ECLI:CZ:NSS:2022:5.AFS.36.2022:59
sp. zn. 5 Afs 36/2022 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: EMBA
TRADE s.r.o., se sídlem Dvorská 232/3, Hradec Králové, zast. Mgr. Jakubem Šotníkem,
advokátem se sídlem Šikulova 190/17, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 12. 2021, č. j. 31 Af 1/2020 - 232, o návrhu
žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla
zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2019, č. j. 52002/19/5300-
21445-712211. Tímto rozhodnutím žalovaný částečně změnil
1. rozhodnutí Finančního úřadu pro Královehradecký kraj (dále jen „správní orgán
I. stupně“) ze dne 6. 6. 2018, č. j. 1234578/18/2701-52521-609600 – dodatečný platební
výměr na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období září 2014;
2. rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 6. 6. 2018, č. j. 1234585/18/2701-52521-
609600 – dodatečný platební výměr na DPH za zdaňovací období říjen 2014;
3. rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 6. 6. 2018, č. j. 1234604/18/2701-52521-
609600 – dodatečný platební výměr na DPH za zdaňovací období listopad 2014;
4. rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 6. 6. 2018, č. j. 1234608/18/2701-52521-
609600 – dodatečný platební výměr na DPH za zdaňovací období prosinec 2014.
Žalovaný dospěl k závěru, že stěžovatelka prokázala splnění podmínek pro vznik nároku
na odpočet DPH, avšak uzavřel, že stěžovatelka se účastnila podvodného jednání, proto jí nárok
na odpočet DPH odepřel. Stěžovatelce tak v důsledku rozhodnutí žalovaného vznikla povinnost
zaplatit DPH v celkové výši 18 202 269 Kč a penále ve výši 3 640 452 Kč.
[2] Dne 9. 2. 2022 požádala stěžovatelka o přiznání odkladného účinku podané kasační
stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“).
[3] V tomto návrhu stěžovatelka uvedla, že se od počátku své existence (od roku 2010)
zabývá maloobchodním a internetovým prodejem textilního zboží, bytových doplňků a dalšího
zboží koncovým spotřebitelům. Zboží nakupuje zejm. od tuzemských dodavatelů, prodávané
zboží však pochází z asijských zemí, zejm. z Číny. Převládající část tržeb realizuje v období
Vánoc. V současné době (ke dni 31. 1. 2022) evidovala na svých účtech částku ve výši cca
840 tisíc, v hotovosti pak částku cca 70 tisíc. K dispozici tak má finanční prostředky v celkové
výši cca 910 tisíc. Zdůraznila, že zaměstnává tři osoby na hlavní pracovní poměr, přičemž
má závazky také vůči svým dodavatelům, dalším státním institucím, vznikají jí náklady na provoz
e-shopu, nájmy a pohonné hmoty. Jelikož byl světový obchod v důsledku pandemie covidu-19
s Čínou značně omezen, musela stěžovatelka dle svých tvrzení omezit i svou ekonomickou
činnost (zásilky se zpožďovaly a omezila se letecká i námořní doprava). Zdůraznila, že v důsledku
napadeného rozhodnutí jí vznikla povinnost zaplatit vysokou daň (cca 18 mil. Kč), penále
(3,6 mil. Kč) a také úrok z prodlení (cca 17 mil. Kč). Splněním těchto povinností by se tak
nepochybně ocitla v úpadku, v čemž spatřuje nepoměrně větší újmu, než jaká by přiznáním
odkladného účinku vznikla jiným osobám.
[4] Stěžovatelka také zdůraznila, že rovněž krajský soud přiznal podané žalobě odkladný
účinek – k tomu odkázala na usnesení krajského soudu ze dne 31. 1. 2020, č. j. 31 Af 1/2020 - 85.
Svá tvrzení o hrozící újmě pak doložila zejm. výkazy zisku a ztrát ke dni 30. 11. 2020 a ke dni
31. 12. 2021, rozvahou ke dni 31. 12. 2021, přehledem stavu svých bankovních účtů ke dni
31. 1. 2022 a stavem pokladem ke dni 31. 1. 2022.
[5] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že nemá v úmyslu
zlehčovat ekonomickou činnost stěžovatelky, z návrhu na přiznání odkladného účinku však dle
žalovaného plyne, že stěžovatelka se snaží upřednostnit své další závazky na úkor stanovené
daňové povinnosti. Obtíže spojené s placením daňové povinnosti nepostačují k tomu, aby byl
kasační stížnosti odkladný účinek přiznán, jde o přímý důsledek pravomocného rozhodnutí
krajského soudu. Ke zmírnění negativních dopadů placení daně zakotvuje zákon č. 280/2009 Sb.,
daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), jiné instituty, které není možné
odkladným účinkem nahrazovat; žalovaný odkázal na možnost posečkání úhrady daně,
popř. rozložení úhrady daně na splátky (§156 daňového řádu). Tvrzení o dopadů pandemie
covidu-19 jsou dle žalovaného pouze v teoretické rovině, neboť stěžovatelka tím nijak
nekonkretizuje, jak dopady pandemie souvisí s tvrzenou nemožností úhrady daňové povinnosti,
která se nadto týká zdaňovacích období roku 2014 (splatnost daně nastala dle žalovaného
2. 1. 2020). Za hypotetické považuje žalovaný také tvrzení o možném úpadku stěžovatelky.
Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud návrh stěžovatelky na přiznání odkladného
účinku podané kasační stížnosti zamítl.
[6] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatelky přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[8] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelkou a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
[9] Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku, nese v dané věci stěžovatelka. Hrozbu nepoměrně větší újmy musí
stěžovatelka dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě doložit. Žádost o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti musí být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32).
[10] Nejvyšší správní soud má za to, že stěžovatelka dostatečným způsobem v posuzované
věci tvrdila a prokázala vznik újmy, která by jí mohla vniknout v případě, že by kasační stížnosti
odkladný účinek přiznán nebyl a byla-li by v řízení o kasační stížnosti úspěšná. Za podstatné pak
Nejvyšší správní soud považuje, že stěžovatelka svá tvrzení o stavu svých účtů a stavu pokladen
doložila.
[11] Z doložených podkladů tedy vyplývá, že stěžovatelka v současné době disponuje částkou
menší než 1 mil. Kč; z této částky pak musí hradit náklady na zaměstnance (dle svých tvrzení
zaměstnává na hlavní pracovní poměr tři osoby), ale také další závazky, nájmy a pohonné hmoty.
Tvrzení o tom, že by se stěžovatelka v důsledku nepřiznání odkladného účinku podané kasační
stížnosti mohla ocitnout v úpadku, nepovažuje Nejvyšší správní soud s ohledem na výši sporné
daňové povinnosti za ryze hypotetické. S přihlédnutím ke skutečnosti, že již krajský soud přiznal
podané žalobě odkladný účinek (k tomu srov. usnesení krajského soudu ze dne 31. 1. 2020,
č. j. 31 Af 1/2020 - 85), považuje Nejvyšší správní soud za účelné přiznat odkladný účinek také
podané kasační stížnosti. Byla-li by stěžovatelka v řízení o kasační stížnosti úspěšná, byl by tento
její úspěch za situace, kdy by se v důsledku výkonu rozhodnutí žalovaného ocitla v úpadku,
skutečně pouze teoretický. Těmto následkům by pak v celém rozsahu nemusela předejít ani
žalovaným zdůrazňovaná možnost posečkání s úhradou daně, příp. rozložení úhrady daně
na splátky. Podmínku nepoměrně větší újmy na straně stěžovatelky proto považuje Nejvyšší
správní soud za splněnou.
[12] Pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, pro zamítnutí návrhu
na přiznání odkladného účinku nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak
by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení je třeba vykládat
ústavně konformním způsobem za pomoci testu proporcionality, jak již Nejvyšší správní soud
vyjádřil dříve v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, č. 3169/2015 Sb. NSS,
tj. vážit intenzitu hrozícího zásahu do práv svědčících stěžovatelce s intenzitou narušení
veřejného zájmu.
[13] V daném případě Nejvyšší správní soud neshledal, že by nad újmou hrozící stěžovatelce
převažovalo případné narušení veřejného zájmu. Žalovaný ostatně ve vyjádření ke kasační
stížnosti neuvedl obavu z toho, že by se v důsledku přiznání odkladného účinku stala daňová
povinnost stěžovatelky nedobytnou.
[14] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 ve spojení s §73 odst. 2
až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Jelikož krajský soud usnesením ze dne
31. 1. 2020, č. j. 31 Af 1/2020 - 85, přiznal odkladný účinek již podané žalobě, postačí v tomto
případě ve výroku tohoto usnesení pouze uvést, že kasační stížnosti se odkladný účinek přiznává,
neboť tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby podané proti rozhodnutí
žalovaného.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 24. března 2022
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu