ECLI:CZ:NSS:2022:5.AS.239.2021:27
sp. zn. 5 As 239/2021 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: V. L., zast. JUDr.
Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem Semtín 81, Pardubice, proti žalovanému:
Zeměměřický a katastrální inspektorát v Pardubicích, se sídlem Čechovo nábřeží 1791,
Pardubice, za účasti: I) J. M., II) Ing. R. M., III) obec Zaječice, se sídlem Zaječice 4, všichni tři
zast. JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem Dražkovice 181, Pardubice, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky
v Pardubicích ze dne 14. 7. 2021, č. j. 52 A 82/2020 - 60,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
III. Osoby zúčastněné na řízení n emaj í právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále jen „krajský soud“),
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2020,
č. j. ZKI PA-O-19/00460/2018/31. Tímto rozhodnutím žalovaný zrušil rozhodnutí
Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, katastrálního pracoviště Chrudim (dále jen „správní
orgán I. stupně“) ze dne 7. 3. 2018, č. j. OR-574/2016-603-51, o námitkách stěžovatele proti
obnovenému katastrálnímu operátu, a to v části týkající se evidence věcného břemene chůze
a jízdy, zřízeného podle smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 2. 9. 2010, a v této části
žalovaný řízení o námitkách proti obsahu obnoveného katastrálního operátu zastavil, neboť
věcné břemeno již bylo z katastru nemovitostí vymazáno; ve zbytku rozhodnutí správního orgánu
I. stupně potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně částečně vyhověl
námitkám stěžovatele, a to tak, že v souboru popisných a geodetických informací týkajících
se evidence věcného břemene bude provedena změna (v této části žalovaný rozhodnutí zrušil
a řízení zastavil), zbylým námitkám směřujícím do geometrického a polohového určení pozemků
ve vlastnictví stěžovatele parc. č. XA a XB v k. ú. Zaječice u Chrudimi a jejich výměry správní
orgán I. stupně nevyhověl (v této části žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil).
[2] Oznámením ze dne 1. 4. 2015, č. j. OO-8/2015-603, byla v obci Zaječice, v katastrálním
území Zaječice u Chrudimi, zahájena obnova katastrálního operátu přepracováním souboru
geodetických informací podle §40 odst. 1 písm. b) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru
nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, tj. převedením dosavadní
katastrální mapy vedené jako mapové dílo na pevné podložce do elektronické podoby.
[3] Před provedením a dokončením obnovy katastrálního operátu provedl správní orgán
I. stupně opravu chyby v údajích katastru nemovitostí podle §36 katastrálního zákona, která
spočívala mj. v chybném zobrazení hranic pozemků v mapě katastru nemovitostí u stavební
parcely č. XC a pozemkových parcel č. XA a XB, které jsou v podílovém spoluvlastnictví
stěžovatele a jeho bývalé manželky (paní M. L.), a pozemkové parcely č. XD, která je ve
vlastnictví obce Zaječice. Oprava chyby spočívala konkrétně v tom, že se hranice pozemků parc.
č. XA a XB posunuly tak, že na východní straně tyto parcely již nesousedily s doposud
přiléhajícími pozemky parc. č. XE, XF, XG, XH, XI a XJ, ale mezi těmito pozemky a pozemky
v podílovém spoluvlastnictví stěžovatele a jeho manželky (parc. č. XA a XB) vznikla „proluka,“
která se stala součástí pozemku parc. č. XD ve vlastnictví obce Zaječice, přiléhajícího z jižní
strany k pozemku parc. č. XA. Jelikož stěžovatel společně se svou (dnes již bývalou) manželkou
zřídil na pozemcích parc. č. XA a XB v části těsně přiléhající k sousedním pozemkům
parc. č. XE, XF, XG, XH a XI věcné břemeno chůze a jízdy ve prospěch „každého vlastníka či
spoluvlastníka pozemků parc. č. 209/8, 209/9 a 209/10,“ provedl správní orgán I. stupně podle §44
odst. 4 vyhlášky č. 357/2013, o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „katastrální vyhláška“), společně s opravou hranic pozemků také opravu
geometrického a polohového určení rozsahu věcného břemene, neboť věcné břemeno bylo
určeno vzdáleností od východní hranice povinných pozemků parc. č. XA a XB. Jinak řečeno,
současně s posunem hranic pozemků došlo také k posunu věcného břemene chůze a jízdy
zřízeného na pozemcích parc. č. XA a XB. Opravu chyby v údajích katastru nemovitostí oznámil
správní orgán I. stupně stěžovateli oznámením ze dne 12. 6. 2015, č. j. OR-234/2015-603. Proti
tomuto postupu (opravě chyby podle §36 katastrálního zákona) stěžovatel nijak nebrojil, resp.
nevyjádřil nesouhlas s provedenou opravou ve smyslu §36 odst. 4 katastrálního zákona. Formální
správní řízení, ve kterém by správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí ve věci opravy chyby, tak
zahájeno nebylo.
[4] Po dokončení obnovy katastrálního operátu a jeho vyložení k veřejnému nahlédnutí podal
stěžovatel námitky proti obsahu obnoveného katastrálního operátu podle §45 odst. 3
katastrálního zákona. Namítal zejm. to, že věcné břemeno chůze a jízdy, které zřídil společně se
svou manželkou na svých pozemcích parc. č. XA a XB, bylo nesprávně přeneseno v důsledku
změny zákresu hranic těchto pozemků. Rozsah tohoto věcného břemene totiž určili konkrétními
souřadnicovými body, nikoli pouhou vzdáleností od hranic pozemků. Po provedené obnově
katastrálního operátu tak bylo věcné břemeno vedeno v místech, kde nikdy být nemělo.
[5] Správní orgán I. stupně rozhodoval o námitkách stěžovatele celkem třikrát, jeho
rozhodnutí bylo totiž dvakrát zrušeno nadřízeným odvolacím správním orgánem (žalovaným).
Odvolání stěžovatele proti třetímu rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 7. 3. 2018,
č. j. OR-574/2016-603-51, žalovaný zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně rozhodnutím
ze dne 4. 6. 2018, č. j. ZKI PA-O-19/00460/2018/6, potvrdil.
[6] V důsledku rozhodnutí správních orgánů došlo k další opravě chyby v katastrálním
operátu, která spočívala v nesprávné evidenci zmiňovaného věcného břemene – to totiž nebylo
určeno pouhou vzdáleností od hranic sousedních pozemků, jak namítal stěžovatel, ale
konkrétními souřadnicovými body. V důsledku napadeného správního rozhodnutí tak bylo věcné
břemeno znovu „přemístěno“ do původních míst; tentokrát se však již nenacházelo
na pozemcích ve vlastnictví stěžovatele a jeho manželky, ale v důsledku vzniklé „proluky“ bylo
nově evidováno na pozemku ve vlastnictví obce Zaječice (parc. č. XD), jehož součástí
se zmiňovaná „proluka“ stala.
[7] Proti poslednímu rozhodnutí žalovaného (ze dne 4. 6. 2018, č. j. ZKI PA-O-
19/00460/2018/6) podal stěžovatel žalobu, kterou krajský soud rozsudkem ze dne 22. 5. 2019,
č. j. 52 A 97/2018 - 121, zamítl. Tento rozsudek krajského soudu ke kasační stížnosti stěžovatele
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 9. 2020, č. j. 5 As 217/2019 - 62, zrušil,
a to společně s rozhodnutím žalovaného. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku dospěl
k závěru, že správní orgány napadenými rozhodnutími prostřednictvím institutu opravy chyb
v katastrálním operátu zasáhly do právních vztahů v území. Jejich rozhodnutími totiž došlo
k „přesunu“ věcného břemene na jiný pozemek, čímž fakticky převzaly roli soudu
v občanskoprávním řízení (k podrobnostem viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 9. 2020, č. j. 5 As 217/2019 - 62).
[8] Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku uvedl, že přestože bylo dne 18. 7. 2018
katastrálním úřadem rozhodnuto o povolení vkladu, v důsledku kterého bylo věcné břemeno
z katastru nemovitostí s účinky ke dni 27. 3. 2018 (tj. ještě před vydáním rozhodnutí žalovaného
ze dne 4. 6. 2018, č. j. ZKI PA-O-19/00460/2018/6) vymazáno, tuto skutečnost nemohl vzít
žalovaný ve svém rozhodnutí ze dne 4. 6. 2018 v úvahu, neboť za rozhodující je nutno považovat
den, kdy byl vklad vlastnického práva povolen (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
23. 11. 2006, sp. zn. 28 Cdo 990/2006). Nejvyšší správní soud však připomněl, že v dalším řízení
bude žalovaný povinen tuto skutečnost zohlednit.
[9] V dalším řízení tak žalovaný výmaz sporného věcného břemene z katastru nemovitostí
zohlednil a uzavřel, že v této části je návrh stěžovatele (námitky proti obnovenému katastrálnímu
operátu) zjevně bezpředmětný ve smyslu §66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní
řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dle (v pořadí již čtvrtého) rozhodnutí
žalovaného ze dne 26. 11. 2020, č. j. ZKI PA-O-19/00460/2018/31, tak nastala skutečnost, která
odůvodňuje částečné zastavení řízení. V důsledku výmazu věcného břemene z katastru
nemovitostí totiž správní orgány nemohou posuzovat správnost jeho evidence. Námitce směřující
do nesprávné evidence věcného břemene tak nelze vyhovět, ani ji zamítnout; věcné břemeno již
nadále není v katastru nemovitostí evidováno. S ohledem na uvedené žalovaný v rozsahu námitky
týkající se evidence věcného břemene rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 7. 3. 2018,
č. j. OR-574/2016-603-51, zrušil a v této části řízení podle §66 odst. 1 písm. g) správního řádu
zastavil; ve zbytku rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
II. Rozhodnutí krajského soudu
[10] Konečné rozhodnutí žalovaného (tj. rozhodnutí ze dne ze dne 26. 11. 2020, č. j. ZKI PA-
O-19/00460/2018/31) napadl stěžovatel žalobou, kterou krajský soud podle §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
[11] Krajský soud v napadeném rozsudku zdůraznil, že průběh vkladového řízení, na základě
něhož bylo věcné břemeno z katastru nemovitostí vymazáno, nelze v řízení o žalobě proti
rozhodnutí o námitkách proti obnovenému katastrálnímu operátu přezkoumávat, výsledkem
tohoto řízení byli s ohledem na §18 odst. 4 katastrálního zákona žalovaný i krajský soud vázáni.
Otázka existence či neexistence věcného břemene je otázkou občanskoprávní. V důsledku
výmazu věcného břemene se námitka stěžovatele proti jeho nesprávné evidenci stala zjevně
bezpředmětnou, krajský soud proto uzavřel, že žalovaný správně v této části rozhodnutí
správního orgánu I. stupně zrušil a řízení zastavil.
III. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a vyjádření osob zúčastněných na řízení
[12] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, ve které obsáhle
zrekapituloval předchozí průběh řízení a následně zdůraznil, že v době pořízení pozemků parc.
č. XA a XB se žádná „proluka“ mezi těmito pozemky a sousedními pozemky parc. č. XE, XF,
XG, XH a XI nenacházela, tento prostor tak stěžovatel užíval jako vlastní. Právě proto zřídil na
tomto pozemku věcné břemeno chůze a jízdy ve prospěch sousedních pozemků (parc. č. XE,
XF, XG, XH a XI). Také připomněl, že toto věcné břemeno nebylo určeno pouhou vzdáleností
od sousedních pozemků, nýbrž konkrétními souřadnicovými body, namítal proto, že jako
služebné pozemky měly být s ohledem na drobné změny v katastru nemovitostí evidovány vedle
pozemku parc. č. XD také částečně pozemky parc. č. XK, XG a XH. Výmaz věcného břemene
z katastru nemovitostí, který byl uskutečněn na základě návrhu na vklad, který podala obec
Zaječice [osoba zúčastněná na řízení III)] jako vlastník služebného pozemku parc. č. XD
společně s vlastníky panujících pozemků – paní J. M. [osoba zúčastněná na řízení I)] a paní R. M.
[osoba zúčastněná na řízení II)], stěžovatel vnímá jako další krok obce Zaječice proti němu.
Stěžovatel má za to, že pokud bude věcné břemeno stále v katastru nemovitostí evidováno, bude
mít zajištěn přístup na svůj pozemek parc. č. XB. Závěrem kasační stížnosti stěžovatel uvedl,
že krajský soud nerespektoval předchozí zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu.
[13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel „znovu opakuje své, dle názoru
žalovaného, zcela mylné přesvědčení, že pokud by bylo věcné břemeno zřízené smlouvou ze dne 2. 9. 2010
v katastru nadále evidováno, bude zde existovat přístup na pozemek pozemkovou parcelu č. 338/37
v katastrálním území Zaječice u Chrudimi“. Tuto domněnku přitom stěžovateli vyvrátil již krajský
soud. K výmazu věcného břemene došlo povolením vkladu, které bylo vydáno v řízení vedeném
pod sp. zn. V-2584/2018 – výsledkem tohoto řízení je rozhodnutí, které žalovaný, ani krajský
soud nemohou v řízení o námitce proti obnovenému katastrálnímu operátu přezkoumávat.
Změny právních vztahů lze dosáhnout pouze prostřednictvím žaloby o určení právního vztahu
k nemovitosti. V situaci, kdy bylo věcné břemeno z katastru nemovitostí již vymazáno,
žalovanému nezbylo, než v této části rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušit a řízení
zastavit. Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele zamítl.
[14] Osoby zúčastněné na řízení prostřednictvím společného zástupce ke kasační stížnosti
uvedly, že stěžovatel netvrdí, v čem konkrétně měl krajský soud předchozí zrušující rozsudek
Nejvyššího správního soudu nerespektovat. Jelikož věcné břemeno zaniklo, nemohl žalovaný
rozhodnout jinak, než prvostupňové rozhodnutí zrušit a řízení v této části zastavit. Nelze totiž
zkoumat správnost evidence údaje, který již není v katastru nemovitostí nadále evidován.
Závěrem proto osoby zúčastněné na řízení navrhly, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost
stěžovatele zamítl.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[15] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné, a stěžovatel je řádně zastoupen (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal
napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů,
ověřil při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3
a 4 s. ř. s.), a dospěl k následujícímu závěru.
[16] Kasační stížnost není důvodná.
[17] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že kasační stížnost stěžovatele se svou podstatou míjí
s důvody, pro které krajský soud jeho žalobu zamítl. Podstatou rozsudku krajského soudu bylo
totiž potvrzení závěru žalovaného o tom, že v důsledku výmazu sporného věcného břemene již
nadále není možné správnost jeho evidence posuzovat. Krajský soud tak potvrdil, že v této části
je nutné námitky stěžovatele proti obnovenému katastrálnímu operátu považovat za zjevně
bezpředmětné ve smyslu §66 odst. 1 písm. g) správního řádu, což mělo za následek částečné
zastavení řízení o těchto námitkách.
[18] Chtěl-li být stěžovatel se svou kasační stížností úspěšný, měl tuto základní argumentaci
krajského soudu rozporovat, resp. specifikovat, z jakých důvodů je tento závěr nesprávný.
Stěžovatel však v kasační stížnosti pouze zrekapituloval předchozí průběh řízení a namítal,
že v důsledku opravy chyby katastrálního operátu ještě před provedením samotné obnovy
katastrálního operátu vznikla mezi jeho pozemky (parc. č. XA a XB) a pozemky sousedními
(parc. č. XE, XF, XG, XH, XI a XJ) „proluka“, na které bylo sporné věcné břemeno v důsledku
rozhodnutí správních orgánů nesprávně evidováno.
[19] Nejvyšší správní soud však stěžovateli již ve svém předchozím rozsudku ze dne
18. 9. 2020, č. j. 5 As 217/2019 - 62, vyložil, že postup správních orgánů před obnovou
katastrálního operátu (jí předcházející opravu chyby), nemůže přezkoumávat, neboť stěžovatel
brojil žalobou proti rozhodnutí o námitkách proti obnově katastrálního operátu (srov. body 32
a 33 citovaného rozsudku). Proti opravě chyby v katastrálním operátu před provedením jeho
obnovy stěžovatel nebrojil – nevyjádřil nesouhlas ve smyslu §36 odst. 4 katastrálního zákona,
na základě kterého by správní orgány vydaly ohledně této opravy chyby správní rozhodnutí. Tuto
svou pasivitu stěžovatel nemůže „dohánět“ v řízení o námitkách proti obnovenému katastrálnímu
operátu, neboť při obnově operátu správní orgány již vycházely z dříve provedené opravy
chyby – posunu hranic pozemků stěžovatele, viz výše bod [3] narativní části tohoto rozsudku.
[20] Z kasační stížnosti je přitom evidentní, že to, co stěžovatel považuje za klíčové a proti
čemu se setrvale vymezuje, je právě vznik oné „proluky“ mezi jeho pozemky a pozemky
sousedními. Jak již však bylo stěžovateli opakovaně Nejvyšším správním soudem i krajským
soudem sděleno, tuto otázku nemohou soudy v řízení, ve kterém přezkoumávají rozhodnutí
o námitkách proti obnovenému katastrálnímu operátu, posuzovat. Tato „proluka“ vznikla
v důsledku opravy chyby v katastrálním operátu provedené ještě před samotnou obnovou
katastrálního operátu.
[21] Z konstantní judikatury správních soudů vyplývá, že rozhodovat o sporných vlastnických
či jiných právech nemůže katastrální úřad. Byť se katastrální úřad při zápisu práv nevyhne
ověření, že určitá listina existuje a splňuje předepsané formální a obsahové náležitosti, a v určité
míře i její interpretaci, tedy vyvození, jaká práva nebo povinnosti z listiny vyplývají, při opravě
chybného údaje v katastru však nemůže katastrální úřad vybočit ze své evidenční role a fakticky
nalézat právo, tedy i posuzovat, za jakých podmínek práva vznikají, zanikají, mění se jejich obsah,
přecházejí na jiné osoby apod. To přísluší pouze soudům v občanskoprávním řízení (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 As 90/2012 - 65, č. 2969/2014 Sb. NSS;
dále srov. také rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2011, č. j. 5 As 88/2009 - 75,
či ze dne 11. 6. 2009, č. j. 7 As 711/2008 - 48).
[22] Nesouhlasí-li tedy stěžovatel s právními poměry v daném území, které byly podle jeho
názoru provedenou opravou chyb dotčeny, je na něm, aby se obrátil na soudy
v občanskoprávním řízení. Případné změny poměrů v území – určení vlastnického práva
k „proluce“, která mezi pozemky vznikla, jakož i určení existence a rozsahu věcného břemene
vymezeného smlouvou ze dne 2. 9. 2010, se totiž stěžovatel může domoci pouze prostřednictvím
žaloby v občanskoprávním řízení.
[23] Nejvyšší správní soud však současně připomíná, že stěžovatel nebyl z věcného břemene,
jehož nesprávnou evidenci v katastru nemovitostí namítal, oprávněný, resp. nebyl vlastníkem
pozemku panujícího. Toto věcné břemeno zřídil společně se svou manželkou na základě smlouvy
o zřízení věcného břemene ze dne 2. 9. 2010 ve prospěch „každého vlastníka či spoluvlastníky poz.
p. č. 209/8, poz. p. č. 209/9 a poz. p. č. 209/10“, kterým byla v té době paní J. V., v současné době
jsou jejich vlastníky paní J. M. [osoba zúčastněná na řízení I)] a paní Ing. R. M. [osoba zúčastněná
na řízení II)]. Stěžovatel a jeho manželka byli z tohoto věcného břemene povinnými, neboť byli
vlastníky služebných pozemků. Nelze proto souhlasit se stěžovatelem v tom, že pokud by bylo
věcné břemeno i nadále v katastru nemovitostí evidováno, měl by stěžovatel zajištěn přístup
ke svému pozemku parc. č. XB. Ostatně, z podkladů založených ve spise vyplývá, že přístup
k pozemku parc. č. XB má stěžovatel zajištěn jednak ze svého pozemku parc. č. XA (tyto
pozemky na sebe bezprostředně navazují), a jednak také ze zmiňované „proluky“, která se stala
součástí pozemku parc. č. XD ve vlastnictví obce Zaječice. Tím však Nejvyšší správní soud nijak
nehodnotí otázky spojené s vlastnickými právy k této proluce – to je věcí občanskoprávní, kterou
nemohou posuzovat soudy v soudním řízení správním, jak bylo uvedeno výše.
[24] Rozhodující v nyní projednávané věci byl závěr žalovaného, že v důsledku výmazu
sporného věcného břemene již nadále není možné správnost jeho evidence v katastru
nemovitostí posuzovat. Proti tomuto závěru však stěžovatel nevznesl žádné námitky. S ohledem
na uvedené tak krajský soud zcela správně uzavřel, že „[l]ze se tak sice zabývat úvahami, zda předmětné
věcné břemeno vůbec platně vzniklo, jestliže žalobce a jeho tehdejší manželka nebyli vlastníky části zemského
povrchu odpovídající zatížení, pokud vzniklo, zda následně došlo k právnímu nástupnictví na povinné straně a
zda bylo následně věcné břemeno platně zrušeno. Stejně tak se lze zabývat úvahami, zda byl správný procesní
postup katastrálního úřadu, když povolil vklad výmazu věcného břemene na základě návrhu, který nepředcházel
řízení o opravě chyby, a zda tak dostál §9 odst. 2 katastrálního zákona, resp. §145 správního řádu. Tyto
úvahy jsou však ve vztahu k projednávané věci spíše akademické, neboť je zde pravomocné rozhodnutí o povolení
vkladu výmazu věcného břemene a krajský soud nemá pravomoc toto rozhodnutí přezkoumávat. I kdyby tuto
pravomoc měl, otázka existence či neexistence věcného břemene je otázkou občanskoprávní, v níž mohou
autoritativně rozhodnout pouze civilní soudy, nikoli soudy ve správním soudnictví“; viz bod 32 kasační
stížností napadeného rozsudku.
[25] A pokud jde o tvrzení stěžovatele, že krajský soud nerespektoval předchozí rozsudek
Nejvyššího správního soudu (č. j. 5 As 217/2019 - 62), ani v tomto nelze dát stěžovateli
za pravdu. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku výslovně uvedl, že v dalším řízení
je žalovaný povinen výmaz sporného věcného břemene zohlednit (viz bod 45 citovaného
rozsudku). Žalovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu zcela respektoval, a právě proto
v části týkající se námitky nesprávné evidence věcného břemene rozhodnutí správního orgánu
I. stupně zrušil a řízení částečně zastavil. Tento postup potvrdil následně také krajský soud, který
žalobu stěžovatele zamítl. A jelikož stěžovatel proti důvodu částečného zastavení řízení
žalovaným fakticky nebrojil (nerozporoval, že v důsledku výmazu věcného břemene z katastru
nemovitostí se jeho námitky staly z části zjevně bezpředmětnými), nemohl se tímto důvodem
Nejvyšší správní soud blíže zabývat.
V. Závěr a náklady řízení
[26] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele podle
§110 odst. 1 s. ř. s. poslední věty zamítl.
[27] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, proto mu náhradu nákladů řízení Nejvyšší správní soud nepřiznal.
[28] Osobám zúčastněným na řízení nebyla uložena žádná povinnost, v souvislosti s jejímž
plněním by jim vznikly náklady. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že osoby zúčastněné
na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 5 ve spojení
s §120 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 8. dubna 2022
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu