ECLI:CZ:NSS:2022:4.AS.336.2021:27
sp. zn. 4 As 336/2021 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: SHERI, spol. s r.o.,
IČ 49684876, se sídlem Na Maninách 1040/14, Praha 7, zast. JUDr. Jiřím Ctiborem,
LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem Národní 973/41, Praha 1, proti žalovanému: Úřad
průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, o žalobě proti rozhodnutí
předsedy žalovaného ze dne 12. 9. 2018, č. j. PVZ 2016-40795/D18057509/2018-ÚPV, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2021,
č. j. 15 A 58/2018 - 57,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2021, č. j. 15 A 58/2018 - 57,
se z r uš uj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Shrnutí předcházejícího řízení
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 3. 2018, č. j. PVZ 2016-40795/D16105485/2016/ÚPV,
byla podle §37 odst. 6 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně
zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně průmyslových vzorů“), částečně zamítnuta
přihláška průmyslového vzoru zn. spisu PVZ 2016-10795 ze dne 8. 11. 2016 s názvem
„Vystavovací a prodejní vybavení“, přičemž předmětem částečného zamítnutí byl průmyslový
vzor s pořadovým číslem 1 obsažený v hromadné přihlášce výše uvedené značky spisu
(Sud na kolečkách sloužící k vystavování zboží).
[2] Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 12. 9. 2018, č. j. PVZ
2016-40795/D18057509/2018-ÚPV, podle §90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,
ve znění pozdějších předpisů, zamítl rozklad žalobkyně a uvedené prvostupňové rozhodnutí
potvrdil. Důvodem zamítnutí přihlášky byla skutečnost, že přihlašovaný vzor se neliší
od již dříve zveřejněného vzoru, k čemuž došlo dne 21. 10. 2013 na internetové stránce
http://www.nyx.cz/?1=market;12=4;id=99775. Shodnými dominantními znaky jsou u obou
průmyslových vzorů zaoblený válcový tvar výrobku, dřevěný materiál tvořící plášť sudu, horní
víko i dno sudu a šest obručí svírajících plášť sudu. Odlišnost spočívající v tom, zda dovnitř
pláště sudu zapuštěné dno je či není opatřeno čtyřmi malými kolečky, je patrná jen při bližším
zkoumání a nemá podstatný vliv na celkový dojem, který posuzované průmyslové vzory
vyvolávají. Tato kolečka u přihlašovaného průmyslového vzoru tedy nejsou podstatným
dominujícím znakem ve vzhledu výrobku, který by dostatečně odlišil celkový dojem
z posuzovaných průmyslových vzorů.
[3] Rozsudkem ze dne 23. 9. 2021, č. j. 15 A 58/2018 - 57, Městský soud v Praze
(dále jen „městský soud“) rozhodnutí předsedy žalovaného i prvostupňové rozhodnutí zrušil
a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozsudku nejprve nepřisvědčil
žalobním námitkám o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů obou stupňů.
Dále uvedl, že pouhé zveřejnění fotografie zachycující namítaný průmyslový vzor v podobě
dřevěného sudu v rámci jediného inzerátu fyzické osoby, která poptávala dřevěný
sud na webovém portálu www.nyx.cz, není způsobilé prokázat splnění podmínky „vejití
ve známost“ v zákonem vymezených odborných kruzích. S přihlédnutím k charakteru a obsahu
daného inzerátu, jakož i webovému portálu, na němž byl zveřejněn, je vyloučeno, aby se odborné
kruhy činné v rámci Evropských společenství, které jsou specializované v oborech, k nimž patří
nakládání s dřevěnými sudy, během výkonu svých normálních obchodních činností zabývaly
vyhledáváním tohoto inzerátu, a mohly se tak seznámit s jeho obsahem, a tedy i s namítaným
průmyslovým vzorem. Řečeno jinými slovy, městský soud nespatřuje žádný smysluplný důvod,
proč by se obchodníci ztělesňující takové odborné kruhy měli během svých normálních
obchodních činností zajímat právě o tento konkrétní inzerát umístěný na nepříliš známém
webovém portálu, v němž inzerent (fyzická osoba) poptává levně dřevěný sud. Takovému
inzerátu nebudou příslušné odborné kruhy věnovat ani minimální pozornost, protože je pro ně
naprosto nezajímavý. Zveřejnění inzerátu s fotografií zachycující namítaný průmyslový vzor
na internetu nemohlo za této situace vést k tomu, že by namítaný průmyslový vzor vešel
v odborných kruzích ve známost.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně
[4] Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) včasnou
kasační stížnost z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Stěžovatel namítl nesprávnost způsobu, jakým městský soud posoudil otázku naplnění znaků
kvalifikovaného zveřejnění průmyslového vzoru. Zákon v případě prokázání zveřejnění
průmyslového vzoru totiž zavádí vyvratitelnou domněnku, že jde o zveřejnění kvalifikované.
Městský soud však v napadeném rozsudku postupoval opačně, tj. požadoval po stěžovateli,
aby dovodil, že namítaný průmyslový vzor v důsledku uvedeného zveřejnění vešel ve známost
v příslušných zákonem vymezených odborných kruzích. Zákonná domněnka kvalifikovanosti
zveřejnění zpřístupnění však může být vyvrácena jen předložením důkazů o tom, že průmyslový
vzor nemohl vejít ve známost v odborných kruzích činných v rámci Evropských společenství
a specializovaných v daném oboru během normálních obchodních činností. Skutečnosti,
na jejichž základě je možné se domnívat, že tyto kruhy skutečně nemohly vědět o případech
představujících zpřístupnění průmyslového vzoru, přitom musí uvést strana zpochybňující
zpřístupnění, tedy žalobkyně.
[6] Dále stěžovatel namítl, že v projednávané věci sice žalobkyně zpochybnila zpřístupnění
průmyslového vzoru, avšak na základě jiné argumentace, na kterou správní orgány ani městský
soud nepřistoupily. Žalobkyně nikde nezpochybnila dosah zpřístupnění daného průmyslového
vzoru, tím spíše jej ani nedoložila. Městský soud ve svém rozsudku poukázal na to, že žalobkyní
tvrzený nedostatek vůle původce průmyslového vzoru není z pohledu zákona o ochraně
průmyslových vzorů relevantní. Ke zpřístupnění průmyslového vzoru veřejnosti totiž může dojít
jak na základě projevu vůle původce či jeho právního nástupce, tak bez ohledu na tuto vůli.
Nicméně ve stejném bodě napadeného rozsudku městský soud přistoupil k analýze dosahu
zveřejnění namítaného průmyslového vzoru vůči odborným kruhům, aniž by taková námitka
z podání žalobkyně vyplývala. Stěžovatel má tedy za to, že v napadeném rozsudku byla nesprávně
posouzena právní otázka zpřístupnění průmyslového vzoru veřejnosti a že je v této části
rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný z důvodu nesrozumitelnosti.
[7] Stěžovatel dále odmítl závěr městského soudu i z věcného hlediska. Pojem „odborné kruhy
specializované v daném oboru“ je totiž v souladu se stanoviskem generálního advokáta ve věci
C-479/12 třeba chápat jako všechny osoby, které se účastní obchodu spojeného s výrobky
daného oboru, tedy jak osoby, které je navrhují, vyvíjí a vyrábějí, ale rovněž i ty, které je propagují,
uvádějí na trh, distribuují a prodávají během obchodních činností v Evropské unii. Dřevěné sudy
přitom nepředstavují v oblasti designu nijak specifický, specializovaný typ výrobků, čemuž bude
odpovídat i vymezení odborných kruhů (profesionálů) v oblasti obchodu se sudy, které bude
velmi široké. Za situace, kdy namítaný průmyslový vzor byl zpřístupněn dne 21. 10. 2013
na internetu, byť v rámci inzerátu poptávajícího sud, nelze vyloučit, že by se odborné kruhy
představované osobami účastnícími se obchodu, navrhováním a vývojem sudů nemohly
s namítaným vzorem seznámit, když inzerát obsahující fotografii namítaného vzoru byl zveřejněn
na internetových stránkách v českém jazyce bez omezení veřejnosti. V případě prokázání
zpřístupnění průmyslového vzoru na internetu se přitom předpokládá, že průmyslový vzor
byl zpřístupněn veřejnosti.
[8] S ohledem na tyto skutečnost stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci
městskému soudu k dalšímu řízení.
