ECLI:CZ:NSS:2022:4.AS.372.2021:74
sp. zn. 4 As 372/2021 - 74
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: O. Ch., zast. Mgr. Ing.
Janem Šelderem, advokátem, se sídlem Thámova 402/4, Praha 8, proti žalovanému: Magistrát
hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 6. 11. 2019, č. j. MHMP 2214231/2019, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2021, č. j. 17 A 13/2019 - 70,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Shrnutí předcházejícího řízení
[1] Úřad městské části Praha 12 (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne
11. 9. 2019, č. j. P12 36498/2019 OED, podle §12 odst. 1 písm. b) zákona č. 133/2000 Sb.,
o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o evidenci obyvatel“), zrušil údaj o místě trvalého pobytu žalobkyně na adrese
K D. X, P. X - Ch.
[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 11. 2019, č. j. MHMP 2214231/2019, podle §90 odst. 5
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl
odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
[3] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 18. 10. 2021,
č. j. 17 A 13/2019 - 70, žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl.
[4] V odůvodnění rozsudku městský soud nejprve zrekapituloval relevantní skutkové okolnosti
případu. Dále upozornil, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je vedeno
dispoziční zásadou. Připomněl, že nebylo jeho úlohou dotvářet argumentaci žalobkyně,
kterou mohl vyhodnotit pouze v míře její obecnosti. Městský soud také s odkazem na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013 - 128, uvedl, že pokud
žalobkyně v žalobních bodech dostatečně neprezentovala konkrétní názorovou oponenturu
vedoucí ke zpochybnění závěrů správního orgánu, nemusel hledat způsob pro jejich alternativní
a originální vyjádření.
[5] Dále městský soud citoval §10 a §12 zákona o evidenci obyvatel a konstatoval, že z povahy
věci nelze mít nahlášen trvalý pobyt na adrese neexistujícího objektu. Z těchto ustanovení
totiž vyplývá jasná vazba mezi údajem o trvalém pobytu v evidenci obyvatel a referenčním
údajem o adrese v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (dále jen „RÚIAN“).
V této souvislosti městský soud odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne
22. 11. 2017, č. j. 30 A 61/2017 - 67, v němž byl popsán význam registru RÚIAN.
Dále se zabýval postupem správních orgánů při vymazání původního objektu z RÚIAN.
Příslušný stavební úřad nejprve popsal způsob vzniku RÚIAN v roce 2010 a způsob
odstraňování chybových hlášení vzniklých dřívějšími podklady. Předmětná stavba byla označena
chybou, a proto se jí začal v roce 2018 zabývat. Po prošetření stavební úřad zjistil, že předmětná
stavba byla vymazána v roce 1999 z katastru nemovitostí. Nezbývalo tak nic jiného než stavbu
vymazat rovněž z RÚIAN, k čemuž došlo v roce 2019. Městský soud tedy zdůraznil,
že předmětná stavba nebyla vedena v katastru nemovitostí ani v RÚIAN, přičemž od roku 1992
neexistovala ani fyzicky, což sama žalobkyně potvrdila. V této souvislosti doplnil, že údaj
o trvalém pobytu má pouze evidenční charakter a jako takový nezakládá jakákoli práva k objektu.
[6] K argumentu žalobkyně ohledně 27 leté prodlevy mezi odstraněním stavby a zrušením
trvalého pobytu poukázal městský soud na skutečnost, že k vymazání údaje z RÚIAN došlo
v roce 2019, a to v souvislosti s uvedením stavu registru do souladu se skutečností. Skutečnost,
že k výmazu předmětné stavby došlo až v roce 2019, nevylučuje naplnění zákonných důvodů
pro její odstranění. Současně nebylo možné, aby vyloučení trvalého pobytu u neexistujících
objektů působilo toliko pro futuro a nikoli na objekty odstraněné před nabytím účinnosti
novely č. 53/2004 Sb., čemuž ostatně neodpovídá ani jazykové znění příslušného ustanovení
zákona o evidenci obyvatel. Uplynulá doba ani vědomí stavebního úřadu o zániku stavby
pak nemohly založit legitimní očekávání žalobkyně o zachování údaje o trvalém pobytu
k již fyzicky neexistující stavbě.
[7] Co se týče objektu „hotel Garni“ postaveného na pozemcích parc. č. XA, XB, XC v k. ú. Ch.
(dále jen „nový objekt“), který měl nahradit původní stavbu, městský soud uvedl, že nový objekt
pouze využíval číslo popisné původní stavby. Nebyl proto ani veden v RÚIAN. Výstavba nového
objektu na tomtéž pozemku neznamenala automatické nahrazení původního objektu a převod
jeho čísla popisného, a to zvláště tehdy, nebyl-li zkolaudovaný. Smluvně zajištěné užívání bytové
jednotky žalobkyní bylo pro posuzovanou právní otázku bez významu, stejně jako žalobkyní
zmíněné doručování písemností na tuto adresu po dobu více než 20 let. Uvedené skutečnosti
totiž nemohly odůvodnit zápis údaje o trvalém pobytu a neměly vliv ani na řádnost doručování.
Závěrem městský soud zopakoval, že ani probíhající dědické řízení nebylo pro posuzovaný
případ rozhodné. Podstatné bylo jen odstranění původní stavby a její vymazání z RÚIAN.
Správní orgány proto nepostupovaly účelově.
II. Obsah kasační stížnosti a dalších podání účastníků řízení
[8] Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou
kasační stížnost, v níž označila důvody uvedené v ustanoveních §103 odst. 1 písm. a) a b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[9] V kasační stížnosti stěžovatelka namítla, že správní orgány postupovaly účelově. V daném
případě se totiž odvolávaly na řešení reklamace v automatickém systému, ačkoli o likvidaci
předmětné stavby i jejím nahrazení novým objektem připraveným ke kolaudaci v září 1993 věděly
již od roku 1992, resp. 1993. Proto nebylo možné aplikovat zákonná ustanovení účinná od roku
2000.
[10] Stěžovatelka také namítla, že se žalovaný nezabýval novým objektem, který se nachází
na místě původní stavby. Po zániku původního trvalého pobytu následoval trvalý pobyt nový,
aby jej nemusela mít proti své vůli na adrese sídla ohlašovny. V novém objektu má současně
smluvně zaručeno doživotní užívání bytové jednotky. Skutečnost, že stavební úřad rozhoduje
o uvedení nového objektu do provozu více než 27 let, nemůže jít k její tíži. Podle zmíněného
smluvního ujednání pak je novým místem trvalého pobytu nový objekt s názvem „Pension
Vojtěch“.
[11] Dále stěžovatelka zmínila, že s ohledem na změnu adresy trvalého pobytu v důsledku
rozhodnutí žalovaného bude povinna informovat veškeré úřady spolu s exekutorem a nucena
uhradit příslušné správní poplatky. Na nové adrese bude muset vybírat poštu, jejíž nevyzvednutí
pro ni může mít fatální následky. Veškerá korespondence jí přitom byla po dobu 27 let zasílána
na předchozí adresu, a tyto písemnosti tak jsou neplatné. Správní orgány účelově využily
její situace s ohledem na probíhající dědické řízení po zesnulém manželovi. Závěrem
stěžovatelka připomněla, že právní základ pro zrušení údaje o trvalém pobytu vznikl
až novelou č. 53/2004 Sb.
[12] S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek městského soudu i rozhodnutí obou správních orgánů zrušil a věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení.
[13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti nejprve odkázal na odůvodnění rozsudku
městského soudu, s nímž se plně ztotožnil. Nad rámec uvedeného doplnil, že stěžovatelčin trvalý
pobyt je nyní veden na adrese sídla ohlašovny. Stěžovatelka od roku 2019 disponuje datovou
schránkou, do níž jsou správní orgány povinny řádně doručovat. Musí si tedy vyměnit
jen občanský průkaz, neboť ostatní doklady již údaj o trvalém pobytu neobsahují. Stěžovatelce
může být pošta doručována na adresu jejího reálného bydliště, tj. na původní č. p. X. Ačkoli nelze
zpochybnit, že stěžovatelka bydlí a má zaručeno doživotní ubytování v novém objektu, není
však tento dosud řádně zkolaudován k bydlení. Trvalý pobyt přitom lze mít jen v objektu
určeném k bydlení. Zanikla-li pak původní stavba, v důsledku čehož byla vymazána z RÚIAN,
nelze mít v takovém objektu trvalý pobyt. S ohledem na tyto skutečnosti žalovaný navrhl
zamítnutí kasační stížnosti.
[14] V replice k vyjádření žalovaného stěžovatelka změnu adresy trvalého pobytu odůvodnila
zneplatněním občanského průkazu a nutností nechat si vyhotovit nový. Datovou schránku
si zřídila, aby nemusela každý den vyzvedávat úřední zásilky.
III. Posouzení kasační stížnosti
[15] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti. Přitom
neshledal vady uvedené v §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Stěžovatelka v kasační stížnosti odkázala na důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
podle něhož kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a dále na důvod podle §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s., podle něhož kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi
v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval,
napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost
rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
[16] Místem trvalého pobytu je podle §10 zákona o evidenci obyvatel adresa pobytu občana
v České republice, která je vedena v základním registru obyvatel ve formě referenční vazby (kódu adresního místa)
na referenční údaj o adrese v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, (…). Občan může mít
jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem
popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem a který je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální
rekreaci (dále jen „objekt“). V případech stanovených tímto zákonem může být místem trvalého pobytu sídlo
ohlašovny nebo sídlo zvláštní matriky, které je v informačním systému označeno jako adresa úřadu.
[17] Podle §12 odst. 1 písm. b) zákona o evidenci obyvatel ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místu
trvalého pobytu, byl-li objekt, na jehož adrese je občan hlášen k trvalému pobytu, odstraněn nebo zanikl
nebo je podle zvláštních právních předpisů nezpůsobilý k užívání za účelem bydlení. Zrušení údaje o místu
trvalého pobytu se uvede v informačním systému (§12 odst. 3 téhož zákona).
[18] Stěžovatelka nejprve namítla účelovost postupu správních orgánů s odkazem na řešení
reklamace v automatickém systému, a to zejména s ohledem na jejich povědomí o likvidaci
původní stavby a s tím spojenou časovou prodlevou. Nejvyšší správní soud k uvedené námitce
konstatuje, že RÚIAN patří mezi základní registry upravené v §3 zákona č. 111/2009 Sb.,
o základních registrech. Jak vyplývá z §4 odst. 4 téhož zákona, údaje v základních registrech
se považují za správné, pokud není prokázán opak. Je současně zřejmé, že aktuálnost základních
registrů je klíčová pro chod celého systému. Z tohoto důvodu dochází k řešení nově zjištěných
problémů automaticky a z úřední povinnosti.
[19] Místo trvalého pobytu osoby se váže k referenčnímu údaji v RÚIAN. Správní orgán tak musí
z úřední povinnosti rozhodnout o zrušení trvalého pobytu, pokud pro to existují zákonné
důvody. Jedním z nich je skutečnost, že objekt, v němž byla osoba dosud hlášena k trvalému
pobytu, zanikl. V posuzovaném případě je přitom zřejmé, že z katastru nemovitostí byla
předmětná stavba vymazána již v roce 1999, přičemž z RÚIAN se tak stalo po prošetření chyb
hlášených v kontrolních souborech v roce 2019. Jinými slovy od likvidace předmětné stavby,
v níž byla stěžovatelka hlášena k trvalému pobytu, přestal původní objekt splňovat podmínky
pro jeho evidenci jako stavby určené k bydlení a pro evidenci trvalého pobytu. Postup správních
orgánů, které s ohledem na výše uvedené rozhodly o zrušení údaje o trvalém pobytu stěžovatelky,
proto nelze označit za účelový. Naopak tak učinily zcela v souladu s výše citovanými
ustanoveními zákona o evidenci obyvatel.
[20] Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani stěžovatelkou tvrzená 27 letá prodleva
mezi zánikem původní stavby a zrušením údaje o jejím trvalém pobytu. Nejvyšší správní soud
ve shodě s krajským soudem konstatuje, že vzhledem k zániku předmětné stavby nemohla
stěžovatelka legitimně očekávat zachování jejího údaje o trvalém pobytu. Pokud k jeho zrušení
došlo až po uplynutí 27 let od likvidace předmětné stavby, jedná se o skutečnost svědčící spíše
ve prospěch stěžovatelky. Jinými slovy, poukazovala-li stěžovatelka na skutečnost, že správní
orgán I. stupně i žalovaný věděli o zániku předmětné stavby již dříve, postupovali by obdobně
i tehdy, pokud by byla původní stavba z RÚIAN vymazána dříve.
[21] Vymezila-li se stěžovatelka proti posouzení okolnosti, jež nastala již v roce 1992,
podle novely zákona o evidenci obyvatel, Nejvyšší správní soud opakuje, že k samotnému zrušení
údaje o jejím trvalém pobytu došlo v roce 2019 v návaznosti na zjištění, že původní stavba
zanikla. Ve shodě s městským soudem tak je možné konstatovat, že v případě postupu
podle argumentů stěžovatelky by nebylo možné vymazat stavby, které neexistovaly
již před nabytím účinnosti výše zmíněné novely. To by odporovalo jejímu smyslu a účelu,
kterou mělo být podle důvodové zprávy zajištění úplnosti a správnosti údajů v informačním
systému. Je současně zřejmé, že tato novela zákona o evidenci obyvatel neobsahovala ani žádná
přechodná ustanovení, jež by vylučovala její aplikaci na v minulosti zaniklé stavby. Jak zmínil
již městský soud, uvedené odpovídá rovněž gramatickému výkladu §12 odst. 1 písm. b) zákona
o evidenci obyvatel, který výslovně odkazuje na již zaniklé objekty. Nejvyšší správní soud proto
uzavírá, že správní orgány v posuzovaném případě postupovaly podle platných právních
předpisů, pokud předmětnou novelu zákona o evidenci obyvatel aplikovaly i na původní stavbu,
která zanikla před nabytím její účinnosti.
[22] K námitce stěžovatelky, že se žalovaný řádně nezabýval novým objektem, Nejvyšší správní
soud ve shodě s městským soudem konstatuje, že ten automaticky nenahradil původní stavbu,
a to především z důvodu jeho chybějící kolaudace. V této souvislosti Nejvyšší správní soud
již v rozsudku ze dne 26. 11. 2013 č. j. 8 As 95/2012 - 90, uvedl, že „podle §12 odst. 1 písm. b)
zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, rozhodne ohlašovna o zrušení údaje o místu
trvalého pobytu, byl-li objekt, na jehož adrese je občan hlášen k trvalému pobytu, odstraněn nebo zanikl
nebo je podle zvláštních právních předpisů nezpůsobilý k užívání za účelem bydlení. Citovaný zákon tedy uvádí
v souvislosti se zrušením údaje o trvalém pobytu nikoli obecnou nezpůsobilost k užívání za účelem bydlení,
ale nezpůsobilost podle zvláštních právních předpisů. Jedná-li se o stavbu vyžadující stavební povolení, zakládalo
takovou nezpůsobilost k užívání právě chybějící kolaudační rozhodnutí.“ Jak dále vyplývá z citovaného
rozsudku, objekt, v němž je evidován trvalý pobyt, musí splňovat náležitosti zvláštních právních
předpisů, konkrétně pak podmínky stanovené v §119 zákona č. 183/2006 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. V dané věci přitom
nový objekt v rozhodné době zkolaudován nebyl, v důsledku čehož v takové stavbě nelze
evidovat trvalý pobyt, jak správně uvedl městský soud v odůvodnění svého rozsudku.
[23] Stěžovatelka dále namítla, že v případě zániku jednoho trvalého pobytu automaticky
nastupuje další trvalý pobyt. Konkrétně uvedla, že v důsledku zániku původní stavby vznikl
automaticky trvalý pobyt v novém objektu. Podle §10 odst. 5 zákona o evidenci obyvatel
však platí, že je-li údaj o místě trvalého pobytu úředně zrušen (§12), je místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny,
v jejímž územním obvodu byl občanovi trvalý pobyt úředně zrušen. Z uvedeného vyplývá, že v případě
zrušení původního údaje o trvalém pobytu je novým místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny.
Městský soud proto správně konstatoval, že skutečnost výstavby nového stavebního objektu
na tomtéž pozemku neznamená, že by zmíněný objekt automaticky nahradil stavbu původní
a získal její číslo popisné, zvláště pak tehdy, pokud nebyl náležitě zkolaudován. Na uvedeném
nemůže nic změnit ani stěžovatelkou odkazované smluvní ujednání o doživotním ubytování
v novém objektu.
[24] Ke stěžovatelkou vyjmenovaným nepříznivým důsledkům rozhodnutí žalovaného je nejprve
nutné zdůraznit, že tato disponuje datovou schránkou. Podle §19 správního řádu doručují
správní orgány do datové schránky; tvrzení o její povinnosti vybírat si poštu na adrese ohlašovny
je tak nepřípadné. Obdobně je podle §56 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech
a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů, povinen doručovat rovněž exekutor.
Stěžovatelka naopak může o změně adresy trvalého pobytu právě prostřednictvím datové
schránky informovat zmiňované úřady i exekutora. Jde-li o stěžovatelkou tvrzenou povinnost
vyměnit občanský průkaz i další doklady, Nejvyšší správní soud ve shodě s městským soudem
konstatuje, že údaj o trvalém pobytu není uveden v cestovním pasu ani řidičském průkazu.
Výměna občanského průkazu po změně trvalého pobytu je pak bezplatná.
[25] Nejvyšší správní soud dále nepřisvědčil ani námitce stěžovatelky, že veškerá korespondence,
která jí byla doručována po dobu 27 let na adresu nového objektu, je neplatná. Zrušení místa
trvalého pobytu totiž působí výlučně do budoucnosti a nemůže ovlivnit již doručenou
korespondenci. Do zrušení trvalého pobytu tak bylo stěžovatelce řádně doručováno na její
původní adresu trvalého pobytu, jež byla v dotčené době ještě platná.
[26] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že městský soud posoudil všechny sporné právní otázky
správně a žalovaný zjistil skutkový stav věci řádným způsobem a v dostatečném rozsahu,
přičemž své rozhodnutí náležitě odůvodnil. Důvody kasační stížnosti uvedené v §103 odst. 1
písm. a) a b) s. ř. s. tak nebyly naplněny.
IV. Závěr a náklady řízení
[27] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Současně
podle §60 odst. 1 věty první a §120 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatelka v něm neměla úspěch a žalovanému
v něm nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. června 2022
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu