ECLI:CZ:NSS:2022:4.AS.384.2021:29
sp. zn. 4 As 384/2021 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: RNDr. T. P.,
zast. Mgr. Zuzanou Zapletalovou, advokátkou, se sídlem Arne Nováka 4, Brno,
proti žalovanému: Městský úřad Rousínov, se sídlem Sušilovo náměstí 84/56, Rousínov,
o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2021, č. j. 30 A 108/2021 - 13,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2021, č. j. 30 A 108/2021 - 13,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Shrnutí předcházejícího řízení
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 10. 2021, č. j. 30 A 108/2021 - 13, odmítl žalobu
na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného. Ten měl podle žalobce spočívat v tom,
že žalovaný nezahájil z moci úřední podle §129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební
zákon“), řízení o odstranění nepovolené stavby kůlny na nářadí, jež se nachází na sousedním
pozemku p. č. X v k. ú. T.
[2] V odůvodnění usnesení se krajský soud nejprve zabýval otázkou, jaké jednání žalovaného
představuje žalobcem tvrzený nezákonný zásah. V posuzovaném případě totiž žalobce formálně
napadal neochotu žalovaného zahájit z moci úřední řízení o odstranění stavby, k čemuž dal dne
22. 12. 2020 podnět. Ve skutečnosti však žalobce zásahovou žalobou brojil proti ověření
pasportu stavby kůlny stojící na sousedním pozemku. Předmětným osvědčením žalovaný
potvrdil, že se jedná o v minulosti řádně povolenou stavbu, k níž se pouze nedochovaly potřebné
doklady. Uvedenému odpovídá rovněž použitá žalobní argumentace, podle níž žádost vlastníků
kůlny o ověření pasportu stavby neobsahovala potřebné náležitosti, informace v ní uvedené
byly nepravdivé a žadatelé sami přiznali, že předmětnou stavbu nikdy stavebnímu úřadu
neohlásili. Zmíněnou žádostí tak podle žalobce jeho sousedé usilovali ve skutečnosti o dodatečné
povolení stavby, ověření pasportu kůlny tak žalovaný vydal nezákonně.
[3] Krajský soud vzhledem k uvedenému vyhodnotil podanou zásahovou žalobu podle §84
odst. 1 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), jako opožděnou. Žalobce se totiž o existenci ověření pasportu stavby kůlny
vydaného v dubnu 2015 dozvěděl ze sdělení stavebního úřadu ze dne 25. 6. 2018. V té době
však již uběhla zákonem stanovená dvouletá objektivní lhůta pro podání zásahové žaloby,
nadto žalobce bezvýsledně nechal uplynout rovněž subjektivní dvouměsíční lhůtu pro podání
žaloby. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu totiž platí, že v případě vydání
ověření pasportu stavby se jedná o zásah jednorázový, proti němuž lze brojit žalobou na ochranu
proti nezákonnému zásahu. Žalobce se v posuzovaném případě snažil popsanou situaci vyřešit
tím, že nebrojil přímo proti předmětnému pasportu, nýbrž usiloval o zahájení řízení o odstranění
stavby z moci úřední. Nejvyšší správní soud současně v nedávném rozsudku rozšířeného senátu
ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019 - 39, č. 4178/2021 Sb. NSS, připustil podání zásahové
žaloby proti nezahájení řízení z moci úřední.
[4] V posuzovaném případě je však zřejmé, že žalobce podmínky formulované v citovaném
rozsudku nesplnil. Nejvyšší správní soud totiž poukázal na restriktivní výklad jeho závěrů,
jejichž smyslem bylo přiznat soudní ochranu osobám, které by se jí jinak neměly jak domoci.
Pokud se tak osoba usilující o zahájení řízení z moci úřední mohla v minulosti či bude moci
teprve v budoucnosti domáhat ochrany jejích práv před správním orgánem či správním soudem
v jiném řízení, je nutné dbát na subsidiaritu zásahové žaloby. Krajský soud dále uvedl,
že vzhledem k teprve nedávnému vydání citovaného rozsudku rozšířeného senátu bude muset
výklad otázky přístupu k soudu objasnit a sjednotit až další judikatura Nejvyššího správního
soudu. Zdůraznil rovněž, že ověření pasportu stavby, které je svou povahou osvědčením
podle části čtvrté zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „správní řád“), nepředstavuje překážku věci rozhodnuté. Bude tedy zřejmě možné vést
řízení o odstranění stavby i přes skutečnost, že její pasport stavební úřad v minulosti ověřil.
K takovému postupu by však musela nastat konkrétní změna skutkových okolností případu,
jinak by stavební úřad v rozporu s §2 odst. 3 správního řádu zasáhl do legitimního očekávání
stavebníka. V posuzovaném případě však žalobce ani netvrdil, že by se od rozhodné doby,
kdy bylo vydáno ověření předmětného pasportu, jakkoli změnily podstatné skutkové okolnosti,
ani nenabídl žádné důkazy prokazující nepovolenost předmětné stavby již od jejího počátku.
Krajský soud proto žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného podle §46 odst. 1
písm. b) s. ř. s. jako opožděnou odmítl.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační
stížnost, v níž označil důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[6] V kasační stížnosti stěžovatel nejprve konstatoval, že zásahovou žalobou brojil
proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícímu v jeho nečinnosti ohledně zahájení řízení
z moci úřední podle §129 odst. 2 stavebního zákona o odstranění stavby kůlny nacházející
se na sousedním pozemku. V žalobě konstatoval, že se o nečinnosti žalovaného dozvěděl
ze sdělení žalovaného ze dne 25. 6. 2018, respektive dne 21. 1. 2021, kdy žalovaný zahájení
předmětného řízení odepřel. Stěžovatel následně podal dne 6. 5. 2021 k nadřízenému správnímu
orgánu podnět k přijetí opatření proti nečinnosti žalovaného, kterému však nadřízený správní
orgán nevyhověl. Řádně tak v žalobě vymezil, jaké konkrétní jednání žalovaného považoval
za nezákonný zásah, a proto závěry krajského soudu jsou nesprávné a nemají oporu
v relevantních skutkových okolnostech případu.
[7] Zákonností vydaného ověření pasportu stavby kůlny na nářadí se stěžovatel v žalobě zabýval
v návaznosti na skutečnost, že žalovaný a následně i nadřízený správní orgán odmítli zahájit řízení
o odstranění stavby právě s odkazem na předmětný pasport. Argumentací o nezákonnosti
ověření pasportu stavby tak jen vyvracel argumenty žalovaného, že v posuzovaném případě
neexistovaly relevantní důvody pro zahájení řízení o odstranění stavby. Jinak řečeno s otázkou,
zdali měl žalovaný správně zahájit řízení o odstranění stavby, v posuzovaném případě přímo
souvisela otázka zákonnosti předmětného pasportu stavby.
[8] Krajský soud se však podle stěžovatele nesprávně ztotožnil se závěry žalovaného, aniž by výše
uvedené argumenty řádně vyhodnotil. Z ustálené judikatury správních soudů i odborné literatury
však vyplývá, že ověřením pasportu stavby nelze dodatečně legalizovat nepovolenou stavbu.
Jeho účelem je naopak nastolit stav právní jistoty ohledně technického provedení v minulosti
provedené stavby, přičemž v této souvislosti stěžovatel odkázal na relevantní judikaturu
Nejvyššího správního soudu. Krajský soud pak nesprávně dovodil, že existuje-li pasport stavby,
nelze zahájit řízení o odstranění předmětné stavby. Související otázku včasnosti zásahové žaloby
tak posoudil nesprávně.
[9] Co se týče zásady subsidiarity zásahové žaloby ve vztahu k nedávnému
rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021,
č. j. 6 As 108/2019 - 39, č. 4178/2021 Sb. NSS, stěžovatel namítl, že uvedenou podmínku
v posuzovaném případě splnil, přičemž citoval stěžejní závěry formulované v předmětném
rozsudku. Konkrétně pak dne 6. 5. 2021 podal k nadřízenému správnímu orgánu žalovaného
podnět k přijetí opatření proti nečinnosti. Krajský soud však nad rámec citovaného rozsudku
podmiňoval podání zásahové žaloby proti nezahájení řízení o odstranění kůlny z moci úřední
podáním jiné zásahové žaloby proti jinému nezákonnému zásahu. Nadto je zřejmé, že zásahovou
žalobu proti ověření pasportu stavby nemohl podat z důvodu uplynutí objektivní lhůty,
jelikož se o jeho vydání dozvěděl až po třech letech. Ani v hypotetické situaci,
kdy by zmiňovanou zásahovou žalobu podal a v navazujícím soudním řízení správním
byl úspěšný, by však nedosáhl zahájení řízení o odstranění stavby podle §129 stavebního zákona.
[10] Stěžovatel závěrem namítl, že od počátku tvrdí a prokazuje skutečnost, podle níž ověření
pasportu kůlny bylo v daném případě nezákonné, neboť bylo vydáno k původně nepovolené
stavbě, a proto nebyly splněny ani podmínky pro jeho vydání. Žalovaný přitom z žádosti sousedů
o dodatečnou legalizaci stavby věděl, že stavba předmětné kůlny nikdy nebyla stavebním úřadem
povolena. V rozporu se zákonem však ověření pasportu stavby vydal a následně nezahájil řízení
o odstranění stavby, čímž zasáhl do práv stěžovatele. V důsledku uvedeného tak nemohlo
ani vzniknout legitimní očekávání stavebníka, neboť již od počátku nebyly splněny zákonem
stanovené podmínky pro vydání předmětného pasportu stavby. Naopak žalovaný tímto
postupem zasáhl do legitimního očekávání stěžovatele na odstranění nepovolené stavby,
který tak neměl jinou možnost, než podat zásahovou žalobu.
[11] S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené
usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti shrnul podstatné informace o průběhu
posuzovaného případu. Konstatoval, že dne 7. 4. 2015 vydal potvrzení o existenci stavby kůlny
na nářadí. Vlastníci předmětné stavby v jejich žádosti uvedli, že byla postavena před zhruba
30 lety a tato skutečnost nebyla nikdy stavebnímu úřadu oznámena. Z uvedeného však nelze
vyvodit, že žádný z předchůdců stěžovatele nebyl o předmětném záměru stavby informován
a že nebyly stavebnímu úřadu předloženy odpovídající doklady. V rozhodné době výstavby kůlny
nadto nebyl příslušným stavebním úřadem žalovaný, v jeho archivu tak nebyly další podklady
ke stavbě kůlny nalezeny. Žalovaný ostatně podle zveřejněných leteckých map zjistil, že kůlna
se na sousedním pozemku nacházela již od roku 2003, přičemž stěžovatel od roku 2008, kdy jeho
pozemek zdědil, proti existenci stavby nebrojil. Spory mezi sousedy pak započaly až v souvislosti
s realizací stavebních úprav povolených v roce 2008 na rodinném domě ve vlastnictví stěžovatele.
Žalovaný totiž v případě zmíněných stavebních úprav zjistil, že nebyly prováděny v souladu
s ověřenou projektovou dokumentací, a zahájil podle §129 stavebního zákona řízení o odstranění
nepovolených stavebních úprav a následně vedl řízení o dodatečném povolení stavebních úprav,
které do dnešního dne nebylo pravomocně ukončeno.
III. Posouzení kasační stížnosti
[13] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
podle nichž byl vázán rozsahem a důvodem, jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Přitom
neshledal vady uvedené v §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Stěžovatel v kasační stížnosti odkázal na důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
podle něhož kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu
nebo o zastavení řízení.
[14] Stěžovatel nejprve namítl, že podanou zásahovou žalobou brojil proti nečinnosti žalovaného
spočívající v nezahájení řízení o odstranění stavby kůlny podle §129 odst. 2 stavebního zákona
z moci úřední. V žalobě tak řádně vymezil, které jednání žalovaného považuje za nezákonný
zásah. Závěry krajského soudu, podle nichž stěžovatel ve skutečnosti zásahovou žalobou brojí
proti vydanému ověření pasportu stavby, proto nemají oporu v relevantních skutkových
okolnostech případu. V této souvislosti stěžovatel dále namítl, že argumentací o nezákonnosti
vydaného pasportu stavby brojil proti odkazu žalovaného právě na zmíněný pasport stavby a jeho
související neochotu zahájit řízení o odstranění stavby kůlny z moci úřední. Jinak řečeno
podle stěžovatele s otázkou zákonnosti vydaného pasportu stavby přímo souvisí otázka
zákonnosti nezahájení řízení z moci úřední žalovaným.
[15] Nejvyšší správní soud k těmto námitkám ve shodě s krajským soudem z podané zásahové
žaloby zjistil, že jí stěžovatel brojí rovněž proti zákonnosti vydání předmětného ověření pasportu
stavby kůlny nacházející se na sousedním pozemku. Podle tvrzení stěžovatele totiž žadatelé
výslovně žalovanému sdělili, že stavba kůlny nebyla nikdy stavebnímu úřadu oznámena,
ve skutečnosti tak žádali o dodatečnou legalizaci stavby. K tomu však institut ověření pasportu
stavby podle stěžovatele neslouží, jelikož jeho účelem je nastolit stav právní jistoty ohledně
technického provedení v minulosti provedené stavby. Jinak řečeno stěžovatel v podané žalobě
a následně rovněž v kasační stížnosti dovodil, že zákonem stanovené podmínky pro ověření
pasportu stavby nebyly v posuzovaném případě naplněny.
[16] Se stěžovatelem je však nutno souhlasit, že s otázkou zákonnosti postupu žalovaného
spočívajícího v nezahájení řízení z moci úřední o odstranění stavby přímo souvisí otázka
zákonnosti vydaného ověření pasportu stavby. Pokud totiž žalovaný právě s odkazem
na předmětný pasport stavby odmítl zahájit řízení o odstranění stavby, musí být součástí
posuzování zákonnosti takového postupu rovněž vyhodnocení zákonnosti ověření pasportu
stavby. Z logiky věci totiž vyplývá, že v opačném případě, tj. pokud by nebyl v minulosti řádně
ověřen pasport stavby, nemohl by ani být rozhodným důvodem pro nezahájení řízení
o odstranění stavby. Jinými slovy v případě, kdyby neexistoval pasport stavby a ostatní zákonem
stanovené podmínky pro zahájení řízení podle §129 odst. 2 stavebního zákona o odstranění
stavby z moci úřední byly splněny, žalovaný by musel takové řízení (nejpozději na základě
podnětu podle §42 správního řádu) zahájit.
[17] Nejvyšší správní soud proto na základě uvedeného konstatuje, že posuzování obou právních
otázek nelze účinně oddělit, jelikož zákonnost vydaného pasportu stavby přímo ovlivňuje
následné vyhodnocení zákonnosti postupu správního orgánu, který právě s odkazem na existující
pasport stavby řízení o odstranění stavby nezahájil. Nelze se však ztotožnit s tvrzením
stěžovatele, že krajský soud nesprávně akcentoval nemožnost zahájení řízení o odstranění stavby,
jejíž pasport žalovaný v minulosti ověřil. V odstavci osmém odůvodnění usnesení totiž krajský
soud nevyloučil situaci, kdy by stavební úřad vedl řízení o odstranění stavby, k níž v minulosti
vydal ověření jejího pasportu.
[18] Stěžovatel též namítl, že o nečinnosti žalovaného spočívající v nezahájení řízení o odstranění
stavby kůlny z moci úřední se dozvěděl ze sdělení žalovaného dne 25. 6. 2018. Žalovaný následně
sdělením ze dne 21. 1. 2021 odmítl předmětné řízení zahájit. V souladu se závěry rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu formulovanými v rozsudku ze dne 26. 3. 2021,
č. j. 6 As 108/2019 - 39, č. 4178/2021 Sb. NSS, proto stěžovatel podal dne 6. 5. 2021 podnět
k nadřízenému správnímu orgánu k přijetí opatření proti nečinnosti. Pokud však krajský soud
v posuzovaném případě podmínil podání zásahové žaloby proti nezahájení řízení o odstranění
stavby z moci úřední předchozím podáním zásahové žaloby proti pasportu stavby, učinil
tak nad rámec výkladu poskytnutého rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu
v citovaném rozsudku.
[19] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v odkazovaném rozsudku konstatoval,
že „nezákonná ‚nečinnost‘ správního orgánu spočívající v něčem jiném než v nevydání rozhodnutí
podle §65 s. ř. s. (jež je současně rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §79 odst. 1 věty prvé s. ř. s.)
nebo v nevydání osvědčení (rovněž ve smyslu §79 odst. 1 s. ř. s.) může být nezákonným zásahem (usnesení
rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps 3/2008 - 98, č. 2206/2011 Sb. NSS, Olomoucký kraj,
bod 20).“ K tomu, aby (objektivně protizákonná) nečinnost správního orgánu při uplatnění
jeho úřední moci (nezahájení řízení z moci úřední) přímo zasáhla do veřejného hmotného
subjektivního práva určité osoby, je současně třeba splnit několik podmínek.
[20] První komplex podmínek je důsledným projevem zásady, že soudní řád správní nepřipouští
žalobu zásahovou k ochraně práv jiných osob nebo k ochraně veřejného zájmu (actio popularis).
Druhý komplex podmínek je projevem zásady subsidiarity zásahové žaloby. Nesmí totiž existovat
žádné jiné správní řízení ani žádný jiný moment, kdy osoba v minulosti mohla nebo teprve
v budoucnu bude moci chránit své subjektivní hmotné právo v rámci veřejné správy
nebo žalobou před správním soudem (buď jako účastník správního řízení, nebo jako osoba,
která sice dle zákona nebyla účastníkem řízení, ovšem proti rozhodnutí má právo podat žalobu
podle §65 odst. 1 s. ř. s.). Je nerozhodné, zda takovou ochranu využila. Tato podmínka proto
vylučuje, aby zásahovou žalobu úspěšně podala osoba, která např. nevyužila (nebo sice využila,
ale bez úspěchu) opravné prostředky k ochraně svého subjektivního práva, případně soudní
ochranu proti rozhodnutí, které z takovéhoto řízení vzešlo.
[21] V tomto smyslu je proto pro osoby dotčené na hmotných právech předpokladem
přípustnosti zásahové žaloby podnět podle §42 správního řádu jiným právním prostředkem
ochrany ve smyslu §85 s. ř. s. S ohledem na specifika zásahové žaloby, kterou se stěžovatel
domáhá zahájení řízení z moci úřední k ochraně svých práv, je zároveň třeba důsledně trvat
též na uplatnění podnětu k opatření proti nečinnosti nadřízenému správnímu orgánu podle §80
odst. 2 správního řádu (neposkytne-li ochranu právům budoucího žalobce příslušný správní
orgán, u kterého byl uplatněn podnět podle §42 správního řádu).
[22] S výše uvedeným souvisí další námitky stěžovatele. Ten konstatoval, že v minulosti
zásahovou žalobu proti ověření pasportu stavby kůlny na nářadí, který byl vydán dne 7. 4. 2015,
v posuzovaném případě podat nemohl. O jeho existenci se totiž dozvěděl až dne 25. 6. 2018,
tj. po uplynutí objektivní zákonem stanovené lhůty pro podání zásahové žaloby (viz §84 odst. 1
věta druhá s. ř. s.). Nadto je podle stěžovatele zřejmé, že ani v případě hypotetické situace,
kdy by takovou žalobu s úspěchem podal, by si na žalovaném nevynutil zahájení řízení
o odstranění stavby z moci úřední.
[23] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu již v rozsudku ze dne 5. 12. 2017,
č. j. 1 Afs 58/2017 - 42, č. 3686/2018 Sb. NSS, obecně uvedl, že soudní ochrana „nastupuje tehdy
a tam, kde ochranné prostředky ve veřejné správě k dispozici nejsou, nebo sice jsou, ale nedošlo jejich použitím
ke zjednání nápravy, případně i tam, kde takové prostředky nejsou dostatečně efektivní a soudní ochranu
odsouvají v čase tak, že ji vlastně činí toliko formální“. V posuzovaném případě přitom stěžovatel
k dispozici žádné další ochranné prostředky k obraně svých práv neměl. Ze správních spisů
je totiž zřejmé, že dne 22. 12. 2020 podal žalovanému podnět k zahájení řízení o odstranění
stavby kůlny podle §129 odst. 2 stavebního zákona z moci úřední. Na základě negativního
sdělení žalovaného ze dne 21. 1. 2021 pak podal dne 6. 5. 2021 k nadřízenému správnímu orgánu
podnět k přijetí opatření proti nečinnosti žalovaného spočívající v nezahájení předmětného řízení.
[24] Vzhledem k tomu, že o existenci pasportu stavby kůlny, který byl vydán dne 7. 4. 2015,
se stěžovatel dozvěděl až dne 25. 6. 2018, nemohl dále v důsledku marného uplynutí zákonem
stanovené objektivní dvouleté lhůty podat zásahovou žalobu proti předmětnému pasportu stavby.
Bez významu současně není ani argument stěžovatele, že ani v případě hypotetického úspěchu
podané zásahové žaloby proti pasportu stavby by si na žalovaném nevymohl zahájení řízení
o odstranění stavby z moci úřední. Nejvyšší správní soud však v této souvislosti zdůrazňuje,
že stavební zákon v §129 odst. 2 nedává stavebnímu úřadu prostor k uvážení, zda řízení
o odstranění stavby zahájí, či nikoli. Naopak, podle prvé věty právě citovaného ustanovení
stavební úřad řízení zahájit musí, jsou-li dány podmínky vymezené v §129 odst. 1 písm. b)
téhož zákona.
[25] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v již citovaném rozsudku ze dne 26. 3. 2021,
č. j. 6 As 108/2019 - 39, dále uvedl, že „pokud nebude zásahová žaloba odmítnuta proto, že v žalobě
označené jednání nemůže být již z povahy věci nezákonným zásahem [§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], je namístě
zkoumat její přípustnost z hledisek §85 s. ř. s., části věty před středníkem. Soud si musí nejprve ujasnit,
zda projednávaná žaloba je ‚zápůrčí‘, tj. směřuje proti zásahu, který doposud nebyl ukončen, anebo ‚určovací‘,
tedy směřuje proti zásahu, který již ukončen byl. Zatímco u určovací žaloby nezkoumá, zda se žalobce ochrany
před zásahem či jiné formy nápravy mohl domáhat jinými právními prostředky, a pokud ano, zda tak učinil,
u zápůrčí žaloby takové zkoumání provést musí. Zjistí-li, že uvedené právní prostředky měl žalobce k dispozici,
avšak nevyužil jich, musí soud žalobu odmítnout podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §85 s. ř. s.“
[26] V posuzovaném případě však situace popsaná v citovaném rozsudku nenastala. Jinak řečeno
stěžovatel před podáním předmětné zásahové žaloby využil všech dostupných opravných
prostředků. V důsledku uplynutí zákonem stanovené objektivní lhůty pro podání zásahové žaloby
ani nemohl brojit proti pasportu stavby kůlny zásahovou žalobou. V posuzovaném případě
tak neexistovalo žádné jiné správní řízení ani žádný jiný moment, kdy mohl stěžovatel v minulosti
chránit své subjektivní hmotné právo v rámci veřejné správy nebo žalobou před správním
soudem. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezahájil řízení o odstranění stavby kůlny z moci úřední,
jehož výsledkem by následně bylo rozhodnutí podle §65 s. ř. s., proti němuž by mohl stěžovatel
jako účastník řízení brojit správní žalobou, nebude tak moci učinit ani v budoucnu. Podání
zásahové žaloby proti nečinnosti žalovaného spočívající v nezahájení řízení podle §129 odst. 2
stavebního zákona o odstranění stavby z moci úřední tak bylo v posuzovaném případě jediným
možným prostředkem ochrany dotčených práv stěžovatele.
[27] Nejvyšší správní soud se proto vzhledem k výše uvedenému zabýval námitkou stěžovatele,
že podaná žaloba na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného byla včasná. Dospěl přitom
k závěru, že se v nynější věci jedná o tvrzený zásah, který spočívá v nezákonné a trvající faktické
nečinnosti správního orgánu (odlišné od nečinnosti předvídané v §79 s. ř. s.). Stěžovateli
tak nemůže uplynout lhůta k podání žaloby do té doby, dokud trvá zásah, tedy kompetence
správního orgánu zahájit řízení z moci úřední (srov. body 102 a 110 rozsudku rozšířeného senátu
ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019 - 39).
[28] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že usnesení krajského soudu o odmítnutí zásahové
žaloby stěžovatele bylo nezákonné, čímž byl naplněn důvod kasační stížnosti uvedený v §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[29] Za tohoto stavu věci se již Nejvyšší správní soud nezabýval námitkami stěžovatele ohledně
zákonnosti vydání předmětného ověření pasportu stavby kůlny na nářadí a souvisejícího zásahu
do práv a legitimního očekávání stěžovatele. Bude totiž na krajském soudu, aby po konstatování
včasnosti podané zásahové žaloby stěžovatele v tomto směru všechny rozhodné skutečnosti
v dalším řízení vyhodnotil v intencích odkazovaného rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu.
IV. Závěr
[30] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1
věty první před středníkem s. ř. s. napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení, v němž podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení bude vázán právním názorem
vysloveným v tomto zrušovacím rozsudku. V dalším řízení tedy krajský soud po konstatování
včasnosti podané žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného posoudí
její důvodnost. Krajský soud v dalším řízení podle §110 odst. 3 věty první s. ř. s. rozhodne
i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. května 2022
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu