ECLI:CZ:NSS:2022:5.AS.164.2022:22
sp. zn. 5 As 164/2022 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobců: a) F. S., b) L. S., oba
zast. JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové,
proti žalovanému: Městský úřad Boskovice, se sídlem Masarykovo nám. 4/2, Boskovice,
o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2022,
č. j. 30 A 132/2021 - 81,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobcům se v rac í soudní poplatky za kasační stížnost ve výši 10 000 Kč. Tato
částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 (třiceti) dnů od právní
moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobců JUDr. Josefa Moravce, advokáta
se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobci (dále jen „stěžovatelé“) domáhají zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud
vyhověl jimi podané nečinnostní žalobě a výrokem I. uložil žalovanému podle §81 odst. 2
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobců o prodloužení termínu k dokončení stavby,
a to do 1 měsíce od právní moci rozsudku. Výrokem II. rozhodl krajský soud o nákladech řízení.
[2] Rozhodnutím ze dne 9. 4. 2020, č. j. DMBO 7242/2020, schválil žalovaný stavební záměr
žalobců na stavbu označenou jako „rekonstrukce střechy RD Jabloňany č. p. 52 na pozemku st. p. 13/2
(zastavěná plocha a nádvoří) v k. ú. Jabloňany“. Podle tohoto rozhodnutí měla být stavba dokončena
do 31. 12. 2020.
[3] Dne 26. 11. 2020 podali stěžovatelé žalovanému žádost označenou jako „žádost
o prodloužení platnosti stavebního povolení“. V žádosti uvedli, že podle vydaného rozhodnutí
„je schváleno dokončení stavby do 31. 12. 2020. […] Platnost vydaného stavebního povolení požadujeme
prodloužit právě do data 12. 6. 2021.“
[4] Žalovaný zaslal stěžovatelům sdělení ze dne 10. 12. 2020, č. j. DMBO 24767/2020,
že předmětná stavba byla zahájena dne 3. 6. 2020, přičemž stavební povolení s odkazem na §115
odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon),
nepozbylo platnosti. Stěžovatelé následně dne 29. 12. 2020 žádali u nadřízeného správního
orgánu (Krajského úřadu Jihomoravského kraje) o poskytnutí ochrany před nečinností
žalovaného, neboť ten o jejich žádosti o prodloužení termínu k dokončení stavby stále
nerozhodl. Sdělením ze dne 28. 1. 2021, č. j. JMK 14612/20221, Krajský úřad Jihomoravského
kraje návrhů žalobců nevyhověl.
[5] Dne 1. 11. 2021 podali stěžovatelé nečinností žalobu ke krajskému soudu, kterou
se domáhali, aby krajský soud uložil žalovanému „povinnost vydat rozhodnutí, a to ve lhůtě 7 dnů
od doručení rozsudku“. Přestože byla žádost ze dne 26. 11. 2020 označena jako žádost o prodloužení
platnosti stavebního povolení, z jejího obsahu a z vydaného stavebního povolení bylo evidentní,
že stěžovatelé žádali o prodloužení termínu k dokončení stavby.
[6] Podané žalobě krajský soud vyhověl a zdůraznil, že z obsahu žádosti bylo evidentní,
že se stěžovatelé skutečně domáhali prodloužení termínu k dokončení stavby, nikoli prodloužení
platnosti stavebního povolení podle §115 stavebního zákona. Jejich žádost proto měla být
posouzena v režimu §118 stavebního zákona jako žádost o změnu stavby před dokončením.
Jelikož byli stěžovatelé neúspěšní u nadřízeného správního orgánu, vyčerpali prostředky ochrany,
které jim zákon poskytuje. Krajský soud tak uzavřel, že žalovaný je skutečně nečinný, a uložil
žalovanému povinnost vydat rozhodnutí ve lhůtě 1 měsíce od právní moci rozsudku (viz výše).
[7] Rozhodnutí krajského soudu napadli stěžovatelé kasační stížností z důvodů podle §103
odst. 1 písm. a), b), d) a e ) s. ř. s. V ní namítali, že byť krajský soud jejich žalobě vyhověl,
vzhledem k neodůvodněným průtahům bude zcela jistě vydáno stranou žalovanou toliko nicotné
rozhodnutí, když stavební povolení žalobců „marně propadlo“. Současně zdůraznili, že kasační
stížnost doplní ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým budou k jejímu doplnění
vyzváni. Následně dne 10. 6. 2022 zaplatili za podanou kasační stížnost soudní poplatky v celkové
výši 10 000 Kč.
[8] Podáním ze dne 27. 6. 2022 stěžovatelé doplnili argumentaci své kasační stížnosti, zejm.
zopakovali předchozí průběh řízení u krajského soudu a jednání s žalovaným. Zdůraznili,
že vydaný rozsudek „nerespektoval požadavek žalobců co do lhůty vydání rozhodnutí ani lhůty splatnosti
soudních nákladů žalovanou“. Žádost o prodloužení termínu k dokončení stavby podali před více
než 19 měsíci (26. 11. 2020), avšak v důsledku postupu žalovaného a krajského soudu jim
je faktické dokončení stavby znemožněno. Závěrem navrhli, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
krajského soudu zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení a aby přiznal stěžovatelům náhradu nákladů
řízení.
[9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti ve smyslu
§104 s. ř. s., dospěl přitom k závěru, že kasační stížnost není přípustná.
[10] Podle §104 odst. 2 s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku
o nákladech řízení nebo jen proti důvodům rozhodnutí krajského soudu.
[11] Podá-li stěžovatel proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, musí se podanou
kasační stížností domáhat zrušení rozhodnutí krajského soudu. Směřuje-li kasační stížnost proti
důvodům rozhodnutí, aniž by se stěžovatel domáhal zrušení soudního rozhodnutí (aniž by mířil
proti jeho výroku), je podle §104 odst. 2 s. ř. s. taková kasační stížnost nepřípustná.
[12] Posouzení toho, zda se stěžovatel podanou kasační stížností skutečně domáhá zrušení
soudního rozhodnutí, je spojeno s otázkou jeho procesního úspěchu či neúspěchu v řízení
u krajského soudu. Kasační stížnost podaná účastníkem, který byl v řízení u krajského soudu
úspěšný a který nenamítá, že krajský soud měl výrokem ve věci samé rozhodnout jinak, je podle
§104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná.
[13] Neexistence žádného pro stěžovatele procesně příznivějšího výsledku řízení u krajského
soudu se přitom posuzuje čistě procesně, jde proto o posouzení otázky, zda existuje nějaký
jiný možný výrok rozhodnutí krajského soudu, který by byl pro stěžovatele příznivější (k tomu
viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 5 Afs 91/2012 - 41, č. 3321/2016 Sb. NSS). Přestože se žalobce může ocitnout v situaci,
ve které může mít legitimní důvod pokusit se dobrat se přezkumu rozhodnutí krajského soudu,
byť u něj procesně uspěl – zejm. v situaci, kdy krajský soud některým jeho námitkám nevyhověl,
ani v takové situaci není podaná kasační stížnost přípustná, neexistuje-li pro něj procesně
příznivější výsledek řízení. Opačné řešení by popíralo důvod nepřípustnosti kasační stížnosti
podle §104 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatel by se totiž v takové situaci nedomáhal změny výroku
rozhodnutí krajského soudu, ale jen modifikace odůvodnění jeho rozhodnutí, v němž jinak plně
uspěl.
[14] Shora popsaná situace přitom nastala v nyní projednávané věci. Žalobci – stěžovatelé
s podanou žalobou plně uspěli. Krajský soud nyní napadeným rozhodnutím vyhověl jimi podané
nečinnostní žalobě a uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí. Z hlediska procesního
úspěchu stěžovatelů přitom není rozhodné, že stěžovatelé požadovali, aby krajský soud uložil
povinnost vydat rozhodnutí ve lhůtě 7 dnů. Podle §79 odst. 1 s. ř. s. má totiž žalobce aktivní
procesní legitimaci pouze k domáhání se uložení povinnosti vydat rozhodnutí, nikoliv
ke stanovení lhůty, v jaké k tomu má dojít. Bez ohledu na návrh žalobce tak soud stanoví, v jaké
lhůtě má nečinný správní orgán rozhodnutí vydat. Tato lhůta přitom musí být přiměřená a nesmí
být delší, než jak ji stanoví zvláštní zákon (§81 odst. 2 s. ř. s.).
[15] V daném případě vycházel krajský soud z právních předpisů, zejm. ze stavebního
zákona – podle §118 odst. 3 tohoto zákona (podle kterého se žádost o prodloužení termínu
k dokončení stavby posuzuje, k tomu přiměřeně srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 19. 4. 2006, č. j. 15 Ca 220/2004 - 45, č. 1156/2007 Sb. NSS) se na řízení
a povolení změny stavby před dokončením vztahují přiměřeně ustanovení o stavebním řízení.
Ve stavebním řízení je stavební úřad povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, nejdéle
ve lhůtě 60 dnů ode dne zahájení stavebního řízení; ve zvlášť složitých případech stavební úřad
rozhodne nejdéle ve lhůtě do 90 dnů (§112 odst. 3 stavebního zákona). Uvedené lhůty krajský
soud zjevně respektoval a v napadeném rozsudku stanovil s ohledem na povahu věci lhůtu pro
vydání rozhodnutí zcela přiměřenou.
[16] Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbývá než uzavřít, že stěžovatelé byli u krajského
soudu procesně plně úspěšní – v daném případě neexistuje žádný jiný výrok rozhodnutí
krajského soudu, který by byl pro stěžovatele příznivější. Jejich kasační stížnost tak fakticky
směřuje pouze do důvodů rozhodnutí krajského soudu.
[17] Nejvyšší správní soud se následně zabýval přípustností kasační stížnosti proti výroku II.
rozsudku krajského soudu, kterým krajský soud rozhodl o nákladech řízení.
[18] Výrok krajského soudu o náhradě nákladů řízení lze přezkoumat jen v případě, že byl
zároveň kasační stížností napaden výrok o věci samé, přičemž kasační stížnost proti meritornímu
výroku musí být přípustná (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 - 64, č. 2116/2010 Sb. NSS, bod [31]). Je-li tedy odmítnuta kasační
stížnost směřující proti výroku o věci samé, pak tento osud sdílí i ta část kasační stížnosti, kterou
byl napaden výrok o nákladech řízení.
[19] V nyní posuzované věci je kasační stížnost proti výroku I. rozsudku krajského soudu
nepřípustná, je proto nepřípustná i v rozsahu, ve kterém napadá výrok II. o nákladech řízení.
[20] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost s odkazem
na §104 odst. 2 a §46 odst. 1 písm. d) za použití §120 s. ř. s. odmítl (výrok I. tohoto usnesení).
[21] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta (výrok II. tohoto usnesení).
[22] Vzhledem k odmítnutí podané kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu
s §10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů, o vrácení zaplacených soudních poplatků, a to ve lhůtě stanovené v §10a odst. 1 téhož
zákona (výrok III. tohoto usnesení).
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 1. července 2022
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu