ECLI:CZ:NSS:2022:5.AS.74.2021:38
sp. zn. 5 As 74/2021 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Zelený Sport
Defence s.r.o., se sídlem Slatina 116, zast. MUDr. Mgr. Ivanem Langerem, advokátem se sídlem
Purkyňova 2, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem
Na Františku 32, Praha, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 3. 2. 2021, č. j. 9 A 47/2018 - 99,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí proti v záhlaví označenému
rozsudku Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“), kterým krajský soud
zamítl její žalobu proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 9. 11. 2017,
č. j. MPO 43968/16/10200/01000. Tímto rozhodnutím ministr zamítl stěžovatelčin rozklad proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2017, č. j. MPO 43968/2016, kterým žalovaný stěžovatelce
neudělil licenci k transferu vojenského materiálu do zahraničí (do Tožské republiky) podle §18
písm. c) zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění
zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších
předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
č. 38/1994 Sb.“).
[2] Žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí vycházel ze závazného stanoviska Ministerstva
vnitra, podle kterého stěžovatelka neposkytuje dostatečnou záruku, že nedojde k ohrožení
veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva, resp. ke vzniku značného prostoru pro
kriminální činnost, k vytváření podmínek pro přechod zbraní do nelegální sféry, a tím i ke vzniku
nebo podpoře podmínek pro páchání trestné činnosti, a to i ve formě organizovaného zločinu,
podmínek pro vyzbrojování teroristických a jiných kriminálních skupin. Ministerstvo vnitra
uvedlo, že je stěžovatelka personálně propojena se společnostmi ZELENÝ SPORT s.r.o.
a MULTIAGRO v.o.s. Slatina prostřednictvím bývalého jednatele stěžovatelky Martina Rudolfa,
jeho manželky Zdeňky Rudolfové a jejich syna M. R. mladšího; tyto osoby mají navíc stejné sídlo
a společnosti MULTIAGRO a ZELENÝ SPORT sdílí i stejný sklad zbraní. Od 2. 2. 2015
probíhala u těchto společností kontrola Ředitelství pro zbraně a bezpečnostní materiál
Policejního prezidia, která odhalila několik nedostatků při evidenci zbraní a výbušnin a jejich
skladování. Při kontrole byl mj. v areálu, v němž byly zbraně skladovány, nalezen neevidovaný
protiletadlový dvojkanon, který byl v průběhu kontroly protiprávně znehodnocen. Proti
bývalému jednateli stěžovatelky Martinu Rudolfovi byla vedena trestní stíhání za spáchání
trestných činů nedovoleného ozbrojování a provedení zahraničního obchodu s vojenským
materiálem bez povolení nebo licence. Národní protidrogová centrála navíc při prohlídce jiných
prostor zajistila 6 samopalů v majetku osoby obviněné v jiném trestním stíhání, na jejichž
ramenních opěrkách se nacházela výrobní čísla samopalů, které byly předmětem dříve
prováděného obchodu společnosti ZELENÝ SPORT. Žalovaný ve svém rozhodnutí odkázal na
všechny uvedené skutečnosti a žádost o vydání licence zamítl.
[3] V řízení o rozkladu, kterým stěžovatelka proti tomuto rozhodnutí brojila, vydal ministr
vnitra závazné stanovisko, jímž potvrdil závazné stanovisko Ministerstva vnitra. V něm připustil,
že bylo trestní řízení proti Martinu Rudolfovi ve věci provedení zahraničního obchodu
s vojenským materiálem bez povolení nebo licence zastaveno a že věc, o níž se vedlo trestní
řízení ohledně nedovoleného ozbrojování, byla postoupena Obvodnímu Báňskému úřadu
pro území krajů Královehradeckého a Pardubického (dále jen „báňský úřad“) k řízení o spáchání
správního deliktu, resp. přestupku (od 1. 7. 2017 již právní řád mezi přestupky a jinými správními
delikty nerozlišuje; pro lepší srozumitelnost bude v tomto rozsudku používána aktuální
terminologie, která zná pouze termín přestupku) – připomněl však, že u druhého z uvedených
řízení doposud nebylo rozhodnuto o stížnosti státní zástupkyně. Přesto však dospěl k závěru,
že argumentace Ministerstva vnitra v závazném stanovisku odůvodňovala obavu, že v případě
vydání licence k provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem stěžovatelkou
by narušování či ohrožování veřejného pořádku a bezpečnosti pokračovalo. Ministr průmyslu
a obchodu s odkazem na potvrzení závazného stanoviska Ministerstva vnitra rozklad zamítl
a rozhodnutí žalovaného potvrdil.
II. Řízení před městským soudem
[4] Stěžovatelka brojila proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu žalobou, v níž
namítala především, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, zpochybňovala relevanci
personálního propojení společností ZELENÝ SPORT, MULTIAGRO a stěžovatelky
a poukazovala na skutečnost, že v době řízení nebyla žádná z těchto společností pravomocně
odsouzena za trestný čin či uznána vinnou spácháním přestupku. Stěžovatelka vznesla i další
žalobní body, ty však nejsou pro posouzení kasační stížnosti s ohledem na jejich obsah relevantní.
II.a. První rozsudek městského soudu (ze dne 13. 12. 2019, č. j. 9 A 47/2018 - 40)
[5] Městský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil ministrovi průmyslu a obchodu
k dalšímu řízení podle §78 odst. 1 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Dospěl k závěru, že je napadené rozhodnutí
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a vycházelo ze skutkového stavu, který neměl oporu
ve spise. Většinu napadeného rozhodnutí tvoří rozsáhlé citace závazného stanoviska ministra
vnitra, aniž by se ministr průmyslu a obchodu vyjádřil k rozkladovým námitkám. Ministr
průmyslu a obchodu měl důvody pro neudělení licence zapracovat do odůvodnění žalobou
napadeného rozhodnutí. Prostá citace významných částí závazného stanoviska nestačí, neboť
mělo být vydáno rozhodnutí nejen na základě podkladů dodaných od dotčených orgánů, ale také
na základě námitek uplatněných stěžovatelkou. Jinak by postrádalo smyslu, že má ministr
průmyslu a obchodu pravomoc rozhodovat na základě závazných stanovisek, protože by zcela
postačovalo, kdyby závazné stanovisko bylo zároveň konečným rozhodnutím ve věci samé.
Účelem závazných stanovisek je získat odborné podklady od dotčených orgánů, které mají v dané
věci věcnou kompetenci. Tím mají být sladěny veřejné zájmy podstatné pro konečné správní
rozhodnutí.
[6] Napadené rozhodnutí bylo navíc založeno na zjištění skutkového stavu, které nemělo
oporu ve správním spise. Ministr průmyslu a obchodu totiž nijak nereagoval na to, že před
vydáním napadeného rozhodnutí byla obě trestní stíhání vedená s Martinem Rudolfem skončena,
a to zastavením stíhání na straně jedné a postoupením věci báňskému úřadu k řízení o spáchání
přestupku na straně druhé; stížnost státní zástupkyně byla v obou případech zamítnuta ještě před
vydáním rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu.
[7] Žalovaný proti tomuto rozsudku brojil kasační stížností. Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 6. 8. 2020, č. j. 5 As 26/2020 - 43, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil
městskému soudu k dalšímu řízení. Podobně jako v ostatních souvisejících věcech, kdy stěžovatel
podal kasační stížnost proti obdobnému rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne
9. 11. 2017 (viz rozsudky ze dne 24. 4. 2020, č. j. 4 As 26/2020 - 39, ze dne 30. 4. 2020,
č. j. 5 As 25/2020 - 33, a ze dne 27. 5. 2020, č. j. 2 As 27/2020 - 42), dospěl totiž k závěru,
že v případě vydání negativního závazného stanoviska a jeho následného potvrzení ministrovi
průmyslu a obchodu nezbývalo než rozklad zamítnout (resp. žalovanému nezbývalo než
zamítnout žádost o udělení licence). Ministr průmyslu a obchodu tedy nepochybil, když
v odůvodnění rozhodnutí o rozkladu v podstatě jen citoval potvrzující závazné stanovisko.
I tak jeho rozhodnutí s ohledem na obsah tohoto stanoviska přiměřeně reagovalo na rozkladové
námitky, a nebylo tedy nepřezkoumatelné.
[8] Městský soud pochybil rovněž v tom, že napadené rozhodnutí zrušil také pro rozpor
zjištěného skutkového stavu věci se správními spisy. Obsah správního spisu totiž odpovídal
stěžovatelkou napadenému rozhodnutí, nicméně správnost skutkových zjištění byla zpochybněna
jejími tvrzeními. Co se týče zamítnutí stížnosti státní zástupkyně proti usnesení Okresního soudu
v Ústí nad Orlicí, kterým byla věc postoupena ke správnímu řízení, Nejvyšší správní soud
upozornil, že toto zamítavé usnesení nebylo založeno ve správním spise, a pokud tedy z něj
městský soud vycházel, měl jej provést k důkazu.
II.b. Druhý rozsudek městského soudu (ze dne 3. 2. 2021, č. j. 9 A 47/2018 - 99)
[9] Městský soud, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, žalobu projednal
znovu a podle §78 odst. 7 s. ř. s. ji zamítl.
[10] Při jednání městský soud provedl dokazování mj. těmito listinami: usnesením Okresního
soudu Ústí nad Orlicí ze dne 13. 4. 2017, č. j. 2 T 59/2017 - 577, kterým bylo rozhodnuto,
že se trestní věc Martina Rudolfa pro trestný čin nedovoleného ozbrojování postupuje báňskému
úřadu k rozhodnutí, zda se jedná o přestupek, a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové –
pobočky v Pardubicích ze dne 26. 7. 2017, č. j. 17 To 139/2017 - 600, kterým byla zamítnuta
stížnost státní zástupkyně proti usnesení č. j. 2 T 59/2017 - 577.
[11] Městský soud konstatoval, že skutkovým stavem, z něhož vycházeli Ministerstvo vnitra
a ministr vnitra ve svých závazných stanoviscích, byly skutkové okolnosti při nakládání
s vojenským materiálem, a to bez ohledu na to, zda jednání naplnilo znaky trestné činnosti
nebo přestupku. V souhrnu všech skutečností uvedených v obsáhlém závazném stanovisku
Ministerstva vnitra a v přezkumném stanovisku ministra vnitra obstojí závěr, že stěžovatelka
vzhledem ke svému propojení se společnostmi ZELENÝ SPORT a MULTIAGRO neskýtá
záruku, že její činností nedojde k ohrožení či narušení zákonem chráněných zájmů – veřejného
pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva. V tomto ohledu bylo podle městského soudu
podstatné, že v závazných stanoviscích byly v době jejich vydání vzaty v potaz všechny relevantní
okolnosti (předešlé i současné), které, nebyly-li zcela pod kontrolou stěžovatelky, ve svém
souhrnu představovaly riziko zakládající úvahu o ohrožení uvedených chráněných zájmů. Ministr
vnitra založil přezkumné závazné stanovisko k neudělení licence na souhrnu všech skutečností
ohledně propojených společností, nikoliv pouze na trestním stíhání Martina Rudolfa, a negativní
závazné stanovisko tedy obstojí i s ohledem na to, že trestní stíhání skončila zastavením trestního
stíhání a postoupením věci k řízení o přestupku.
III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[12] Proti rozsudku městského soudu brojila stěžovatelka kasační stížností, v níž navrhla,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu
řízení. Závazné stanovisko Ministerstva vnitra je dle jejího názoru nezákonné a jeho obsah jsou
správní soudy povinny přezkoumat v řízení o žalobě proti rozhodnutí. Městský soud dle jejího
názoru nesprávně posoudil otázku rizika, které jednání stěžovatelky znamenalo. Nedoporučující
závazné stanovisko nemůže obstát vzhledem ke skutkovému stavu – stěžovatelka opakovaně
uváděla, že trestní stíhání Martina Rudolfa není relevantní, neboť není statutárním orgánem
a že přihlédnutím k tomuto stíhání dochází k porušení presumpce neviny, přičemž tato
argumentace se ukázala jako důvodná, neboť trestní stíhání bylo pravomocně zastaveno.
[13] Stěžovatelka při jednání u městského soudu dle svého tvrzení navrhovala jako
důkazy rozhodnutí báňského úřadu ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. SBS 37342/2017/OBÚ-09/1,
a sp. zn. SBS 37342/2017/OBÚ-09/2, soud však tyto důkazy neprovedl. Tato rozhodnutí
navazují na trestní stíhání Martina Rudolfa a ukládají společnostem MULTIAGRO a ZELENÝ
SPORT každé pokutu ve výši 80 000 Kč za přestupek, jehož se dopustily tím, že z nedbalosti
skladovaly výbušniny v prostorech nedopovídajícím zákonným požadavkům, přičemž je však
v těchto rozhodnutích uvedeno, že se jedná o první přestupek těchto společností, společnosti
se aktivně podílely na odstranění nedostatků a nedošlo k žádné mimořádné události či dalšímu
porušení předpisů.
[14] Podle stěžovatelky zjištěný skutkový stav, ze kterého žalovaný a ministr průmyslu
a obchodu (resp. dotčené orgány) stejně jako městský soud vycházeli, nemá oporu ve spisu.
V napadeném rozsudku městského soudu je uvedeno, že „potvrzující závazné stanovisko vyšlo
ze zjištění, že jednáním stěžovatelky a společnosti MULTIAGRO v.o.s. Slatina byly spáchány správní delikty
dle zákona č. 199/200 Sb. [patrně míněn zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu
(zákon o zbraních)], což také potvrzuje skutečnost, že došlo k narušení veřejného pořádku“. Ani jedna
ze společností však nebyla v době rozhodování ministra průmyslu a obchodu pravomocně
uznána vinnou spácháním trestného činu či přestupku. Správní orgány tedy vycházely
z nesprávně zjištěného skutkového stavu a městský soud pochybil, pokud rozhodnutí ministra
průmyslu a obchodu kvůli tomuto pochybení nezrušil.
[15] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost zamítl. Upozornil, že dotčené orgány ani rozhodující správní orgány nevyšly ze zjištění,
že stěžovatelka byla odsouzena za spáchání trestného činu či uznána vinnou z přestupku.
Podezření z porušování zákonných povinností bylo jedním z mnoha důvodů, pro které bylo
nezbytné zamezit tomu, aby minimálně do řádného prošetření závažného pochybení na úseku
nakládání se zbraněmi, střelivem a municí stěžovatelka prováděla zahraniční obchod s tímto
citlivým a nebezpečným materiálem. Žalovaný též zdůraznil, že stěžovatelka v kasační stížnosti
citovala pasáž týkající se spáchání přestupku společností MULTIAGRO, která se však
v napadeném rozsudku vůbec nenachází. Městský soud naopak citoval závazná stanoviska,
z nichž však nevyplývá, že by byla stěžovatelka či společnosti MULTIAGRO či ZELENÝ
SPORT uznány vinnými ze spáchání přestupků či trestných činů.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[16] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, stěžovatelka je řádně zastoupena v souladu s §105 odst. 2
s. ř. s., a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná – a to přesto, že již jednou
v této věci rozhodoval a podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti
rozhodnutí, „jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním
soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem
Nejvyššího správního soudu“.
[17] Možnost stěžovatelky napadnout nové rozhodnutí městského soudu byla omezena
citovaným ustanovením, k jehož aplikaci se vyslovil Ústavní soud, který ve svém nálezu ze dne
8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05, č. 119/37 SbNU 519, poukázal na to, že je jím zajištěno,
aby se Nejvyšší správní soud nemusel znovu zabývat věcí, u které již jedenkrát vyslovil svůj
právní názor závazný pro nižší soud, a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil.
V nyní posuzované věci městský soud rozhodl o věci samé, k jejíž podstatě se Nejvyšší správní
soud dosud autoritativně nevyjádřil. Předchozí rozsudek městského soudu totiž rušil rozhodnutí
ministra průmyslu a obchodu pro nepřezkoumatelnost a nedostatek opory zjištěného skutkového
stavu ve spise, zdejší soud se tedy mohl vyjádřit pouze k těmto otázkám.
[18] Za tohoto stavu není na místě vycházet ze zákazu opakované kasační stížnosti, z něhož
judikatura dovodila nad rámec doslovného znění §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. výjimky mj. právě
pro případ, kdy stěžovatelka v předchozím řízení o kasační stížnosti neměla možnost určitou
námitku uplatnit (viz výše zmíněný nález Ústavního soudu či usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009 - 165, č. 2365/2011 Sb. NSS).
V posuzované věci není pochyb, že stěžovatelka neměla možnost namítat nesprávné posouzení
rizika, které požadované udělení licence představuje pro veřejný pořádek, bezpečnost a ochranu
obyvatelstva. Nejvyšší správní soud se v řízení o předchozí kasační stížnosti sice vyjadřoval
k otázce souladu zjištěného skutkového stavu s obsahem spisu, činil tak však pouze v kontextu
původního rozhodnutí městského soudu, v němž bylo uvedeno, že rozpor spočívá v tvrzení
ministra průmyslu a obchodu (potažmo ministra vnitra), že o jedné ze stížností státní zástupkyně
proti usnesení, jimiž se končila trestní stíhání vedená proti Martinu Rudolfovi, ještě nebylo
rozhodnuto, ačkoliv tou dobou již byla stížnost zamítnuta. Otázkami, zda bylo v době
rozhodování ministra průmyslu a obchodu rozhodnuto o některých přestupcích společností
propojených se stěžovatelkou a zda může mít případné pochybení správních orgánů v tomto
směru vliv na zákonnost rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu, se Nejvyšší správní soud
nezabýval a vzhledem k obsahu původního rozsudku městského soudu se touto otázkou
ani zabývat nemohl; stěžovatelka, která byla v původním řízení u městského soudu úspěšná,
ani neměla možnost podat přípustnou kasační stížnost, v níž by takovou námitku mohla
zformulovat. Nejvyšší správní soud proto považoval kasační stížnost za přípustnou v rozsahu
všech jejích námitek, přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační
stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil přitom, zda tento rozsudek netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k následujícímu závěru.
[19] Kasační stížnost není důvodná.
[20] Úvodem Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka předkládá k posouzení
v zásadě dvě námitky, a to a) nesprávné posouzení rizika ohrožení zákonem chráněných zájmů,
které představuje poskytnutí požadované licence stěžovatelce, a b) rozpor rozhodnutí ministra
průmyslu a obchodu se správními spisy. V tomto pořadí se Nejvyšší správní soud s námitkami
vypořádá.
IV.a. Nesprávné posouzení rizika ohrožení veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva
[21] V prvé řadě je třeba uvést, že se Nejvyšší správní soud ztotožňuje s názorem zastávaným
správními orgány a městským soudem ohledně propojení stěžovatelky se společnostmi ZELENÝ
SPORT a MULTIAGRO. Jak upozornilo Ministerstvo vnitra, společníky společnosti
MULTIAGRO jsou manželé Martin Rudolf a Zdeňka Rudolfová, jednatelem společnosti
ZELENÝ SPORT byl od 2. 6. 1994 do 1. 6. 2016 Martin Rudolf a od 2. 6. 2016 Zdeňka
Rudolfová. Stěžovatelka byla pod obchodním názvem Farma Úhřetice, s.r.o. v dubnu 2015
koupena manželi Rudolfovými a přejmenována na současný název (Zelený Sport Defence s.r.o.).
Od 17. 4. 2015 byli jednateli stěžovatelky Martin Rudolf a Zdeňka Rudolfová, od 2. 6. 2016
je jednatelkou jen druhá ze jmenovaných; i nadále však byl Martin Rudolf společníkem s 50%
obchodním podílem. Nejvyšší správní soud konstatuje, že pokud Martin Rudolf – zřejmě v reakci
na své trestní stíhání – formálně opustil vedení společností, neznamená to, že na jejich běh nadále
neměl vliv. Podle zdejšího soudu je z uvedeného zcela evidentní, že závažná pochybení ohledně
skladování vojenského materiálu a nakládání s ním jsou přičitatelná některé z takto propojených
společností a mohou vést k důvodným obavám z ohrožení chráněných zájmů i v případě zbylých
propojených společností. I když tedy správní orgány veškeré nedostatky přičítaly společnostem
ZELENÝ SPORT a MULTIAGRO, riziko ohrožení chráněných zájmů je vzhledem k personální
provázanosti v podstatě stejné nebo srovnatelné též u stěžovatelky.
[22] Nejvyšší správní soud předesílá, že samotným smyslem relevantní právní regulace
v posuzované věci, tedy především zákona č. 38/1994 Sb., je vyvažování svobody podnikání
vyplývající z čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod na straně jedné a zájmu
na předcházení možného ohrožení veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatel,
zahraničně politických zájmů České republiky a její obrany na straně druhé. Důsledkem
nedostatečné kontroly obchodu s vojenským materiálem může být mj. jeho prodej do nelegální
sféry a s tím související ohrožení života, zdraví a majetku osob. Svoboda podnikání není
absolutní, je nutno ji poměřovat ve vztahu k ostatním právům a chráněným zájmům, a proto
je omezována zákonem v souladu s čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
[23] S ohledem na význam chráněných zájmů stojících na pomyslné misce vah proti svobodě
podnikání je tato svoboda v oblasti týkající se vojenského materiálu a obchodu s ním výrazně
omezována, což se odráží v přísné právní regulaci. Jejím dokladem může být například nutnost
získat povolení k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem podle §6 a násl. zákona
č. 38/1994 Sb., jehož účelem je zajistit, aby tuto činnost, nejde-li o obchod v rámci Evropské
unie, prováděly pouze právnické osoby dostatečně materiálně, technicky, finančně a personálně
vybavené, které mají možnost ovlivnit výběr osob je zastupujících při uzavírání smluv podle
zákonem stanovených předpokladů [viz sněmovní tisk č. 756, důvodová zpráva, Zvláštní část,
k §6, 1. volební období, 1992-1996, digitální repozitář, www.psp.cz].
[24] Pouze osoby, které získaly toto povolení, mohou v oblasti zahraničního obchodu
s vojenským materiálem vstupovat do smluvních vztahů, ke každému konkrétnímu obchodnímu
případu však i tak potřebují získat licenci podle §14 a násl. zákona č. 38/1994 Sb. Ať už subjekt
hodlá získat povolení k obchodování, nebo poté licenci ke konkrétnímu obchodnímu případu,
je žalovaný coby rozhodující orgán vázán závaznými stanovisky Ministerstva vnitra, Ministerstva
obrany a Ministerstva zahraničních věcí (§6 odst. 2 a §16 odst. 1 zákona č. 38/1994 Sb.).
Negativní závazné stanovisko, na jehož základě není možno vydat licenci či povolení (k tomu
blíže srov. výše citovaný rozsudek č. j. 5 As 26/2020 - 43), může být odůvodněno i okolnostmi,
které jsou pro subjekt podnikající v této oblasti takřka nepředvídatelné – Ministerstvo
zahraničních věcí může například vydat negativní závazné stanovisko s ohledem na zahraničně
politické zájmy České republiky.
[25] Význam potřebné ochrany chráněných zájmů se odráží i v zákoně č. 119/2002 Sb.,
o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, který stanoví
přísné podmínky pro nabývání a držení zbraní kategorie A-C, mj. vyžaduje jejich registraci
v centrálním registru zbraní, dokonce i jejich znehodnocení či zničení podléhá povolení ze strany
Policie České republiky (§63 odst. 1 zákona o zbraních) a samotné znehodnocení či zničení může
provést pouze osoba oprávněná k této činnosti, tedy především držitel zbrojní licence E.
Obdobně přísná je také právní regulace činností spojených s výbušninami, tedy zákon
č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě“). Jak
u zbraní, tak u výbušnin je především patrná snaha zákonodárce zajistit, aby správní orgány měly
přehled o tomto vysoce nebezpečném materiálu, o jeho osudu a o osobách, které s ním disponují.
[26] Prismatem shora uvedeného je nutno nahlížet i na nyní posuzovanou věc, kdy jde
o neudělení licence ke konkrétnímu obchodnímu případu, v jehož rámci mělo dojít k prodeji
1 000 samopalů, tedy zbraní kategorie A, do Tožské republiky s odkazem na §18 písm. c) zákona
č. 38/1994 Sb., podle něhož se licence neudělí, je-li to „odůvodněno zahraničně politickými nebo
obchodními zájmy České republiky nebo ochranou veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva“.
[27] Především je třeba odmítnout náhled stěžovatelky, z jejíž argumentace v podstatě vyplývá,
že pro posouzení rizika, který tento obchod představuje, je podstatný výsledek řízení
o přestupcích a trestných činech souvisejících s výbušninami, zbraněmi a obchodování s tímto
materiálem. Zákon č. 38/1994 Sb. nepodmiňuje vydání negativních závazných stanovisek
pravomocným rozhodnutím o spáchání přestupku nebo trestného činu. Rozhodná je fakticita –
tedy existence skutečností, které jsou způsobilé založit důvodné pochybnosti stran ohrožení
chráněných zájmů, přičemž tyto pochybnosti se musí vztahovat k době, pro kterou má být
licence poskytnuta (přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 8. 2018, č. j. 1 As 165/2018 - 40).
[28] V nyní posuzované věci byla žádost o udělení licence podána dne 11. 8. 2016
a požadována byla do dne 31. 12. 2020; je tedy zřejmé, že bylo možno přihlédnout ke všem
skutečnostem, které byly relevantní v době rozhodování správních orgánů, neboť o rozkladu
bylo rozhodnuto již dne 9. 11. 2017. Tyto skutečnosti samozřejmě mohou zároveň založit
i trestněprávní či správně-právní odpovědnost a vedení trestního či přestupkového řízení
je zajisté okolností, která zjištěným skutečnostem přidává na významu. Neudělení licence však
není žádným druhem trestu. Takový postup neslouží k tomu, aby byla stěžovatelka hnána
k odpovědnosti za své činy, nýbrž k tomu, aby se předešlo ohrožení či poškození zákonem
chráněných zájmů. Jak tedy již správně uvedl městský soud – za podstatné je nutno považovat to,
zda v době rozhodování ministra průmyslu a obchodu byly dány takové okolnosti, z nichž
bylo možno dovozovat důvodné obavy ohledně vzniku rizika pro zákonem chráněné zájmy,
což stěžovatelka ve své kasační stížnosti v podstatě pomíjí.
[29] Ministr vnitra založil přezkumné stanovisko na souhrnu všech okolností, které
vyjmenovalo závazné stanovisko Ministerstva vnitra. V prvé řadě lze zmínit, že proti Martinu
Rudolfovi byla v době vydání závazného stanoviska Ministerstva vnitra vedena dvě trestní stíhání.
Posuzovanými činy bylo přechovávání neohlášených výbušnin, v čemž státní zástupkyně
spatřovala trestný čin nepovoleného ozbrojování, a nákup vojenských přileb, v čemž státní
zástupkyně spatřovala trestný čin nepovoleného obchodu s vojenským materiálem. Obě tato
trestní stíhání byla skončena ještě předtím, než ministr průmyslu a obchodu rozhodoval
o rozkladu v nyní posuzované věci. V prvním z uvedených případů byla věc postoupena k řízení
o přestupku, v druhém pak bylo trestní stíhání zastaveno. Podstatné ovšem je, že ani v jednom
případě nebylo důvodem pro zvolený procesní postup, že by k tvrzeným skutečnostem vůbec
nedošlo. O trestné činy se nejednalo, protože nebylo možno prokázat, že by Martin Rudolf jednal
úmyslně. Co se týče přechovávání výbušnin bez ohlášení, k tomu došlo v důsledku změny
legislativy a administrativního pochybení Martina Rudolfa – náložky trhavin, dříve patřící
pod munici, byly ze zákona o zbraních vypuštěny, a staly se tak výbušninami podléhajícími
regulaci podle zákona o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, což Martin
Rudolf nijak nereflektoval a přechovávání výbušnin neohlásil. Ovšem skutečnost, že byly
výbušniny přechovávány bez ohlášení, tím zpochybněna nebyla. Obdobně v případě trestního
stíhání za trestný čin nepovoleného obchodu s vojenským materiálem nebylo rozhodným
důvodem, že by vojenské helmy nepředstavovaly vojenský materiál, ale nebylo možno prokázat,
že helmy byly úmyslně koupeny coby vojenský materiál; Martin Rudolf totiž tvrdil, že chtěl
koupit helmy airsoftové, nikoliv vojenské.
[30] Tyto skutečnosti na závažnosti nabývají v kontextu dalších zjištění. Jak uvedlo
Ministerstvo vnitra v závazném stanovisku, kontrola Ředitelství pro zbraně a bezpečnostní
materiál Policejního prezidia odhalila řadu nedostatků týkajících se společností MULTIAGRO
a ZELENÝ SPORT. Výbušniny i zbraně kategorií A-C byly skladovány v prostorách, které
neodpovídaly zákonným podmínkám, stav zabezpečení objektu byl tristní. Skladován byl bez
rozlišení materiál obou společností a byly odhaleny nedostatky při vedení evidence těchto zbraní
– některé nalezené nebyly vedeny v centrálním registru zbraní, jiné, které v tomto registru vedeny
byly, se nepodařilo dohledat. V době kontroly byly prostory, v nichž byly zbraně a výbušniny
skladovány, navíc zkolaudovány jako kravín a jiné zemědělské budovy. V době rozhodování
ministra průmyslu a obchodu sice již byla povolena změna užívání staveb pro skladování
zbraní a střeliva, to však nic nemění na podstatě problému, že krátce před podáním žádosti
o licenci skladovaly společnosti ZELENÝ SPORT a MULTIAGRO zbraně a výbušniny
při nedostatečném zabezpečení skladu. K těmto skutečnostem, které byly i podle městského
soudu významné, se stěžovatelka v kasační stížnosti nevyjadřuje.
[31] Jak uvedlo Ministerstvo vnitra, na pozemku sousedícím se sklady zbraní, který
je ve vlastnictví tehdejší jednatelky společností Zdeňky Rudolfové, byl nalezen neregistrovaný
protiletadlový dvojkanon PLDvK vz. 53/59, ráže 30 mm, který v průběhu kontroly někdo
na pozemku společnosti MULTIAGRO protiprávně znehodnotil, přičemž společnost
MULTIAGRO ani Zdeňka Rudolfová nebyly schopny určit, kdo znehodnocení provedl. Tímto
znehodnocením měl být spáchán přestupek, o němž však v době vydání závazného stanoviska
nebylo pravomocně rozhodnuto, neboť běželo odvolací řízení. Za okolnosti závažným
způsobem zpochybňující schopnost stěžovatelky poskytnout záruky, že při jejím obchodování
s vojenským materiálem nebudou ohrožovány chráněné zájmy, lze považovat již jen samotné
držení této zbraně kategorie A některou z propojených společností či jejich jednateli bez ohlášení.
Rovněž lze za takové okolnosti považovat i skutečnost, že byl v areálu, kde jsou skladovány
zbraně, výbušniny i munice, někdo schopen si nepozorovaně vypůjčit kotoučovou brusku patřící
společnosti MULTIAGRO, zapojit ji do elektrické sítě a odříznout obě hlavně dvojkanonu
(resp. podobně znepokojující je, pokud společnost MULTIAGRO vědomě protiprávně zbraň
znehodnotila). Ani ohledně těchto skutečností stěžovatelka v kasační stížnosti nic neuvedla.
[32] Ministerstvo vnitra ve svém závazném stanovisku rovněž upozornilo, že Národní
protidrogová centrála při prohlídce prostor řadové garáže v městské části Ústí nad Labem –
Trmice ve vlastnictví osoby obviněné v trestním řízení, které s posuzovanou věcí přímo
nesouvisí, zajistila 6 samopalů vz. 61 Škorpion, na jejichž ramenních opěrkách se nacházela
výrobní čísla samopalů, které byly předmětem dříve prováděného obchodu společnosti ZELENÝ
SPORT, přičemž 5 z těchto samopalů bylo plně funkčních. Zároveň byla vybroušena výrobní
čísla na hlavních částech zbraní. Argumentaci společnosti ZELENÝ SPORT, že byly zbraně
s těmito čísly zničeny a jejich ramenní opěrky dále prodány bez podrobné evidence o kupujících,
Ministerstvo vnitra neuvěřilo, neboť společnost ZELENÝ SPORT nebyla oprávněna provádět
ničení zbraní. Navíc u stovek jiných zbraní, na rozdíl od těchto samopalů, jsou evidovány žádosti
stěžovatelky a společností MULTIAGRO a ZELENÝ SPORT o povolení zničení zbraní.
K těmto okolnostem se stěžovatelka v kasační stížnosti rovněž nijak nevyjadřuje.
[33] Jak správně uvedl městský soud, všechny výše uvedené skutečnosti ve vzájemném
kontextu postačují k závěru, že stěžovatelka neposkytuje dostatečné záruky, že nedojde
k ohrožení či porušení veřejného pořádku a ochrany a bezpečnosti obyvatel, bude-li stěžovatelce
umožněn další obchod se zbraněmi (v tomto případě s 1000 kusy samopalů). Nelze totiž vyloučit
jejich přechod do nelegální sféry, čímž by došlo k podpoře podmínek pro páchání trestné činnosti
(mj. i ve formě organizovaného zločinu) a pro vyzbrojování teroristických a jiných kriminálních
skupin. Stěžovatelčina argumentace ohledně nesprávného posouzení rizika ze strany městského
soudu spočívá především v exponování významu zastavení trestního stíhání. Pro posouzení věci
však byl podstatný souhrn všech výše uvedených okolností, k nimž se stěžovatelka z větší části
v kasační stížnosti ani nevyjádřila. Je tak evidentní, že závěr městského soudu, že obchodování
stěžovatelky představovalo dostatečné riziko pro chráněné zájmy, aby bylo možno přistoupit
k neudělení licence k uskutečnění konkrétního obchodního případu, obstojí.
[34] K obdobnému závěru, byť v kontextu neudělení povolení k dovozu zbraní
společnosti ZELENÝ SPORT podle zákona č. 228/2005 Sb., o kontrole obchodu s výrobky,
jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dospěl Nejvyšší správní soud též v rozsudku ze dne
16. 3. 2022, č. j. 10 As 481/2021 - 31, přičemž skutkové okolnosti jsou v obou případech
podobné, o čemž svědčí i takřka totožný obsah kasačních stížností.
[35] Co se týče rozhodnutí báňského úřadu ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. SBS
37342/2017/OBÚ-09/1, a sp. zn. SBS 37342/2017/OBÚ-09/2, na která stěžovatelka odkazuje
v kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud uvádí, že se jedná o nepřípustnou skutkovou novotu
uvedenou až v kasační stížnosti, k níž se nepřihlíží (§109 odst. 5 s. ř. s.). Zdejší soud z obsahu
spisu městského soudu ověřil, že na tato konkrétní rozhodnutí stěžovatelka v žádném ze svých
podání neodkazuje; ani ze zvukového záznamu z jednání u městského soudu nevyplývá,
že by stěžovatelka navrhovala provedení důkazu těmito rozhodnutími. Navíc ani v kasační
stížnosti netvrdila, že by z rozhodnutí báňského úřadu mělo vyplývat, že vůbec nedošlo
ke skutečnostem, na jejichž základě správní orgány dovozovaly, že udělení licence stěžovatelce
představuje pro chráněné zájmy určité riziko; odkazovala pouze na okolnosti, které byly
významné pro uložení pokuty při spodní hranici její zákonné sazby.
IV.b. Rozpor zjištěného skutkového stavu věci s obsahem spisu
[36] Podle stěžovatelky je rozhodnutí ministra obrany a průmyslu i napadený rozsudek
v rozporu s obsahem spisu, neboť vychází z předpokladu, že stěžovatelka či společnosti
MULTIAGRO nebo ZELENÝ SPORT byly v době vydání rozhodnutí o rozkladu uznány
vinnými spácháním přestupku či trestného činu.
[37] Nejvyšší správní soud se předně pozastavuje nad tím, že stěžovatelka v kasační stížnosti
uvedla údajnou citaci rozsudku městského soudu, která se ovšem v napadeném rozsudku vůbec
nenachází; jak správně podotkl žalovaný, městský soud pouze odkazuje na závazná stanoviska
dotčených orgánů, jejichž obsah je však oproti tvrzené citaci odlišný. Zdejší soud dále odkazuje
na výše uvedený výklad, z něhož je patrno, že pro posouzení, zda bylo neudělení licence
oprávněné, je rozhodné, zda byly dány okolnosti, na jejichž základě bylo patrno riziko ohrožení
chráněných zájmů; naopak není nezbytně nutné, aby tyto okolnosti vedly k trestnímu stíhání
či správnímu řízení o přestupku. Stěžovatelka ostatně v kasační stížnosti ani nepopírá, že k daným
jednáním došlo a že jsou okolnosti, v nichž správní orgány spatřovaly spáchání přestupků,
zjištěny správně.
[38] Je nutno připustit, že v rozhodnutí o rozkladu je nesprávně uvedeno, že o stížnosti
státní zástupkyně v trestní věci Martina Rudolfa týkající se nedovoleného ozbrojování nebylo
do té doby rozhodnuto. Tato odchylka od skutečného stavu věci však v žádném případě nemohla
založit nezákonnost rozhodnutí o rozkladu, neboť, jak správně uvedl městský soud a jak již výše
uzavřel i Nejvyšší správní soud, vedení trestního stíhání bylo jen jednou z mnoha okolností, které
obavy o ohrožení chráněných zájmů založily.
V. Závěr a náklady řízení
[39] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal kasační stížnost
důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[40] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla úspěšná, a nemá tedy
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože
mu podle obsahu spisu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední
činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.)
V Brně dne 4. května 2022
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu