ECLI:CZ:NSS:2022:6.AZS.127.2022:22
sp. zn. 6 Azs 127/2022 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové,
soudkyně Lenky Matyášové a soudce Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: J. C. P. C.,
zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1,
proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem
Olšanská 2176/2, Praha 3, týkající se žaloby proti dvěma rozhodnutím žalované
ze dne 16. 3. 2022, č. j. CPR-5197-3/ČJ-2022-930310-V234, o správním vyhoštění a o nákladech
řízení, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 12. 5. 2022, č. j. 19 A 14/2022 - 33, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2022, č. j. CPR-5197-3/ČJ-2022-930310-V234.
Tímto rozhodnutím bylo stěžovateli uloženo správní vyhoštění a stanovena doba 1 roku,
po kterou mu nebude umožněn vstup na území členských států Evropské unie. Stěžovatel
se podanou žalobou domáhal také zrušení rozhodnutí žalované o povinnosti uhradit náklady
řízení.
[2] Stěžovatel s kasační stížností spojil návrh na přiznání odkladného účinku. V návrhu vedl,
že na území České republiky žije po dobu 15 let, po většinu tohoto období s příslušným
oprávněním k pobytu. Poukázal na skutečnost, že v současné době probíhá u městského soudu
soudní řízení, jehož předmětem je rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho žádost o povolení
k trvalému pobytu. Jedná se o opakovaný soudní přezkum, neboť poprvé byl s žalobou
u městského soudu úspěšný. Stěžovatel upozornil, že řízení o povolení trvalého pobytu probíhá
neúměrně dlouho (5 let), došlo k mnohonásobnému překročení zákonné lhůty pro vydání
rozhodnutí. Neúměrné délce správního řízení pak stěžovatel přičítá i vznik nepříznivé situace,
do níž se aktuálně dostal. Stěžovatel dále uvedl, že má zájem na osobní účasti v řízení o podané
kasační stížnosti, stejně jako v soudním řízení, které je aktuálně vedeno u městského soudu
ve věci nepovolení trvalého pobytu. Je přesvědčen, že v obou soudních řízení dosáhne úspěchu,
vycestování by mu účast na obou soudních řízeních zkomplikovalo.
[3] Stěžovatel dále uvedl, že vzhledem k tomu, že na území pobývá již 15 let (od roku 2006),
má zde vytvořeny vazby a zázemí. V době nadcházejícího léta by pro něj navíc vycestování
do Paraguayské republiky, kde teploty dosahují až 50 °C, bylo rizikem, neboť trpí vážnými
problémy se srdcem, a tedy by mohl být ohrožen na zdraví či na životě. K tomu stěžovatel
předložil zdravotní záznam dokládající obezitu druhého stupně, onemocnění tepny a hypertenzi.
[4] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázala na skutečnost, že přiznání
odkladného účinku by bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, konkrétně s požadavkem,
aby se na území České republiky zdržovali pouze cizinci dodržující právní předpisy. Vyhoštění
je účinným opatřením jen tehdy, nastanou-li účinky co nejdříve po spáchání protiprávního
jednání.
[5] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v daném případě naplněny.
[6] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost
nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73
odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
[7] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[8] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních
podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám;
a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[9] Dále je třeba uvést, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského
soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný
účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek
nemají, a měl by být přiznáván pouze v případech, které takový postup svou specifickou povahou
odůvodňují. Je-li přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to (mimo jiné), že újma,
která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní,
nýbrž naopak významná, tedy taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo,
že žaloba, respektive kasační stížnost, odkladný účinek nemá mít, nebylo výjimečně uplatněno
(usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020,
č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod [65] a ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod [25]).
[10] Nezbytnou podmínkou pro přiznání odkladného účinku je splnění povinnosti stěžovatele
tvrdit a prokázat vznik újmy (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012,
č. j. 1 As 27/2012 - 32), a sice újmy, která není bagatelní, nýbrž významná (viz výše).
Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku, se tak především očekává dostatečně
konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí
významná újma vznikne, a vysvětlení, v čem tato újma spočívá, včetně uvedení jejího rozsahu.
Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší (resp. významné) újmě musí svědčit tomu,
že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s rozsudkem krajského (zde městského)
soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Kromě výše uvedeného, tíží stěžovatele
též důkazní břemeno k v návrhu uplatněným tvrzením, k jehož unesení je nutno, aby stěžovatel
svá tvrzení, jimiž odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil (usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 - 50).
[11] V souzené věci stěžovatel břemeno tvrzení a břemeno důkazní neunesl a ani Nejvyšší
správní soud nezjistil okolnosti, které by svědčily o tom, že stěžovatelova situace patří právě
mezi ty ojedinělé případy, pro něž je institut odkladného účinku kasační stížnosti vyhrazen.
[12] Jak uvedl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve výše citovaném usnesení
č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, „zájem na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti nepochybně může být
(dle okolností) důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nemělo by tomu tak být ovšem
automaticky bez dalšího, ale obvykle jen ve spojení s dalšími důvody (např. týkajícími se rodinného či soukromého
života stěžovatele), nebo v návaznosti na individuální okolnosti a specifika soudního řízení v dané věci. Všechny
tyto individuální okolnosti by však měly jasně a konkrétně plynout ze stěžovatelem osvědčených tvrzení“
(pozn.: zvýraznění podtržením doplněno). Zároveň usnesení rozšířeného senátu v bodě [58]
odůvodnění potvrdilo jako správný dřívější názor Nejvyššího správního soudu obsažený
v usnesení ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015 - 32, bod [7], dle kterého „paušálním přiznáváním
odkladného účinku všem kasačním stížnostem směřujícím proti rozhodnutím, se kterými je spojena povinnost
vycestovat z území České republiky, by byla zcela popřena výjimečná povaha institutu odkladného účinku,
jakož i záměr zákonodárce nepřiznat kasačním stížnostem brojícím proti takovému typu správních rozhodnutí
odkladný účinek automaticky, tedy přímo ze zákona“.
[13] Má-li být důvodem pro přiznání odkladného účinku zájem stěžovatele na osobní účasti
v nyní vedeném řízení o kasační stížnosti (resp. řízení ve věci trvalého pobytu), musel
by stěžovatel konkrétně tvrdit a osvědčit specifické okolnosti těchto řízení. V tomto ohledu
však stěžovatel žádné argumenty odůvodňující nezbytnost jeho osobní účasti v řízení, v němž je
navíc zastoupen, nevznesl. Z hlediska práva na spravedlivý proces tedy nemůže být
do jeho ústavních práv zasaženo. K poukazu stěžovatele na to, že by mu vycestování účast
na soudním řízení zkomplikovalo, Nejvyšší správní soud uvádí, že ani v tomto případě stěžovatel
konkrétně neuvedl, v čem by nemožnost jeho osobní účasti měla být překážkou řádně vedeného
procesu v situaci, kdy je zastoupen kvalifikovaným zástupcem. V době všeobecně dostupných
mobilních či počítačových aplikací umožňujících jednoduché posílání zpráv, připojených
dokumentů, či dokonce videohovory, lze po stěžovateli spravedlivě požadovat vyvinutí
alespoň minimálního úsilí, aby i po eventuálním odjezdu z České republiky zůstal v kontaktu
se svým advokátem (viz citované usnesení rozšířeného senátu č. j. 8 Azs 339/2019 - 38,
bod [68]). K subjektivnímu přesvědčení stěžovatele o budoucím úspěchu v řízení o kasační
stížnosti pak Nejvyšší správní soud konstatuje, že toto přesvědčení není pro posouzení
nezbytnosti stěžovatelovy osobní účasti v řízení relevantní.
[14] Stěžovatelovo tvrzení týkající se možného zásahu do jeho soukromého života zůstalo
v rovině obecného (neurčitého) a ničím nepodloženého konstatování. Stěžovatel
v této souvislosti pouze zmínil, že na území pobývá 15 let a má zde vytvořeny veškeré myslitelné
vazby a zázemí, které naopak již nemá v zemi původu. Nijak blíže ovšem tyto vazby
nespecifikoval, ani nedoložil. Tato nekonkrétní tvrzení tak nemohou založit ony rozšířeným
senátem uváděné „další důvody“, které by v řízení o kasační stížnosti ve věci správního vyhoštění
odůvodnily výjimečné přiznání odkladného účinku. Z obsahu odůvodnění napadeného rozsudku
městského soudu nadto vyplývá, že stěžovatel pobýval na území České republiky oprávněně
pouze do roku 2017, nevede zde rodinný život, nemá zde žádný majetek, bydlí ve sdíleném
pronajatém bytě se svým kamarádem. Žádné konkrétní vazby na Českou republiku tak nebyly
zjištěny ani v předchozím soudním a správním řízení. Rozsudky Evropského soudu pro lidská
práva, jichž se stěžovatel dovolává, nepojednávají o obdobných situacích, neboť se dotýkají
širších rodin, anebo dlouhodobé pasivity státu v procesu vyhošťování. Nejvyšší správní soud
tedy uzavírá, že stěžovatel netvrdil ani neosvědčil žádné konkrétní skutečnosti, které by mohly
odůvodnit přiznání odkladného účinku z důvodu jeho rodinného a soukromého života.
[15] Pokud stěžovatel poukázal na skutečnost, že s ohledem na jeho zdravotní stav
pro něj budou nadcházející letní měsíce, v nichž v zemi původu panují vysoké teploty,
představovat zdravotní riziko, Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel nijak nedoložil
ani toto tvrzení o zdraví ohrožujících teplotách, a tedy neunesl břemeno důkazní.
[16] Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatele nevyhověl
a kasační stížnosti odkladný účinek podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal.
[17] Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že z rozhodnutí o přiznání či nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude
rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. června 2022
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu