ECLI:CZ:NSS:2022:4.AZS.158.2022:22
sp. zn. 4 Azs 158/2022 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: P. E. S, zast. Mgr. Vojtěchem
Fořtem, advokátem, se sídlem Vodní 90, Domažlice, proti žalované: Komise pro rozhodování
ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované
ze dne 15. 2. 2021, č. j. MV 199129-4/SO-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 4. 2022, č. j. 57 A 54/2021 - 64,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek vůči rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 28. 4. 2022, č. j. 57 A 54/2021 - 64.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního
stupně“), zastavilo rozhodnutím ze dne 22. 10. 2020, č. j. OAM-36918-10/DP-2020
(dále jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“), řízení o žádosti žalobce o prodloužení
doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podle §169r odst. 1 písm. d)
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.
[2] Žalovaná shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla
odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
[3] Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Plzni
(dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“)
zamítl.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní proti napadenému rozsudku brojí kasační stížností,
jejíž součástí učinil rovněž návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[5] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňuje tím, že by pro něj výkon
nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí znamenaly nepoměrně větší újmu,
než jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám. Stěžovatel poukazuje
na to, že je společníkem společnosti X, Domažlice, působící v potravinářském průmyslu, kterou
také řídí, což by však bylo obtížné v případě, že by byl nucen vycestovat z území České republiky.
Uvedené by pak mělo negativní dopad i na zaměstnance této společnosti. Její existence
a fungování jsou zcela závislé na osobní přímé účasti stěžovatele v této společnosti v místě jejího
sídla. Stěžovatel totiž rozhoduje v jejích věcech a podepisuje také příslušné listiny, jedná se všemi
dodavateli i odběrateli, příslušnými úřady i bankami. Stěžovatel nemůže a ani není schopen řídit
chod této obchodní společnosti z Libanonské republiky, a to i s ohledem na nynější celosvětovou
situaci.
[6] Stěžovatel dále uvádí, že se na území České republiky zdržuje již po dobu osmi let,
žije zde normálním, běžným a spořádaným životem a je bezúhonnou osobou.
[7] Žalovaná k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvádí, že s ním
nesouhlasí, neboť nejsou splněny podmínky vyplývající z §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2
téhož zákona. Tvrdí, že stěžovatel musí tvrdit újmu způsobenou právními následky napadeného
rozhodnutí a tuto rovněž prokázat. Je tedy povinen uvést, z jakých okolností vyvozuje intenzitu
újmy a specifikovat je. Hrozící újma musí být reálná a závažná, nikoliv pouze hypotetická
a bagatelní. Žalovaná poukazuje i na mimořádný charakter přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti a na skutečnost, že stěžovatel je v řízení zastoupen právním zástupcem, se kterým může
komunikovat na dálku. Závěrem žalovaná odkazuje na právní úpravu, která nehovoří
o povinnosti přiznat v takových případech odkladný účinek.
[8] Podle §107 s. ř. s. v posuzované věci kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší
správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije
přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s., soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[9] Z četné judikatury Nejvyššího správního soudu lze dovodit, že institut odkladného účinku
se primárně vztahuje k žalobě jako prostředku ochrany veřejných subjektivních práv. Kasační
stížnost je však mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu. Odkladný účinek vůči pravomocnému rozhodnutí by proto měl být
přiznáván pouze v ojedinělých případech, pro něž zákonodárce užil slova o „nepoměrně větší újmě“.
Přiznáním odkladného účinku se totiž prolamují právní účinky pravomocného rozhodnutí
krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek
zákonným postupem zrušeno. Tímto zákonným postupem je meritorní rozhodnutí
o kasační stížnosti, nikoliv přiznání odkladného účinku (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 10. 1. 2013, č. j. 5 Afs 84/2012 - 31). Přiznání odkladného účinku proto
musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[10] Podle tohoto ustanovení soud může přiznat žalobě odkladný účinek za současného
splnění dvou podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a (2) přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Ve smyslu §107 s. ř. s. uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační
stížnosti.
[11] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl k závěru,
že zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle výše uvedených
ustanovení soudního řádu správního jsou splněny. Stěžovatel tvrdil, že by pro něj výkon
nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká
může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám, a to zejména s poukazem na jeho
podnikatelské aktivity, kterým se na území České republiky ve společnosti X věnuje. Nelze totiž
vyloučit, že by důsledky plynoucí z toho, že by napadené rozhodnutí bylo vykonáno a stěžovatel
by byl následně nucen opustit území České republiky, měly negativní vliv na jeho ekonomickou
situaci, zejména působení v této společnosti, pro niž je jeho osobní přítomnost na území zcela
klíčová. Jedná se přitom o újmu reálně hrozící, nikoliv jen hypotetickou.
[12] Je sice pravdou, že k bezprostřednímu opuštění území České republiky by mohl být
stěžovatel donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, pro stěžovatele
by to však znamenalo pobývat na území České republiky nelegálně a vystavit se riziku zákazu
pobytu na území České republiky po určitou dobu, který je se sankcí správního vyhoštění
pravidelně spojen (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011,
č. j. 5 As 73/2011 - 100). Ani tato skutečnost tedy není překážkou přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
[13] Současně není kasačnímu soudu známo, že by v případě přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti hrozila újma jiným osobám, jelikož tomu žádné indicie nenasvědčují.
První z výše uvedených podmínek je tudíž splněna.
[14] K otázce možného rozporu přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem
(druhá z výše uvedených podmínek) se Nejvyšší správní soud vyjádřil mimo jiné v usnesení
ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, v němž dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný
rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě
nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu
přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu
§73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci
testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou
narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008,
č. j. 5 As 17/2008 - 131, č. 1698/2008 Sb. NSS).“
[15] Nejvyšší správní soud tudíž přistoupil k poměřování intenzity proti sobě stojící újmy
hrozící stěžovateli a narušení důležitého veřejného zájmu.
[16] Jak již výše uvedeno, v případě nepřiznání odkladného účinku existuje hrozba vzniku
újmy spočívající v reálném ochromení činnosti společnosti, v níž stěžovatel působí. Jeho činnost
a fyzická přítomnost v České republice je pro tuto společnost stěžejní, nemožnost tuto vykonávat
(v případě nutného vycestování z území) by v konečném důsledku měla širší dopad
(na zaměstnance uvedené společnosti, na její fungování i na plnění jejích závazků vůči třetím
osobám – dodavatelům a odběratelům).
[17] Dalším důležitým, byť nikoliv jediným a výlučným hlediskem, které Nejvyšší správní soud
zohlednil, je zachování stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý proces. Byť je stěžovatel
v tomto řízení v souladu se zákonným požadavkem zastoupen advokátem, náleží k právu
na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým
zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení, poskytovat mu potřebnou součinnost
atd. Pokud by se stěžovatel vrátil do země původu, nebylo by možné zaručit, že stěžovateli bude
výkon práva na spravedlivý proces umožněn.
[18] Nejvyšší správní soud rovněž neshledal existenci skutečností, pro které by přiznání
odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, kterým je zde požadavek,
aby se na území České republiky nacházely pouze osoby, jež k tomu disponují příslušným
oprávněním. Je tomu tak proto, že v případě přiznání kasační stížnosti odkladného účinku
se pouze pozastavující účinky napadeného rozsudku, a to toliko na omezenou dobu shodnou
s délkou řízení o stěžovatelově kasační stížnosti. I druhá z výše uvedených podmínek je tudíž
splněna.
[19] Kasační soud tudíž dovodil naplnění všech shora vymezených podmínek pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 téhož zákona,
a proto kasační stížnosti odkladný účinek přiznal. Učinil tak ve vztahu k napadenému rozsudku
(srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Azs 339/2019 - 38).
Vzhledem k tomu, že i krajský soud přiznal žalobě stěžovatele odkladný účinek usnesením ze dne
1. 4. 2021, č. j. 57 A 54/2021 - 45, fakticky se tak do meritorního rozhodnutí o kasační stížnosti
obnovuje i odkladný účinek ve vztahu k vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
[20] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. června 2022
Mgr. Petra Weissová
předsedkyně senátu