ECLI:CZ:NSS:2022:5.AS.138.2022:30
sp. zn. 5 As 138/2022 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobců: a) I. P., b) J. P., oba
zast. Mgr. Petrem Balabánem, advokátem se sídlem Táborská 411/34, Praha, proti žalovanému:
Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 449/3, Brno, za účasti: Mgr.
D. O., zast. Mgr. Radovanem Dospělem, advokátem se sídlem Marešova 305/14, Brno, o kasační
stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2022, č. j. 30 A 168/2020
- 91,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobci (dále též „stěžovatelé“) domáhají zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud
vyhověl jimi podané žalobě a výrokem I. zrušil podle §78 odst. 1 ve spojení s §78 odst. 4 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), rozhodnutí
žalovaného ze dne 19. 8. 2020, č. j. JMK 106260/2020, jakož i rozhodnutí Magistrátu města Brna
(dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 20. 5. 2019, č. j. MMB/0208881/2019, a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku krajského soudu). Výroky II. a III. napadeného
rozsudku rozhodl krajský soud o nákladech řízení.
[2] Správní orgán I. stupně výše uvedeným rozhodnutím dodatečně povolil
stavebníkovi - osobě zúčastněné na řízení stavbu pro likvidaci splaškových vod na pozemku
p. č. XA v k. ú. Ch. (zahrada rodinného domu stavebníka), současně povolil její provoz v podobě
vypouštění odpadních vod přes půdní vrstvy do vod podzemních, a to jako speciální stavební
úřad pro vodní díla (vodoprávní úřad) podle §8 odst. 1 písm. c) a §15 odst. 1 zákona
č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších
předpisů. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci – stěžovatelé, jež jsou vlastníci sousedního
pozemku (p. č. XB v k. ú. Ch., který užívají jako rekreační zahrádku, kde pěstují zeleninu),
odvolání, které žalovaný shora uvedeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu
I. stupně potvrdil.
[3] Krajský soud žalobě stěžovatelů vyhověl (viz výše); v odůvodnění napadeného rozsudku
uvedl, že rozhodnutí žalovaného je částečně nepřezkoumatelné (žalovaný neodpověděl na jednu
ze stěžejních námitek stěžovatelů), přičemž správní orgány současně dostatečně nezjistily
skutkový stav – skutečné hydrogeologické poměry v dané lokalitě. A jelikož náprava takových
vad vyžaduje rozsáhlé doplnění podkladů rozhodnutí, zrušil krajský soud také prvostupňové
rozhodnutí. Krajský soud zdůraznil, že v řízení nebylo dostatečně objasněno, zda stavba pro
likvidaci splaškových vod vůbec splňuje všechny požadavky právních předpisů, zejm. nejmenší
vzdálenost této stavby (zdroje znečistění) od studny stěžovatelů – v této části shledal rozhodnutí
žalovaného nepřezkoumatelným. Dále zdůraznil, že správní orgány jsou povinny v dalším řízení
dostatečně zjistit skutkový stav stran průběhu výstavby stávajícího díla, zejm. zda došlo
k zhroucení jižní stěny výkopu pro vsakovací objekt tak, že se obnažila skruže studny stěžovatelů,
a zda následně stavebník skutečně řešil situaci tím, že tento prostor zasypal vysoce propustným
materiálem, čímž způsobil zhoršení kvality vody ve studni stěžovatelů, jak stěžovatelé tvrdili.
Uložil také správním orgánům, aby se v dalším řízení zabývaly tím, zda v důsledku postupu
stavebníka může docházet k pronikání přečištěných vod přímo do vod podzemních, případně
jaký by mohl mít vliv jeho postup na směr proudění spodních vod a pronikání znečištění
do studny žalobců. Závěrem krajský soud zdůraznil, že vyhoví-li opět správní orgány žádosti
stavebníka o dodatečné stavební povolení realizovaného objektu, musí ve svých rozhodnutích
dostatečně popsat stávající stav (skutečné provedení díla) tak, že budou jednoznačně
identifikovány všechny změny, k nimž má dojít na základě dodatečného povolení.
[4] Rozhodnutí krajského soudu napadli stěžovatelé kasační stížností z důvodů podle §103
odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. V ní namítali, že byť krajský soud jejich žalobě vyhověl, vyhodnotil
některé námitky nedůvodnými. Řádné vypořádání všech námitek stěžovatelé považují
za podstatné pro celý další průběh řízení; toto vypořádání má z hlediska jejich práv zásadní
negativní právní i faktický význam.
[5] V této souvislosti stěžovatelé namítali, že krajský soud posoudil nesprávně námitku
týkající se povahy 30denní lhůty pro podání žádosti o dodatečné povolení stavby ve smyslu §129
odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon),
ve znění pozdějších předpisů. Stavebník totiž podal (druhou) žádost o vydání dodatečného
povolení stavby vodního díla po jejím uplynutí, přičemž předchozí řízení o jeho první žádosti
bylo zaviněním stavebníka zastaveno. Důvody zastavení řízení o první žádosti měl krajský soud
zohlednit. Lhůtu pro podání žádosti o vydání dodatečného povolení uvedenou v §129 odst. 2
stavebního zákona považují stěžovatelé za propadnou, nikoli za pořádkovou. Skutečnost,
že v pořadí druhá žádost o vydání dodatečného povolení byla podána až po uplynutí této lhůty,
přitom krajský soud nezpochybnil – naopak z ní vycházel a dokonce potvrdil, že judikatura
Nejvyššího správního soudu tenduje k přísnějšímu výkladu ve vztahu k její povaze, k tomu sám
krajský soud odkázal na rozsudek ze dne 15. 12. 2021, č. j. 8 As 180/2020 - 28. Krajský soud dal
přednost „méně striktnímu“ výkladu, aniž by podrobněji vysvětlil, na základě jakých důvodů.
Odkázal pouze na tu skutečnost, že první žádost o vydání dodatečného stavebního povolení byla
podána v zákonné lhůtě, řízení o této žádosti však bylo zastaveno, přičemž krajský soud měl
zejm. zohlednit, že bylo zastaveno v důsledku postupu stavebníka. K tomu stěžovatelé obsáhle
rekapitulovali předchozí průběh řízení a zdůraznili, že stavebník neodstranil vady první
z podaných žádostí, proto bylo řízení zastaveno.
[6] Dále stěžovatelé zdůrazňovali, že vodoprávní úřad a žalovaný postupovali nesprávně,
když umožnili stavebníkovi dosáhnout povolení zcela nového řešení stavby vodního díla
v režimu dodatečného stavebního povolení. Nejednalo se o stavbu rozestavěnou ani dokončenou
v podobě, v jaké ji stavebník stavěl, proto ji nebylo možné dodatečně povolit – stavebník
vybudoval a dokončil nepovolenou čističku odpadních vod zcela odlišnou od té, jehož
dodatečného povolení se domáhal. Stavebník měl požádat o dodatečné povolení skutečně
dokončené nebo skutečně rozestavěné stavby, nikoli tuto stavbu opakovaně měnit.
[7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti ve smyslu
§104 s. ř. s., dospěl přitom k závěru, že kasační stížnost není přípustná.
[8] Podle §104 odst. 2 s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku
o nákladech řízení nebo jen proti důvodům rozhodnutí krajského soudu.
[9] Podá-li stěžovatel proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, musí se podanou
kasační stížností domáhat zrušení rozhodnutí krajského soudu. Směřuje-li kasační stížnost proti
důvodům rozhodnutí, aniž by se stěžovatel domáhal zrušení soudního rozhodnutí (aniž by mířil
proti jeho výroku), je podle §104 odst. 2 s. ř. s. taková kasační stížnost nepřípustná.
[10] Posouzení toho, zda se stěžovatel podanou kasační stížností skutečně domáhá zrušení
soudního rozhodnutí, je spojeno s otázkou jeho procesního úspěchu či neúspěchu v řízení
u krajského soudu. Kasační stížnost podaná účastníkem, který byl v řízení u krajského soudu
úspěšný a který nenamítá, že krajský soud měl výrokem ve věci samé rozhodnout jinak, je podle
§104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná.
[11] Neexistence žádného pro stěžovatele procesně příznivějšího výsledku řízení u krajského
soudu se přitom posuzuje čistě procesně, jde proto o posouzení otázky, zda existuje nějaký
jiný možný výrok rozhodnutí krajského soudu, který by byl pro stěžovatele příznivější
(v podrobnostech viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 5 Afs 91/2012 - 41, č. 3321/2016 Sb. NSS). Přestože se žalobce může ocitnout v situaci,
ve které může mít legitimní důvod pokusit se dobrat se přezkumu rozhodnutí krajského soudu,
byť u něj procesně uspěl – zejm. v situaci, kdy krajský soud některým jeho námitkám nevyhověl,
ani v takové situaci není podaná kasační stížnost přípustná, neexistuje-li pro něj procesně
příznivější výsledek řízení. Opačné řešení by popíralo důvod nepřípustnosti kasační stížnosti
podle §104 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatel by se totiž v takové situaci nedomáhal změny výroku
rozhodnutí krajského soudu, ale jen modifikace odůvodnění jeho rozhodnutí, v němž jinak plně
uspěl.
[12] Shora popsaná situace přitom nastala v nyní posuzované věci. Žalobci – stěžovatelé
s podanou žalobou plně uspěli. Krajský soud nyní napadeným rozsudkem zrušil nejen rozhodnutí
žalovaného, ale dokonce také rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Námitky uvedené v kasační
stížnosti tak fakticky nesledují změnu výroku rozsudku krajského soudu; ostatně příznivějšího
výsledku řízení u krajského soudu se stěžovatele domoci ani nemohou. Stěžovatelé se tak fakticky
domáhají změny odůvodnění napadeného rozsudku, a to ve vztahu ke dvěma námitkám, které
krajský soud neshledal důvodnými, v rozporu s názorem stěžovatelů. Jak již však bylo uvedeno
výše, kasační stížnost směřující pouze proti důvodům soudního rozhodnutí není přípustná.
[13] Nejvyšší správní soud se následně zabýval přípustností kasační stížnosti proti výrokům II.
a III. rozsudku krajského soudu, kterými krajský soud rozhodl o nákladech řízení ve vztahu
k účastníkům řízení a k osobě zúčastněné na řízení.
[14] Výrok krajského soudu o náhradě nákladů řízení lze přezkoumat jen v případě, že byl
zároveň kasační stížností napaden výrok o věci samé, přičemž kasační stížnost proti meritornímu
výroku musí být přípustná (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 - 64, č. 2116/2010 Sb. NSS, bod [31]). Je-li tedy odmítnuta kasační
stížnost směřující proti výroku o věci samé, pak tento osud sdílí i ta část kasační stížnosti, kterou
byl napaden výrok o nákladech řízení.
[15] V nyní posuzované věci je kasační stížnost proti výroku I. rozsudku krajského soudu
nepřípustná, a proto je nepřípustná i v rozsahu, ve kterém napadá výroky o nákladech řízení
(výroky II. a III. rozsudku krajského soudu).
[16] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl s odkazem
na §104 odst. 2 a §46 odst. 1 písm. d) za použití §120 s. ř. s.
[17] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta. Nákladový výrok ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení
se pak odvíjí od §60 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 21. června 2022
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu