ECLI:CZ:NSS:2022:4.AS.465.2019:97
sp. zn. 4 As 465/2019 - 97
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyň: a) MASAŘÍK, s.r.o.,
se sídlem Štěpnická 1140, Uherské Hradiště, a b) Development Trade s.r.o.,
se sídlem Melantrichova 970/17, Praha, obě zast. Mgr. Michalem Varmužou, advokátem,
se sídlem Kozinova 21/2, Šumperk, proti žalovanému: Celní úřad pro Zlínský
kraj, se sídlem Zarámí 4463, Zlín, proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 8. 3. 2019,
č. j. 15951-10/2019-640000-61, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 12. 11. 2019, č. j. 29 A 151/2019 - 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Ředitel žalovaného v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“)
zamítl podle §121 odst. 3 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění účinném
do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o hazardních hrách“), námitky žalobkyně a) proti uloženému
opatření o zadržení věci specifikované v úředním záznamu o zadržení věci ze dne 26. 2. 2019,
č. j. 15951-2/2019-640000-61, a v úředním záznamu o odnětí věci ze dne 26. 2. 2019,
č. j. 15951-3/2019-640000-61.
II.
[2] Žalobkyně a) a b) následně brojily proti napadenému rozhodnutí žalobou u Krajského
soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který shora označeným rozsudkem žalobu žalobkyně b)
odmítl (výrok I.) a žalobu žalobkyně a) zamítl (výrok III).; výroky II., IV. a V. krajský soud
rozhodl o náhradě nákladů řízení.
[3] Odmítnutí žaloby žalobkyně b) krajský soud zdůvodnil tím, že žalobkyně b) tuto podala
proti napadenému rozhodnutí, aniž by sama vyčerpala prostředky ochrany před správním
orgánem přípustné podle §121 odst. 3 zákona o hazardních hrách; žaloba proto byla nepřípustná
ve smyslu §68 písm. a) s. ř. s.
[4] Ve vztahu k žalobě žalobkyně a) krajský soud ve shodě s žalovaným vyslovil,
že k zadržení věci podle §121 odst. 1 zákona o hazardních hrách postačuje, existuje-li
v době prováděné kontroly důvodné podezření na nelegální provozování hazardní hry (tj. hry
provozované na herním zařízení podřaditelné pod definici hazardní hry podle zákona
o hazardních hrách, za situace, kdy nebylo předloženo povolení k provozování hazardní hry).
Institut zadržení věci má totiž představovat neopomenutelný a efektivní nástroj
využitelný k zabránění porušování zákonem stanovených povinností a z toho důvodu
není možné, aby již ve fázi kontroly na místě (kdy dochází k zadržení věci) bylo prováděno složité
dokazování za účelem, aby bylo postaveno najisto, že soutěž provozovaná na předmětném
zařízení je hazardní hrou provozovanou prostřednictvím technického zařízení. Obdobně
dal krajský soud žalovanému za pravdu v tom, že dozorovanou osobou, u níž vzniklo důvodné
podezření z nelegálního provozování hazardní hry ve smyslu §5 zákona o hazardních hrách,
byla žalobkyně a).
[5] Krajský soud dále s ohledem na kontrolní zjištění, včetně vědomosti celní správy
o existenci jiných typů „kvízomatů“, které jsou považovány za hazardní hry a které
z pohledu soutěžícího fungují na podobném principu, označil podezření celní správy,
že by se v posuzovaném případě mohlo jednat o nelegální provozování hazardní hry ve smyslu
§3 zákona o hazardních hrách, za důvodné. To samo o sobě k zadržení věci v souladu s §121
téhož zákona postačovalo, a žalovaný tudíž postupoval v souladu se zákonem. Byť soud
žalobkyni a) částečně přisvědčil v tom, že tvrzení žalovaného, že soutěžící neví, kdy získá odměnu
Tetrix a v jaké výši, neodpovídá skutkovým zjištěním obsaženým v protokolu o kontrole,
ve shodě s žalovaným poukázal na to, že prvek náhody je obsažen již v tom, že výše potenciální
výhry prezentovaná hodnotou Tetrix odměny je zcela závislá na náhodně generovaném procesu.
Hráč má sice možnost po odehrání hry Tetrix nahlédnout na následující průběh hry,
podle čehož se může rozhodnout ohledně své další účasti v soutěži, avšak o typu odměn a její
výši ve své podstatě rozhoduje náhoda. Krajský soud proto vyvodil, že v případě, že se soutěžící
rozhodne, že bude hrát tak, že nevyužije možnost vyplývající ze hry Tetrix (tj. bez informací
o četnosti a výši hodnot budoucích odměn, což hra umožňuje), je „nenáhodný“ prvek soutěže
výrazně oslaben (výše Tetrix odměn a jejich četnost je stanovena z pohledu soutěžícího
zcela náhodně). Bez účasti na hře Tetrix hra vypadá a probíhá shodně jako na klasickém
výherním hracím přístroji (válcová hra, grafické symboly), což samo o sobě zakládá důvodné
podezření, že o výhře nebo prohře rozhoduje alespoň zčásti náhoda nebo neznámá okolnost.
[6] Krajský soud následně zdůraznil, že otázka, zda se podezření celní správy z porušení
právních předpisů potvrdí či vyvrátí, včetně detailního právního posouzení existence relevantního
prvku náhody, je věcí až navazujícího správního řízení, ve kterém bude rozhodnuto o případné
odpovědnosti za přestupek podle zákona o hazardních hrách.
[7] Krajský soud nakonec nepřisvědčil ani námitce, že v úředních záznamech o zadržení věci
a o odnětí věci chybí zdůvodnění toho, v čem spočívá prvek náhody. Uvedl, že oba úřední
záznamy obsahují všechny zákonné náležitosti podle §121 zákona o hazardních hrách.
S ohledem na charakter institutu zadržení věci jako efektivního nástroje, kdy není vydáváno
formální rozhodnutí, ale jen úřední záznam, přitom není prostor k tomu, aby dozorový orgán
podrobně zdůvodňoval, v čem spatřuje naplnění zákonných podmínek pro zadržení věci; k tomu
slouží rozhodnutí o námitkách. V tom se v nynější věci žalovaný k této otázce dostatečným
a přezkoumatelným způsobem vyjádřil.
III.
[8] Žalobkyně a) [dále jen „stěžovatelka a)“] a žalobkyně b) [dále jen „stěžovatelka b)“] nyní
proti tomuto rozsudku krajského soudu (dále jen „napadený rozsudek“) podávají kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) s. ř. s. a navrhují, aby Nejvyšší správní soud
zrušil napadený rozsudek, napadené rozhodnutí a opatření o zadržení věci podle úředního
záznamu o zadržení věci ze dne 26. 2. 2019, č. j. 15951-2/2019-640000-61.
[9] Stěžovatelka b) předně v kasační stížnosti namítá nezákonnost odmítnutí její žaloby
krajským soudem výrokem I. napadeného rozsudku. Zdůrazňuje, že i krajský soud v rámci
soudního jednání vyslovil, že ve správním spise jsou obsaženy fotografie dokládající,
že u provozovaných soutěží Pegasus bylo vyvěšeno oznámení o pronajatém prostoru
stěžovatelky b) a o provozování těchto soutěží stěžovatelkou b). Přesto žalovaný se stěžovatelkou
b) v této věci nijak nejednal a nejedná, nikdy jí nedoručil jediný záznam o zadržení herních
zařízení Pegasus, ani v této, ani v žádné jiné pozdější věci. Vzhledem k tomu, že žalovaný zadržel
herní zařízení provozovaná stěžovatelkou b), byla tím zasažena její práva a stěžovatelka b)
se domnívá, že byla oprávněna se podle §65 odst. 2 s. ř. s. společně se stěžovatelkou a) domáhat
zrušení napadeného rozhodnutí.
[10] V další části kasační stížnosti mají stěžovatelky především za to, že napadený rozsudek
trpí vadou nepřezkoumatelnosti. Krajský soud jim totiž nejprve přisvědčil, že není správný závěr
žalovaného o podstatě náhody v soutěži Pegasus, tedy že „soutěžící v soutěži Pegasus neví, kdy získá
odměnu Tetrix a v jaké výši“, neboť v soutěži je možnost náhledu na průběh celé hry, a v podstatě
tak uznal, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech
nebo je s nimi v rozporu, avšak následně žalobu stěžovatelky a) zamítl.
[11] Dále pak stěžovatelky krajskému soudu vytýkají nesprávné právní posouzení věci.
Podle stěžovatelek je zákonným předpokladem pro zadržení věci podle §121 zákona
o hazardních hrách důvodné podezření, že v souvislosti s jejím užíváním dochází k porušování
tohoto zákona. Již v průběhu zadržení herního zařízení při kontrole je proto nutné, aby se celní
orgán pokusil v co možná nejširší míře zjistit skutečný stav věci. Nestačí jakékoliv podezření
s odkazem na vzhled zařízení či nějaké obecné formulace o možné náhodě; důvodnost podezření
o náhodě v soutěži ve smyslu hazardního zákona musí být podle stěžovatelek pečlivě doložena
konkrétními tvrzeními, skutečnostmi a důkazy a podklady, na jejichž základě bylo podezření
zjištěno. Závěr krajského soudu, že nelze po celním orgánu požadovat, aby v rámci kontroly
podrobněji zjišťoval skutkový stav, nemůže podle stěžovatelek obstát.
[12] Stěžovatelky dále nesouhlasí se zdůvodněním prvku náhody v úředním záznamu
o zadržení; mají za to, že žalovaný v tomto směru jednoznačně procesně pochybil. Žalovaný
založil důvodnost podezření o hazardní povaze hry Pegasus na tvrzení, že ,,soutěžící neví, kdy získá
odměnu Tetrix a v jaké výši‘‘, což potvrdil i ředitel žalovaného v napadeném rozhodnutí.
Stěžovatelky ovšem poukazují na rozpor závěrů žalovaného o přítomnosti prvku náhody
ve smyslu zákona o hazardních hrách v soutěži Pegasus a skutkovými zjištěními popsanými
v protokolu o kontrole; soutěžící má na jednu stranu náhled na celý průběh soutěže, na stranu
druhou neví, kdy a v jaké výši získá odměnu. Toto právní posouzení ohledně možnosti
soutěžícího využít náhledu na průběh hry, a tedy zachování náhody v soutěži Pegasus, schválené
posléze i krajským soudem, je podle stěžovatelek zcela nesprávné. Předně, na náhled na průběh
hry Tetrix je soutěžící upozorněn podrobně už v pravidlech soutěže, která musí odsouhlasit
před započetím hry; s tím se žalovaný nijak nevypořádal. Dále stěžovatelky rozporují přítomnost
náhody. V průběhu hry se nic negeneruje žádným procesem, všechna kola v soutěži jsou předem
pevně dána a nastavena pro jednotlivé výše vkladů (5, 10, 20 Kč atd.) pro jednotlivé druhy
grafického pozadí – Vizualizace, kdy pro každé kolo je dána výše a druh odměny a průběh
grafického znázornění symbolů. To pak umožňuje nabídnout soutěžícímu náhled na průběh hry
Tetrix. Stěžovatelky z následujícího podrobného popisu průběhu hry dovozují, že soutěžící
ví u soutěže Pegasus předem prakticky vše, nezná pouze otázky. Výhra nebo prohra je tedy pouze
a jen otázkou znalostí a dovedností soutěžícího a tento má předem možnost náhledu na celý
průběh soutěže; o úspěchu a jeho výši v soutěži tedy nerozhoduje z pohledu soutěžícího žádná
neznámá skutečnost nebo náhoda, a to ani částečně. Závěr krajského soudu, že náhled na průběh
hry není povinný a soutěžící jej nemusí využít, a tedy pak v soutěži zůstává z pohledu
soutěžícího prvek náhody, nemůže podle stěžovatelek obstát. Vše, co má soutěžící
ve své dispozici, na co má soutěžící vliv, nelze považovat za náhodu nebo neznámou skutečnost
rozhodující o výhře či prohře.
[13] Stěžovatelky se neztotožňují ani se závěrem krajského soudu, že nevadí, pokud úřední
záznamy o zadržení věci a odnětí věci neobsahují ani náznakem, v čem by měla spočívat ona
náhoda v soutěži, jelikož k vypořádání prvku náhody postačovalo toto učinit až v napadeném
rozhodnutí. Podle stěžovatelek musí úřední záznam o zadržení věci obsahovat alespoň
v základních bodech a ve stručnosti popis důvodného podezření, v čem má spočívat náhoda
v soutěži ve smyslu zákona o hazardních hrách. Jinak totiž subjekt podávající námitky vůbec neví,
proti čemu se má bránit.
[14] Závěrem stěžovatelky podotýkají, že žalovaný v této věci nezahájil žádné navazující řízení
o případném přestupku ani téměř rok od skončení kontrolního řízení. K tomu pro dokreslení
představy o postupu celních orgánů stěžovatelky příkladmo zrekapitulovaly další případy zadržení
jejich herních zařízení a navazujících správních řízení.
IV.
[15] Žalovaný se v úvodu vyjádření ke kasační stížnosti zcela ztotožňuje se závěry napadeného
rozsudku, uvádí, že netrpí jedinou vadou odůvodňující jeho zrušení a shledává kasační námitky
stěžovatelek neopodstatněnými.
[16] Ve vztahu k námitkám stěžovatelky b) týkajícím se odmítnutí její žaloby žalovaný
zcela přisvědčuje argumentaci krajského soudu a v podrobnostech na ni odkazuje.
[17] Žalovaný rovněž souhlasí se zamítnutím žaloby stěžovatelky a), přičemž opakuje,
že o průběhu hry není mezi stranami sporu. Žalovaný má však jiný právní názor stran možné
hazardní povahy hry Pegasus než stěžovatelky. Žalovaný má tak i nadále za to, že v době realizace
opaření zadržení věci bylo dáno důvodné podezření podle §121 odst. 1 zákona o hazardních
hrách. Žalovaný připouští, že se v napadeném rozhodnutí nevyjádřil zcela jasně, což ostatně
uvedl v napadeném rozsudku i krajský soud, to však nic nemění na skutečnosti, že náhledy
na další kola pomocí hry Tetrix nemají vliv na posouzení existence prvku náhody ve hře. Týkají
se spíše posouzení prvku dobrovolnosti účasti na hře. Žalovaný zastává stejný názor jako krajský
soud, že výše potenciální výhry, která je představována „Tetrix odměnou“, je zcela závislá
na náhodně generovaném procesu, který z pohledu hráče nelze předvídat (typicky například hráč,
který má náhled na 10 kol dopředu, není objektivně schopen nijak odhadnout, zda mu „Tetrix
odměna“ a v jaké výši nepadne hned v kole 11. a podobně, což jej samozřejmě motivuje
v další hře), neboť tato skutečnost je předem dána náhodným algoritmem, který není hráčům
znám a je pro ně nepředvídatelný. To odůvodňuje závěr žalovaného, že v daném případě
je skutečně dáno důvodné podezření, že hra Pegasus je hazardní hrou ve smyslu zákona
o hazardních hrách; tedy byly naplněny podmínky pro zadržení předmětného technického
zařízení.
[18] Žalovaný dále odmítá, že by tyto závěry neměly oporu ve spisovém materiálu; průběh hry
je popsán v protokolu o kontrole, a je navíc žalovanému znám z jeho předchozí úřední činnosti.
Ve shodě s krajským soudem rovněž žalovaný trvá na tom, že není možné ani účelné přesouvat
dokazování a právní hodnocení stran definitivního vyřešení otázky, zda je hra Pegasus skutečně
podřaditelná pod režim hazardní hry či nikoli, již do fáze samotné kontroly na místě,
jak stěžovatelky setrvale uvádějí.
[19] Žalovaný nesouhlasí ani s argumentací stěžovatelek, že „krajský soud připustil, že náhled
na průběh soutěže „Tetrix“ by náhodu v soutěži Pegasus vyloučil“, neboť k takovému závěru krajský soud
v napadeném rozsudku nedospěl a stěžovatelky pouze účelově vytrhávají argumentaci soudu
z kontextu. Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl pouze to, že výše potenciální výhry
prezentovaná Tetrix odměnou je zcela závislá na náhodně generovaném procesu, a to bez ohledu
na to, zda hráč využije náhledy na další kola či nikoli, což je zásadní skutečnost pro posuzování
hry Pegasus jako hry hazardní, resp. pro důvodné podezření, že se o hazardní hru jedná.
[20] K opakovaným námitkám stěžovatelek stran úředního záznamu o zadržení věci žalovaný
dodává, že úřední záznam po obsahové stránce splňuje náležitosti vyžadované zákonem
o hazardních hrách. Jde-li o průběh samotného správního řízení, žalovaný uvádí, že v době
vyhotovení vyjádření ke kasační stížnosti byl spisový materiál doplňován o potřebné podklady
za využití institutů před samotným zahájením správního řízení a v nejbližších dnech lze očekávat
zahájení společného přestupkového řízení.
[21] Vzhledem k uvedenému žalovaný navrhuje kasační stížnost stěžovatelek zamítnout.
V.
[22] V reakci na vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti stěžovatelky v replice opětovně
obsáhle rozporují přítomnost prvku náhody v soutěži Pegasus a opakují své výtky ke skutkovým
zjištěním žalovaného. Současně předkládají k důkazu rozhodnutí ředitele Celního úřadu
pro Plzeňský kraj ze dne 28. 8. 2019, č. j. 100767-12/2019-600000-12, ve věci námitek podaných
společností Kulička KT s.r.o., se sídlem Čs. legií 118, Klatovy, na podkladě něhož stěžovatelky
uvádějí, že z náhledu hry Pegasus na tři kola dopředu provedeného v dané věci celním orgánem
je zřejmé, že válce nemohou být ovládány generátorem náhody, a že vše (každé kolo v soutěži)
je pevně nadefinováno dopředu a v náhledech má soutěžící veškeré informace o kolech, která
nastanou. Dále pak stěžovatelky předkládají k důkazu protokol o kontrole Celního úřadu
pro Kraj Vysočina ze dne 30. 10. 2019, č. j. 110924-10/2019-630000-61, z něhož rovněž
podle nich vyplývá, že symboly ve hře jsou pevně nadefinovány pro jednotlivá kola předem
a nejsou ovládány žádným generátorem náhody, a to ani z pohledu soutěžícího. Nakonec
stěžovatelky k důkazu navrhují porovnat pravidla soutěže Pegasus s pravidly soutěže AZ Kvíz
(mají za to, že ve hře Pegasus se nevyskytuje ani tolik prvku náhody jako ve hře AZ Kvíz, která
není považována za hru hazardní) a provést znalecký posudek č. 161/2020 Václava Černého,
znalce v oboru elektronika, specializace mobilní telefony (z nějž lze podle stěžovatelek dovodit,
že s pomocí mobilního telefonu s operačním systémem Android nebo iOS je možné získat
správnou odpověď na soutěžní otázku v řádu do 10 sekund, tedy pokud soutěžící
sám zná odpověď na otázku, bez problému na ni zvládne v intervalu 10 sekund odpovědět,
a tudíž nelze tvrdit, že nad soutěžními otázkami nemá čas zapřemýšlet a odpovídá náhodně).
VI.
[23] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[24] Kasační stížnost není důvodná.
[25] Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatelky shledávají napadený rozsudek
mimo jiné nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku je přitom vadou tak závažnou, že se jí Nejvyšší
správní soud musí podle §109 odst. 4 s. ř. s. zabývat z úřední povinnosti, tedy i tehdy, pokud
by ji stěžovatelky samy nenamítly.
[26] Nesrozumitelnost rozhodnutí soudu může být dána, jestliže z něj jednoznačně nevyplývá,
podle kterých ustanovení a podle jakých právních předpisů byla v kontextu podané žaloby
posuzována zákonnost napadeného správního rozhodnutí. O nepřezkoumatelnosti
pro nesrozumitelnost lze hovořit také tehdy, je-li odůvodnění rozhodnutí krajského soudu
vystavěno na rozdílných a vnitřně rozporných právních hodnoceních téhož skutkového stavu,
tudíž je-li jeho odůvodnění vnitřně rozporné, popřípadě je-li výrok v rozporu s odůvodněním
a nelze-li z jeho výroku zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmítl
nebo jí vyhověl, případně jehož výrok je vnitřně rozporný (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2008, č. j. 4 Azs 94/2007 - 107, ze dne 21. 8. 2008,
č. j. 7 As 28/2008 - 76, ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, či ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75).
[27] V nyní posuzované věci Nejvyšší správní soud žádnou takovou vadu napadeného
rozsudku neshledal. Z jeho obsahu je zcela zřejmé, jakým způsobem soud o věci rozhodl,
přičemž odůvodnění rozsudku je v souladu s jeho výrokem. Úvahy krajského soudu
jsou srozumitelné a vnitřně konzistentní.
[28] Stěžovatelky konkrétně krajskému soudu vytýkají, že jim nejprve přisvědčil,
že není správný závěr žalovaného o podstatě náhody v soutěži Pegasus, tedy že „soutěžící v soutěži
Pegasus neví, kdy získá odměnu Tetrix a v jaké výši“, neboť v soutěži je možnost náhledu na průběh
celé hry, a v podstatě tak uznal, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, avšak následně žalobu stěžovatelky a) zamítl.
[29] Z odstavce [42] napadeného rozsudku kasační soud ověřil, že krajský soud sice skutečně
nejprve částečně přisvědčil stěžovatelce a) v tom, že tvrzení, že soutěžící neví, kdy získá Tetrix
odměnu a v jaké výši, neodpovídá skutkovým zjištěním (vyplývajícím z protokolu o kontrole),
následně však v témž odstavci také uvedl, že „má [však] ve shodě se žalovaným za to, že prvek náhody
je obsažen již v tom, že výše potenciální výhry, prezentovaná hodnotou Tetrix odměny, je zcela závislá na náhodně
generovaném procesu. Hráč má sice možnost po odehrání hry Tetrix nahlédnout na následující průběh hry,
dle čehož se může rozhodnout ohledně své další účasti v soutěži, avšak o typu odměn a její výši ve své podstatě
rozhoduje náhoda. Ztotožnit se lze i se závěrem, že v případech, kdy je hra hrána nezávisle na hře Tetris,
tj. bez informací o četnosti a výši hodnot budoucích odměn, což hra umožňuje, je výše Tetrix odměn a jejich četnost
stanovena z pohledu soutěžícího zcela náhodně. Bez účasti na hře Tetrix hra vypadá a probíhá shodně
jako na klasickém výherním hracím přístroji (válcová hra, grafické symboly), což samo o sobě zakládá důvodné
podezření, že o výhře nebo prohře rozhoduje alespoň zčásti náhoda nebo neznámá okolnost.“ Dále
pak v napadeném rozsudku krajský soud na podkladě uvedených závěrů shrnul, že v případě,
že se soutěžící rozhodne, že bude hrát tak, že nevyužije možnosti vyplývající ze hry Tetrix,
je „nenáhodný“ prvek soutěže (z pohledu soutěžícího) natolik oslaben, že lze přisvědčit závěru
správních orgánů o existenci „důvodného podezření“ ve smyslu §121 odst. 3 zákona
o hazardních hrách. Podle krajského soudu tudíž bylo možné s ohledem na kontrolní zjištění
(včetně vědomosti celní správy o existenci jiných obdobných typů „kvízomatů“) považovat
podezření, že by se mohlo v posuzovaném případě jednat o nelegální hazardní hru, za důvodné.
To přitom v souladu s §121 zákona o hazardních hrách postačovalo k zadržení předmětných
zařízení.
[30] Na podkladě právě předestřených závěrů krajského soudu nemohl Nejvyšší správní soud
přisvědčit kasační argumentaci namítající nesrozumitelnost napadeného rozsudku. Z napadeného
rozsudku je zcela zřejmé, proč krajský soud zamítl žalobu žalobkyně a), a to i přesto, že z části
přisvědčil argumentaci stěžovatelek ohledně neexistence prvku náhody ve hře Pegasus, konkrétně
ve vztahu k otázce zisku odměny Tetrix a její výše.
[31] Pro úplnost Nejvyšší správní soud doplňuje, že napadený rozsudek nelze považovat
ani za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Krajský soud v něm výstižně popsal skutkový
stav věci, stanoviska účastníků řízení, předestřel relevantní a ucelené právní závěry, kterými
vypořádal stěžejní žalobní argumentaci, a dostatečně své závěry odůvodnil. Kasační soud
neshledal ani jinou vadu řízení před krajským soudem, jež by mohla mít vliv na zákonnost jeho
rozsudku. S ohledem na uvedené uzavírá, že napadený rozsudek je plně přezkoumatelný, žádné
vady řízení se krajský soud nedopustil, a kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
tudíž není naplněn.
[32] Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu zbylé kasační
argumentace. Předesílá přitom, že ve skutkově obdobné věci mezi týmiž účastníky řízení (jednalo
se o opatření o zadržení věci v jiné provozovně) o kasační stížnosti stěžovatelek již rozhodoval
rozsudkem ze dne 11. 12. 2020, č. j. 5 As 433/2019 - 63, přičemž závěry v něm vyslovené
považuje za aplikovatelné též na nyní posuzovanou věc, ztotožňuje se s nimi, a v odůvodnění
tohoto rozsudku z nich proto vychází.
[33] Nejprve se kasační soud zabýval námitkou stěžovatelky b), která proti napadenému
rozsudku brojí z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.; ostatně jiný kasační důvod
by v daném případě ani nepřicházel v úvahu, neboť je-li napadán výrok rozhodnutí krajského
soudu o odmítnutí žaloby, mohla stěžovatelka uplatnit pouze námitky proti tomuto postupu.
[34] Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
[35] Podle §68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné
prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu
bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.
[36] Krajský soud žalobu stěžovatelky b) odmítl pro nepřípustnost podle §68 písm. a) s. ř. s.,
jelikož stěžovatelka b) tuto podala, aniž by vyčerpala prostředky ochrany před správním orgánem
přípustné podle §121 odst. 3 zákona o hazardních hrách. Napadeným rozhodnutím
totiž žalovaný rozhodl ve smyslu citovaného ustanovení o námitkách stěžovatelky a) podaných
proti uloženému opatření o zadržení věci, a nikoliv o námitkách stěžovatelky b).
[37] Nejvyšší správní soud shodně s krajským soudem poukazuje na skutečnost, že soudní
ochrana poskytovaná správními soudy vychází ze zásady subsidiarity (§5 s. ř. s.). Její podstatou
je povinnost navrhovatele vyčerpat prostředky ochrany, které mu jsou k dispozici v rámci
procesního postupu před správními orgány, dříve než se obrátí za účelem poskytnutí ochrany
na správní soudy. Není na úvaze navrhovatele, zda nejprve vyčerpá jemu dostupné řádné opravné
prostředky, nebo zda podá žalobu přímo proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, č. j. 2 Afs 98/2004 - 65).
[38] Platí zároveň, že řádné opravné prostředky je povinen vyčerpat každý z žalobců osobně,
nemůže se ke svému prospěchu dovolávat řádného opravného prostředku, který podala
třetí osoba, byť hájila v řízení před správním orgánem stejný zájem a stanovisko jako další
vedle něj stojící žalobce (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2010,
č. j. 9 As 43/2010 - 50). Řádného opravného prostředku podaného třetí osobou se může
dovolávat pouze její právní nástupce (jde-li o procesní nástupnictví relevantní vzhledem
k předmětu řízení).
[39] V nyní projednávané věci uložil žalovaný opatření o zadržení věci podle §121 odst. 1
zákona o hazardních hrách. Podle §121 odst. 3 téhož zákona může dozorovaná osoba
proti uložení opatření o zadržení věci podat do 3 pracovních dnů ode dne seznámení s uloženým
opatřením písemné námitky.
[40] Žalovaný vykonává ve smyslu §121 odst. 1 zákona o hazardních hrách dozor
nad dodržováním povinností stanovených zákonem o hazardních hrách; v této souvislosti
je mimo jiné oprávněn zadržet věc, pokud nabude důvodné podezření, že v souvislosti s jejím
užíváním dochází k porušování tohoto zákona, přičemž při zadržení věci a v souvislosti s ním
jedná s osobou, která má věc v době zadržení u sebe. Dozorované osobě následně doručí úřední záznam
o zadržení věci. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 3. 2020, č. j. 1 As 347/2019 - 38
[mj. se stejnou stěžovatelkou b) a v zásadě v obdobném kontextu], k výkladu zmíněných
ustanovení konstatoval, že „z toho je patrné jednak to, že se vždy nemusí jednat o stejnou osobu, a jednak
to, že dozorovaná osoba nemusí být přítomna výkonu dozoru ve fázi zadržení, resp. odnětí věci. Obě tyto osoby
jsou povinny zadrženou věc dozorujícímu orgánu vydat, přičemž teprve při odmítnutí vydání vzniká oprávnění věc
odejmout. Jen dozorovaná osoba je však povinna hradit náklady skladování zadržené věci a jen dozorovaná osoba
má právo podat námitky proti uloženému opatření o zadržení věci.“
[41] V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud dále uvedl, že „[z]ákon o hazardních hrách
nestanoví výslovně, koho lze považovat za dozorovanou osobu.“ Odkázal proto na kontrolní řád, který
je obecnou úpravou výkonu kontroly (dozoru) orgány moci výkonné, jejíž zvláštní podmínky
jsou zakotveny v zákoně o hazardních hrách, a vysvětlil, že „[k]ontrolní řád pak rozlišuje jednak
postavení kontrolované osoby a jednak povinné osoby. Povinnou osobou je podle jeho §5 odst. 2 písm. a) osoba,
která kontrolované osobě dodává nebo dodala zboží nebo ho od ní odebrala či odebírá, koná nebo konala
pro ni práce, anebo jí poskytuje nebo poskytovala služby nebo její služby využívala či využívá, případně se na této
činnosti podílí nebo podílela.“ Nejvyšší správní soud pak v posledně uvedeném rozsudku dospěl
k závěru, že „ten, kdo provozuje hazardní hru, tj. vlastním jménem vykonává činnost uvedenou v §5 zákona
o hazardních hrách, například i tím, že k tomu využívá věc, kterou je oprávněn držet, ať už na základě
vlastnického práva, či práva odvozeného, je dozorovanou (kontrolovanou) osobou.“
[42] Z výše uvedeného tedy vyplývá, že dozorovanou osobou ve smyslu §121 odst. 3 zákona
o hazardních hrách je osoba provozující hazardní hru ve smyslu §5 zákona o hazardních hrách,
podle kterého se provozováním hazardní hry rozumí vykonávání činností spočívajících v uskutečňování
hazardní hry se záměrem dosažení zisku, zejména příjem sázek a vkladů do hazardní hry, výplata výhry, další
činnosti organizačního, finančního a technického charakteru související s uvedením hazardní hry do provozu
a se zajištěním vlastního provozu, jakož i činnosti potřebné pro ukončení a vypořádání hazardní hry.
Tato osoba je jakožto dozorovaná osoba oprávněna podat námitky podle §121 odst. 3 zákona
o hazardních hrách.
[43] V nyní posuzované věci není sporu o tom, že osobou, která měla herní zařízení v době
jeho zadržení u sebe, fyzicky se u něj nacházela, a tedy dle pojmosloví kontrolního řádu
byla dozorovanou osobou, je stěžovatelka a), byť tato pronajímala prostor pro provozování
technických zařízení stěžovatelce b). Obdobně jako v citovaném rozsudku Nejvyššího správního
soudu č. j. 1 As 347/2019 - 38, lze proto uzavřít, že jestliže stěžovatelka b) tvrdí,
že je provozovatelkou herních zařízení, svědčí jí právo podat námitky podle §121 odst. 3 zákona
o hazardních hrách; proti rozhodnutí o nich by pak stěžovatelka b) byla oprávněna se domáhat
ochrany ve správním soudnictví žalobou proti rozhodnutí podle §65 s. ř. s.
[44] Stěžovatelka b) možnost podat námitky měla, ale nevyužila jí. Je sice pravdou, že žalovaný
stěžovatelce b) nedoručil stejnopis úředního záznamu o uloženém opatření, nicméně podle §121
odst. 3 zákona o hazardních hrách lhůta pro podání námitek neběží od doručení stejnopisu
úředního záznamu, ale od seznámení se s uloženým opatřením. S uložením opatření spočívajícího
v zadržení herního zařízení se přitom stěžovatelka b) zjevně seznámila. K tomu krajský soud
poznamenal, že podle sdělení stěžovatelky b) ve věci vedené stejným soudem
pod sp. zn. 29 A 150/2019 již v poslední době v obdobných věcech námitky podává;
v posuzovaném případě tak ale neučinila.
[45] Lze tudíž uzavřít, že krajský soud nepochybil, jestliže žalobu ve vztahu ke stěžovatelce b)
odmítl, neboť ta podala žalobu proti napadenému rozhodnutí za procesní situace, kdy sama
nevyčerpala prostředek ochrany (námitky proti uloženému opatření), jehož podání připouští
§121 odst. 3 zákona o hazardních hrách.
[46] Jelikož stěžovatelka b) mohla s ohledem na uvedené uplatnit pouze kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., další uplatněné kasační důvody posuzoval Nejvyšší správní
soud jako kasační námitky stěžovatelky a). V další části kasační stížnosti tato stěžovatelka
rozporuje nesprávné právní posouzení věci krajským soudem [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
Má za to, že žalovaný nedostatečně odůvodnil existenci důvodného podezření podle §121 odst. 1
zákona o hazardních hrách.
[47] Jak již bylo uvedeno výše, zadržení věci je upraveno v §121 zákona o hazardních hrách.
K tomuto institutu se v důvodové zprávě k zákonu o hazardních hrách (sněmovní tisk 578/0,
část č. 1/4) uvádí, že „[m]ožnost zadržet věc, je-li důvodné podezření, že v souvislosti s jejím užíváním dochází
k porušování tohoto zákona, představuje neopomenutelný a efektivní nástroj využitelný k zabránění porušování
zákonem stanovených povinností. Z důvodu zamezení nadměrného administrativního zatížení dozorujících orgánů
a potencionálního snížení jejich operativní schopnosti při boji s nelegálním provozováním hazardních her
byla zvolena úprava, kdy nebude třeba vydat rozhodnutí o zadržení věci, nýbrž se pouze zákonem stanoveným
postupem provede opatření zadržení věci, které se následně oznámí osobě, jež měla věc v době jeho zadržení u sebe.
V případě samotného zadržení věci se bude jednat o výjimku z obecného pravidla, neboť k tomuto postupu
není třeba, aby bylo vydáno rozhodnutí. Jedná se o úpravu, která je již součástí například dnešní úpravy
zákona č. 191/1999 Sb. nebo také zákona č. 64/1986 Sb. a nejedná se tudíž o úpravu v českém právním
řádu neznámou.“
[48] V posuzovaném případě kontroloři žalovaného vyhotovili dne 26. 2. 2019 úřední záznam
o zadržení herního zařízení, č. j. 15951-2/2019-640000-61, a úřední záznam o odnětí věci,
č. j. 15951-3/2019-640000-61. Proti uloženému opatření o zadržení věci podala stěžovatelka a)
písemné námitky.
[49] Námitky stěžovatelky a) ředitel žalovaného zamítl napadeným rozhodnutím, ve kterém
uvedl, že na základě skutečností zjištěných v průběhu kontrolních úkonů na místě kontroly
zahájené dne 26 2. 2019 v provozovně „Restaurace Masaro“ pojal důvodné podezření,
že stěžovatelka a) provozuje hazardní hru bez povolení, tzn. nelegálně. Kontroloři žalovaného
oznámili opatření o zadržení věci ústně obsluze provozovny [zaměstnankyni stěžovatelky a)];
ta odmítla zadrženou věc vydat, a proto jí byla odňata. O zadržení a odnětí věci byl sepsán úřední
záznam, jehož stejnopis byl doručen dozorované osobě – stěžovatelce a).
[50] S ohledem na to, že k hernímu zařízení nebylo předloženo žádné povolení k provozování
hazardní hry, byl podle žalovaného pro naplnění pojmu provozování hazardní hry rozhodující
faktický stav, tj. zda a kdo vykonává činnosti spočívající v uskutečňování hazardní hry
se záměrem dosažení zisku (viz §5 zákona o hazardních hrách). Pracovníci žalovaného
postupovali zcela v souladu s povinností stanovenou v §121 odst. 1 zákona o hazardních hrách;
k realizaci opatření o zadržení věci není třeba postavit najisto, že určitá osoba skutečně nelegálně
provozuje hazardní hru, neboť k tomu stačí pouhé důvodné podezření, které je v tomto případě
dáno. To, zda dozorovaná osoba skutečně nelegálně provozovala prostřednictvím zadrženého
herního zadržení hazardní hru bez povolení, bude projednáváno až v navazujícím správním
přestupkovém řízení.
[51] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s hodnocením krajského soudu, který postup
žalovaného potvrdil jako správný. Ředitel žalovaného se s námitkami stěžovatelky a)
v napadeném rozhodnutí podrobně vypořádal. Lze mu přisvědčit v tom, že pro zadržení věci
je dostačující, existuje-li důvodný předpoklad, že hra provozovaná na herním zařízení
je podřaditelná pod definici hazardní hry ve smyslu zákona o hazardních hrách, a současně
nebylo předloženo povolení k provozování hazardní hry. To, zda se podezření z porušení
právních předpisů potvrdí, či vyvrátí, je věcí až navazujícího správního řízení, ve kterém bude
rozhodnuto meritorním rozhodnutím o případné vině (odpovědnosti) a trestu nebo zproštění
viny (odpovědnosti). Mít důvodné podezření o porušení povinnosti totiž ,,neznamená, že již v tom
okamžiku musí být najisto postaveno, že k porušení povinnosti nesporně došlo, nýbrž postačí, že vzniklo důvodné
podezření, že se tak stalo. Jak vyplývá např. z rozhodnutí VS v Praze, sp. zn. 7 A 167/94 (SoJ 99, sv.17,
s. 541), jde o vědomost o skutkových okolnostech v takovém rozsahu, který umožní i jejich předběžné právní
posouzení. Zákon nepředpokládá, že by muselo jít o informaci zvlášť kvalifikovanou nebo přicházející od určitého
zdroje, musí však mít nezbytnou míru věrohodnosti a určitosti, aby na druhé straně nedošlo k zahájení řízení
naprosto nedůvodně.‘‘ (viz Jemelka, Poledníčková, Bohadlo: Správní řád, Komentář, C.H.Beck, 2013)
[52] Požadavky stěžovatelky a) na žalovaného, jenž má již v rámci zadržení herního zařízení
při kontrole v co možná nejširší míře zjistit skutečný stav věci, je proto třeba odmítnout jako
neopodstatněné. Je jistě pravdou, že správní orgán má před zadržením věci ve smyslu zákona
o hazardních hrách disponovat relevantními skutečnostmi (dostatečně prověřenými), na základě
kterých může nabýt ono důvodné podezření, že v souvislosti s užíváním zadržené věci dochází
k porušování zákona o hazardních hrách. Požadavek disponovat dostatečně konkrétními
skutečnostmi, na základě kterých může správní orgán posoudit, zda skutkové okolnosti svědčí
o tom, že mohlo dojít ke spáchání správního deliktu či nikoliv, však má mít správní orgán
až v okamžiku, kdy hodlá zahájit správní řízení v takové věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. 11. 2019, č. j. 10 As 171/2018 - 55). Žalovaný proto postupoval
v souladu se zákonem o hazardních hrách.
[53] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani kasačním námitkám stran (ne)přítomnosti prvku
náhody v soutěži Pegasus ve smyslu zákona o hazardních hrách.
[54] Stěžovatelka a) namítá, že krajský soud si odporuje, když sice připustil, že náhled
na průběh soutěže Tetrix by náhodu v soutěži Pegasus vyloučil, následně se však ztotožnil
s tvrzením žalovaného, že ani náhled na průběh soutěže Tetrix nevylučuje náhodu v soutěži,
neboť soutěžící náhled na průběh soutěže nemusí využít, a tedy si vlastně paradoxně v soutěži
ponechává sám ze svého pohledu zmíněnou náhodu. Uvedený rozpor však Nejvyšší správní soud
v rozsudku krajského soudu neshledal (jak již také výše v tomto rozsudku uvedeno).
[55] Nejvyšší správní soud připomíná, že ve smyslu §121 odst. 3 zákona o hazardních hrách
žalovanému postačovalo důvodné podezření, že hra provozovaná na herním zařízení
je podřaditelná pod definici hazardní hry podle §3 odst. 1 téhož zákona, tj. musí jít o hru,
do níž sázející vložil sázku, návratnost sázky se nezaručuje a o výhře nebo prohře rozhoduje zcela
nebo zčásti náhoda nebo neznámá okolnost.
[56] V protokolu o kontrole žalovaný zaznamenal průběh hry na technickém zařízení
umístěném v kontrolované provozovně, z něhož je princip fungování tohoto technického
zařízení zřejmý. V průběhu hry dochází k vygenerování hodnoty označené jako ,,Pegasus banka‘‘,
která je vždy 200 % sázky, anebo hodnoty označení jako ,,Tetrix odměna‘‘, jejíž výše
je proměnná, po jejím vygenerování dochází k vizualizaci výhry jako na válcové hře. Žalovaný
v protokolu rovněž uvedl, že kontrolované herní zařízení nebylo vizuálně odlišné od jiných
technických herních zařízení (shodné grafické symboly, vizualizace symbolizující výhru)
fungujících na obdobném principu, a spadajících pod regulaci zákona o hazardních hrách.
[57] Kasační soud tak souhlasí s hodnocením krajského soudu, že s ohledem na uvedená
kontrolní zjištění, včetně vědomosti žalovaného o existenci obdobných herních zařízení,
lze považovat jeho podezření stran možného nelegálního provozování hazardní hry, za důvodné,
a tedy souladné s §121 zákona o hazardních hrách. Jinými slovy, už to, že na uvedeném zařízení
systému Pegasus lze hrát jako na jiných technických zařízeních spadajících pod definici hazardní
hry, je s to založit důvodné podezření, že tu o výhře nebo prohře rozhoduje alespoň zčásti
náhoda nebo neznámá okolnost. V daném případě je z podkladů, které se nacházejí ve správním
spisu, a z rozhodnutí ředitele žalovaného, které se těchto podkladů dovolává, zřejmé,
jak kontroloři žalovaného dospěli k závěru, že je zde důvodné podezření, že v souvislosti
s užíváním předmětného zařízení dochází k porušování zákona o hazardních hrách.
To k zadržení věci v souladu se zákonem stačilo. Zda následně bude toto podezření potvrzeno
nebo vyvráceno, je věcí navazujícího správního řízení, na něž se pak kladou náročnější požadavky
co do individuálního posouzení každého jednotlivého případu.
[58] Nejvyšší správní soud dále neshledal důvodnou ani kasační námitku, že v úředních
záznamech o zadržení věci a o odnětí věci chybí zdůvodnění toho, v čem spočívá prvek náhody.
Přisvědčuje závěru krajského soudu, že „[o]ba úřední záznamy obsahují všechny zákonné náležitosti
vyplývající z §121 zákona o hazardních hrách (důvod zadržení - existence důvodného podezření, že došlo
k porušování zákona tím, že kontrolovaná osoba provozovala hazardní hru, ke které nebylo uděleno povolení,
popis zadržené věci a jejich množství), přičemž stejnopisy úředních záznamů byly doručovány dozorované osobě.
S ohledem na charakter institutu zadržení věci jako efektivního nástroje, kdy není vydáváno formální rozhodnutí,
ale jen úřední záznam, není prostor k tomu, aby dozorový orgán podrobně zdůvodňoval, v čem spatřuje naplnění
zákonných podmínek pro zadržení věci. K tomu slouží rozhodnutí o námitkách, kde se žalovaný k této otázce
dostatečným a přezkoumatelným způsobem vyjádřil.“
[59] Stěžovatelka a) nakonec v replice ze dne 6. 9. 2020 Nejvyššímu správnímu soudu navrhla
k provedení jako důkaz 1) rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne
28. 8. 2019, č. j. 100767-12/2019-600000-12, ve věci námitek podaných společností
Kulička KT s.r.o., se sídlem Čs. legií 118, Klatovy [s odkazem na nějž tato stěžovatelka uvádí,
že z náhledu hry Pegasus na tři kola dopředu provedeného v dané věci celním orgánem je zřejmé,
že válce nemohou být ovládány generátorem náhody, a že vše (každé kolo v soutěži) je pevně
nadefinováno dopředu a v náhledech má soutěžící veškeré informace o kolech, která nastanou],
2) protokol o kontrole Celního úřadu pro Kraj Vysočina ze dne 30. 10. 2019,
č. j. 110924-10/2019-630000-61, [z něhož má rovněž vyplývat, že symboly ve hře jsou pevně
nadefinovány pro jednotlivá kola předem a nejsou ovládány žádným generátorem náhody,
a to ani z pohledu soutěžícího], 3) pravidla soutěže AZ Kvíz [k porovnání s pravidly soutěže
Pegasus a k prokázání, že ve hře Pegasus se nevyskytuje ani tolik prvku náhody jako ve hře AZ
Kvíz, která není považována za hru hazardní] a 4) znalecký posudek č. 161/2020 Václava
Černého, znalce v oboru elektronika, specializace mobilní telefony [z nějž má vyplynout,
že s pomocí mobilního telefonu s operačním systémem Android nebo iOS je možné získat
správnou odpověď na soutěžní otázku v řádu do 10 sekund, tedy pokud soutěžící
sám zná odpověď na otázku, bez problému na ni zvládne v intervalu 10 sekund odpovědět,
a tudíž nelze tvrdit, že nad soutěžními otázkami nemá čas zapřemýšlet a odpovídá náhodně].
Uvedené důkazy navrhla na podporu argumentace, že se ve hře Pegasus ani částečně nevyskytuje
prvek náhody, a tudíž tato hra nesplňuje definici hazardní hry ve smyslu §3 odst. 1 zákona
o hazardních hrách.
[60] Co se týče prvního shora uvedeného důkazu, ten stěžovatelka a) předložila již v řízení
před krajským soudem, avšak na jeho provedení následně při ústním jednání dne 12. 11. 2019
netrvala (viz odst. 24. napadeného rozsudku). Protokol o kontrole Celního úřadu pro Kraj
Vysočina ze dne 30. 10. 2019, č. j. 110924-10/2019-630000-61, pravidla soutěže AZ Kvíz
a znalecký posudek č. 161/2020 znalce Václava Černého [důkazy výše uvedené ad 2), 3) a 4)]
pak stěžovatelka a) v řízení před krajským soudem k důkazu nenavrhovala a uplatnila
jej až v řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud s ohledem na výše předestřené závěry
tyto navrhované důkazy neprovedl. Nepovažoval to pro posouzení kasačních námitek
za potřebné, jelikož skutkové okolnosti věci, z nichž vyšel i krajský soud, shledal Nejvyšší správní
soud dostatečnými pro zhodnocení opodstatněnosti stěžovatelkou a) uplatňovaných stížnostních
tvrzení. Ani doplněné dokazování v řízení o kasační stížnosti nemohlo ovlivnit shora uvedené
závěry týkající se existence „důvodného podezření“ celních orgánů podle §121 odst. 1 zákona
o hazardních hrách, jak (a v jakých souvislostech) jej kasační soud vymezil výše v tomto
rozsudku. Lze tak pouze pro úplnost dodat, že není vyloučeno, že tyto důkazy budou relevantní
v navazujícím řízení o odpovědnosti za porušení zákona o hazardních hrách.
[61] Nad rámec věci samotné lze opětovně zdůraznit a připomenout apel krajského soudu,
aby žalovaný po zadržení věcí v přiměřené lhůtě rozhodl ve věci samé, a tím vyjasnil právní pozici
dotčených subjektů (jejich práva a povinnosti), popř. dal těmto subjektům možnost bránit
se v rámci správního soudnictví.
VII.
[62] Kasační stížnost není pro výše uvedené důvodná, a proto ji Nejvyšší správní soud
ve smyslu §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[63] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn §60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona. Stěžovatelky nebyly v řízení o kasační stížnosti úspěšné, a právo na náhradu
nákladů řízení tudíž nemají. Žalovanému jako v řízení úspěšnému účastníkovi žádné náklady
nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. března 2022
Mgr. Petra Weissová
předsedkyně senátu