ECLI:CZ:NSS:2022:6.AZS.225.2021:41
sp. zn. 6 Azs 225/2021 – 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudkyň Lenky
Matyášové a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: H. S. Q. A., zastoupené Mgr. Pavlínou
Zámečníkovou, advokátkou, sídlem Milady Horákové 13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 8. 4. 2021, č. j. OAM-187/ZA-ZA11-P05-2020, o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2021, č. j. 22 Az 23/2021 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Žalovaný dne 8. 4. 2021 rozhodl, že opakovaná žádost žalobkyně o mezinárodní ochranu
je nepřípustná dle §10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť žalobkyně
neuvedla žádnou novou skutečnost oproti své předchozí žádosti a v zemi původu žalobkyně
nedošlo od doby posouzení její předchozí žádosti k žádné změně, která by svědčila hrozbě
pronásledování či vážné újmy. Řízení o žádosti proto dle §25 písm. i) zákona o azylu zastavil.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně u Krajského soudu v Brně, který žalobu
zamítl.
[3] Krajský soud zrekapituloval, že žalobkyně z Jordánska vycestovala dne 6. 11. 2018
na vízum na 3 měsíce spolu s manželem, českým státním občanem. České orgány poté žalobkyni
odmítly prodloužit vízum, neboť zjistily, že její manžel byl v době sňatku již ženatý s jinou ženou.
K důvodům mezinárodní ochrany uvedla, že má strach o svůj život, neboť otec a bratři ji chtějí
zabít kvůli tomu, že se vdala a oni se sňatkem nesouhlasí. Další důvod je to, že chce být v ČR
se svým manželem. O první žádosti rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 1. 2020, které
nabylo právní moci dne 23. 1. 2020. Dne 26. 2. 2020 podala žalobkyně opakovanou žádost
o udělení mezinárodní ochrany. Uvedla, že o mezinárodní ochranu žádá kvůli lidskosti. Vzali
se s manželem, aniž by to oznámili rodině, a kdyby se žalobkyně vrátila zpět, tak ji oběsí.
Na dotaz žalovaného žalobkyně uvedla, že má stejné důvody jako v případě první žádosti.
[4] Krajský soud proto zhodnotil, že žalobkyně nesporně uvádí v opakované žádosti stejné
důvody, jako v první žádosti: obavu o svůj život ze strany rodiny z důvodu neschváleného sňatku
a vůli žít s manželem v ČR. Není proto důvod podrobovat uvedené důvody znovu věcnému
posouzení. Žalovaný proto nepochybil tím, že nezkoumal věcné důvody žádosti, totiž
zda žalobkyni hrozí v zemi původu vážná újma v souvislosti s uzavřením sňatku a problémy
s jejími rodinnými příslušníky, či zda by neudělení doplňkové ochrany bylo v rozporu s čl. 8
Úmluvy s ohledem na vůli žalobkyně setrvat s manželem v ČR. V tomto směru žalobkyně
v opakované žádosti nic nového neuvedla.
[5] Krajský soud také považoval za dostatečné odůvodnění žalovaného týkající se zhodnocení
otázky změny politické, bezpečnostní, či institucionální situace v zemi žalobkynina původu,
ač upozornil, že by v této části mohlo být rozhodnutí obsahově bohatší. Žalobkyně podala
opakovanou žádost měsíc po pravomocném skončení řízení o její první žádosti, lze proto mít
za to, že podklady shromážděné žalovaným v řízení o první žádosti byly stále aktuální. Žalobkyně
žádnou změnu okolností rozhodných pro udělení mezinárodní ochrany v řízení o opakované
žádosti nezmínila. Ani z nově obstaraných informací o zemi původu žádná taková změna
nevyplývá. Jediné relevantní tvrzení v žalobě je v tomto směru odkaz žalobkyně na zprávu
neziskové organizace o domácím násilí v Jordánsku, podle níž bylo v roce 2019 zaznamenáno 21
domácích zabití žen, zatímco v roce 2018 jich bylo zaznamenáno pouze 7. Ani tato skutečnost
však dle soudu sama o sobě nesvědčí o tom, že by oproti řízení o první žádosti došlo v zemi
původu žalobkyně k takovým změnám, v jejichž důsledku by žalobkyni již samotným návratem
do země původu hrozila vážná újma, před kterou by jí jordánské státní orgány nebyly ochotny
či schopny poskytnout účinnou ochranu (v případě žalobkyně se nadto ani nejedná o zmiňované
násilí uvnitř domácnosti, neboť by patrně žila se svým manželem, od něhož se žádného
nebezpečí neobává).
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[6] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost.
[7] Stěžovatelka namítá, že informace, které v druhé žádosti uvedla, lze podřadit pod §14a
zákona o azylu, jelikož v případě návratu do země původu by jí hrozila vážná újma ve formě
ohrožení zdraví či dokonce života, a také nepřiměřený zásah do jejího soukromého a rodinného
života. Opakovaná žádost je tak dle jejího názoru přípustná. Žalovaný otázku zásahu
do soukromého a rodinného života v případě nuceného vycestování do Jordánska a znemožnění
soužití s manželem vůbec nehodnotil. Krajský soud se těmito námitkami vůbec nezabýval, jeho
rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné.
[8] Stěžovatelka také trvá na tom, že v zemi původu došlo ke zhoršení situace, pokud se týká
výskytu domácího násilí na ženách a jejich zabití v rodinách. Krajský soud však situaci
bagatelizoval a opomněl, že stěžovatelka se obává násilí ze strany otce a bratrů, kteří nesouhlasili
s jejím sňatkem. Informace OAMP ze dne 18. 2. 2021 je nedostačující, neboť neobsahuje žádné
informace ohledně možností poskytnutí ochrany ženám jako obětem domácího násilí či jiného
násilí.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na odůvodnění rozsudku krajského
soudu a doplnil, že stěžovatelka proti negativnímu rozhodnutí o první žádosti nepodala žalobu,
namísto toho měsíc po nabytí právní moci uvedeného rozhodnutí požádala o mezinárodní
ochranu znovu s totožnými důvody.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc rozhodovanou u krajského
soudu samosoudcem, a proto se soud podle §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako
nepřijatelnou.
[11] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: 1)
kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou
dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[12] Stěžovatelka v kasační stížnosti k přijatelnosti svojí kasační stížnosti nic neuvedla.
Zároveň nevznáší žádné právní otázky, které by nebyly judikaturou řešeny, byly řešeny rozdílně
či by měly být vyřešeny jinak.
[13] Žalovaný žádost o mezinárodní ochranu meritorně neposuzoval, neboť ji shledal
nepřípustnou dle §10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a řízení o ní proto dle §25 písm. i) téhož
zákona zastavil. Ustanovení §10a odst. 1 písm. e) odkazuje na §11a odst. 1 zákona o azylu,
dle kterého podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo
nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl
nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince
předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně
ukončeném řízení a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů
uvedených v §12 nebo že mu hrozí vážná újma podle §14a.
[14] K posuzování opakovaných žádostí o mezinárodní ochranu existuje ustálená judikatura
Nejvyššího správního soudu. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 - 96, č. 2642/2012 Sb. NSS, platí, že „rozhodnutí o zastavení
řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany musí vždy obsahovat odůvodněný závěr
správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové
skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti
či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní
změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní
ochrany.“ Z usnesení ze dne 4. 10. 2018, č. j. 5 Azs 181/2018 - 45, plyne, že: „Za nové skutečnosti
nebo zjištění je pak ve smyslu procedurální směrnice nutno považovat nikoli jakékoli nové skutečnosti
nebo zjištění, ale pouze takové, které by prima facie mohly mít dopad do hmotněprávního postavení žadatele.“
[15] Z uvedeného vyplývá, že při posuzování přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní
ochranu se hodnotí pouze to, zda stěžovatelka uvedla nové okolnosti, které nemohla bez svého
zavinění uvést dříve, či zda se relevantním způsobem změnily okolnosti na její vůli nezávislé
(poměry v zemi původu), které by odůvodňovaly nový přezkum jejího případu. Pokud tomu
tak je, bude její žádost věcně projednána. V opačném případě bude řízení zastaveno, neboť jí
uváděné důvody pro udělení mezinárodní ochrany již byly správním orgánem posouzeny
v předchozím řízení. Tím je určen též rámec soudního přezkumu.
[16] Namítá-li stěžovatelka, že krajský soud se nezabýval jejími námitkami odůvodňujícími
udělení doplňkové ochrany, je třeba připomenout, že krajský soud mohl přezkoumat rozhodnutí
pouze ve výše vytyčených mantinelech. Této povinnosti krajský soud dostál. Správně vysvětlil,
že stěžovatelčina opakovaná žádost není přípustná, neboť důvody pro její podání jsou totožné
jako v předchozí žádosti, a námitky ohledně soukromého a rodinného života a újmy na zdraví
žalovaný posoudil již v předchozím řízení. Soud není oprávněn v rámci přezkumu rozhodnutí
o nepřípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu revidovat dříve přijaté závěry
žalovaného týkající se věcného posouzení cizincem uváděných důvodů. Rozhodnutí krajského
soudu tedy netrpí vadou nepřezkoumatelnosti, jak stěžovatelka namítá.
[17] K otázce změny poměrů v zemi stěžovatelčina původu krajský soud taktéž respektoval
ustálenou judikaturu, a ačkoliv považoval v této části rozhodnutí žalovaného za strohé, shledal jej
dostačujícím.
[18] Žalovaný v prvním rozhodnutí o stěžovatelčině žádosti z informací o zemi původu
dovodil, že stěžovatelce v zemi původu není upřena možnost obrátit se v případě negativního
jednání soukromých osob na státní orgány s žádostí o pomoc, stejně tak může (a v minulosti to
již učinila) využít vnitřního přesídlení. S ohledem na krátký časový interval mezi rozhodnutím
o první žádosti a podáním druhé žádosti považoval krajský soud informace o zemi původu
shromážděné v předchozím řízení za aktuální, a to i s ohledem na nově obstaranou informaci
o zemi původu ze dne 18. 2. 2021, ze které žádná zásadní změna okolností nevyplynula. Je nutno
připomenout, že dle citované judikatury musí být změna situace v zemi původu žadatele
dostatečně závažná ve vztahu k tvrzeným důvodům žádosti. Krajský soud tak správně posoudil,
že stěžovatelčin odkaz na nárůst případů domácího násilí není sám o sobě způsobilý založit
nutnost nového věcného posouzení její žádosti.
[19] S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že Nejvyšší správní soud neshledal žádné
pochybení krajského soudu, natož takové, které by mohlo mít vliv na hmotněprávní postavení
stěžovatelky. Kasační stížnost tak nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost
jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[21] Žalobkyně požádala v podání ze dne 14. 7. 2021 o ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti, následně však soudu doložila plnou moc opravňující za ni jednat advokátku
Mgr. Pavlínu Zámečníkovou, soud proto o žádosti žalobkyně nerozhodoval. Soud samostatně
nerozhodoval ani o dodatečném návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku, neboť
bezodkladně po zjištění, že o tomto návrhu nebylo dosud rozhodnuto, rozhodl o věci samé;
rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku tak již pozbylo významu.
[22] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 větou první a odst. 7
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021,
č. j. 8 As 287/2020 - 33, část III. 4). Žalobkyně v řízení úspěch neměla, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, nevznikly mu však náklady
nad rámec běžné úřední činnosti, pročež se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. června 2022
JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D.
předseda senátu