ECLI:CZ:NSS:2022:6.AZS.130.2021:52
sp. zn. 6 Azs 130/2021 – 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše
Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: Z. M., zastoupeného
Mgr. Markem Eichlerem, advokátem, sídlem S. K. Neumanna 2052, Varnsdorf,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, týkající se žaloby
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 9. 2020, č. j. OAM-529/ZA-ZA11-P15-2020, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021,
č. j. 13 Az 47/2020 – 26,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před městským soudem
[1] Žalovaný dne 22. 9. 2020 rozhodl, že žalobcova opakovaná žádost o mezinárodní
ochranu je podle §10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, nepřípustná a řízení o ní
podle §25 písm. i) zákona o azylu zastavil. Žalobce dle žalovaného v žádosti o opakovanou
mezinárodní ochranu uvedl totožné důvody, pro které o ni žádal již v minulosti. Těmi
se však žalovaný detailně zabýval v předchozím řízení, v němž neshledal důvod pro udělení
jakéhokoliv typu mezinárodní ochrany. Žalobce tvrdil, že se nemůže vrátit do Uzbekistánu,
neboť měl konflikt s vedoucím úředníkem jeho oblasti a nyní mu z toho důvodu hrozí nebezpečí.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce u Městského soudu v Praze, který jeho žalobu
zamítl. Soud shrnul judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se opakovaných žádostí
o mezinárodní ochranu a ztotožnil se s posouzením věci žalovaným. Žalobce ve své opakované
žádosti neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které bez jeho zavinění nebyly předmětem
zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném
řízení a které by svědčily o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených
v §12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma ve smyslu §14a tohoto zákona.
[3] K obavě žalobce z návratu do vlasti z důvodu podání žádosti o mezinárodní ochranu
soud odkázal na informaci MZV ČR Uzbekistán o situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní
ochranu, z níž plyne, že neúspěšným žadatelům o mezinárodní ochranu v případě návratu
do vlasti nehrozí nebezpečí.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Její
přijatelnost spatřuje v zásadním pochybení městského soudu spočívajícím v odklonu od ustálené
judikatury týkající se posouzení požadované intenzity odůvodněného strachu z pronásledování
a důkazního břemene ve vztahu k důvodným obavám z hrozby skutečného nebezpečí vážné
újmy.
[5] Stěžovatel v žádosti o mezinárodní ochranu sdělil důvody, pro které o ni opakovaně žádá,
a domnívá se, že žalovaný mu měl přiznat některou z forem mezinárodní ochrany. Městský soud
však víceméně bez dalšího aproboval postup správního orgánu a převzal jeho argumentaci.
Rozhodnutí městského soudu je proto nezákonné a nepřezkoumatelné.
[6] Stěžovatel dále namítá, že městský soud měl zohlednit, že správní orgán vycházel
z neaktuálních podkladů opatřených před podáním jeho žádosti, které nereflektují změnu
politické situace v Uzbekistánu, a nejsou tudíž pro současnou situaci stěžovatele aktuální.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se při posuzování stěžovatelovy
žádosti nedopustil žádné nezákonnosti. Stěžovatel v opakované žádosti neuvedl žádné nové
informace či skutečnosti, které by bylo třeba opětovně meritorně hodnotit. Ztotožňuje se též
s posouzením věci městským soudem.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto
se soud podle §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li
tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.
[9] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech:
1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou
dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[10] Stěžovatel v kasační stížnosti nevznáší žádné právní otázky, které by nebyly judikaturou
řešeny, byly řešeny rozdílně či by měly být vyřešeny jinak.
[11] Stěžovatel spatřuje přijatelnost kasační stížnosti v pochybení městského soudu
spočívajícím v odklonu od dosavadní judikatury týkající se posouzení kritérií pro udělení azylu
dle §12 či doplňkové ochrany dle §14a téhož zákona. Tato ustanovení však v projednávané věci
vůbec nebyla aplikována. Žalovaný stěžovatelovu žádost meritorně vůbec neposuzoval, neboť ji
shledal nepřípustnou dle §10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a řízení o ní proto dle §§25
písm. i) téhož zákona zastavil. Ustanovení §10a odst. 1 písm. e) odkazuje na §11a odst. 1 zákona
o azylu, dle kterého podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve
posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové
skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení
mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 nebo že mu hrozí vážná újma podle §14a. Městský soud správně
vycházel z judikatury týkající se posuzování přípustnosti opakovaných žádostí o mezinárodní
ochranu (soudem uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2019,
č. j. 7 Azs 306/2019 - 67, a v něm shrnutá judikatura). Zmínit lze zejména rozsudek rozšířeného
senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 - 96, dle kterého je správní orgán povinen
v odůvodnění rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost dle §25 písm. i) zákona o azylu
uvést zdůvodněný závěr o tom, že „1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí
žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové
skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo
k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení
mezinárodní ochrany.“
[12] Městský soud rozhodnutí žalovaného podrobil přezkumu v souladu s výše uvedenými
závěry. Z jeho rozhodnutí je zároveň patrné, z jakých důvodů neshledal vcelku obecné žalobní
námitky důvodnými, netrpí tedy ani vadou nepřezkoumatelnosti. Nejvyšší správní soud proto
odklon od ustálené judikatury ani jiné pochybení městského soudu, které by mohlo mít vliv
na stěžovatelovo hmotněprávní postavení, neshledal.
[13] Námitku týkající se neaktuálních podkladů pro rozhodnutí stěžovatel neuplatnil v žalobě,
ač tak mohl učinit, tato kasační námitka je proto nepřípustná dle §104 odst. 4 s. ř. s.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost
jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[15] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 větou první a odst. 7
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021,
č. j. 8 As 287/2020 - 33, část III. 4). Žalobce v řízení úspěch neměl, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, nevznikly mu však náklady
nad rámec běžné úřední činnosti, pročež se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2022
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu