ECLI:CZ:NSS:2022:6.AZS.170.2022:23
sp. zn. 6 Azs 170/2022 – 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové
a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: H. C. P., zastoupený
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2, Praha 3,
týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 4. 2022,
č. j. CPR-17000-22/ČJ-2020-930310-V243, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2022, č. j. 20 A 18/2022 - 50, o návrhu žalobce
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se př i zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 4. 2022, č. j. CPR-17000-22/ČJ-2020-930310-V243.
Tímto rozhodnutím bylo stěžovateli uloženo správní vyhoštění a stanovena doba,
po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie.
[2] Stěžovatel společně s kasační stížností podal návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. V něm uvedl, že nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti mu bude
způsobena nenahraditelná újma spočívající v nepřiměřeném zásahu do práva na respektování
soukromého a rodinného života (a k témuž zásahu dojde i v případě stěžovatelovy nezletilé dcery
ve věku 13 let). Stěžovatel připomněl, že na území České republiky pobývá 15 let, má zde veškeré
sociální a rodinné zázemí. Na území pobýval legálně, avšak povolení k dlouhodobému pobytu
za účelem podnikání mu nebylo prodlouženo. Jeho pobyt na území tak nebyl od počátku
neoprávněný. V České republice žije se svou družkou a společnou dcerou, obě mají povolení
k trvalému pobytu. Nezletilá dcera se na území České republiky narodila, vytvořila si zde rozsáhlé
sociální vazby, plní povinnou školní docházku. Dle stěžovatele je v jejím nejlepším zájmu,
aby setrvala v důvěrně známém prostředí, kde se narodila a prožila život. Stěžovatel v současné
době finančně zajišťuje chod domácnosti a pečuje o dceru. Jeho vycestováním by tak došlo
k významnému narušení rodinného života a k nevratnému ohrožení vývoje a výchovy dcery.
Zároveň nelze po družce a dceři žádat, aby spolu s ním přesídlily do země původu, dcera
přerušila povinnou školní docházku, byla vytržena z domácího prostředí a aby obě riskovaly
ohrožení vydaných pobytových oprávnění, neboť dlouhodobá absence pobytu na území je
důvodem pro zrušení povolení k trvalému pobytu. Dle stěžovatele je popsaný zásah
do jeho soukromého a rodinného života v nepoměru k důvodu, pro který mu bylo uloženo
správní vyhoštění (pobyt na území České republiky bez povolení). Stěžovatel uvedl, že je trestně
bezúhonný a s výjimkou zmíněného protiprávního jednání mu nejsou známy žádné negativní
poznatky týkající se jeho osoby. Stěžovatel rovněž považuje odkladný účinek za stěžejní
z hlediska zachování procesních práv v řízení před Nejvyšším správním soudem. Dále poukázal
na skutečnost, že přiznání odkladného účinku nemůže zasáhnout do práv třetích osob a neohrozí
ani veřejný zájem. Stěžovatel k návrhu doložil průkazy povolení k pobytu družky a dcery, rodný
list dcery a žalobou napadené rozhodnutí, které podrobněji popisuje jeho rodinné zázemí.
[3] Žalovaná s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti vyslovila nesouhlas. Právo
na spravedlivý proces nemůže dle jejího názoru ospravedlnit legalizaci pobytu cizince na území.
Stěžovatel opakovaně nerespektoval povinnost opustit území uloženou mu dvěma předchozími
rozhodnutími, a proto byl vyhoštěn. Přiznání odkladného účinku by dle žalované bylo v rozporu
s důležitým veřejným zájmem, a sice požadavkem, aby se na území České republiky zdržovali
pouze cizinci respektující tuzemský právní řád. Má-li uložení správního vyhoštění představovat
účinné opatření, musí jeho účinky nastat co nejdříve po spáchání protiprávního jednání
(resp. jeho projednání). Žalovaná má za to, že další legalizace pobytu po dobu následných řízení
poskytuje cizincům možnost, aby prostřednictvím sociálních vazeb na území (zintenzivnění
zájmu o potomky, početí dítěte, ovlivňování svědků) dosáhli důvodnosti aplikace zákazu
vyhoštění z důvodu nepřiměřeného zásahu do soukromého a rodinného života.
[4] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost
nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73
odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
[6] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalované usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[7] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním následujících
objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele
znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Dále je třeba uvést, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského
soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný
účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek
nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou takový
postup odůvodňují. Je-li přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to (mimo jiné), že újma,
která žadateli hrozí, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná,
tedy taková, která odůvodňuje, aby v konkrétním případě nebylo pravidlo, že žaloba
(resp. kasační stížnost) odkladný účinek nemá, nebylo výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 - 38,
č. 4039/2020 Sb. NSS, bod [65] a ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb.
NSS, bod [25]).
[8] V souvislosti s posuzováním újmy hrozící stěžovateli Nejvyšší správní soud uvádí,
že důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně
individuální, závislé na osobě stěžovatele a jeho konkrétní situaci. Má-li být návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti úspěšný, musí stěžovatel tvrdit a osvědčit reálnou hrozbu
intenzivní újmy, kterou by v návaznosti na samotné vycestování utrpěl. Taková újma může mít
povahu například zásahu do rodinného života stěžovatele (dlouhodobé odloučení od blízkých
příbuzných) či zásahu do ustáleného soukromého života (plně integrovaný cizinec žijící
dlouhodobě na území ČR, který již v zemi původu postrádá jakékoliv zázemí), může mít povahu
zásadních zdravotních důvodů (např. významné zdravotní obtíže bránící odjezdu či neléčitelné
v zemi původu s rizikem progrese) nebo výjimečných ekonomických důvodů (ztráta významných
ekonomických hodnot v důsledku odjezdu spojená s existenčními obtížemi v zemi původu,
těžký nedostatek prostředků pro návrat v případě úspěchu kasační stížnosti). Rozhodné okolnosti
však musí stěžovatel nejen zcela konkrétně tvrdit, ale také patřičným způsobem doložit.
[9] Povinnost tvrdit a doložit vznik újmy stěžovatel zpravidla naplňuje poukazem
na konkrétní skutkové okolnosti případu, což stěžovatel v nyní posuzované věci učinil tvrzeními
o zásadním zásahu do jeho rodinného života, ke kterému by došlo v případě, že soud kasační
stížnosti odkladný účinek nepřizná. Nejvyšší správní soud má za dostatečně osvědčenou hrozící
vážnou újmu spočívající v zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatele v důsledku
vynuceného opuštění České republiky, na jejímž území stěžovatel dlouhodobě pobývá
ve společné domácnosti s družkou a nezletilou dcerou. Aniž Nejvyšší správní soud hodnotí,
zda by odloučením od otce mohlo dojít k „nevratnému ohrožení vývoje a výchovy dcery“,
jak tvrdí stěžovatel, má za nepochybné, že vycestováním stěžovatele by došlo přinejmenším
k významné újmě spočívající v narušení rodinného života. Nelze očekávat, že by stěžovatelova
dcera a její matka (stěžovatelova družka), které obě disponují oprávněním k trvalému pobytu,
odcestovaly společně se stěžovatelem za situace, kdy nezletilá dcera se v České republice narodila,
plní zde povinnou školní docházku a je zde plně sociálně i kulturně integrována. Přiznáním
odkladného účinku pak v tomto případě nevznikne žádná újma jiným osobám.
[10] Nejvyšší správní soud tak má za splněnou první podmínku pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti spočívající v existenci nepoměrně větší újmy hrozící stěžovateli
oproti újmě, která by mohla vzniknout jiným osobám, bude-li kasační stížnosti odkladný účinek
přiznán.
[11] Vzhledem k výše uvedenému se proto Nejvyšší správní soud již nezabýval dalším
stěžovatelem uváděným důvodem možného vzniku újmy, konkrétně jeho obecným tvrzením
o porušení (nezachování) procesních práv v řízení o kasační stížnosti s ohledem na nemožnost
pobývat na území České republiky po dobu soudního řízení. Nad rámec nutného odůvodnění
Nejvyšší správní soud přesto doplňuje, že stran tohoto tvrzení je určující výše označené usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, dle kterého „obecně
vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být
v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších
individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti“ (bod [61]). V daném
případě stěžovatel tyto další individuální okolnosti, jak je patrno výše, uplatnil.
[12] Ve vztahu k hodnocení naplnění další podmínky, tj. možného rozporu s důležitým
veřejným zájmem, Nejvyšší správní soud uvádí, že pro zamítnutí návrhu nepostačuje pouhá
existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo jevit z doslovného výkladu §73 odst. 2
s. ř. s., ale i v tomto případě je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího
zásahu do práv stěžovatele s intenzitou narušení veřejného zájmu (usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131, č. 1698/2008 Sb. NSS).
[13] Žalovaná považuje přiznání odkladného účinku za rozporné s důležitým veřejným
zájmem, který spatřuje v požadavku, aby se na území zdržovali pouze cizinci respektující právní
řád České republiky. Po poměření intenzity hrozícího zásahu do rodinného života stěžovatele,
jeho družky a nezletilé dcery a intenzity žalovanou namítaného narušení veřejného zájmu
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že veřejný zájem v projednávané věci nepřevažuje
nad hrozící významnou újmou stěžovatele. Při zvažování intenzity narušení veřejného zájmu
Nejvyšší správní soud zohlednil, že přiznaný odkladný účinek kasační stížnosti neznemožní
budoucí výkon správního rozhodnutí (a tedy prosazení výše popsaného veřejného zájmu), pouze
se účinky napadeného rozhodnutí oddálí v čase. I v případě, že je správní rozhodnutí vydáno
ve veřejném zájmu, neznamená nutně odklad jeho účinků rozpor s takovýmto veřejným zájmem.
K naplnění veřejného zájmu totiž může postačovat i pozdější nastoupení účinků správního
rozhodnutí. Nejvyšší správní soud pak v této souvislosti nepovažuje za podložené úvahy
žalované (byť naznačované ve vztahu k cizincům v obecné rovině), že by se v průběhu řízení
o kasační stížnosti stěžovatel účelově pokusil o početí dalšího dítěte, zintenzivnění vztahu
s nezletilou dcerou či navázání dalších vztahů apod. Setrvání stěžovatele na území České
republiky do ukončení řízení o kasační stížnosti, která je navíc projednávána v přednostním
režimu, nenarušuje důležitý veřejný zájem v takové intenzitě, aby převážil na hrozící újmou
stěžovatele. Je tedy naplněna i druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[14] V daném případě tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru o naplnění obou podmínek
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a proto návrhu vyhověl a kasační stížnosti
odkladný účinek přiznal. Vzhledem k tomu, že podáním žaloby u městského soudu nastoupil
odkladný účinek vydaného rozhodnutí žalované ze zákona, dochází k tomu, že do rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti se obnovuje rovněž odkladný účinek ve vztahu
ke správnímu rozhodnutí, a tedy se odkládá i vykonatelnost rozhodnutí žalované.
[15] Nejvyšší správní soud současně připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného
účinku (i bez návrhu) usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného
účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení
s §107 odst. 1 s. ř. s.). Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že z usnesení o přiznání
či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho,
jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2022
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu