ECLI:CZ:NSS:2022:6.AS.44.2022:30
sp. zn. 6 As 44/2022 – 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové
a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: L. V., zastoupený
Mgr. Zoltánem Dunou, advokátem, sídlem Libušina 49/3, Praha 2, proti žalovanému: Krajský
úřad Libereckého kraje, sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, týkající se žaloby
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2021, č. j. OSH 771/21-2/67.1/21087/Li, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky
v Liberci ze dne 10. 2. 2022, č. j. 60 A 21/2021 - 37, o návrhu žalobce na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím
žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil prvostupňové rozhodnutí Magistrátu města
Liberec, kterým byl stěžovatel shledán vinným z přestupku překročení nejvyšší dovolené rychlosti
v obci o nejméně 40 km/h [§125 odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním
provozu“)] a přestupku porušení jiné povinnosti [§125 odst. 1 písm. k) zákona o silničním
provozu], konkrétně povinnosti řidiče přizpůsobit rychlost jízdy okolnostem (§18 odst. 1 téhož
zákona). V průběhu skutkového děje popsaného podrobně v žalobou napadeném rozhodnutí
došlo rovněž ke kolizi vozidla řízeného stěžovatelem s vozidlem jiné řidičky, která vyjela na silnici
z vedlejší komunikace. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že stěžovatel překročil nejvyšší
dovolenou rychlost v obci o nejméně 65 km/h. Za oba přestupky byla stěžovateli uložena pokuta
ve výši 5 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6
měsíců.
[2] Stěžovatel s kasační stížností spojil návrh na přiznání odkladného účinku. Uvedl a doložil,
že je zaměstnán jako vedoucí autoservisu, přičemž do náplně jeho práce spadá rovněž provádění
testovacích, diagnostických a zkušebních jízd, přejíždění mezi dvěma pobočkami zaměstnavatele,
stejně jako pravidelné cesty z Liberce do hlavního města Prahy. Tvrzení stěžovatele podporuje
také čestné prohlášení jeho zaměstnavatele, v němž uvedl, že ztráta stěžovatelova řidičského
oprávnění by pro něj představovala velký problém. Stěžovatel rovněž uvedl, že společnost
zaměstnává pouze dva zaměstnance, kteří provádějí zkušební jízdy. Výkon jeho zaměstnání
tak může být v případě nepřiznání odkladného účinku ohrožen. Stěžovatel taktéž podniká
ve stejném odvětví, což doložil výpisem z živnostenského rejstříku.
[3] Stěžovatel dále uvedl, že uložený zákaz řízení motorových vozidel se výrazně promítne
také v omezení pohybu jeho rodiny a v zájmových aktivitách. Dvě nezletilé dcery (ve věku 5 let
a 1 rok) jsou vázány na stěžovatelovu manželku, která disponuje řidičským oprávněním a denně
přepravuje starší dceru na zájmové kroužky (15 km od bydliště), měsíčně pak na logopedii (18 km
od bydliště). Manželce by proto nezbýval čas pro přepravu stěžovatele do místa jeho výdělečné
činnosti a zpět. Stěžovatel rovněž doplnil, že třikrát týdně dojíždí na hokejové tréninky,
za rekreačními sporty a působí též jako řidič sboru dobrovolných hasičů, což doložil listinami.
[4] Žalovaný se k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
[5] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v daném případě naplněny.
[6] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost
nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73
odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
[7] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[8] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním následujících
objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele
znamenaly nepoměrně větší újmu, než 2) jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám; a 3) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[9] Naplnění první podmínky pro přiznání odkladného účinku je vázáno na splnění
povinnosti stěžovatele tvrdit a prokázat vznik újmy (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Vylíčení a osvědčení podstatných skutečností o nepoměrně
větší újmě musí ukázat, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s rozsudkem
krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného
rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud
není zrušeno. Odkladný účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační
stížnost odkladný účinek nemají, a měl by být přiznáván pouze v případech, které takový postup
svou specifickou povahou odůvodňují. Je-li přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to
(mimo jiné), že újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho
poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním
případě pravidlo, že žaloba, respektive kasační stížnost, odkladný účinek nemá mít, nebylo
výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, č. 4039/2020 Sb.NSS, bod [65] a ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb.NSS, bod [25]).
[10] Nejvyšší správní soud má za dostatečně osvědčené, že stěžovateli vzniká v důsledku
vydaných správních rozhodnutí (nezrušených krajským soudem) určitá újma. Tuto újmu lze
z hlediska omezení stěžovatelovy pracovní činnosti dokonce označit za významnou,
byť skutečnost, že stěžovatel není jediným zaměstnancem, který disponuje řidičským
oprávněním, intenzitu újmy relativizuje, stejně jako skutečnost, že z jím učiněných tvrzení
a předložených dokladů nevyplývá, že by ztráta řidičského oprávnění skutečně vedla, či měla vést
ke ztrátě jeho zaměstnání, či dokonce k zásadním ekonomickým dopadům na stěžovatele a jeho
rodinu. Pozice vedoucího autoservisu, v němž pracuje ještě jiný zaměstnanec disponující
řidičským oprávněním, jistě není srovnatelná např. s pozicí profesionálního řidiče (autobusové
či nákladní dopravy), či s pozicí řidiče taxislužby. Dopady ztráty řidičského oprávnění na rodinný
život stěžovatele pak Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, nicméně s ohledem na řidičské
oprávnění manželky a možnost stěžovatele využívat k přepravě hromadnou dopravu je
nepovažuje za újmu zásadní.
[11] Stran naplnění dalších podmínek pak Nejvyšší správní soud zkoumal, zda přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Bezpečnost
provozu na pozemních komunikacích bezesporu je veřejným zájmem, přičemž s ohledem
na zdraví a životy lidí, které mohou být provozem ohroženy, jej lze označit za veřejný zájem
důležitý (ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.).
[12] Nejvyšší správní soud přihlédl ke skutečnosti, že stěžovatel překročil rychlost v obci zcela
zásadním způsobem (o nejméně 65 km/h), přičemž v souvislosti s tímto porušením došlo
následně také ke kolizi vozidel. Je zřejmé, že jízda o takové rychlosti v obci ohrožuje bezpečnost
provozu, a to i bez ohledu na případnou kolizi vozidel, k níž v předložené věci došlo, jakož i míru
jejího zavinění. Za popsaných okolností proto Nejvyšší správní soud považuje přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti (a tedy odložení zákazu řízení uloženého stěžovateli)
za rozporné s důležitým veřejným zájmem na bezpečnosti provozu.
[13] Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud stěžovatelově návrhu nevyhověl
a kasační stížnosti odkladný účinek podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal.
[14] Závěrem doplňuje, že z rozhodnutí o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační
stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76,
č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. března 2022
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu