšímu soudu jeví jako logický a smysluplný. Vlastník elektrizační soustavy (žalobce)
je totiž povinen souhlas udělit, pokud to umožňují technické a bezpečnostní podmínky a nedojde k ohrožení
života, zdraví, bezpečnosti nebo majetku osob – tedy nejsou-li dány zákonné důvody podle §46 odst. 11
energetického zákona pro neudělení souhlasu; jinak se dopouští správního deliktu podle §91a odst. 1 písm. l)
energetického zákona. Vlastník elektrizační soustavy (žalobce) tak v případě podání žádosti o udělení souhlasu
ve smyslu §46 odst. 11 energetického zákona musí posoudit naplnění zákonných důvodů pro neudělení souhlasu,
a to zcela konkrétně. Je tedy rozumné a přiměřené, aby sdělil naplnění těchto konkrétních důvodů bránících
udělení souhlasu žadateli, a to v odpovědi na jeho žádost. Žadatel tak může podle toho případně upravit
plánovanou stavbu, aby souhlas mohl získat a stavbu zrealizovat. Pokud by vlastník elektrizační soustavy důvody
neudělení souhlasu neuvedl, nemohl by žadatel plánovanou stavbu jakkoli upravit, neboť by, jednoduše řečeno,
nevěděl jak.“
[51] S právě uvedeným závěrem krajského soudu se Nejvyšší správní soud taktéž plně
ztotožňuje. Z §91a odst. 1 písm. b) energetického zákona vyplývá, že se správního deliktu
dopustí vlastník elektrizační soustavy, který „neudělí bezdůvodně písemný souhlas s jinou stavbou
nebo stavební nebo jinou činností v ochranném pásmu podle §46 odst. 11 nebo §68 odst. 4“. Dané ustanovení
energetického zákona skutečně nehovoří přímo o povinnosti vlastníka elektrizační soustavy jím
vydaný souhlas či nesouhlas odůvodnit. S ohledem na postavení účastníků, tedy žadatele
a stěžovatelky, která není vůči žadateli ve vztahu nadřazenosti a s ohledem na smysl a účel
aplikovaných ustanovení energetického zákona, kterým není zákaz umisťování staveb
či provádění stavebních prací v ochranných pásmech energetických rozvodů, nýbrž a pouze
předcházení škod a zamezení nebezpečí pro osoby a jejich majetek, lze dovodit, že je nutné
nesouhlas vlastníka elektrizační soustavy řádně odůvodnit. Vyplývá to z povahy věci, nemá-li
být nesouhlas bezdůvodný. Nelze v této souvislosti přehlédnout ani shora citovaný §86 odst. 2
písm. c) stavebního zákona, který přímo stanoví i požadavky, které musí stanovisko vlastníka
technické infrastruktury obsahovat. Jen tak bude žadatel obeznámen jednak s podmínkami,
za kterých je možné umístnění či realizace stavby nebo provádění prací v ochranném pásmu
jednotlivých energetických rozvodů a naopak, jak správně podotkl i krajský soud, bude
mít možnost seznámit se s důvody, pro které není umístění stavby či provádění prací možné,
a tudíž dostane i možnost tyto negativní vlivy odstranit.
[52] Nutno přitom zdůraznit, že sporný pojem „bezdůvodně“ znamená, že pro neudělení
souhlasu musí mít vlastník elektrizační soustavy konkrétní důvody. Je-li bezdůvodný nesouhlas
v energetickém zákoně sankcionován, pak se zcela logickým jeví i požadavek, aby takový
nesouhlas (pro nějž je nadto stanovena obligatorně písemná forma) byl konkrétně, nikoliv
jen parafrází zákonné úpravy, odůvodněn. Tedy aby obsahoval důvody, pro které nelze žádosti
žadatele vyhovět. Nesouhlas vlastníka elektrizační soustavy s umístěním stavby proto musí
být řádně, tj. s uvedením konkrétních důvodů, odůvodněn. Absence jakéhokoli odůvodnění
vykazuje známky svévolného jednání a bez uvedení konkrétních důvodů lze nesouhlas považovat
nejen za neodůvodněný, ale i za bezdůvodný, tedy nemající zcela určitý a také relevantní důvod.
S ohledem na uvedené Nejvyšší správní soud nemůže souhlasit ani se stěžovatelčinou námitkou,
že není povinna nesouhlas učiněný podle §46 odst. 11 písm. b) energetického zákona odůvodnit.
[53] Stěžovatelka také tvrdí, že měla relevantní důvody pro neudělení souhlasu z důvodu
ochrany zařízení pro výrobu a rozvod tepelné energie podle §87 odst. 4 energetického zákona.
Přitom neodůvodnění tohoto nesouhlasu není správním deliktem a tím, že souhlas neodůvodnila,
bylo by i případné udělení souhlasu ve vztahu k elektrizační soustavě bezpředmětné.
[54] Ani s tímto závěrem se však nemůže Nejvyšší správní soud ztotožnit a odkazuje
stěžovatelku na odst. [46] tohoto rozsudku. Jak již kasační soud výše uvedl, energetický zákon
předpokládá pro každý druh energetických rozvodů specifické podmínky pro vydání souhlasu
jejich vlastníka k umístění stavby či provádění činností v jejich ochranných pásmech. Tedy
i přesto, že vlastník uvedených rozvodů podá „komplexní“ vyjádření k více druhům
energetických rozvodů, musí v něm být obsaženy důvody nesouhlasu ke každému z nich
jednotlivě. Důvodem pro neudělení souhlasu s umístěním stavby a pracemi v ochranném pásmu
elektrizační soustavy přitom podle energetického zákona není ochrana zařízení pro výrobu
a rozvod tepelné energie podle §87 odst. 4 energetického zákona. Ostatně stěžovatelka ve svých
negativních stanoviscích nikdy nespojovala nesouhlas vztahující se k elektrizační soustavě
podle §46 odst. 11 písm. b) energetického zákona s ochranou rozvodu tepelné energie.
Skutečnost, že za nesouhlas ve smyslu §87 odst. 4 energetického zákona nelze shledat
stěžovatelku vinnou ze spáchání správního deliktu, tudíž neznamená, že stěžovatelka nemůže být
postižena za spáchání správního deliktu v návaznosti na bezdůvodný nesouhlas podle §46
odst. 11 písm. b) energetického zákona, jestliže energetický zákon zcela zjevně jednotlivé souhlasy
vztahující se k jednotlivým druhům energetických rozvodů rozlišuje a upravuje samostatně.
[55] Nejvyšší správní soud se závěrem zabýval spornou otázkou, zda bylo povinností
stěžovatelky zkoumat technické a bezpečnostní podmínky pro provádění záměrů žadatele,
jestliže ten nikdy tuto skutečnost nedoložil. Stěžovatelka totiž tvrdí, že právě z uvedeného
důvodu se omezila na obecné odůvodnění svých nesouhlasů podle energetického zákona.
[56] Ačkoliv je nepochybně povinností žadatele prokázat a doložit splnění těchto podmínek
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2011, č. j. 1 As 70/2011 - 74), nutno
zdůraznit, že správní orgány stěžovatelku shledaly vinnou ze spáchání obou správních deliktů
proto, že nesouhlasy s umístněním staveb ve smyslu §46 odst. 11 písm. b) energetického zákona
shledaly bezdůvodnými, a nikoliv proto, že neudělila s umístěním staveb souhlas. Pokud by tudíž
stěžovatelka předestřela relevantní důvody, pro které souhlas s umístěním staveb nemohla
poskytnout a kterými mohlo být i nedostatečné prokázání splnění technických a bezpečnostních
podmínek pro provádění záměrů žadatele, k naplnění znaků skutkové podstaty daných správních
deliktů by nedošlo. Stěžovatelka však pro odůvodnění svých nesouhlasů ve vztahu k elektrizační
soustavě použila toliko prostý text energetického zákona, aniž uvedla konkrétní důvody, pro které
právě v nynějším případě nebylo možno souhlasy udělit. A právě v tom spočívalo naplnění znaků
skutkové podstaty správního deliktu podle §91a odst. 1 písm. l) energetického zákona.
[57] Stěžovatelka tudíž svými neodůvodněnými nesouhlasy ze dne 15. 9. 2014, 23. 4. 2015,
23. 7. 2015, 8. 10. 2015 a 3. 2. 2016 ve vztahu k elektrizační soustavě naplnila jak formální,
tak i materiální stránku správního deliktu podle §91a odst. 1 písm. l) energetického zákona.
Z blíže neuvedených důvodů, tudíž z důvodů, které nelze posoudit a přezkoumat, neudělila
písemný souhlas žadateli se stavbami „Napojení objektu M7 ON SEMICONDUCTOR na veřejný
vodovod a kanalizaci“, „Rožnov pod Radhoštěm – Propojení vodovodů“ a „Rožnov pod Radhoštěm –
Prodloužení splaškové kanalizace“, jakož i se souvisejícími stavebními a jinými činnostmi
v ochranném pásmu příslušných zařízení elektrizační soustavy podle §46 odst. 11 písm. b)
energetického zákona. Bez vyslovení konkrétních důvodů pak bylo lze její nesouhlas považovat
nejen za neodůvodněný, ale především za bezdůvodný, tj. nemající konkrétní důvod(y). Krajský
soud tedy nepochybil, dovodil-li ve shodě se správními orgány, že stěžovatelka svými nesouhlasy
naplnila znaky skutkové podstaty správního deliktu podle §91a odst. 1 písm. l) energetického
zákona. Kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nebyl naplněn.
VI.
[58] Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost není pro výše uvedené důvodná, a proto
ji ve smyslu §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[59] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn §60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, a právo na náhradu
nákladů tohoto řízení nemá. Žalovanému jako v řízení úspěšnému účastníkovi žádné náklady
nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2022
Mgr. Petra Weissová
předsedkyně senátu