ECLI:CZ:NSS:2022:6.ADS.265.2021:21
sp. zn. 6 Ads 265/2021 – 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše
Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: STEJK, s. r. o., sídlem
Koželužská 34/9, Brno, zastoupené JUDr. Ing. Janem Kopřivou, Ph.D., advokátem, sídlem
Zahradnická 223/6, Brno, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, sídlem
Kotlářská 451/13, Opava, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2021,
č. j. 1112/1.30/21-3, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 11. 8. 2021, č. j. 61 A 32/2021 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Spornou otázkou v projednávané věci je posouzení žalobkyniny žádosti o prominutí
zmeškání lhůty k podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného, a to z důvodu mimořádných
okolností na straně žalobkynina zástupce způsobených pandemií koronaviru.
[2] Ve věci není sporné, že žalobkyně podala žalobu 3 dny po uplynutí zákonné dvouměsíční
lhůty [dle §72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)].
Rozhodnutí žalovaného jí bylo doručeno dne 31. 5. 2021, posledním dnem lhůty pro podání
žaloby bylo pondělí 2. 8. 2021, žaloba však byla podána až 5. 8. 2021.
[3] Žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání žaloby odůvodnila žalobkyně následovně.
Žalobkynin zástupce byl na dovolené ve Španělsku se svými dětmi, a to od 18. 7. 2021
s plánovaným návratem dne 28. 7. 2021. Dle v té době platných pravidel a omezení pro cestování
bylo nezbytné opatřit pro děti starší 6 let negativní test na koronavirus pro cestu zpět do České
republiky prostředkem hromadné dopravy, v nyní posuzovaném případě letadlem. Bohužel
s ohledem na prudce se zhoršující situaci ve Španělsku, především v oblasti pobytu zástupce
žalobkyně, došlo k nákaze jednoho z dětí zástupce, a dopadly tak na něj s tím související restrikce
ve Španělsku. Stresovou situaci spojenou s nejistotou, zdali bude zástupce s dětmi moci zůstat
na ubytování, nebo zda dojde k přesunu do jedné z přeplněných izolačních ubytoven, vyřešil
zástupce pronájmem osobního automobilu a odjezdem „po vlastní ose“ zpět do České republiky,
neboť pro tento způsob přepravy nebyl vyžadován předchozí test na koronavirus.
Po vyčerpávající cestě se zástupce žalobkyně vrátil do České republiky dne 30. 7. 2021 v nočních
hodinách. Žalobkyně byla toho názoru, že se jednalo o nepředvídatelné okolnosti takové
intenzity, že odůvodňují mimořádné prominutí lhůty.
[4] Krajský soud zamítl žalobkyninu žádost o prominutí zmeškání lhůty dle §3 odst. 1
zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS
CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby
a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu (dále
jen „zákon č. 191/2020 Sb.“), a žalobu odmítl pro opožděnost.
[5] Krajský soud konstatoval, že (pomine-li možnost podat žalobu před odjezdem
na dovolenou) navzdory nesnázím doprovázejícím odjezd žalobkynina zástupce z dovolené,
se zpět do České republiky vrátil v noci 30. 7. 2021, tj. 3 dny před koncem lhůty pro podání
žaloby. Měl tak stále možnost žalobu v zákonem stanovené lhůtě podat. Dle soudu uváděné
skutečnosti nebyly natolik intenzivní, aby mohly naplnit kritéria předpokládaná
zákonem č. 191/2020 Sb., tj. znemožnění či podstatné ztížení učinění úkonu.
II. Kasační stížnost
[6] Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost.
[7] Stěžovatelka namítá, že byly naplněny důvody pro prominutí zmeškání lhůty dle §3
odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb.
[8] Uvádí, že přibližně po 3 týdnech od obdržení rozhodnutí žalovaného udělila pokyn
zástupci k vypracování žaloby. Stěžovatelka s ohledem na dovolené svých zaměstnanců nezaslala
zástupci veškeré podklady, na kterých se dohodli, poskytla mu však dostatek informací
pro vypracování žaloby. Zástupce jí tedy před odjezdem na dovolenou zaslal vypracovanou
žalobu s tím, že po návratu vše dokončí a podají.
[9] Následně stěžovatelčin zástupce odjel na dovolenou do Španělska, kde onemocnělo jedno
z jeho dětí, návrat do České republiky proto vyřešil pronájmem automobilu (neboť pro tento
způsob dopravy do ČR nebyl vyžadován negativní test na koronavirus) a do ČR dorazil místo
plánovaného 28. 7. až 30. 7. 2021 (viz rekapitulace řízení před krajským soudem). Po návratu
musel zástupce stěžovatelky vyřešit oddělení nenakažených členů domácnosti (manželky a dcery)
od syna a sebe, a také své matky. Hygienickou stanicí bylo zástupci stěžovatelky doporučeno
setrvat v samoizolaci (zřejmě míněna karanténa) do negativního PCR testu sebe a svého syna.
Přesto, že se tedy stěžovatelčin zástupce vrátil do ČR tři dny před koncem lhůty k podání žaloby,
neměl možnost ji podat, neboť důsledky překážky, která nastala z důvodu pandemie onemocnění
covid-19 na dovolené ve Španělsku, trvaly i po návratu do ČR. Teprve 5. 8. 2021 se mohl
zástupce stěžovatelky po absolvování negativního PCR dostavit do své kanceláře a pokračovat
ve své práci. Zástupce v současnosti zaměstnává pouze jednu advokátní koncipientku, která je
již druhým měsícem na mateřské dovolené, nemohl tedy ani zadat dokončení žaloby svému
zaměstnanci tak, aby lhůtu dodržel.
[10] Stěžovatelčin zástupce tak má za to, že z uvedených důvodů mu bylo podstatně ztíženo
učinit předmětný úkon.
[11] Žalovaný se ke kasační stížnost nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[12] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že má požadované náležitosti, byla podána včas
a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[13] Poté přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
[14] Dle §3 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb.: Zmeškala-li osoba v řízení před soudem jednajícím
a rozhodujícím ve správním soudnictví lhůtu k provedení úkonu z vážného omluvitelného důvodu spočívajícího
v mimořádném opatření při epidemii, které této osobě znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo úkon učinit,
promine soud zmeškání této lhůty podle §40 odst. 5 soudního řádu správního i v případech, ve kterých to zákon
jinak vylučuje. O prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud, který je příslušný k projednání zmeškaného úkonu
a rozhodnutí o něm.
[15] Stěžovatelka namítá, že krajský soud jí měl prominout zmeškání lhůty k podání žaloby,
neboť ke zmeškání došlo v důsledku mimořádného opatření při epidemii, které jí, resp. jejímu
zástupci podstatně ztížilo (znemožnilo) tento úkon učinit včas.
[16] Stěžovatelka v kasační stížnosti zopakovala důvody, které uvedla v žádosti adresované
krajskému soudu spolu s podáním žaloby, a doplnila je o další skutečnosti.
[17] Nejvyšší správní soud však musí poukázat na §109 odst. 5 s. ř. s., dle kterého
ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud
nepřihlíží. Toto ustanovení odráží přezkumnou povahu Nejvyššího správního soudu a kasační
stížnosti jakožto mimořádného opravného prostředku. Stěžovatel je v zásadě povinen veškeré
relevantní skutečnosti uplatnit již v řízení před krajským soudem. Toto pravidlo je nutno
aplikovat i ve vztahu k žádosti o prominutí zmeškání lhůty dle §3 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb.
Vznese-li stěžovatel v kasační stížnosti skutečnosti před krajským soudem neuvedené, nelze
soudu vytýkat, že je nevzal při rozhodování o žádosti v úvahu a na jejich základě závěr soudu
přehodnocovat.
[18] Výše uvedené se ve stěžovatelčině případě týká zejména nových tvrzení zástupce ohledně
nutnosti zabezpečit izolaci členů domácnosti, setrvat v samoizolaci či karanténě a nemožnosti
dokončení žaloby jeho zaměstnancem, jakož i okolností předcházejících odjezdu zástupce
na dovolenou a průběhu vypracování žaloby.
[19] Nejvyšší správní soud proto hodnotil pouze okolnosti, které stěžovatelka uvedla v řízení
před krajským soudem a z nichž při rozhodování krajský soud vycházel.
[20] K otázce aplikace §3 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb., lze odkázat například na usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2020, č. j. 55 A 43/2020- 46, z nějž vyplývá, že prominout
zmeškání lhůty dle §3 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb., nelze automaticky. Žadatel musí naopak
tvrdit a osvědčit, že mu bylo provedení zmeškaného úkonu „znemožněno nebo podstatně
ztíženo“ v důsledku mimořádného opatření. Žadatel je tedy povinen tvrdit a osvědčit skutečnosti,
které nasvědčují tomu, že omezení plynoucí z mimořádného opatření měla zásadní dopad na jeho
možnost provést zmeškaný úkon. Stejně se k podmínkám aplikace tohoto ustanovení vyjádřil
i Nejvyšší správní soud například v usnesení ze dne 11. 6. 2020, č. j. 1 As 209/2020 - 57,
či v rozsudku ze dne 17. 8. 2020, č. j. 1 As 236/2020- 17.
[21] V prvé řadě je nutno upozornit, že ačkoliv stěžovatelčin zástupce tvrdil, že jeho syn měl
na dovolené ve Španělsku pozitivní test na onemocnění covid-19, což zpozdilo jeho návrat
do České republiky, tuto skutečnost v řízení před krajským soudem nikterak nedoložil a učinil
tak až s podáním kasační stížnosti.
[22] Co se týče samotného posouzení důvodů pro (ne)prominutí zmeškání lhůty, Nejvyšší
správní soud přisvědčuje krajskému soudu, že z tvrzení uvedených v žádosti (bez přihlédnutí
ke skutečnostem nově uplatněným v kasační stížnosti) nevyplývá, že by stěžovatelka, resp. její
zástupce v důsledku opožděného návratu z dovolené nebyl schopen podat žalobu včas.
[23] Ochranným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 29. 6. 2021,
č. j. MZDR 20599/2020-91/MIN/KAN, byl pro návrat do ČR prostředky hromadné dopravy
vyžadován negativní test na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2. Syn stěžovatelčina zástupce
však měl test s pozitivní výsledkem, nemohli tedy pro návrat do ČR využít prostředky hromadné
dopravy, což vyřešili zapůjčením automobilu, v důsledku čehož byl jejich návrat o dva dny
opožděn. S ohledem na skutečnost, že plánovaný návrat byl zpožděn pouze o dva dny a zástupci
stěžovatelky zbývaly další 3 dny na podání žaloby, přičemž již před odjezdem na dovolenou
si musel být vědom skutečnosti, že po návratu z dovolené mu bude z dvouměsíční lhůty k podání
žaloby zbývat pouze několik dnů, nepovažuje ani Nejvyšší správní soud zástupcem uvedenou
skutečnost (zpožděný návrat z dovolené) za vážný omluvitelný důvod, který by mu znemožnil
či podstatně ztížil žalobu včas podat. Zástupce v žádosti adresované krajskému soudu
ani netvrdil, že by nebyl schopen z důvodu péče o nemocného syna či jiné rodinné příslušníky,
nemožnosti dostavit se do své kanceláře, či jiného důvodu po příjezdu do ČR žalobu podat včas.
Nejvyšší správní soud tak neshledal příčinnou souvislost mezi důvodem spočívajícím
v mimořádném opatření (zpožděný návrat do ČR) a nemožností učinit úkon vůči soudu (podat
žalobu).
[24] Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud nepochybil, pokud zamítl stěžovatelčinu
žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání žaloby a žalobu následně odmítl jako opožděnou.
IV. Závěr a náklady řízení
[25] Stěžovatelka se svými námitkami neuspěla. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod
pro zrušení napadeného rozhodnutí ani z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[26] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 a 7
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka ve věci neměla úspěch, a proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému, které by jinak jakožto úspěšnému účastníkovi
právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec
běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. července 2022
JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D.
předseda senátu