ECLI:CZ:NSS:2022:4.AZS.318.2021:26
sp. zn. 4 Azs 318/2021 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Petry Weissové
a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: A. A.,
zast. opatrovníkem Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem, se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava,
proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem
Kaplanova 2055/4, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 4. 2021,
č. j. KRPA-88060-17/ČJ-2021-000022-ZSV, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2021, č. j. 1 A 29/2021 - 50,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému opatrovníkovi žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační stížnosti
ve výši 3.400 Kč. Tato částka bude ustanovenému opatrovníkovi vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím žalované ze dne 15. 4. 2021, č. j. KRPA-88060-17/ČJ-2021-000022-ZSV
(dále jen „napadené rozhodnutí“) byl žalobce zajištěn podle §124 odst. 1 písm. b) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále
jen „zákon o pobytu cizinců“), na dobu 60 dnů ode dne omezení osobní svobody za účelem
správního vyhoštění.
II.
[2] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Městského soudu v Praze (dále
jen „městský soud“), který ji shora uvedeným rozsudkem zamítl (dále jen „napadený rozsudek“).
[3] Městský soud předeslal, že skutečnost, že žalobce byl v průběhu řízení o žalobě propuštěn
ze zajištění a letecky vyhoštěn z území České republiky, není důvodem pro upuštění
od meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí.
[4] Městský soud dále poukázal na skutkové okolnosti případu vyplývající ze správního spisu.
Žalobce byl dne 12. 4. 2021 zajištěn hlídkou cizinecké policie a při jeho ztotožňování
bylo zjištěno, že jeho cestovní doklad vykazoval známky odlepení výjezdního příkazu na straně
40. Další lustrací žalobce v příslušných databázích žalovaný zjistil, že tento výjezdní příkaz
mu byl uložen s platností od 19. 3. 2021 do 23. 3. 2021 a od 24. 3. 2021 je žalobce veden
v evidenci nežádoucích osob. Dne 13. 4. 2021 tak bylo s žalobcem zahájeno řízení o správním
vyhoštění a téhož dne žalovaná vydala rozhodnutí č. j. KRPA-88060-15/ČJ-2021-000022-ZSV,
kterým žalobci podle §119 odst. 1 písm. b) bod 3 a 4 zákona o pobytu cizinců uložila správní
vyhoštění a stanovila dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států
Evropské unie v délce 2 roky. Žalobce byl následně eskortován k provedení zkráceného
přípravného řízení vedeného pod sp. zn. 2 T 30/2021 před Obvodním soudem pro Prahu 9.
Uvedený soud vydal dne 15. 4. 2021 trestní příkaz, kterým žalobce odsoudil za trestný čin
padělání a pozměnění veřejné listiny k samostatnému trestu vyhoštění v délce jednoho roku.
Žalobce byl poté propuštěn na svobodu a téhož dne (15. 4. 2021) jej žalovaná napadeným
rozhodnutím znovu zajistila podle §124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.
[5] Na základě uvedeného následně městský soud neshledal důvodnou žalobní námitku,
podle níž nebyly naplněny zákonné předpoklady pro zajištění. Žalobce vědomě pobýval na území
České republiky nelegálně, měl v úmyslu zde nelegálně pracovat, a to i přesto, že mu příslušné
správní orgány udělily výjezdní příkaz. Aby žalobce tyto skutečnosti zastřel, odstranil tento
výjezdní příkaz ze svého cestovního dokladu, čímž jej znehodnotil. Tyto skutečnosti podle
městského soudu prokázaly úmysl žalobce setrvat na území i nadále. Podmínky pro zajištění
žalobce podle §124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců tudíž byly podle městského soudu
splněny.
[6] Městský soud nepřisvědčil ani námitce, že žalovaná bezdůvodně vyloučila uložení
zvláštních opatření za účelem vycestování žalobce z území. Žalovaná podle městského soudu
řádně vysvětlila, proč místo zajištění neuložila zvláštní opatření. Žalobce totiž neskýtal žádnou
záruku, že by podmínky zvláštních opatření dodržoval. Nenabídl finanční záruku, žalované
nebylo známo místo jeho pobytu a jeho předchozí jednání vzbudilo důvodnou obavu,
že by ztěžoval výkon úředního rozhodnutí, a proto by bylo uložení zvláštních opatření neúčelné.
Městský soud se s těmito závěry žalované ztotožnil. Závěrem pak doplnil, že zajištění
v daném případě splnilo svůj zamýšlený cíl, neboť z dalšího procesního vývoje vyplynulo,
že dne 14. 5. 2021 bylo realizováno žalobcovo vyhoštění.
III.
[7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní proti napadenému rozsudku brojí kasační stížností
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Navrhuje zrušit nejen napadený rozsudek,
ale i napadené rozhodnutí.
[8] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že žalovaná nepřípadně přistoupila k využití
institutu zajištění a nesprávně vyhodnotila možnost aplikace zvláštních opatření. Stejně
tak i městský soud podle stěžovatele tyto otázky nedostatečně posoudil a rozhodl excesivně
a bez dostatečných důvodů. Pouze s poukazem na jeho nelegální pobyt na území České republiky
nemůže být stěžovatel označen za nespolehlivou osobu, u níž je vyloučena aplikace zvláštních
opatření. Stěžovatel tvrdí, že se nedopouštěl protiprávního jednání, které by mohlo nabýt
trestněprávní intenzity. Uvádí, že prokázal zjevnou nedbalost při řešení své pobytové situace,
avšak nezavdal příčinu k natolik závažnému zásahu do jeho osobní svobody, jakou zajištění
bezesporu je.
[9] Dále stěžovatel vyjadřuje svůj nesouhlas s tím, že by v jeho případě nebylo možné využít
mírnějšího opatření k dosažení jeho vycestování z území. Opakuje, že nelegální pobyt nepovažuje
za natolik závažnou okolnost, aby nebylo možné využít zvláštní opatření podle §123b a §123c
zákona o pobytu cizinců, a odkazuje v této otázce na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 9. 2. 2017, č. j. 5 Azs 294/2016 - 18. Podle stěžovatele bylo nutno zohlednit jeho snahu
o spolupráci s žalovanou, které sdělil všechny potřebné údaje ke své identifikaci, a také bylo třeba
přihlédnout k důvodu zajištění a vyhodnotit, zda by uložením zvláštního opatření nebyl zmařen
cíl, k němuž by zajištění jinak směřovalo. S poukazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 349/2016 - 48, a ze dne 7. 2. 2019, č. j. 1 Azs 119/2018 - 28,
a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 5 Azs 20/2016
- 38, stěžovatel namítá, že bylo povinností žalované vzít předně v potaz jeho osobní poměry
společně s charakterem porušení povinností, včetně vypořádání se se všemi podstatnými
okolnosti daného případu, a teprve po jejich zvážení bylo možno vyloučit aplikaci zvláštních
opatření. Žalovaná však v napadeném rozhodnutí tato kritéria nezohlednila.
IV.
[10] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
V.
[11] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti kterému
je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je zastoupen opatrovníkem, kterým je advokát.
[12] Nejvyšší správní soud dále zkoumal podmínky přijatelnosti kasační stížnosti. Podle §104a
odst. 1 s. ř. s., ve znění novely soudního řádu správního provedené zákonem č. 77/2021 Sb.,
účinné od 1. 4. 2021, jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval
specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší
správní soud pro nepřijatelnost.
[13] S ohledem na skutečnost, že městský soud v nynější věci vydal napadený rozsudek
dne 10. 9. 2021, tedy po nabytí účinnosti zmíněné novely soudního řádu správního, použije
se tato právní úprava i v nynější věci (srov. čl. II zákona č. 77/2021 Sb.).
[14] Nejvyšší správní soud tudíž přistoupil k posouzení toho, zda kasační stížnost splňuje
podmínky pro její přijetí k věcnému projednání (podmínka, že u městského soudu rozhodoval
specializovaný samosoudce, je v dané věci splněna), tedy zda svým významem podstatně
přesahuje stěžovatelovy vlastní zájmy.
[15] Vymezením institutu přijatelnosti se Nejvyšší správní soud zabýval zejména v usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, v němž neurčitý právní pojem přesah vlastních zájmů
stěžovatele užitý v citovaném §104a s. ř. s. vyložil. Ačkoli se tak vyjádřil ve vztahu k předcházející
právní úpravě (tedy ve vztahu k §104a s. ř. s. ve znění před 1. 4. 2021, jež se týkala pouze věcí
mezinárodní ochrany), závěry z něj vyplývající jsou použitelné i v nyní posuzované věci.
O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto usnesení může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly
plně vyřešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[16] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[17] Nejvyšší správní soud předně poukazuje na to, že stěžovatel v kasační stížnosti
sám nepředestřel žádné důvody týkající se její přijatelnosti, ačkoliv ji podal
již za účinnosti §104a odst. 1 s. ř. s. v jeho novelizovaném znění provedeném zákonem
č. 77/2021 Sb., jak uvedeno výše. Ze setrvalé judikatury Nejvyššího správního soudu
přitom vyplývá, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční. Obsah a kvalita
kasační stížnosti do značné míry předurčují nejen rozsah přezkumné činnosti, ale i obsah
rozhodnutí soudu (viz např. rozsudek NSS ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 As 109/2014 - 70).
[18] Stěžovatel namítá toliko nenaplnění podmínek pro vydání rozhodnutí o jeho zajištění
a nesouhlasí s tím, že nebyla využita zvláštní opatření. Ve vztahu k posouzení věci městským
soudem má stěžovatel za to, že o zásahu do jeho osobní svobody rozhodl excesivně
a bez dostatečných důvodů. Důvody přijatelnosti kasační stížnosti v souzené věci nejsou z tvrzení
stěžovatele obsažených v kasační stížnosti ani ve spojení s obsahem správního spisu a spisu
městského soudu patrné.
[19] Nejvyšší správní soud ověřil, že se městský soud v napadeném rozsudku vyjádřil
ke všem uplatněným žalobním námitkám, žádnou z nich neopomněl a věcně, srozumitelně
a přesvědčivě je vypořádal. Městský soud posoudil naplnění podmínek pro zajištění stěžovatele,
přičemž vycházel z výsledků správního řízení a v něm shromážděných informací. Zohlednil
zejména skutečnosti, že stěžovatel na území pobýval nelegálně, neboť zde setrval i po uplynutí
platnosti výjezdního příkazu, který mu byl udělen, a tento výjezdní příkaz si sám z cestovního
dokladu odstranil. Současně byl stěžovatel veden v evidenci nežádoucích osob. Městský soud
přitom vyšel z výslechu stěžovatele a zdůraznil, že si stěžovatel svého nelegálního pobytu
na území byl vědom, snažil se ho zastřít právě odstraněním výjezdního příkazu a vycestovat
z území České republiky nehodlal. Na základě uvedených skutečnostní neměl pochybnost
o tom, že došlo k naplnění podmínek pro zajištění stěžovatele. Městský soud se neopomněl
zabývat ani možností uložení zvláštních opatření, avšak po zvážení všech shora uvedených
skutkových okolností případu a za situace, kdy stěžovatel neměl na území České republiky
žádnou hlášenou adresu pobytu, nenabídl ani poskytnutí finanční záruky a svých chováním
dal najevo, že z území vycestovat nehodlá, nerespektuje povinnosti vyplývající pro něj z právního
řádu a stěží by tudíž respektoval i povinnosti uložené mu správními orgány (zdržovat
se v určeném místě za účelem provedení pobytové kontroly), přisvědčil žalované, že s ohledem
na dosavadní stěžovatelovo jednání by uložení mírnějších opatření bylo neúčelné.
[20] Z tvrzení uvedených v kasační stížnosti přitom plyne, že stěžovatel se jí fakticky domáhá
opětovného přezkumu především závěrů obsažených v napadaném rozhodnutí, které již byly
podrobeny soudnímu přezkumu v řízení o žalobě. V něm městský soud závěry žalované
aproboval. Předmětem nynějšího řízení tak má být opětovný přezkum stejných, již dříve
posouzených otázek, aniž by se měly řešit právní otázky dosud neřešené vůbec či řešené
v judikatuře rozdílně, aniž by vyplynula potřeba judikaturního odklonu, a aniž by se městský soud
dopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[21] Nejvyšší správní soud na základě shora uvedeného shrnuje, že nezjistil žádné pochybení
té intenzity, jež by nasvědčovalo závěru, že stěžovatelovy výtky mohou mít širší dopad i mimo
sféru jeho postavení či mimo jeho vlastní zájmy, jak vyplývá z §104a s. ř. s. Jinými slovy, důvody
přijatelnosti kasační stížnosti soud neshledal.
VI.
[22] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje stěžovatelovy vlastní zájmy. V souladu s §104a s. ř. s. ji tudíž odmítl
jako nepřijatelnou.
[23] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému,
jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, nevznikly
žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Nejvyšší správní soud proto rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
[24] Usnesením městského soudu ze dne 11. 8. 2021, č. j. 1 A 29/2021 - 30, byl stěžovateli
ustanoven opatrovníkem Mgr. Ladislav Bárta, advokát. Opatrovníkovi, který byl stěžovateli
ustanoven soudem, náleží mimosmluvní odměna a hotové výdaje, které v tomto případě platí stát
(§140 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §64 a §120 s. ř. s.). Odměna za opatrovnictví advokátem
za řízení o kasační stížnosti byla určena podle §11 odst. 1 písm. d) ve spojení s §7 a §9 odst. 4
písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), a to za jeden úkon právní služby poskytnutý stěžovateli v řízení
o kasační stížnosti (doplnění blanketní kasační stížnosti) ve výši 3.100 Kč. Náhrada hotových
výdajů (režijní paušál) činí podle §13 odst. 4 advokátního tarifu za tento jeden úkon právní
služby 300 Kč. Opatrovník nedoložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Odměna a náhrada
hotových výdajů za opatrovnictví stěžovatele v řízení o kasační stížnosti v celkové výši 3.400 Kč
bude ustanovenému opatrovníkovi vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. června 2022
Mgr. Petra Weissová
předsedkyně senátu