ECLI:CZ:NSS:2022:5.ADS.185.2021:32
sp. zn. 5 Ads 185/2021 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: M. D., zast.
Mgr. Jaroslavem Červenkou, advokátem se sídlem AK Ulrichovo náměstí 737/3, Hradec
Králové, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7.
6. 2021, č. j. 29 Ad 9/2020 - 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovaná n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Soudem ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Jaroslavu Červenkovi, advokátovi,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 2 600 Kč, která mu bude
proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 8. 1. 2020 č. j. X1, byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní
důchod z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Správní orgán
prvního stupně přitom vycházel z posudku OSSZ Trutnov ze dne 19. 12. 2019, č. j.
LPS/2019/4564-TU - CSSZ, který stanovil za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti
zdravotní postižení podle kapitoly X. (lehké asthma bronchiale, pod kontrolou, s polyvalentní
alergií, s normálními hodnotami ventilace), odd. B, položka 3a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.,
pro které se stanovuje míra poklesu pracovních schopnosti o 10 %. Vzhledem k dalším
postižením zdravotního stavu žalobkyně tato hodnota byla zvýšena o 10 %, celkově tedy činí 20
%. Pro konstatování invalidity však musí nastat pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
[2] Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podala žalobkyně námitky. Na základě
námitek byl znovu posouzen její zdravotní stav, přičemž posudkový orgán ČSSZ v Hradci
Králové se v posudku ze dne 25. 2. 2020, č. j. LPS/2020/36 -NR-KRH – CSSZ, plně ztotožnil
se závěry uvedenými v posudku ze dne 19. 12. 2019, tedy že u žalobkyně nebyl zjištěn stav
invalidity. Udávané obtíže žalobkyně jsou spíše subjektivního rázu a nemají podporu v klinických
odborných nálezech, které tyto potíže objektivizují; zdravotní postižení spíše odpovídá charakteru
osoby zdravotně znevýhodněné. Z uvedených důvodů byly námitky žalobkyně rozhodnutím
žalované ze dne 28. 2. 2020, č. j. X2 (dále jen „rozhodnutí žalované“), zamítnuty.
[3] Následně podala žalobkyně proti rozhodnutí žalované žalobu, ve které žádá o důkladné
posouzení jejího zdravotního stavu; tvrdí, že její zdravotní stav jí neumožňuje najít si práci,
a proto je evidovaná na úřadu práce.
[4] Krajský soud uložil Ministerstvu práce a sociálních věcí vypracovat nový posudek
o zdravotním stavu žalobkyně. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR
v Hradci Králové (dále jen „posudková komise“) se v posudku ze dne 10. 9. 2020,
e. č. SZ/2020/920-HK-7, ztotožnila s posudkovým odůvodněním uvedeným v posudku ze dne
25. 2. 2020. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně považuje posudková
komise lehké průduškové astma pod kontrolou; jedná se o postižení podle kapitoly X, oddíl B,
položka 3a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně
u rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla zjištěna ve výši 10 %
a vzhledem k dalším postižením došlo k navýšení míry poklesu pracovní schopnosti o 10 % dle
§3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.; pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí celkových 20 %.
Posudková komise se usnesla na závěru, že zdravotní stav žalobkyně ke dni 28. 2. 2020
neodpovídal žádnému stupni invalidity.
[5] Krajský soud ve svém rozhodnutí vycházel ze závěrů posudkové komise ze dne
10. 9. 2020. Podle názoru krajského soudu byly lékařské zprávy dostatečným podkladem pro
zpracování daného posudku, a proto nebylo třeba trvat na osobní přítomnosti žalobkyně při
jednání posudkové komise, která se na předvolání k posudkové komisi nedostavila. Posudek
považuje krajský soud za objektivní, úplný a přesvědčivý; o nepřítomnosti invalidity žalobkyně
neměl pochybnosti, neboť pokles její pracovní schopnosti nebyl zjištěn ve výši alespoň 35 %.
Žalobkyně neuváděla konkrétní skutečnosti, které by zpochybňovaly závěry předchozích
zdravotních posudků; v žalobě pouze podotýkala, že jí zdravotní stav znemožňuje nalézt vhodné
zaměstnání. Z uvedených důvodů krajský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou.
[6] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační
stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“).
[7] V kasační stížnosti stěžovatelka uvádí, že je nezaměstnaná, nemůže najít pracovní
uplatnění a je evidovaná na úřadu práce. Protože je dlouhodobě nemocná, požádala si o invalidní
důchod. K lékařským kontrolám nechodí, neboť má trápení v rodině. V řízení o žalobě
se domáhala opětovného posouzení svého zdravotního stavu, neboť má za to, že splňuje
podmínky přiznání invalidního důchodu, a proto považuje rozhodnutí žalované za nesprávné;
krajský soud však žalobu zamítl.
[8] Stěžovatelka předně namítá, že krajský soud nesprávně právně posoudil, že pokles její
pracovní schopnosti nedosahuje úrovně 35 %. Jeho závěr byl založen na nesprávném, resp.
nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, jelikož vycházel toliko z posudku posudkové komise
ze dne 10. 9. 2020. Tento posudek byl však vypracovaný bez osobní účasti stěžovatelky, tudíž
nemohl být komplexní a přesvědčivý. Napadený rozsudek je proto neobjektivní. Krajský soud
nesprávně bagatelizoval vyjádření žalobkyně stran tvrzení o její pracovní neschopnosti; jeho
odůvodnění je dle názoru stěžovatelky ryze formalistické.
[9] Podle stěžovatelky došlo ze strany žalované a posudkové komise v rámci předešlého
správního řízení k porušení §3 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád (dále jen „s. ř.“).
[10] Krajský soud dle stěžovatelky rovněž pochybil, když jí neustanovil zástupce pro řízení dle
§35 odst. 10 s. ř. s., přestože ze spisu věděl, že se její intelekt pohybuje na dolní hranici normy.
[11] Rozsudek krajského soudu je dle stěžovatelky nepřezkoumatelný z toho důvodu,
že se soud nezabýval důvody, pro které se žalobkyně nezúčastnila jednání posudkové komise.
Krajský soud se věcně a argumentačně nevypořádal s požadavkem stěžovatelky na přezkoumání
posudku posudkové komise; z odůvodnění navíc není zřejmé, zda byl členem posudkové komise
také specialista v oblasti psychologie. Stěžovatelka navrhuje provést aktuální posouzení jejího
zdravotního stavu a okolností souvisejících s mírou poklesu její pracovní způsobilosti.
[12] Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil
rozsudek krajského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení; eventuálně navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud zrušil rovněž rozhodnutí žalované ze dne 28. 2. 2020, č. j. X2, a vrátil jí věc
k dalšímu řízení.
[13] Žalovaná ve svém vyjádření (mimo jiné) poukázala na skutečnost, že stěžovatelka
převzala pozvánku k jednání posudkové komise, nicméně se k jednání nedostavila. Z hlediska
formy splňuje posudek posudkové komise všechny předepsané náležitosti, a proto jej krajský
soud považoval za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání
napadeného rozhodnutí žalované. Krajský soud hodnotil posudek jako objektivní, úplný
a přesvědčivý, neboť reaguje na veškeré nálezy zdravotních vyšetření stěžovatelky, vč. veškeré
dostupné zdravotní dokumentace praktického lékaře (MUDr. Č.); tyto lékařské zprávy byly pro
krajský soud dostatečným podkladem a posudek mohl být zpracován i bez osobní účasti
stěžovatelky.
[14] Žalovaná nepochybovala o neexistenci invalidity u stěžovatelky a souhlasí s posudkovým
závěrem posudkové komise. Stěžovatelka neuváděla, ani neuvádí konkrétní skutečnosti, které
by zpochybňovaly závěry posudků, pouze podotýká, že její zdravotní stav jí znemožňuje nalézt
vhodné zaměstnání. Míra poklesu pracovní schopnosti stěžovatelky byla zjištěna u rozhodující
příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ve výši 10 %. Tato horní hranice byla
zvolena vzhledem k charakteru a průběhu základního onemocnění se zohledněním pracovní
kvalifikace; vzhledem k dalším postižením došlo k navýšení míry poklesu pracovní schopnosti
o 10 %. Stěžovatelka tedy nesplňuje podmínky existence invalidity, neboť v posuzovaném
období míra poklesu pracovní schopnosti nedosahovala alespoň 35 %. Žalovaná uzavírá,
že se s rozsudkem krajského soudu ztotožňuje a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost jako nedůvodnou zamítl.
[15] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval posouzením, zda byly splněny podmínky
řízení. Zjistil, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, stěžovatelka je v řízení zastoupena
advokátem dle §105 odst. 2 s. ř. s. a jsou splněny i obsahové náležitosti kasační stížnosti
dle §106 s. ř. s.
[16] Vzhledem k tomu, že ve věci rozhodoval specializovaný samosoudce (viz §31
odst. 2 s. ř. s.), zabýval se soud dále tím, zda se jedná o kasační stížnost přijatelnou ve smyslu
§104a odst. 1 s. ř. s., podle něhož jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem
rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne
ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. Výkladem kritérií přijatelnosti se již tento soud v minulosti
podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006
Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících
typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec
či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních
otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro
potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu
shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[17] V kasační stížnosti stěžovatelka mimo jiné namítá procesní pochybení soudu, které
spatřuje v neustanovení zástupce pro řízení o žalobě. Uvedené namítané pochybení by mohlo mít
dopady do hmotněprávního postavení stěžovatelky; Nejvyšší správní soud proto posoudil kasační
stížnost jako přijatelnou.
[18] Nejvyšší správní soud zkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3
a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a přípustně uplatněných důvodů; současně zkoumal, zda
napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by byl Nejvyšší správní soud povinen přihlížet z úřední
povinnosti.
[19] Kasační stížnost není důvodná.
[20] Z kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka shledává napadený rozsudek nezákonným
mj. z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti. Tímto kasačním důvodem se Nejvyšší správní soud
zabýval jako prvním, neboť by bylo předčasné se zabývat dalšími kasačními námitkami, pokud
by rozhodnutí krajského soudu skutečně bylo nepřezkoumatelné, či založené na jiné vadě řízení
s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé. Nepřezkoumatelnost je totiž natolik závažnou
vadou, že by se jí Nejvyšší správní soud musel zabývat i tehdy, pokud by ji stěžovatelka
nenamítala, tedy z úřední povinnosti (srov. §109 odst. 4 s. ř. s.). V projednávané věci Nejvyšší
správní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek splňuje kritéria přezkoumatelnosti;
je srozumitelný a je opřen o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč soud rozhodl,
jak je uvedeno v jeho výroku. Nesouhlas stěžovatelky s vlastním hodnocením soudu nemůže sám
o sobě znamenat nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí.
[21] Spatřuje-li stěžovatelka nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v tom, že se krajský
soud nezabýval důvody, pro které se stěžovatelka nezúčastnila jednání posudkové komise, pak
Nejvyšší správní soud konstatuje, že tato povinnost krajskému soudu z žádného právního
předpisu neplyne. Stěžovatelce byla doručena pozvánka k jednání posudkové komise, a přestože
si tuto pozvánku prokazatelně převzala dne 22. 8. 2020, na jednání se bez omluvy nedostavila.
Posudková komise prostudovala podkladovou dokumentaci, kterou shledala dostatečnou
k projednání v nepřítomnosti stěžovatelky a k přijetí posudkového závěru. Tento závěr aproboval
rovněž krajský soud.
[22] Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že přímé osobní posouzení posuzované osoby
by mělo být pravidlem, avšak toto pravidlo neplatí bezvýjimečně a vždy musí být náležitě
zohledněny konkrétní okolnosti projednávaného případu (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 9. 2015, 4 Ads 167/2015 - 27, bod 39, mutadis mutandis). Osobní vyšetření
posuzované osoby je považováno za efektivní prostředek pro odstraňování rozporů mezi závěry
jednotlivých zdravotních posudků. Jak ale vyplývá z předloženého správního spisu, posudkové
orgány v posudku OSSZ Trutnov ze dne 19. 12. 2019, č. j. LPS/2019/4564-TU_CSSZ,
a v posudku ČSSZ Hradec Králové, oddělení lékařské posudkové služby ze dne 25. 12. 2020,
č. j. LPS/2020/36-NR-KRH_CSSZ dospěly ke shodným závěrům a konstatovaly neexistenci
stavu invalidity u stěžovatelky. Lze tedy mít za to, že přítomnost stěžovatelky na jednání
posudkové komise nebyla nezbytná.
[23] Pokud vyvstal na straně stěžovatelky závažný důvod, pro který se nemohla dostavit
k jednání, mohla se náležitě omluvit a požádat o jiný termín jednání posudkové komise. Není
povinností posudkové komise, natož krajského soudu, zkoumat, z jakých důvodů se stěžovatelka
na jednání nedostavila. Stěžovatelka ostatně neuvádí žádný konkrétní důvod ani nyní, pouze
vyslovuje nesouhlas s postupem krajského soudu.
[24] Posudková komise vycházela v posudku ze zdravotnické dokumentace od praktického
lékaře, ze spisu krajského soudu, z nálezů doložených ve spisové dokumentaci prvoinstančního
posudkového orgánu, jakož i z nálezů doložených ve spisové dokumentaci oddělení námitkové
a odvolací agendy LPS, pracoviště Hradec Králové; jednotlivé lékařské nálezy posudková komise
podrobila odborné analýze a konstatovala k nim vlastní závěr. Nelze proto souhlasit
se stěžovatelkou, že posudková komise nezjistila dostatečně její zdravotní stav. Pokud měla
stěžovatelka k dispozici další relevantní lékařské zprávy, mohla je včas předložit posudkovému
orgánu. Stěžovatelka však ničeho nedoložila v předchozích řízeních, ani nyní. Námitka
nepřezkoumatelnosti je proto nedůvodná.
[25] Nejvyšší správní soud se k námitce stěžovatelky dále zabýval tím, zda jí měl krajský soud
ustanovit právního zástupce již v řízení před krajským soudem s ohledem na to, že u stěžovatelky
je pozorován snížený intelekt při dolní hranici normy (IQ 74). Podle §37 odst. 10 s. ř. s. platí,
že navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba
k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát (…).
Z citovaného ustanovení je patrné, že zástupce může být účastníku řízení ustanoven pouze
na jeho návrh, soud tedy není oprávněn zástupce ustanovit podle vlastní úvahy nebo z úřední
povinnosti. Pokud by krajský soud ustanovil stěžovatelce zástupce, ačkoli si o něj dotyčná
nepožádala, zatížil by takové usnesení vadou zmatečnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 10. 2009, č. j. 4 Ads 135/2009 - 82). Z předloženého soudního spisu
nevyplývá, že by stěžovatelka o ustanovení zástupce krajský soud žádala. Stěžovatelka nebyla
omezena na svéprávnosti ve smyslu §55 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podala
žalobu, která splňovala zákonné náležitosti a ani ze správního spisu nevyplynulo nic, pročež
by se krajský soud měl zabývat potřebou ustanovení zástupce pro řízení.
[26] Námitka stěžovatelky, že z posudku posudkové komise ze dne 10. 9. 2020 není zřejmé,
zda byl přítomen také specialista v oblasti psychologie, je rovněž nedůvodná. Složení posudkové
komise stanoví §16b odst. 1 a 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“). Podle §16b
odst. 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení posudkový lékař, který je předsedou
posudkové komise ministerstva, řídí jednání této komise, určuje její konkrétní složení (…). Jednotlivé
náležitosti zdravotního posudku jsou uvedeny ve vyhlášce č. 359/2009 Sb.; z tohoto hlediska
posudek ze dne 10. 9. 2020 vyhovuje zákonným požadavkům.
[27] Požadavek stěžovatelky na opětovné přezkoumání zdravotního stavu nemohl
Nejvyšší správní soud akceptovat. Nejvyšší správní soud poukazuje na §104 odst. 4 s. ř. s.,
a §109 odst. 5 s. ř. s., podle kterých řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem
má sloužit k přezkumu správnosti a zákonnosti rozhodnutí krajského soudu, nikoliv k přednesu
další právní a skutkové argumentace.
[28] Stěžovatelka tvrdí nesprávné právní posouzení krajského soudu zejm. proto, že své
rozhodnutí postavil na posudku posudkové komise zde dne 10. 9. 2020. Nejvyšší správní soud
k tomu uvádí, že tento postup nelze krajskému soudu vyčítat. Správní rozhodnutí o nároku
na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Zároveň
platí, že soud v rámci soudního přezkumu neposuzuje správnost posudku, neboť k tomu
nemá potřebné odborné znalosti. Jak uvedl zdejší soud v rozsudku ze dne 12. 4. 2021,
č. j. 5 Ads 96/2020 – 21, „[p]osudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá posudek důkazem
rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li
tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek
úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi
rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě
odůvodnila.“
[29] Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že posudek posudkové
komise splňuje uvedené požadavky na úplnost a přesvědčivost odborného lékařského posudku
a lze z něj tudíž při zjišťování skutkového stavu vycházet. V projednávaném případě posudková
komise zasedala v řádném složení (§16b odst. 1 a 2 zákona o organizaci a provádění
důchodového pojištění) a jednoznačně vymezila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatelky, a sice lehké průduškové astma pod kontrolou; toto
onemocnění podřadila pod příslušnou položku v kapitole X., oddíl B, položka 3a přílohy
k vyhlášce 359/2009 Sb. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla i s ohledem k dalším
postižením zdravotního stavu stěžovatelky stanovena v úhrnu na celkových 20 %.
[30] Zdejší soud neshledal pochybení v postupu krajského soudu, nota bene, když veškeré
předešlé zdravotní posudky provedené ve správním řízení konstatovaly rovněž závěr
o neexistenci invalidity u stěžovatelky. O zdravotním stavu stěžovatelky v průběhu řízení nebylo
z lékařského a posudkového hlediska sporu; v řízení před krajským soudem nevyvstaly žádné
skutečnosti, které by bránily krajskému soudu závěry posudkové komise bez větších pochybností
převzít do svého rozhodnutí. Nejvyšší správní soud v této souvislosti odkazuje na své rozhodnutí
ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009 - 46, podle kterého se při posuzování dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu z hlediska míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti,
resp. míry poklesu pracovní schopnosti, vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky
funkčního vyšetření, nikoliv ze subjektivních pocitů a stesků posuzované osoby. Námitka
nesprávného posouzení právní otázky je nedůvodná.
[31] Nejvyšší správní soud dále v obecné rovině nezjistil stěžovatelkou zcela obecně tvrzené
porušení §3 správního řádu žalovanou [kasační námitka dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Jak
plyne z rozhodnutí ze dne 3. 8. 2012, č. j. 6 Ads 53/2012 - 39, Nejvyšší správní soud „je kasačním
soudem, zásadně vázaným dispoziční zásadou podle ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud
proto nemůže dohledávat důvody a argumentaci stěžovatele namísto něj, neboť tím by naprosto změnil charakter
kasační stížnosti a porušil by rovnost účastníků řízení normovanou ustanovením §36 odst. 1 s. ř. s.“ Holé
tvrzení o porušení §3 správního řádu, aniž by stěžovatelka námitku dále konkretizovala, tudíž
nepředstavuje řádnou kasační argumentaci a Nejvyšší správní soud se k této stížnostní námitce
v konkrétní rovině proto nemůže vyjadřovat. Nejvyšší správní soud dodává, že ze soudního spisu
nevyplývá požadavek stěžovatelky na přezkum posudku posudkové komise ze dne 10. 9. 2020.
Proto se námitkou stran nevypořádání se s údajným návrhem na přezkum daného posudku
nezabýval.
[32] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1
věty druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[33] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl v souladu s ustanovením §60 odst. 1
a 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení podle §60
odst. 2 s. ř. s.
[34] Ustanovenému zástupci stěžovatelky Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za dva úkony
právní služby - převzetí a příprava zastoupení a doplnění kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. b)
a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu]. Za provedený úkon právní služby náleží
zástupci mimosmluvní odměna ve výši 1 000 Kč (§9 odst. 2 a §7 bod 3 advokátního tarifu),
která se zvyšuje o paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního
tarifu), což činí dohromady 2 600 Kč. Tato částka bude zástupci vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. května2022
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu