ECLI:CZ:NSS:2022:5.AS.423.2021:26
sp. zn. 5 As 423/2021 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci navrhovatele: Mgr. Bc. K. S.,
proti odpůrci: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, se sídlem Sněmovní 4,
Praha, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
25. 11. 2021, č. j. 11 A 211/2021 - 3,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se navrhovatel (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví
označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým městský soud
odmítl jeho návrh „na vyslovení neplatnosti rozhodnutí některých politických stran v Parlamentu ČR,
Poslanecké sněmovny, a jejich návrhů“.
[2] Usnesení městského soudu bylo stěžovateli do vlastních rukou doručováno dne
2. 12. 2021, nicméně vzhledem k tomu, že nebyl zastižen, bylo usnesení téhož dne uloženo
a připraveno k vyzvednutí, stěžovateli byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Stěžovatel
si však v desetidenní úložní lhůtě zásilku nevyzvedl, a jejím posledním dnem se tak považuje
usnesení za doručené [srov. §49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, ve spojení s §42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Desátým dnem úložní lhůty byla neděle
12. 12. 2021, v souladu s §40 odst. 3 s. ř. s., podle jehož věty první „[p]řipadne-li poslední den lhůty
na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den“, tedy bylo posledním
dnem lhůty pondělí 13. 12. 2021, a v tento den tak bylo napadené usnesení městského soudu
stěžovateli doručeno fikcí (srov. mutatits mutandis nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2013,
sp. zn. II. ÚS 33/13, či ze dne 1. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2026/14). Na tom nic nemění ani
skutečnost, že bylo stěžovateli následně dne 15. 12. 2021 usnesení vhozeno do poštovní
schránky.
[3] Lhůta pro podání kasační stížnosti činí dva týdny od doručení napadaného rozhodnutí,
zmeškání této lhůty nelze prominout (§106 odst. 2 s. ř. s.). O tom byl stěžovatel v napadeném
usnesení správně poučen. Poslední lhůta pro podání kasační stížnosti tak připadla na pondělí
27. 12. 2021. Stěžovatel však kasační stížnost odeslal prostřednictvím prostého e-mailu (jenž
posléze potvrdil písemným podáním shodného obsahu) teprve dne 29. 12. 2021, tedy opožděně.
Nejvyšší správní soud proto podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. kasační
stížnost odmítl.
[4] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel v řízení o kasační stížnosti
požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby mu Nejvyšší správní soud ustanovil
zástupce pro toto řízení. O těchto otázkách však zdejší soud nerozhodoval, neboť vzhledem
k opožděnosti kasační stížnosti by byl takový postup nadbytečný.
[5] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 24. února 2022
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu