ECLI:CZ:NSS:2022:5.AZS.81.2022:20
sp. zn. 5 Azs 81/2022 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: A. V. T., zast. Mgr.
Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha, proti žalovanému:
Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 3. 2022,
č. j. 42 A 4/2021 - 28, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku,
takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á .
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým
krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele ze dne 26. 5. 2021, č. j. CPR-1011-3/ČJ-2021-930310-
V249; tímto rozhodnutím stěžovatel zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Policie České
republiky, Krajského ředitelství Ústeckého kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne
30. 11. 2020, č. j. KRPU-121799-79/ČJ-2019-040022-SV-RBK. Posledně uvedeným
rozhodnutím byla žalobci podle §50a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uložena povinnost opustit
území České republiky.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel dne 10. 3. 2022 kasační stížnost.
Společně s podáním kasační stížnosti požádal stěžovatel o přiznání odkladného účinku podané
kasační stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V návrhu na jeho přiznání uvedl, že pokud by do nového rozhodnutí
promítl názor správního soudu, který považuje za nesprávný, jednalo by se o nezákonný postup,
jehož důsledkem by bylo nesprávné posouzení věci. Odkázal na usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49 a zdůraznil, že v případě
úspěchu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti může původní rozhodnutí stěžovatele
„obživnout“. Může tak nastat situace, ve které budou existovat dvě rozdílná, či dokonce zcela
opačná rozhodnutí v téže věci. Výsledkem tak může být situace procesními instituty příslušných
správních předpisů obtížně řešitelná. Tyto případy je tak nutno řešit přiznáním odkladného
účinku podané kasační stížnosti, což podle názoru stěžovatele konstatoval také v citovaném
usnesení rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. Jedinou možností, jak lze předejít zásahu
do právní jistoty účastníků řízení je tedy institut odkladného účinku. Nutnost předcházet existenci
vedle sebe stojících opačných rozhodnutí považuje stěžovatel také za důležitý veřejný zájem.
Přiznáním odkladného účinku naopak žádným jiným osobám újma vzniknout nemůže.
[3] Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti nevyjádřil.
[4] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek, Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. O přiznání odkladného
účinku přitom může žádat také žalovaný správní orgán, a to ze stejných důvodů jako žalobce
(k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49,
č. 1255/2007 Sb. NSS).
[5] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tam, kde kasační
stížnost nemá odkladný účinek ze zákona, je mimořádným institutem, kterým Nejvyšší správní
soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného
rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud
není případně jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí
být vyhrazeno pouze pro případy, které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[6] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nejsou v daném případě splněny.
[7] Ve smyslu výše uvedeného je možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek. To znamená, že kasační
stížnosti lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Povinnost
tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel, jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj
znamenal výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí, z jakých konkrétních
okolností to vyvozuje, a uvést její intenzitu (viz např. usnesení zdejšího soudu ze dne 20. 6. 2019,
č. j. 1 As 171/2019 - 48). Břemeno tvrzení i břemeno důkazní tak nese stěžovatel. Přiznání
odkladného účinku má místo jen tam, kde jeho nezbytnost převáží nad obecným požadavkem
právní jistoty, opírající se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci.
[8] Stěžovatel spatřuje újmu v tom, že bude muset znovu ve věci rozhodnout ještě před tím,
než Nejvyšší správní soud rozhodne o podané kasační stížnosti. Návrhem na přiznání
odkladného účinku se však stěžovatel domáhá fakticky toho samého, co podanou kasační
stížností. Stěžovatel totiž nesouhlasí s tím, že krajský soud shora citované rozhodnutí stěžovatele
zrušil – tedy s tím, že by vůbec měl v dané věci znovu rozhodovat (vydat nové rozhodnutí).
[9] Jak již bylo uvedeno výše, přiznání odkladného účinku je mimořádným institutem, kterým
Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu. Do doby, než zdejší soud o kasační stížnosti
rozhodne, je nutné považovat rozhodnutí krajského soudu za zákonné a věcně správné. Řízení
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, ani řízení o kasační stížnosti není pokračováním
správního řízení. Procesy navazující na pravomocné rozhodnutí krajského soudu, tj. v tomto
případě vydání nového rozhodnutí stěžovatelem v dané věci, tak nemohou „ustat“ pouze proto,
že účastník řízení nespokojený s výsledkem rozhodnutí krajského soudu podal kasační stížnost.
Opačný postup by odporoval zákonem stanovené mimořádnosti kasační stížnosti, jakož
i institutu odkladného účinku. Podání kasační stížnosti proto nemůže samo o sobě správnímu
orgánu bránit v pokračování ve správním řízení a nemůže odůvodňovat neprovádění řádných
procesních úkonů či vydání nového rozhodnutí (viz výše citované usnesení rozšířeného senátu
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49).
[10] Zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního orgánu
pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném
soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost, v níž správní orgán
polemizuje s vysloveným právním názorem. Zájem na jednotném postupu či rozhodování
v obdobných případech, tj. na předvídatelnosti rozhodování, není sám o sobě důvodem
pro přiznání odkladného účinku (viz usnesení zdejšího soudu ze dne 22. 12. 2004,
č. j. 4 As 52/2004 - 70, č. 528/2005 Sb. NSS), tím není sama o sobě ani obtížně řešitelná
procesní situace (viz usnesení rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS; srov. také rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 9. 6. 2016, č. j. 2 Azs 307/2015 - 41).
[11] Stěžovatel nadto hrozící újmu (vyjma obecných tvrzení o obtížné procesní situaci, která
však důvod pro přiznání odkladného prostředku nepředstavuje – viz výše) blíže nespecifikoval.
Návrhem na přiznání odkladného účinku fakticky napadal věcné hodnocení krajského soudu,
přičemž z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ans 3/2006 - 49
dovozoval, že důvod pro přiznání odkladného účinku je dán vždy, je-li dána hrozba existence
dvou odlišných správních rozhodnutí. Tak tomu však není – rozšířený senát v citovaném
usnesení č. j. 2 Ans 3/2006 - 49 sice připustil možnost přiznání odkladného účinku tehdy, jestliže
krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil, avšak ve zcela specifických situacích, které
mohou nastat (např. vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního
průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem
zločinnému podniku, apod.). Zdůraznil přitom, že zákonné nastavení možnosti přiznat odkladný
účinek podané kasační stížnosti jen ve výjimečných případech zvolil zákonodárce záměrně tak,
aby soud mohl zvážit individuálnost každého případu a za výjimečných okolností mohl vydat
individuální soudní rozhodnutí respektující zvláštní okolnosti případu, které odůvodní
jinak obvyklé vlastnosti právní moci soudního rozhodnutí (závaznost a nezměnitelnost).
[12] Tvrzení uvedená stěžovatelem tak podmínku vzniku nepoměrně větší újmy jakožto první
z kumulativních podmínek vyžadovaných pro přiznání odkladného účinku nenaplňují. Nyní
projednávaná věc není oním specifickým případem, který by odůvodňoval zásah Nejvyššího
správního soudu do jinak pravomocného rozhodnutí krajského soudu ještě před věcným
posouzením kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud se proto nezabýval ani druhou podmínkou
pro jeho přiznání, tj. případným rozporem s důležitým veřejným zájmem.
[13] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. zamítl.
Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 7. dubna 2022
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu