ECLI:CZ:NSS:2022:6.AS.21.2022:18
sp. zn. 6 As 21/2022 – 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové
a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Bc. R. K., zastoupený
Mgr. Pavlem Matějíčkem, advokátem, sídlem Jiráskova 994/9, Přerov, proti žalovanému:
náčelník Generálního štábu Armády České republiky, sídlem Vítězné náměstí 1500/5, Praha
6, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2017, č. j. MO 95007/2017-1304,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2022,
č. j. 9 Ad 17/2017 - 58,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zam í t á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil
prvostupňové rozhodnutí ředitele Agentury personalistiky Armády České republiky (dále též
„služební funkcionář“) ze dne 6. 2. 2017, sp. zn. 2029/2017, kterým byla zamítnuta žádost
žalobce o přiznání kvalifikačního příspěvku dle §70a odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích
z povolání. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce nebyl od 1. 7. 2015, kdy nabyl
účinnosti zákon č. 332/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „novela č. 332/2014 Sb.“),
jež zavedl do zákona o vojácích z povolání institut kvalifikačního příspěvku, zařazen na služební
místo s požadovaným vyšším stupněm vzdělání. Požadovaný stupeň vzdělání na žalobcově
posledním služebním místě byl totožný jako na předchozích služebních místech, k naplnění
zákonných podmínek pro přiznání kvalifikačního příspěvku tedy v případě žalobce nedošlo.
[2] Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou, kterou Městský soud v Praze
nejprve rozsudkem ze dne 30. 9. 2020, č. j. 9 Ad 17/2017 - 35, jako nedůvodnou zamítl. Žalobce
napadl uvedený rozsudek kasační stížností, jíž Nejvyšší správní soud vyhověl a rozsudkem ze dne
12. 11. 2021, č. j. 6 As 335/2020 - 26, rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
[3] Městský soud v dalším řízení rozsudkem označeným v záhlaví žalobu opětovně zamítl.
Dospěl k závěru, že žalobce nesplnil podmínku pro přiznání kvalifikačního příspěvku,
neboť od nabytí účinnosti novely (1. 7. 2015), ani později, nebyl zařazen na služební místo,
pro které je vyžadován vyšší stupeň vzdělání, než jakého již žalobce v minulosti dosáhl
(vysokoškolské bakalářské vzdělání). V případě zařazení dne 1. 7. 2015 na služební místo,
k němuž se vztahovala podaná žalobcova žádost, jakož i v případě jeho dalšího zařazení ode dne
1. 1. 2016, se jednalo o služební místa, u kterých nebyl požadován vyšší stupeň vzdělání
(např. vysokoškolské magisterské vzdělání), než kterého žalobce dosáhl. Žalobce tak byl zařazen
na služební místa se stejným požadovaným stupněm vzdělání, kterého již dosáhl. Proto městský
soud dále neposuzoval naplnění druhé podmínky stanovené zákonem, zda žalobce
požadovaného stupně vzdělání dosáhl v průběhu služebního poměru, aniž s ním byla uzavřena
dohoda dle §60 zákona o vojácích z povolání
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností,
v níž namítal, že městský soud nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího správního soudu.
Poukázal na skutečnost, že městský soud se měl v dalším řízení vypořádat s otázkou, zda ke dni
podání žádosti stěžovatel naplňoval podmínky pro přiznání kvalifikačního příspěvku,
nikoli otázkou, kdy k naplnění těchto podmínek došlo, jak soud v daném případě opětovně
chybně posuzoval.
[5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu.
Nesouhlasil s tvrzením stěžovatele, že se městský soud nedržel závazného právního názoru
vysloveného Nejvyšším správním soudem. Dle žalovaného městský soud správně dospěl k tomu,
že v případě stěžovatele nebyly naplněny podmínky pro poskytnutí kvalifikačního příspěvku
dle §70a zákona o vojácích z povolání. Žalovaný proto nepochybil, pokud stěžovateli kvalifikační
příspěvek nepřiznal.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] Jelikož se v souzené věci jedná o opakovanou kasační stížnost, Nejvyšší správní soud
se s ohledem na znění §104 odst. 3 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval její přípustností. Podle tohoto ustanovení je kasační stížnost
nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno
Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným
právním názorem Nejvyššího správního soudu.
[7] V projednávané věci byl předchozí rozsudek městského soudu zrušen z důvodu
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky. Městský soud se v něm
nadbytečně věnoval otázkám zpětného působení zákona č. 332/2014 Sb. (ve spojitosti
se stěžovatelovým služebním zařazením k datu 1. 12. 2011), z čehož nesprávně dovodil
nemožnost §70a zákona o vojácích z povolání aplikovat na stěžovatelův případ. Nejvyšší správní
soud uložil městskému soudu, aby se v dalším řízení zabýval správností závěrů služebních
orgánů, že v případě stěžovatele nelze mít za splněnou první podmínku §70a zákona o vojácích
z povolání, neboť nebyl zařazen na služební místo, pro které byl dle platných tabulek stanoven
požadavek na vyšší stupeň vzdělání. Stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že městský soud
uvedené závěry v nově vydaném rozsudku nerespektoval, jeho námitky jsou proto přípustné.
[8] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[9] Nejvyšší správní soud námitce nerespektování závazného právního názoru městským
soudem nepřisvědčil. Ztotožnil se s hodnocením věci provedeným městským soudem
v napadeném rozsudku a v souvislosti s argumentací obsaženou v kasační stížnosti uvádí
následující.
[10] Novelou provedenou zákonem č. 332/2014 Sb. byl s účinností od 1. 7. 2015 vložen
do zákona o vojácích z povolání §70a, dle kterého je-li voják služebně zařazen na služební místo,
pro které je stanoven vyšší stupeň vzdělání a voják tento vyšší stupeň dosáhl v průběhu služebního poměru,
aniž s ním byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání podle §60, lze mu jednorázově přiznat
kvalifikační příspěvek.
[11] Městský soud správně konstatoval, že §70a zákona o vojácích z povolání stanoví dvě
podmínky, za jejichž kumulativního splnění lze vojákovi přiznat kvalifikační příspěvek: (1) voják
musí být zařazen na služební místo s vyšším stanoveným stupněm vzdělání, a (2) musí tohoto
vzdělání dosáhnout v průběhu služebního poměru, aniž s ním byla uzavřena dohoda o zvýšení
nebo rozšíření vzdělání dle §60 zákona o vojácích z povolání.
[12] Mezi stranami je nesporné, že stěžovatel dne 24. 6. 2010 úspěšně ukončil studium
na soukromé vysoké škole Bankovní institut vysoká škola, a.s. v Praze (pozn. soudu: nyní AMBIS
vysoká škola, a.s.), v bakalářském studijním programu Bankovnictví, studijní obor Právní
administrativa v podnikatelské sféře, čímž získal vysokoškolské bakalářské vzdělání.
[13] Městský soud v napadeném rozsudku postupoval v intencích závazného právního názoru
Nejvyššího správního soudu vysloveného v předchozím zrušujícím rozsudku ze dne 12. 11. 2021,
č. j. 6 As 335/2020 - 26, dle kterého bylo pro přiznání kvalifikačního příspěvku stěžovateli
rozhodné, zda v době podání žádosti byl zařazen na služební místo, pro které byl vyšší stupeň
vzdělání požadován, či nikoli. V této souvislosti městský soud z obsahu žádosti a spisového
materiálu zjistil, že stěžovatelova žádost byla podána v souvislosti s jeho zařazením, k němuž
došlo dne 1. 7. 2015, na služební místo důstojník ekonomické skupiny velení 74. lehkého
motorizovaného praporu. Pro toto služební místo bylo vyžadovaným stupněm vzdělání
vysokoškolské bakalářské vzdělání. V době podání žádosti (dne 1. 3. 2016) byl pak stěžovatel
ode dne 1. 1. 2016 zařazen na služební místo náčelník ekonomické skupiny 74. lehkého
motorizovaného praporu, kde bylo vyžadovaným stupněm vzdělání taktéž vysokoškolské
bakalářské vzdělání.
[14] Stěžovatel byl tedy v obou případech zařazen na služební místa, u kterých požadovaný
stupeň vzdělání odpovídal vzdělání, jehož stěžovatel dosáhl (vysokoškolské bakalářské vzdělání),
nikoli na služební místa s vyšším (např. magisterským) stupněm vzdělání. Městský soud
tak v napadeném rozsudku dospěl ke správnému závěru, že stěžovatel nesplnil již první
podmínku pro přiznání kvalifikačního příspěvku dle §70a zákona o vojácích z povolání.
Proto bylo nadbytečné posuzovat naplnění podmínky druhé, tedy zda stěžovatel vyššího stupně
vzdělání dosáhl v průběhu služebního poměru, aniž s ním byla uzavřena dohoda dle §60 zákona
o vojácích z povolání.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Nejvyšší správní soud tak neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle §110
odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[16] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žalobce (stěžovatel) neměl ve věci úspěch
a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly, Nejvyšší
správní soud rozhodl tak, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
a žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. března 2022
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu