ECLI:CZ:NSS:2022:6.AS.109.2022:49
sp. zn. 6 As 109/2022 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudkyň
Lenky Matyášové a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: H. S., zastoupené Mgr. Annou
Kukrálovou, advokátkou, sídlem Běhounkova 2306/11, Praha 5, proti žalovanému:
Zeměměřický a katastrální inspektorát v Plzni, sídlem Radobyčická 2465/12, Plzeň,
za účasti osoby zúčastněné na řízení: A. J., týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne
5. 2. 2021, č. j. ZKI PL-O-28/423/2020-6, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 03. 2022, č. j. 77 A 45/2021 - 98,
takto:
Kasační stížnosti se ne p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a návrh na přiznání odkladného účinku
[1] Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy (správní orgán
I. stupně) dne 14. 5. 2019 dle §43 odst. 5 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí
(katastrální zákon), vyhověl námitce osoby zúčastněné na řízení A. J. proti obnovenému
katastrálnímu operátu v katastrálním území X a rozhodl, že bude opraveno zobrazení hranic
mezi pozemkem p. č. XA (v jejím vlastnictví) a pozemkem st. p. č. XB (ve vlastnictví žalobkyně)
a mezi pozemkem p. č. XA a p. č. XC (ve vlastnictví žalobkyně) podle výsledků neměřického
záznamu č. 97 vyhotoveného katastrálním úřadem, jehož částečná kopie je nedílnou součástí
daného rozhodnutí, přičemž tento stav nastane jeho právní mocí. Odvolání žalobkyně žalovaný
zamítl. Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně u Krajského soudu v Plzni, který žalobě
taktéž nevyhověl.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost,
v níž požádala o přiznání odkladného účinku.
[3] Důvody této žádosti stěžovatelka uvedla následně v podání ze dne 7. 6. 2022.
Stěžovatelka uvádí, že si je vědoma, že předmětem řízení je „pouze“ rozhodnutí o zobrazení
průběhu hranice, nikoliv rozhodnutí o skutečném průběhu této hranice, které může učinit pouze
soud v civilním řízení. Přesto má pro stěžovatelku i výsledek tohoto řízení zásadní význam
a může jím být podstatným způsobem zasaženo do jejích práv.
[4] Stěžovatelka vede s paní A. J. řadu dalších sporů. Jedná se zejména o spor o původní
vjezd a hranice pozemků, který trvá již od roku 1996, přičemž paní A. J. není ochotná k jakékoliv
dohodě a stěžovatelka je správními úřady odkazována na řešení soudem a ze strany soudu naopak
na řešení správními orgány.
[5] U Městského úřadu v Horažďovicích se vede správní řízení o odstranění nepovolené
překážky na místní komunikaci. Toto řízení bylo přerušeno do doby, než bude ukončeno
námitkové řízení ohledně obnoveného katastrálního operátu. Je tedy zřejmé, že výsledek
námitkového řízení je významný i pro rozhodování správních orgánů v této věci.
[6] Výsledek správního řízení bude mít následně vliv také na soudní řízení vedené v současné
době Okresním soudem v Klatovech pod sp. zn. 6 C 486/2009, jehož předmětem je žaloba
na obnovu řízení ve věci sp. zn. 6 C 147/2001. V tomto sporu bylo nejprve ve prospěch
stěžovatelky zřízeno věcné břemeno průchodu a průjezdu přes část pozemku p. č. XA,
prvostupňový rozsudek byl však změněn Krajským soudem v Plzni a žaloba byla zamítnuta
s odůvodněním, že předmětný pozemek slouží jako veřejná cesta a není v pravomoci soudu
zabývat se ochranou práva obecného užívání místní komunikace. Stěžovatelka tak byla odkázána
na správní úřady, které by tuto otázku měly dle názoru soudu řešit. Jak ale bylo uvedeno shora,
správní řízení bylo přerušeno do doby, než bude ukončeno námitkové řízení ohledně
obnoveného katastrálního operátu.
[7] Správné zobrazení hranice předmětných pozemků tak podstatným způsobem ovlivní
rozhodnutí v dalších řízeních, jichž je stěžovatelka účastnicí. Pokud by došlo k rozhodnutí
v těchto řízeních na základě nynějšího stavu, který stěžovatelka považuje za chybný, je zřejmé,
že jí hrozí podstatná újma. Jiným osobám naopak v důsledku přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti žádná bezprostřední újma nehrozí.
[8] Dále stěžovatelka doplnila kasační námitky k věci samé, jež pro rozhodnutí o odkladném
účinku nejsou relevantní, proto je soud nerekapituloval.
[9] Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení se k návrhu na přiznání odkladného účinku
nevyjádřili.
II. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení všech důvodů
a skutečností přednesených stěžovatelkou dospěl k závěru, že nejsou naplněny podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[11] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) nemá kasační
stížnost odkladný účinek. Soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[12] Nejvyšší správní soud předesílá, že podle ustálené judikatury „poskytnutí odkladného účinku
má mimořádný charakter: soud tu totiž před vlastním rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky
pravomocného rozhodnutí, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek
zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy“
(usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2003, č. j. 7 A 115/2002 - 67,
č. 760/2006 Sb. NSS).
[13] V usnesení ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014 - 56, Nejvyšší správní soud dále uvedl:
„odkladný účinek má proto charakter institutu výjimečného a měl by statisticky vzato být přiznáván v menšině
případů, nikoli zpravidla. Je pravda, že čistě jazykový výklad §73 odst. 2 s. ř. s. by mohl svádět k závěru,
že při posuzování, zda odkladný účinek přiznat, anebo nikoli, se poměřuje pouze a jen vzájemný poměr újmy
žadatele o jeho přiznání a újem jiných osob. V tomto smyslu by tedy i vcelku nepatrná újma žadatele mohla být
důvodem přiznání odkladného účinku, byly-li by újmy ostatních osob ještě mnohem „nepatrnější“. Takový
mechanický výklad by však opomíjel základní znak institutu odkladného účinku, a sice, jak již bylo shora
zmíněno, že jde o institut výjimečný, který nemá být v řízeních před správními soudy pravidlem. Měl-li
by pravidlem být, nestanovil by zákonodárce jako základní pravidlo, že žaloba resp. kasační stížnost odkladný
účinek nemají. Pojímání odkladného účinku jako výjimky z pravidla tedy znamená, že újma, která má hrozit
žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková,
která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo, že žaloba resp. kasační stížnost odkladný účinek nemá
mít, nebylo výjimečně uplatněno. Významnou bude újma spíše tehdy, nebude-li možno v případě, že bude
napadené správní rozhodnutí naplněno a poté shledáno nezákonným a zrušeno, v podstatných ohledech navrátit
v původní stav jím způsobené následky či dopady. Významnou bude též spíše tehdy, půjde-li sice při uplatnění
rozhodnutí o následky vratné či napravitelné, avšak takového rázu, že způsobí žadateli vážné obtíže či významné
poruchy v jeho životě, fungování, činnosti apod.“
[14] Stěžovatelka tvrdí, že na výsledku tohoto řízení závisí postup v dalších řízeních. K tomu
doložila výpis z internetové stránky www.infosoud.cz, z níž vyplývá, že řízení ve věci
6 C 486/2009 je od roku 2012 přerušeno, a rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne
14. 10. 2014, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Městského úřadu Horažďovice, odboru dopravy,
jež dne 28. 4. 2014 rozhodl, že vzrostlá zeleň (2 ks tújí) se nenachází na místní komunikaci
inv. č. 3c na p. p. č. XD v k. ú. X, a tudíž se nejedná o pevnou překážku ve smyslu §29
zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
V tomto rozhodnutí krajský úřad konstatoval, že od začátku správního řízení je sporné,
kudy vede místní komunikace. Z měření vyplývá, že se skutečný průběh místní komunikace
neshoduje se zákresem v katastrální mapě. Komunikace má probíhat částečně po soukromých
pozemcích. Krajský úřad správnímu orgánu vytkl, že se touto otázkou nezabýval, neboť přesné
vyznačení, kudy vede místní komunikace, je pro řízení o odstranění pevné překážky podstatné.
Vždy se mluví pouze o komunikaci vedoucí na p. p. č. XD a správní orgán I. stupně dále
již neuvádí, zda daná komunikace zasahuje částečně i na pozemek p. č. XA a zejména,
zda zasahuje na tento pozemek v místě, kde byly vysazeny dřeviny – zeravy. Krajský úřad
nepovažoval za dostatečný odkaz městského úřadu na pasport města Nalžovské hory
a jeho ověření měřením na místě. Jiná situace by byla, kdyby správní orgán I. stupně nechal
zaměřit a vytyčit přesný průběh místní komunikace. Z něj by bylo zřejmé, zda pozemní
komunikace v inkriminovaném místě zasahuje na pozemek p. č. XA, a tudíž se zeravy nacházejí
či nenacházejí na místní komunikaci. Krajský úřad dále konstatoval, že dne 21. 11. 2012 byl
v k. ú. X vyhlášen obnovený operát, proti němuž podaly p. J. a žalobkyně námitky, o kterých
nebylo dosud (v roce 2014, pozn. NSS) rozhodnuto. Dne 9. 4. 2014 podala žalobkyně žádost
o přerušení řízení do doby ukončení námitkového řízení ohledně obnoveného operátu.
Prvoinstanční orgán k žádosti nepřihlížel. Krajský úřad byl však toho názoru, že dokud nebudou
vyřešeny námitky k obnovenému operátu a nebude přesně zaměřený průběh místní komunikace,
nelze ve věci vydat rozhodnutí. Krajský úřad uzavřel, že pokud nebude možno přesně zaměřit
a určit průběh místní komunikace, nebude moci silniční správní úřad ve věci rozhodnout.
V takovém případě by měli vlastníci pozemků p. č. XD (město Nalžovské hory), p. č. XB (p. S.)
a p. č. XA (p. J.) řešit danou věc mezi sebou dohodou nebo u příslušného soudu.
[15] Stěžovatelka se domnívá, že vyřešení otázky zobrazení průběhu hranice mezi pozemky
p. č. XA a st. p. č. XB bude mít vliv na výše uvedená řízení. Proto tvrdí, že nepřiznání
odkladného účinku její kasační stížnosti a rozhodnutí v těchto dalších řízeních na základě
současného stavu, který považuje za nesprávný, pro ni bude znamenat významnou újmu.
[16] Nejvyšší správní soud se však s touto argumentací neztotožnil.
[17] Z uvedené rekapitulace vyplývá, že podstatou výše uvedeného správního řízení je otázka,
zda na místní komunikaci existuje pevná překážka či nikoliv. K tomu je třeba zodpovědět, kde
přesně se místní komunikace nachází.
[18] Ze zákona o pozemních komunikacích vyplývá, že vlastníkem místní komunikace může
být pouze obec, na jejímž území se místní komunikace nachází. Stavba místní komunikace
však není součástí pozemku (§9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích). Právní vztahy
k ní proto nemusí být totožné se vztahy k pozemku, na němž byla zřízena. Na takovou situaci
ostatně pamatuje §17 odst. 2 písm. b) zákona o pozemních komunikacích.
[19] Místní komunikace inv. č. 3c v k. ú. X se tak může nacházet i na pozemku ve vlastnictví
osoby zúčastněné na řízení (p. č. XA). Takové zjištění může mít dopad na majetkoprávní vztahy
mezi osobou zúčastněnou na řízení a obcí. Pro určení skutečného průběhu místní komunikace
a následného určení, zda vzrostlé zeravy tvoří na této komunikace překážku, však není vlastnické
právo k pozemku, na němž se komunikace nachází, relevantní.
[20] Ani otázku, zda místní komunikace svojí částí leží na pozemku osoby zúčastněné na řízení
či nikoliv, nyní přezkoumávané rozhodnutí o námitce proti obnovenému katastrálnímu operátu
nemá potenciál vyřešit. Je tomu tak proto, že rozhodnutí o námitce proti zobrazení hranic
mezi pozemky žádným způsobem neurčuje majetkoprávní vztahy v území, jak již upozornil
krajský soud. S tím ostatně stěžovatelka ve svém návrhu souhlasí. Existuje-li spor o hranici
mezi dvěma pozemky, je nutno tento spor řešit v občanskoprávním řízení před soudem, který
jediný je oprávněn v této věci rozhodnout. Hranice, o jejímž průběhu existuje mezi vlastníky
(stěžovatelkou a osobou zúčastněnou na řízení) spor, bude v obnoveném katastrálním operátu
vyznačena jako sporná (do případného rozhodnutí soudu), bez ohledu na to, zda vyznačení bude
konvenovat stěžovatelce či osobě zúčastněné na řízení (§42 odst. 4 katastrálního zákona).
[21] Dále je třeba upozornit na skutečnost, že stěžovatelka u krajského soudu nepožadovala
přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí žalovaného, toto rozhodnutí proto
doručením účastníkům řízení nabylo právní moci a v souladu se zásadou presumpce správnosti
vydaných správních aktů je třeba z něj vycházet. Bylo-li stěžovatelkou uvedené správní řízení
o odstranění překážky přerušeno do doby pravomocného rozhodnutí o námitce proti obnově
katastrálního operátu, není důvod, aby v něm nebylo pokračováno.
[22] Namítá-li stěžovatelka, že je soudy odkazována na správní orgány a naopak, Nejvyšší
správní soud podotýká, že návrh na zřízení věcného břemene průchodu a průjezdu k pozemku
osoby zúčastněné na řízení neřeší otázku skutečného průběhu hranice mezi pozemky stěžovatelky
a osoby zúčastněné na řízení. Stěžovatelka přitom netvrdí, že by u soudu podala žalobu na určení
hranic svého pozemku a toto řízení soud z důvodu vedeného sporu o obnově katastrálního
operátu přerušil. Jedná-li se stěžovatelce primárně o vyřešení otázky příjezdu k jejímu pozemku
po místní komunikaci č. 3c, resp. odstranění tvrzené překážky na místní komunikaci,
v této otázce je skutečně třeba, aby konaly příslušné správní orgány.
[23] Vyčkávání na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti však není z výše
uvedených důvodů v žádném případě účelné.
[24] Nejvyšší správní soud stěžovatelkou tvrzenou újmu neshledal jako dostatečně závažnou,
která by sama o sobě byla způsobilá být důvodem pro přiznání odkladného účinku,
proto ani nepřikročil k poměřování této újmy s právy třetích osob a veřejným zájmem.
Stěžovatelkou uváděné skutečnosti neodůvodňují přiznání odkladného účinku podané kasační
stížnosti, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
[25] Soud závěrem dodává, že z rozhodnutí o žádosti o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nelze dovozovat jakékoliv závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační
stížnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76,
či usnesení rozšířeného senátu č. j. 10 Ads 99/2014 - 58).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2022
JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D.
předseda senátu