[9] Žalobkyně se ve svém vyjádření ztotožnila se závěrem městského soudu a navrhla zamítnutí
kasační stížnosti. Podle ní totiž neexistuje žádný smysluplný důvod, proč by se obchodníci
ztělesňující relevantní odborné kruhy měli během svých normálních obchodních činností zajímat
právě o předmětný inzerát umístěný na nepříliš známém webovém portálu, v němž inzerent
(fyzická osoba) poptává levně dřevěný sud. Jakékoli zveřejnění průmyslového vzoru na internetu
tedy automaticky nedokládá splnění podmínky zpřístupnění průmyslového vzoru veřejnosti
ve smyslu §6 odst. 1 zákona o ochraně průmyslových vzorů. Dále se žalobkyně vymezila
vůči stěžovatelově argumentaci opřené o Dokument o společné praxi, což je materiál shrnující
určitá doporučení a příklady postupů, které patrně vznikly v rámci dialogů mezi jednotlivými
národními úřady příslušnými pro agendu duševního vlastnictví. Jedná se tedy jen o jakési zásady
společné praxe, nikoliv o závazný dokument.
[10] Žalobkyně rovněž nesouhlasila s námitkou stěžovatele, že nikdy nezpochybnila dosah
zpřístupnění daného průmyslového vzoru. Předmětnou námitku totiž opakovaně vznášela,
a to jak v rámci správního řízení, tak v bodě 16 žaloby, kde zcela jasně uvedla, že „zveřejnění
ilustrativní fotografie nemůže představovat zpřístupnění ilustrativní fotografie (průmyslového vzoru) v odborných
kruzích činných v rámci Evropských společenství a specializovaných v daném oboru.“
III. Posouzení kasační stížnosti
[11] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Přitom
neshledal vady uvedené v §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Stěžovatel v kasační stížnosti odkázal na důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[12] Podle písmena a) tohoto ustanovení kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Podle písmena
d) předmětného ustanovení kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti
spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem,
mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[13] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval stěžovatelovou námitkou o překročení rozsahu
přezkumu v rozsudku městského soudu. Pokud by totiž tato námitka byla důvodná, bylo by to
samo o sobě důvodem pro zrušení rozsudku městského soudu.
[14] Podstatou této stěžovatelovy námitky bylo, že městský soud se sice správně neztotožnil
se žádnou z žalobních námitek, přesto však následně rozhodnutí správních orgánů obou stupňů
zrušil kvůli pochybení, proti němuž žalobkyně nebrojila. Této kasační námitce Nejvyšší správní
soud přisvědčil.
[15] Jak vyplývá z obsahu podané žaloby, žalobkyně nezákonnost rozhodnutí o rozkladu
a prvoinstančního rozhodnutí spatřovala v nesprávném závěru o zpřístupnění registrovaného
průmyslového vzoru, nicméně se v tomto směru opírala jednak o tvrzení, že registrovaný
průmyslový vzor se od zveřejněného liší, neboť na rozdíl od něj má kolečka, a jednak o tvrzení,
že zveřejnění ilustrativní fotografie nemůže představovat kvalifikované zpřístupnění
průmyslového vzoru veřejnosti. Osoba zadávající poptávku na internet jako potenciální kupující
totiž podle žalobkyně nikdy nemůže projevit vůli zpřístupnit průmyslový vzor veřejnosti,
jestliže průmyslový vzor zamýšlí koupit, což znamená, že sama průmyslový vzor nemá a zcela
evidentně jej ani není schopna zhotovit, neboť v opačném případě by poptávku nezadávala.
Osoba zadávající poptávku si v inzerátu navíc neosobuje autorské právo ke starému dřevěnému
sudu jako k průmyslovému vzoru a neoznačuje se za jeho původce. Z předmětné fotografie navíc
není zřejmé, jaký je její původ. Žalobkyně rovněž tvrdila, že zpřístupnění průmyslového vzoru
veřejnosti je právním jednáním, a je proto vždy nutné zkoumat, zda došlo k řádnému projevu
vůle jednajícího. Osoba, která nabízí na webovém portálu věc k prodeji, však zpravidla
neprojevuje vůli zveřejnit průmyslový vzor.
[16] Jak tedy správně uvedl stěžovatel, žalobkyně v žalobě nenamítala, že způsob zveřejnění
průmyslového vzoru nemohl mít takový dosah, aby se s ním mohly seznámit odborné kruhy.
Její argumentace směřovala výlučně vůči obsahu a okolnostem zveřejnění.
[17] Ve správním soudnictví přitom platí zásada koncentrace, která se projevuje zejména
ve stanovení nepřekročitelné lhůty, v níž má žalobce možnost vymezit rozsah soudního
přezkumu. Podle §72 odst. 1 s. ř. s. platí, že žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo
žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li
zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle §71 odst. 2 s. ř. s. rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí
nebo ji rozšířit o další žalobní body může [žalobce] jen ve lhůtě pro podání žaloby. Podle §75 odst. 2 s. ř. s.
přitom platí, že soud přezkoumává napadené rozhodnutí žalovaného pouze v mezích žalobních
bodů. Skutečnostmi, které žalobkyně v této lhůtě nevznesla, tedy městský soud nebyl oprávněn
se zabývat. V projednávané věci však zrušil rozhodnutí správních orgánů obou stupňů z důvodu,
který nebyl předmětem žádné žalobní námitky. Nejednalo se přitom ani o pochybení, k němuž
by byl povinen přihlížet z úřední povinnosti i bez žalobní námitky.
[18] Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s tvrzením žalobkyně, že uvedenou skutečnost
namítla v žalobě, v níž uvedla, že „zveřejnění ilustrativní fotografie nemůže představovat zpřístupnění
ilustrativní fotografie (průmyslového vzoru) v odborných kruzích činných v rámci Evropských společenství
a specializovaných v daném oboru.“ Tímto žalobním tvrzením totiž žalobkyně evidentně brojila
proti tomu, že stěžovatel za kvalifikované zpřístupnění průmyslového vzoru veřejnosti považoval
zveřejnění ilustrativní fotografie, o čemž svědčí i shora shrnutá pasáž bezprostředně navazující
na citovanou větu. Podstatou inkriminované žalobní námitky proto nebyl právní názor,
podle něhož způsob zveřejnění informace o průmyslovém vzoru nebyl způsobilý dostat
se k relevantním zástupcům příslušných odborných kruhů, nýbrž argumentace, že jej není možné
považovat za kvalifikovaný způsob zpřístupnění průmyslového vzoru veřejnosti bez ohledu na to,
kdo se s ním mohl seznámit.
[19] Nejvyšší správní soud ve své judikatuře setrvale zastává názor, že řádný žalobní bod musí
obsahovat skutkové a právní důvody, pro které žalobce považuje rozhodnutí správního orgánu
za nezákonné. V rozsudku rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78,
pak uvedl, že za žalobní bod je nutné považovat „každé vyjádření žalobce, z něhož byť i jen v nejhrubších
obrysech lze dovodit, že napadené správní rozhodnutí z určitého důvodu považuje za nezákonné. Jinými slovy,
náležitost žaloby dle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je splněna, pokud jsou z tvrzení žalobce seznatelné skutkové
děje a okolnosti individuálně odlišitelné od jiných ve vztahu ke konkrétnímu případu žalobce, jež žalobce
považoval za relevantní k jím tvrzené domnělé nezákonnosti správního rozhodnutí; právní důvody nezákonnosti
(či nicotnosti) napadeného správního rozhodnutí pak musí být tvrzeny alespoň tak, aby soud při aplikaci obecného
pravidla, že soud zná právo, mohl dostatečně vymezit, kterým směrem, tj. ve vztahu k jakým právním předpisům
bude směřovat jeho přezkum“. Podmínku konkrétního vyjádření žaloby zdůraznil Nejvyšší správní
soud i v rozsudku ze dne 27. 11. 2013, č. j. 8 Afs 31/2013 - 45, v němž uvedl, že „žalobce
je však povinen vylíčit již v žalobě, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení
či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím
samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled
na věc se přitom nemůže spokojit pouze s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti
se skutkovými výtkami.“
[20] V projednávané věci přitom žalobkyně v žalobě ani v hrubých obrysech nevznesla námitku
nedostatečného dosahu platformy, na níž byla informace o průmyslovém vzoru zveřejněna.
Za těchto okolností se nemohl městský soud při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí
touto otázkou zabývat. Tím, že tak učinil a zrušující výrok opřel jen o skutečnosti, vůči nimž
žalobkyně v žalobě nebrojila, zatížil napadený rozsudek vadou, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé. Důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. tak byl naplněn.
[21] Jelikož zmíněná právní otázka nebyla v žalobním řízení řádně vznesena, nemohl se Nejvyšší
správní soud na základě zbývajících stížnostních námitek zabývat správností jejího posouzení
městským soudem a zkoumat naplnění důvodu kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s.
IV. Závěr
[22] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná, a proto napadený rozsudek městského soudu podle §110 odst. 1
věty první před středníkem s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude městský
soud podle §110 odst. 4 s. ř. s. vázán právní názorem vysloveným v tomto zrušujícím rozsudku.
Městský soud tedy v dalším řízení posoudí zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí
jen v rozsahu uplatněných žalobních námitek.
[23] V novém rozhodnutí městský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2022
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu