ECLI:CZ:NSS:2022:6.AZS.156.2021:19
sp. zn. 6 Azs 156/2021 – 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše
Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobců: a) M. C., b) nezl. N. C., oba
zastoupeni Mgr. Petrou Severovou, advokátkou, sídlem 5. května 163, Sokolov,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2020, č. j. OAM-355/ZA-ZA11-VL13-2020, o kasační
stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 3. 2021,
č. j. 60 Az 43/2020 – 52,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovené zástupkyni žalobců Mgr. Petře Severové, advokátce, se p ři zn áv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 6 365 Kč. Tato částka
jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Žalovaný dne 7. 9. 2020 rozhodl, že opakovaná žádost žalobců o mezinárodní ochranu
je nepřípustná dle §10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a řízení podle §25
písm. i) zákona o azylu zastavil. Žalobci neuvedli žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona
o azylu oproti své předchozí žádosti a v zemi původu nedošlo od doby posouzení předchozí
žádosti k žádné změně, která by svědčila hrozbě pronásledování či vážné újmy.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojili žalobci u Krajského soudu v Plzni, který žalobu
zamítl.
[3] Krajský soud zrekapituloval, že žalobkyně a) v první žádosti o udělení mezinárodní
ochrany ze dne 7. 7. 2019 uvedla, že roznášela letáky pro politickou stranu Renato Osati,
a za důvod podání žádosti označila nestabilitu mezi Ruskem, Ukrajinou, Moldavskem
a Podněsterskem, přičemž si přála, aby její syn vyrůstal v klidu a tyto problémy se jej netýkaly.
[4] Krajský soud konstatoval, že institut opakované žádosti neslouží k upřesňování
či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Ohledně údajně nové okolnosti, kterou žalobkyně
a) uvedla v druhé žádosti o mezinárodní ochranu, a sice že byla aktivní na sociálních sítích
a publikovala články o korupci a politice v zemi a někteří jí psali ošklivé komentáře a dokonce
i výhružky, soud přisvědčil žalovanému, že tato skutečnost musela žalobkyni být známa již v době
podání předchozí žádosti. Žalobkyně a) tvrdila, že výhrůžky začala dostávat až později, i když
byla na sociálních sítích dle jejích slov aktivní zhruba rok, dle soudu tedy bylo zřejmé, že si této
okolnosti byla vědoma již před příjezdem do ČR a podáním své první žádosti o mezinárodní
ochranu. Je tedy důsledkem pouze jejího vlastního zavinění, že tato skutečnost nebyla předmětem
zkoumání v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany, a nejedná
se tedy o nové skutečnosti nebo zjištění ve smyslu zákona o azylu. Postup žalobců se proto soudu
jevil jako účelový. V předchozím řízení byla žalobkyně a) opakovaně dotazována na důvody
svého odchodu z vlasti a podání žádosti o mezinárodní ochranu a opakovaně prohlásila,
že uvedla všechny důvody svého odjezdu i své žádosti a nechce žádné další skutečnosti doplnit.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[5] Proti rozsudku krajského soudu podali žalobci (stěžovatelé) kasační stížnost.
[6] Stěžovatelé namítají, že splňují podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatelka
a) opakovaně uváděla, že na ni byl činěn nátlak ze strany neznámých osob z důvodu její politické
činnosti ve prospěch strany Renato Osati, tj. proruské opozice. Stěžovatelce není zřejmé, jak jinak
tuto skutečnost prokázat než svou výpovědí, neboť útlak byl činěn osobami v Moldávii,
jejichž výslech je vyloučen. Pokud měl soud za to, že nebylo možné kladně rozhodnout
pouze na základě doložených listin, měl přistoupit k výslechu stěžovatelky a).
[7] Je všeobecně známou skutečností, že obyvatelé Moldavska jsou rozděleni na příznivce
úzkých vztahů s Ruskem, ty, kteří chtějí zůstat nezávislí, a dále menšinu, která stojí o připojení
k Rumunsku. Krajský soud se v odůvodnění rozhodnutí nevypořádal se skutečností,
že společnost v Moldávii je rozdělená a došlo k vyhrocení vztahů skupin podporujících vlastní
politické přesvědčení. Od roku 2018 probíhají v Moldávii demonstrace.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že trvá na zákonnosti svého rozhodnutí.
Odkázal na vyjádření k žalobě a zopakoval argumentaci uvedenou ve správním rozhodnutí.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany,
a proto se soud podle §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatelů.
[10] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech:
1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou
dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[11] Stěžovatelé v kasační stížnosti k přijatelnosti jejich kasační stížnosti nic neuvedli. Zároveň
nevznáší žádné právní otázky, které by nebyly judikaturou řešeny, byly řešeny rozdílně či by měly
být vyřešeny jinak.
[12] Žalovaný žádost o mezinárodní ochranu meritorně neposuzoval, neboť ji shledal
nepřípustnou dle §10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a řízení o ní proto dle §25 písm. i) téhož
zákona zastavil. Ustanovení §10a odst. 1 písm. e) odkazuje na §11a odst. 1 zákona o azylu,
dle kterého podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo
nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl
nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince
předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně
ukončeném řízení a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů
uvedených v §12 nebo že mu hrozí vážná újma podle §14a.
[13] K posuzování opakovaných žádostí o mezinárodní ochranu existuje ustálená judikatura
Nejvyššího správního soudu. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 - 96, č. 2642/2012 Sb. NSS, platí, že „rozhodnutí o zastavení
řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany musí vždy obsahovat odůvodněný závěr
správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové
skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti
či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní
změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní
ochrany.“ Z usnesení ze dne 4. 10. 2018, č. j. 5 Azs 181/2018 - 45, plyne: „Za nové skutečnosti
nebo zjištění je pak ve smyslu procedurální směrnice nutno považovat nikoli jakékoli nové skutečnosti
nebo zjištění, ale pouze takové, které by prima facie mohly mít dopad do hmotněprávního postavení žadatele.“
[14] Z uvedeného vyplývá, že při posuzování přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní
ochranu se hodnotí pouze to, zda stěžovatelé uvedli nové okolnosti, které nemohli bez svého
zavinění uvést dříve, či zda se relevantním způsobem změnily okolnosti na jejich vůli nezávislé
(poměry v zemi původu), které by odůvodňovaly nový přezkum jejich případu. Pokud tomu
tak je, bude jejich žádost věcně projednána. V opačném případě bude řízení zastaveno,
neboť jimi uváděné důvody pro udělení mezinárodní ochrany již byly správním orgánem
posouzeny v předchozím řízení, resp. v nynějším případě již bylo zkoumáno, zda ze stěžovateli
uváděných důvodů nelze v jejich případě považovat zemi původu za bezpečnou. Tím je určen též
rámec soudního přezkumu.
[15] Namítá-li stěžovatelka a), že krajský soud nepovažoval jí uváděné důvody za dostatečné
pro udělení mezinárodní ochrany, je třeba připomenout, že krajský soud mohl přezkoumat
rozhodnutí pouze ve výše vytyčených mantinelech. Této povinnosti krajský soud dostál. Vysvětlil,
že opakovaná žádost stěžovatelů není přípustná, neboť důvody pro její podání jsou totožné jako
v předchozí žádosti. Nově sdělenou skutečnost týkající se politické aktivity stěžovatelky a)
na sociálních sítích a s ní spojených výhrůžek, posoudil stejně jako žalovaný jako skutečnost,
kterou stěžovatelka a) mohla uvést již v předchozím řízení. Proti tomuto posouzení, jež je
ústředním bodem celého nynějšího řízení, přitom stěžovatelé v kasační stížnosti nijak nebrojí.
[16] Rovněž k otázce rozdělení společnosti a vyhrocených vztahů mezi jednotlivými
politickými proudy v zemi je nutno odkázat na výše uvedený rámec soudního přezkumu
opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Stěžovatelka a) netvrdila, ani správní orgán nezjistil,
změnu situace v zemi původu od podání první žádosti v roce 2019, jejímž důvodem bylo právě
napětí mezi jednotlivými skupinami obyvatel v Moldavsku. V takovém případě nebyl soud
oprávněn přehodnocovat závěry týkající se bezpečnostní situace v zemi původu stěžovatelů
učiněné v předchozím řízení. Rozhodnutí o první žádosti stěžovatelů o mezinárodní ochranu
bylo ostatně podrobeno přezkumu ve správním soudnictví samostatně a rozsudkem Krajského
soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2019, č. j. 60 Az 51/2019 - 59, byla žaloba zamítnuta.
[17] S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že Nejvyšší správní soud neshledal žádné
pochybení krajského soudu, natož takové, které by mohlo mít vliv na hmotněprávní postavení
stěžovatelů. Kasační stížnost tak nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost
jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[19] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 větou první a odst. 7
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021,
č. j. 8 As 287/2020 - 33, část III. 4). Stěžovatelé v řízení úspěch neměli, proto nemají právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, nevznikly mu však náklady
nad rámec běžné úřední činnosti, pročež se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
[20] Stěžovatelům byla usnesením krajského soudu č. j. 60 Az 43/2020 – 16
ze dne 21. 10. 2020 ustanovena zástupkyní Mgr. Petra Severová, advokátka. Hotové výdaje
a odměnu za zastupování platí v takovém případě stát (§35 odst. 10 a 120 s. ř. s.). Nejvyšší
správní soud přiznal zástupkyni jí vyčíslenou odměnu za jeden úkon právní služby spočívající
v podání kasační stížnosti včetně jejího doplnění [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)],
ve výši 4.960 Kč [§9 odst. 4 písm. d) a §7 bod 5 ve spojení s §12 odst. 4 téže vyhlášky]. K tomu
náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Protože je
zástupkyně plátkyní daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna a náhrada hotových výdajů o 21
%. Celkem se tedy jedná (po zaokrouhlení na celé koruny) o částku 6.365 Kč, jež jí bude
vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2022
JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D.
předseda senátu