ECLI:CZ:NSS:2022:6.AZS.410.2020:43
sp. zn. 6 Azs 410/2020 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše
Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: L. D., zastoupené JUDr.
Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem, sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 18. 2. 2020, č. j. MV-157338-12/OAM-2019, o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, č. j. 15 A 36/2020 - 22,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, č. j. 15 A 36/2020 - 22,
se r uší .
II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2020, č. j. MV-157338-12/OAM-2019, se ruší
a věc se v rací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovaný n emá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti.
IV. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti ne př i z ná v á .
V. Ustanovenému opatrovníkovi žalobkyně JUDr. Maroši Matiaškovi, LL.M., advokátu,
se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před městským soudem
[1] Rozhodnutím ze dne 18. 2. 2020 uložil žalovaný žalobkyni podle §123 odst. 3 a 5 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále
jen „zákon o pobytu cizinců“), povinnost uhradit náklady spojené s jejím zajištěním za účelem
správního vyhoštění, které činily celkem 24 926 Kč. Dlužná částka činila 24 892 Kč a žalobkyně
ji měla uhradit do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně u Městského soudu v Praze, který žalobu
zamítl. S ohledem na presumpci správnosti aktů vydaných orgány veřejné správy neshledal,
že měl žalovaný povinnost přerušit řízení o povinnosti uhradit náklady zajištění do rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 10. 12. 2019, č. j. 16 A 79/2019 - 28, jímž byla zamítnuta žalobkynina žaloba
proti rozhodnutí o zajištění. Žalovaný správně vycházel z pravomocného rozhodnutí o zajištění
žalobkyně, nadto rozhodl až poté, co žaloba proti němu byla městským soudem zamítnuta.
V daný moment tedy bylo postaveno najisto, že zajištění žalobkyně proběhlo po stanovenou
dobu v souladu se zákonem. Otázkou, zda žalobkyni v době vydání rozhodnutí o zajištění
svědčilo pobytové oprávnění z titulu podané žádosti o mezinárodní ochranu, se soud zabýval
právě v uvedeném rozsudku, přičemž dospěl k negativnímu závěru. V projednávané věci
pro posuzování této otázky nebyl podle městského soudu prostor.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost.
[4] Stěžovatelka namítá, že ve věci je rozhodující posouzení jejího právního postavení v době
zajištění. Pokud by totiž měla postavení žadatelky o azyl, svědčilo by jí pobytové oprávnění.
Pokud by však její žádost byla další opakovanou žádostí ve smyslu §2 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, v souladu s §87a odst. 3 zákona o azylu by se na území zdržovala
neoprávněně. Tato skutečnost však není postavena najisto až do rozhodnutí o kasační stížnosti
proti rozhodnutí o jejím zajištění. Jak městský soud správně uvedl, v tomto řízení není
pro posouzení této otázky prostor, právě proto měl žalovaný s ukládáním náhrady nákladů vyčkat
a řízení přerušit do doby, než bude vydáno konečné rozhodnutí.
[5] Stěžovatelka dále z důvodu nerozlučného navázání nyní projednávané věci na posouzení
zákonnosti jejího zajištění opakuje svou argumentaci uvedenou v kasační stížnosti proti rozsudku
městského soudu ve věci zajištění. Stěžovatelka blíže konkretizuje, že neměla důvod domnívat se,
že na území pobývá nelegálně. Nemohla tak jakkoliv předejít vzniku nákladů spojených
s pobytem v zařízení pro zajištění cizinců. Rozhodnutí o povinnosti uhradit žalovanému náklady
pobytu tak považuje za nezákonné a vydané v rozporu s dobrými mravy.
[6] Žalovaný ve vyjádření odkázal na obsah správního spisu a setrval na stanovisku,
že jeho rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána
včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[8] Soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[9] Dle §123 odst. 1 zákona o pobytu cizinců náklady spojené se správním vyhoštěním zahrnují
náklady na ubytování a stravování, přepravní náklady a ostatní nutné peněžní náklady. Do nákladů spojených
se správním vyhoštěním se dále zahrnují náklady podle věty první za cizince ubytovaného v zařízení společně
s cizincem zajištěným za účelem správního vyhoštění.
[10] Dle §123 odst. 3 zákona o pobytu cizinců nehradí-li náklady spojené se správním vyhoštěním
osoba uvedená v odstavci 2 a pokud tyto náklady nebyly uhrazeny z finanční záruky složené cizincem
nebo složitelem podle §123c, je povinen tyto náklady uhradit cizinec, který má být vyhoštěn na základě
rozhodnutí o správním vyhoštění. Hradí-li náklady spojené se správním vyhoštěním cizinec podle věty první,
je rozhodnutí o povinnosti uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním prvním úkonem v řízení.
[11] Dle §123 odst. 5 zákona o pobytu cizinců platí: Policie nebo ministerstvo rozhodnutím stanoví,
v jaké lhůtě a výši je osoba podle odstavců 2 až 4 povinna náklady spojené se správním vyhoštěním
nebo jejich zbývající část uhradit; (…)
[12] Stěžovatelka namítá, že žalovaný měl před vydáním rozhodnutí o povinnosti uhradit
náklady zajištění vyčkat výsledku řízení o kasační stížnosti, kterou stěžovatelka podala proti
rozhodnutí o zajištění (vedeného u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 Azs 14/2020),
neboť tato rozhodnutí jsou provázaná.
[13] Nejvyššímu správnímu soudu je z vlastní rozhodovací činnosti známo,
že o stěžovatelčině výše zmíněné kasační stížnosti bylo dne 21. 5. 2021 rozhodnuto rozsudkem
č. j. 3 Azs 14/2020 - 53 tak, že soud zrušil jak rozsudek Městského soudu v Praze
ze dne 10. 12. 2019, č. j. 16 A 79/2019 - 28, tak rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství
policie hl. m. Prahy ze dne 9. 11. 2019, č. j. KRPA-385853-11/ČJ-2019-000022-ZZC,
kterým policie stěžovatelku zajistila za účelem správního vyhoštění, neboť k tomu podle zákona
o pobytu cizinců nebyla oprávněna.
[14] Situací skutkově a právně velmi obdobnou, tedy situací, kdy po zamítavém rozhodnutí
krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí o povinnosti uhradit náklady zajištění došlo ke zrušení
rozhodnutí o zajištění Nejvyšším správním soudem v řízení o kasační stížnosti, se Nejvyšší
správní soud zabýval v nedávném rozsudku ze dne 31. 1. 2022, č. j. 2 Azs 30/2020 - 66.
S ohledem na shodnost relevantní právní otázky a obdobu skutkových okolností obou případů
aplikoval Nejvyšší správní soud závěry uvedené v tomto rozsudku i v nynější věci.
[15] V citovaném rozsudku soud s odkazem na svou starší judikaturu (rozsudek ze dne
14. 11. 2008, č. j. 2 As 30/2008 - 61) konstatoval, že pokud k zajištění cizince došlo
v rozporu se zákonem, nelze mu uložit k úhradě náklady zajištění. Mezi nezákonným
zajištěním a náklady z něho vzniklými je tedy taková míra souvztažnosti, která musí být
zohledněna. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku odkázal na svá předchozí
rozhodnutí, v nichž, byť ve vztahu k jiným případům a dokonce jiným oblastem rozhodování
správních orgánů, dospěl k obdobným závěrům (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 31. 8. 2012, č. j. 5 As 83/2011 - 273, usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 10. 2019,
č. j. 6 As 211/2017 - 88, č. 3948/2019 Sb. NSS, nebo rozsudek ze dne 14. 9. 2011,
č. j. 9 Afs 28/2011 - 181). Podle usnesení č. j. 6 As 211/2017 - 88 „[p]rávo na spravedlivý proces
vyžaduje, aby nezákonnost podmiňujícího aktu autoritativně zjištěná rozhodnutím o jeho zrušení či změně
v příslušném řízení mohla být k řádně uplatněné žalobní námitce žalobce zohledněna v řízení o žalobě
proti podmíněnému aktu i při jejich řetězení. Žalobce však může dosáhnout zrušení podmíněného rozhodnutí
pouze v případě, že podmiňující rozhodnutí bylo předtím zrušeno či změněno pro nezákonnost buď soudem
ve správním soudnictví nebo správními orgány v řízení o mimořádných či dozorčích prostředcích. Tento závěr není
v rozporu s úpravou obsaženou v §75 odst. 1 s. ř. s., neboť soud zohlední pouze takovou nezákonnost
podmiňujícího rozhodnutí, jejíž důvod byl dán již v době vydání podmíněného rozhodnutí, avšak která dosud
nebyla autoritativně zjištěna.“
[16] Jsa vázán citovanou judikaturou, Nejvyšší správní soud s ohledem na rozsudek
ze dne 21. 5. 2021, č. j. 3 Azs 14/2020 - 53, dospěl v nyní posuzované věci k závěru,
že napadené rozhodnutí žalovaného o nákladech zajištění nemůže samostatně obstát a musí
být zrušeno postupem podle §110 odst. 2 písm. a) ve spojení s §78 odst. 1 a odst. 4 s. ř. s.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k názoru, že kasační stížnost
je důvodná, a v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. napadený rozsudek městského soudu zrušil.
Jelikož městský soud by neměl jinou možnost než rovněž zrušit rozhodnutí žalovaného, zrušil
současně sám rozhodnutí žalovaného o nákladech zajištění a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení je žalovaný vázán výše vysloveným právním názorem soudu [§78 odst. 5
ve spojení s §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.].
[18] V případě, že Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a současně zrušil
i rozhodnutí správního orgánu dle §110 odst. 2 s. ř. s., je povinen rozhodnout kromě nákladů
řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí
městského soudu (§110 odst. 3 věta druhá s. ř. s.). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení
vychází soudní řád správní z celkového úspěchu ve věci (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Z tohoto hlediska byla ve věci úspěšná stěžovatelka. Z obsahu soudních spisů je však patrno,
že jí žádné náklady nevznikly, neboť od soudního poplatku byla ze zákona osvobozena,
v řízení o žalobě ji zastupovala Organizace pro pomoc uprchlíkům a v řízení o kasační
stížnosti jí byl soudem ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu. Nejvyšší správní
soud proto rozhodl tak, že stěžovatelce náhradu nákladů řízení nepřiznal. Organizace
pro pomoc uprchlíkům, z. s., která stěžovatelku zastupovala v řízení před městským soudem,
právo na odměnu za zastupování nemá, neboť nevykonává specializované právní poradenství
podle zvláštních zákonů ve smyslu §35 odst. 2 s. ř. s. Žalovaný, který nebyl ve věci úspěšný,
právo na náhradu nákladů řízení nemá.
[19] Stěžovatelce byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2021,
č. j. 6 Azs 410/2020 - 20, ustanoven opatrovníkem advokát JUDr. Maroš Matiaško, LL.M.
Podle §140 odst. 2 o. s. ř. (aplikovaného na základě §64 s. ř. s.), platí, že byl-li ustanoven
účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu
za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát. Ustanovenému
opatrovníku náleží v souladu s §7 bod 5, §9 odst. 4 písm. d), a §11 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní
tarif) za jeden úkon právní služby spočívající v doplnění kasační stížnosti odměna ve výši
3 100 Kč, k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 téže vyhlášky),
celkem 3 400 Kč. Advokát je plátcem DPH, odměna se proto zvyšuje o částku odpovídající sazbě
DPH 21 %. Výše odměny tak celkem činí 4 114 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
[20] Nejvyšší správní soud advokátovi nepřiznal odměnu za zastupování za úkon spočívající v
převzetí a přípravě zastoupení, neboť ten je spojen s doložením první porady s klientem,
případně s nahlédnutím do spisu [§11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu; srov. setrvalou
judikaturu správních soudů, např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2002,
č. j. 6 A 722/2000 - 35, usnesení NSS ze dne 4. 12. 2007, č. j. 9 Azs 145/2007 - 53,
a ze dne 23. 7. 2008, č. j. 2 Azs 50/2008 - 64, nebo rozsudky NSS ze dne 25. 5. 2017,
č. j. 8 Azs 124/2015 - 37, bod 24, a ze dne 18. 6. 2020, č. j. 7 Azs 101/2020 - 42, bod 24].
Ustanovený opatrovník však neprokázal (ani netvrdil), že proběhla první porada s klientem,
ani nenahlížel do spisu. Pokud by ostatně porada se stěžovatelkou, která byla dosud neznámého
pobytu, proběhla, a soudu by se podařilo zjistit údaje o jejím pobytu, odpadl by dosavadní důvod
pro opatrovnictví.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. června 2022
JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D.
předseda senátu