ECLI:CZ:NSS:2022:6.AZS.129.2022:28
sp. zn. 6 Azs 129/2022 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové
a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: B. A., zastoupený
Mgr. Umarem Switatem, advokátem, sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, týkající se žaloby
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2022, č. j. OAM-1029/ZA-ZA10-HA13-2021, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2022,
č. j. 41 Az 15/2022 - 31, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ř i zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2022, č. j. OAM-1029/ZA-ZA10-HA13-2021. Tímto
rozhodnutím bylo zastaveno řízení o opakovaně podané žádosti stěžovatele o mezinárodní
ochranu.
[2] Stěžovatel následně zaslal soudu doplňující podání, v němž požádal o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. V návrhu uvedl, že v případě vycestování do země původu
by mu hrozila újma spočívající v porušení jeho základních práv, včetně práva vyčkání posouzení
kasační stížnosti. Zároveň měl za to, že by mu nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
vznikla nenahraditelná újma, jejíž následky by byly neodstranitelné, neboť by přišel o ochranu
před pronásledováním ze strany úřadů v zemi původu.
[3] Žalovaný ve vyjádření k návrhu uvedl, že skutečnosti tvrzené stěžovatelem nepovažuje
za natolik závažné, že by pro něj právní následky rozhodnutí mohly představovat nepoměrně
větší újmu. Navrhl proto, aby kasační stížnosti nebyl odkladný účinek přiznán.
[4] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v daném případě naplněny.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost
nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73
odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
[6] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[7] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním následujících
objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele
znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[8] Dále je třeba uvést, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského
soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný
účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek
nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou takový
postup odůvodňují. Je-li přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to (mimo jiné), že újma,
která žadateli hrozí, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná,
tedy taková, která odůvodňuje, aby v konkrétním případě nebylo pravidlo, že žaloba
(resp. kasační stížnost) odkladný účinek nemá, nebylo výjimečně uplatněno (usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020,
č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod [65], a ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod [25]).
[9] Nezbytnou podmínkou pro přiznání odkladného účinku je splnění povinnosti tvrdit
a prokázat vznik újmy (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012,
č. j. 1 As 27/2012 - 32), a sice újmy, která není bagatelní, nýbrž významná (viz výše).
Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku, se tak především očekává dostatečně
konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí
významná újma vznikne, a vysvětlení, v čem tato újma spočívá, včetně uvedení jejího rozsahu.
Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší (resp. významné) újmě musí svědčit tomu,
že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s rozsudkem krajského soudu obává,
by pro něj byl zásadním zásahem. Kromě výše uvedeného, tíží stěžovatele též důkazní břemeno
k v návrhu uplatněným tvrzením, k jehož unesení je nutno, aby stěžovatel svá tvrzení,
jimiž odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil (viz usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 - 50).
[10] V posuzované věci stěžovatel břemeno tvrzení a břemeno důkazní neunesl a ani Nejvyšší
správní soud nezjistil okolnosti, které by svědčily o tom, že situace stěžovatele patří právě mezi ty
ojedinělé případy, pro něž je institut odkladného účinku kasační stížnosti vyhrazen. Stěžovatelova
tvrzení jsou velmi obecná a nelze z nich seznat, v čem konkrétně mu nepřiznáním odkladného
účinku má vzniknout zásadní újma. Ani důkazně stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného
účinku nepodložil.
[11] K tvrzení stěžovatele stran jeho práva vyčkat na posouzení kasační stížnosti Nejvyšší
správní soud odkazuje na závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu vyslovené
ve výše označeném usnesení č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, z nichž vyplývá, že „zájem na osobní účasti
v řízení o kasační stížnosti nepochybně může být (dle okolností) důvodem pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Nemělo by tomu tak být ovšem automaticky bez dalšího, ale obvykle jen ve spojení s dalšími
důvody (např. týkajícími se rodinného či soukromého života stěžovatele), nebo v návaznosti na individuální
okolnosti a specifika soudního řízení v dané věci. Všechny tyto individuální okolnosti by však měly jasně
a konkrétně plynout ze stěžovatelem osvědčených tvrzení“ (pozn.: zvýraznění podtržením doplněno).
Zároveň usnesení rozšířeného senátu v bodě [58] odůvodnění potvrdilo jako správný
dřívější názor Nejvyššího správního soudu obsažený v usnesení ze dne 6. 1. 2016,
č. j. 2 Azs 271/2015 - 32, bod [7], dle kterého „paušálním přiznáváním odkladného účinku všem
kasačním stížnostem směřujícím proti rozhodnutím, se kterými je spojena povinnost vycestovat z území České
republiky, by byla zcela popřena výjimečná povaha institutu odkladného účinku, jakož i záměr zákonodárce
nepřiznat kasačním stížnostem brojícím proti takovému typu správních rozhodnutí odkladný účinek automaticky,
tedy přímo ze zákona“.
[12] Pokud by tedy měl být důvodem přiznání odkladného účinku zájem stěžovatele na jeho
účasti v řízení o kasační stížnosti, musel by konkrétně tvrdit a osvědčit specifické okolnosti
tohoto řízení nebo uvést další důvody (týkající se např. jeho rodinného či soukromého života).
V tomto ohledu však stěžovatel žádné argumenty odůvodňující nezbytnost jeho osobní účasti
v řízení, v němž je navíc zastoupen kvalifikovaným zástupcem, nevznesl.
[13] Rovněž obecně formulované tvrzení o způsobení nenahraditelné újmy v důsledku ztráty
ochrany před pronásledováním ze strany úřadů v zemi původu není samo o sobě způsobilé
odůvodnit výjimečné přiznání odkladného účinku. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá,
že stěžovatel netvrdil ani neosvědčil konkrétní skutečnosti, které by soud vedly k přiznání
odkladného účinku.
[14] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatele nevyhověl a kasační
stížnosti odkladný účinek podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal.
[15] Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že z rozhodnutí o přiznání či nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude
rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. července 2022
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu